Europe - Europe 1982-1992 (1993)

Asi málokdo z nás může tvrdit, že nikdy neslyšel jeden z největších rockových hitů všech dob, píseň The Final Countdown švédských Europe. Samotná kapela tuto mega provařenou záležitost v lásce zrovna nemá a na svých koncertních štacích ji zařazují jen z povinnosti k fanouškům, kteří si ji budou žádat už nejspíš navždy.

S Final je to jako s mincí, která má dvě strany. Kapele zajistila nehynoucí slávu, plné kapsy zlaťáků a reklamu, díky níž si ji už řadu let prozpěvuje i dítě školou povinné. Tou druhou stranou je škatule, do které byla kapela automaticky nasunuta, aniž by tomu chtěla, nebo o to snad sama usilovala. Dá se tedy tvrdit, že se z písně The Final Countdown stal největší rockový hit osmdesátých let. Geniálně vymyšlená jednoduchá klávesová melodie s atmosférou natlačenou do spaceových výšin je skutečně tak prostá a líbivá, až se naprosté většině v rockové hudbě alespoň trošku orientujících se fans dokonale zajídá. Dnes si o ní může každý myslet svoje, k osmdesátkám však patří stejně nedělitelně jako dovolené v Jugoslávii nebo šmelení s bony.

Jenže Europe nejsou pouze kapelou jednoho hitu (přesto, že to tak běžnému posluchači může připadat). Europe je uskupení, jehož činnost dělí jedna dlouhá, deset let trvající přetržka, díky které tu dnes máme naprosto jiné Europe. Europe tvrdé, rockové, syrové, bluesové, hudebně takřka dokonalé. Co bylo v letech minulých je dnes (krom koncertních aktivit) plně zapomenuto. A právě k připomenutí tohoto tu máme tento naprosto skvěle sestavený výběr toho nejlepšího z úvodních pěti alb kapely. Jde o reprezentativní, chronologicky poskládaný průřez historií s důrazem na ty největší hity. A že jich naši chundelatí chlapíci stihli napsat.

Z debutu z třiaosmdesátého tu máme poněkud naivní dvojici In the Future to Come a první trhák Seven Doors Hotel. Výbornou, tvrdě rockovou dvojku Wings of Tomorrow už vyprofilovaných instrumentalistů zastupuje další čtveřice skladeb. Tady musím chtě-nechtě vyzvednout geniální záseky Stormwind a nejtvrdší skladbu starých Europe - Scream of Anger. Ale i balady Open Your Heart a Dreamer jsou skladbami kvalitními. Následující pětice už je z desky nejslavnější a krom obligátní titulky tu najdeme oblíbené On Broken Wings, šlapající Rock the Night a Cherokee plus slavnou baladu Carrie. Po této desce odchází po zpěvákovi Joeyovi Tempestovi druhý nejdůležitější mozek Europe, kytarista John Norum na sólovou dráhu (z důvodu svobodnější orientace vlastního repertoáru).

Na nahrávce čtvrté z roku 88 už hlavní veslo třímá Kee Marcello a deska Out of This World nepotvrzuje komerční očekávání do kapely vložená. Přesto dvojice skladeb Superstitious a Ready or Not patří k jejich nejlepším. A jsme u desky poslední. Daleko intimnější nahrávka Prisoners in Paradise je zde zastoupena skladbou titulní, dále výbornou akustickou verzí Ill Cry for You a dvojicí singlovek Sweet Love Child a Yesterdays News náležících k tomu vůbec nej z portfólia kapely.

Osobně nemám podobné hudební výběry vůbec v lásce a jejich nakupování mi v případě, že vlastním všechny nebo alespoň některé studiovky připadá naprosto zbytečné. Jsou však i tací, kteří ke své diskografii potřebují navíc ještě výběrovku, což nechápu. Toto je ovšem dokonale opačný případ. O klasickou studiovku tehdy pop-rockových Europe bych si dnes ani bicykl neopřel, ale jejich hity mám tuze rád, a tak je tohle ta nejschůdnější cesta mít Europe a nemuset se zaobírat tou kterou kompletní nahrávkou s několika nic neříkajícími nedopečenci uvnitř.

P.S.: dlouho jsem tu neměli žádnou anketku. Ať nám ten Progboard příliš nestagnuje - vyzývám proto všechny zdejší rockové fandy, aby vyjádřili svůj názor ve vztahu k těmto zlatovlasým severským kudrnáčům. No, co vy a osmdesátkoví Europe? Krom vítané vlastní úvahy zaškrtněte jedno z políček:

- nezajímají mě
- nikdy jsem je rád neměl
- respektuji
- nevadí mi, občas si je i poslechnu
- žeru je i s Final Countdown
reagovat

Petr_70 @ 04.12.2018 08:29:43
Přiznám se, že je mi trochu líto, že se tu v poslední době řeší tyhle podivnosti, neoprog, metal-prog, či jak se to vlastně nazývá, zatímco třeba výtečná poslední alba Cohena či Jeff Becka tu 2 roky od vydání nemají jedinou recenzi! (Dále třeba namátkou Clapton nebo Iggy Pop, i když je moc neposlouchám..).

Nechci vzbuzovat dojem, že jsem fanatický zastánce těchto muzikantů - seniorů, to opravdu nejsem, ale přesto si myslím, že by si tu zasloužili mít větší odezvu a postavení než třeba Europe...

Brano @ 04.12.2018 08:52:38
Petr70: A čo Ti bráni aby si tie recenzie napísal?Rád si ich potom prečítam.

EasyRocker @ 04.12.2018 10:31:02
Samo, to nepůjde jinak než recku napsat, do nějakého Becka se časem pustím.

P.S. Europe, tak to je další kapela, která šla vždycky naprosto mimo mě a nechápal jsem, čím byli tak výjimeční, že se dostali tak vysoko. Asi i klika a trefení se do nálady doby.

steve @ 04.12.2018 11:58:27
Zas tolik mi nevadí, spíš než alba znám jednotlivé skladby.
Final Countdown je hrozně ohraná, vždyť ji zkopírovali i naši Turbo a jakou jim zajistila slávu.

PaloM @ 04.12.2018 12:03:13
Europe boli pre mňa dlho skupinou troch hitov 80. rokov. Až kým "odštartovali z tmy" (album r.2004) a začali nahrávať niečo úplne iné a oveľa lepšie. Vynikajúce hard rockové albumy.

b.wolf @ 04.12.2018 12:51:24
Europe můžu pořád, hlavně track Cherokee :) Tihle Švédi patří k '80 naprosto neodmyslitelně, to je bez debat, takže bod 5. Dneska nemám moc času, takže jenom rychlovka, jedu si pro nové album Arrayan Path-vynikající hudba. Jak budu moci, přidám profil.

Bejvalej poloblb @ 04.12.2018 13:29:53
Tenhle výběr taky shodou okolností mám. Kupoval jsem ho, hned jak vyšel, aby mi suploval to nej z prvních dvou alb, které jsem neměl.
Europe mám rád a nejvíc jejich pomp rockové období 86-92.
Z desek nejvíce oblibuju Out Of This World. Nejsou tam sice ty extrémní hity jako na TFC, ale sestava s Marcellem šlape jak hodinky. Tenkrát byli ve skvělé formě, což potvrdili v nedoceněné PIP a ne nadarmo si Glenn Hughes vybral tři pětiny Europe jako svojí doprovodnou kapelu na turné z kterého vznikl famozní záznam Burning Japan Live.
Desky po pauze s Norumem jsou pro mě už jen smutná píseň kapely, která nepochopitelně popírá svojí minulost.

Martin H @ 04.12.2018 13:52:24
V době The Final Countdown mi bylo patnáct a žral jsem jim to i s navijákem. Nejvíc m3ě asi brala pecka Cherokee.
Dnes nevidím důvod, proč to poslouchat. Jejich novou tvorbu neznám a asi se jí zaobírat nebudu. Ale znáš to, nikdy neříkej nikdy.

jirka 7200 @ 04.12.2018 14:47:17
Europe jsem nikdy neposlouchal, ale žádnou nevraživost k nim nechovám. O posledních deskách čtu, že směřují ke kořenům hard rocku, tak je někdy zkusím poslechnout.

EasyRocker @ 04.12.2018 15:11:08
Tak ty singly z Final samo znám, těm nešlo uniknout. Ale necítím nějaký negativní vztah, spíš mě míjejí.

Majster Leonard @ 04.12.2018 15:36:57
Mne sa velmi pacia prve 2 albumy, prvy najviac a aj tretí je dobrý ale tam su uz dost obohrate skladby.

Ryback @ 04.12.2018 23:12:28
Já chápu, že se progboard musí, nebo chce, nějak a někam vyvíjet, nedá se tu donekonečna psát o Yes, Pink Floyd nebo King Crimson, ale před nějakými 15 lety by tu teda nikoho nenapadlo, že se zrovna TADY budou rozebírat takovéhle bandy :-) . Spíš než kolotočářskej popík by to tu možná chtělo trochu víc mladou recenzentskou krev (vůbec nic proti Horynovi: obecná úvaha) a aby se sem občas přidávaly skupiny pohybující se spíš na opačné straně okraje, dělající třeba moderní jazz, nebo undergroundové odnože techno/house/dub scény… Jasně, je to někdy mimo progrock nebo rock obecně, ale to snad třeba Final Countdown taky.
Navíc třeba těch několik málo kapel, co znám, zaškatulkovaných pod progressive house (Underworld – třeba první dvě alba, Leftfield…) nepřímo vychází i ze starého psychedelického rocku.
Horyno, má odpověď tedy je: nezajímají mě: bohatě mně stačilo to, čemu od nich v 80. letech prostě nešlo uniknout. Psát, že je nemám rád, nebudu, protože je nemám nijak kompletněji naposlouchané. Takže za mě asi tak :-) .

Jarda P @ 05.12.2018 06:00:51
Europe mám rád jak před rozpadem tak po něm. Final Countdown si vždy rád poslechnu, ale ne v rádiu. Patří ke skladbám, které když tam hrajou, tak přepínám, abych si je nezprotivil (stejně jako Smoke On the Water, Stairway To Heaven, Bohemian Rhapsody atd.). Viděl jsem je naživo v roce 1988 a bylo to skvělé. CD od nich nemám, mám z každé desky to podstatné na minidiscích, přece jen se sem tam najde hluché místo. Z novějších věcí mám nejraději Secret Society.

northman @ 05.12.2018 08:58:39
Pro mě Europe = Michal Penk & Kroky

Petr_70 @ 05.12.2018 09:07:47
No řekl bych, že ten Michal Penk se jim dost podobal i vzhledem... :D

Jarda P @ 05.12.2018 11:42:34
Přirovnat Europe k Penkovi je podobné jako říct, že Plastic People uměli hrát :-)

yngwie3 @ 05.12.2018 13:35:31
Jarda P: Palec hore ...

PaloM @ 05.12.2018 13:45:32
:-) No, podľa tunajších recenzií boli PPU v Top Ten Planet Earth, ba Milky Eay.

horyna @ 07.12.2018 10:30:00
Děkuji všem zůčastněným za jejich komentáře. Ať už jsou pro, nebo proti (tak jako je tomu vždy), bylo zajímavé si je přečíst.