Satriani, Joe - Shapeshifting (2020)

27.04.2020 horyna | #

Při příležitosti vydání nového alba Joe Satrianiho jsem měl v úmyslu vystřihnout klasickou recenzi, ve které bych začal pohledem do Satrianiho historie, zdůraznil konzistenci ve vydávání vlastních sólových desek, neopomenul nastínit fakta týkající se jeho osoby a kytarového umu, jež mu byl kdysi dávno dán do vínku, a posléze přistoupil k typickému rozboru jednotlivých písní. Ale nakonec jsem se rozhodl svůj úmysl obrátil naruby a začínám trochu netypicky dotazem adresovaným přímo samotnému tvůrci.

Tady je:
Joei, Joei jak jsi mohl tentokrát pustit do světa tak odfláknutou desku stran konečného zvukového ošetření? Nebo by spíš měli moje lamenty mířit na vrub Johnu Cunibertimu, jež se na výsledném masteringu podílel? Ale přece ani on není žádné ořezávátko v oboru a vaše spolupráce už byla navázána v dávné minulosti. Copak jste si z konečného výsledku pustili jen první track a dál jste nešli? :-( Zdá se. Jelikož ten je v pořádku, ale už v druhé a nejmarkantněji pak ve třetí, mimochodem naprosto skvělé skladbě, kterou ty vaše nepovedené hrátky dokonale zničili (praskání a chrčení začíná okolo 25. sekundy a trvá a trvá) jste toho dost po....

Dost možná bych na to ani nepřišel, nepustit si desku na pořádné aparatuře. První poslechový test skrze obyč obyvákovou hifi proběhl v normě. Další dva už v mp3 formátu prostřednictvím malého repro na výšlapu přírodou se synátorem rovněž. Ale když jsem chtěl desku protočit i v zážitkovém médiu s pořádnými sluchátky, posléze i na bednách a příslušnou atmosférou, nestačil jsem se divit. Pěkně mi to onehdá nabouralo pohled na tuto jinak parádní novinku. Ale jelikož jsem si tak nějak vnitřně slíbil, že už nebudu sonickým hnidopichem jako hifisté a jelikož jsem na jiném našem hudebním webu za své názory týkající se zvukového sejmutí jiných nahrávek od okolí schytal pořádných pár facek, bude potřeba se nad toto povznésti. Někdy to jde těžko, ale proboha, hlavní je přece samotná hudba, a ne kýžený zvukový efekt. Alespoň toto jsem vždy tvrdil a v dnešní zvukově pos.... době se k tomu budeme muset vrátit, jinak bychom si z vycházející muziky nemohli koupit dobrou polovinu. Ona to není s novým Satchem až taková hrůza, obzvlášť v kontextu k daleko zmršenějším nahrávkám (nedávná Metallica, nový Ozzy) a světe div se, ani v číselném DR formátu (na který já osobně kašlu, jelikož vlastní uši jsou důležitější než nějaká čísla) to není žádná trága. Ale je to zkrátka škoda. Osobně jsem velkým fandou a sběratelem jeho děl, ale toto řekl bych po stránce nahrávání pokulhává nejvíce. Nu což, s tím my obyčejní smrtelníci nic nezmůžeme a tak raději přistoupím k hodnocení díla jako takového. K hodnocení jeho hudební náplně.

Na každého nového Satrianiho se já osobně velice těším a z předchozích čtyř desek mne žádná nezklamala ani procentem. Neskutečně vyrovnaná lajna pokračuje i letos, z čehož může mít nejeden fajnšmekr velkou radost. Úvodní ukázky které kytarista vyslal do éteru ještě před samotným zveřejněním kompletního lp i jedna z recenzí, jež se objevila v českých luzích a hájích naznačovali něco o možné stagnaci a pouhém potvrzení vydobytých pozic ze Shockwave… a What… I já sám jsem měl zprvu podobné pocity, ale novinka pana Satrianiho je letos velmi rafinovaná a oproti některým svým předchůdkyním se otevírá velice pozvolna a nenápadně. Osobně kvituji i změny v sestavách, které se v posledních letech s každou novou deskou objevují a mají blahodárný účinek na konečné pestřejší vyznění. Tentokrát Joe oslovil starého kamaráda baskytaristu Chrise Chaneyho, který vynesl do nebes neskutečnou fusion nahrávku Unstoppable Momentum a na místo bubeníka byl povolán světoběžník a zkušený matador Kenny Aronoff. Modernější klávesovou tvář vlepil desce jen minimálně dlouholetý známý Eric Caudieux. Jeho črty ovlivnili například spaceovou tvář čtvrté Ali Farka, Dick Dale, an Alien and Me. Sympatický je rovněž čas nahrávky držící se okolo 45. minut.

Rozjezd desky je tentokrát pozvolný. Žádný žhavý výstřel alá předchozí start songy v případě titulky Shapeshifting nečekejte. Její úvod nesou drtivé bicí a zřetelná basová figura. Joe začíná vyluzovat své kvílivé tóny což může zprvu působit krapet rušivě, ale zvolená dynamika songu a odstupňované akordické výměny mají něco do sebe. S opakovanými poslechy se míra závislosti na pilotní písni stupňuje, což vypadá takticky jako velice dobrá finta. Dokonce ani druhá, ze začátku zatěžkanější Big Distortion nepřináší to známé opojné fluidum, jaké člověk od kalibru typu Satrianiho očekává. Do popředí se dostávají rytmické kytary a překvapivě také vytleskávání, což činí ze songu komerčněji laděný kus mířící snadno do palice. Nálada a atmosféra se však jak mávnutím kouzelného proutku změní a rovněž znatelněji zapůsobí s příchodem čarokrásné All for Love. Typická Satchovka s tisíci nádhernými odstíny jeho šestistrunky a až mysteriózní atmosférou, kterou pomáhají budovat i Chaneyho důrazné baskytarové pulzy. Do čtvrté Ali Farka, Dick Dale, an Alien and Me promlouvají Ericovi mašinky a nejen díky jim je stavba písně jednou z těch revolučnějších. V jejím závěru však zvuk skřípe natolik, že... Na meditativnější strunu nás přehoupne dojemnou Joeovou kytarou vysloveně vymalovávaná Teardrops. Velice osvěžující je country šmrncnuté boogie implantované do Perfekt Dust. Bodrá a rozverně laškovná nálada sálá americkým středozápadem a rytmus písně podepřený o Aronoffovu bicí figuru je ve spojitosti se Satrianiho stylem sólování brilantní. Sedmá Nineteen Eighty zprvu působí obyčejně, ale když se vzedme silná basová frakce, do které začne kytarista servírovat jen tak z plezíru jednu dokonalou vyhrávku za druhou, musí být každý Satrianovec uspokojen. All My Friends Are Here je i po několika posleších stále dosti nečitelná a drží se jaksi v ústraní. To devátá Spirits, Ghosts and Outlaws je důraznější klasická a velice intenzivní kompozice z pera Joe Satrianiho, a malinko mne upomíná na dobu okolo alba The Extremist. Její náboj a eruptivní charakter jako by vycházel z devadesátých let. Procítěnou nádherou, desátou Falling Stars startuje meditativnější a kompozičně velice zdařilý závěr desky. Právě ji a další tři následující skladby vnímám jako nejinovativnější položky tohoto alba. Do nich vtisknul Satriani nejen svého ducha, um, kreativitu a léty prověřené schopnosti, ale nebál se experimentu a daleko zřetelněji se položil i do nálad jednotlivých písní. Častěji mu velmi nenápadně sekunduje Eric svými klávesami, klavírem a drobnými atmosférickými vsuvkami. Do takové Waiting se podařilo smyslně vložit vzpomínky na dobu hravého dětství a iluzorní touhy. V písni Here the Blue River kooperuje Joe se stylem reggae jako se stavebním prvkem, čímž dodává songu velice chutné aroma. Právě precizní rozložení nálad a schopnost pohybu v několika na první pohled nesouvisejících odvětvích, činí desku nemálo přitažlivou. Pískající melodie závěrečné Yesterday's Yesterday s výrazným vkladem mandolíny, je tou pravou a nevšední tečkou za další z nevšedních nahrávek Joe Satrianiho.

Nebýt těch několika zvukových šrámů neblaze rezonujících v průběhu desky, byla by ta nahrávka vlastně dokonalá. Takhle zůstává velice schopnou alespoň po stránce kompoziční. Z hudebního hlediska je Shapeshifting alespoň pro mne další geniální veledílo mistra Satrianiho.

reagovat

gandalf @ 27.04.2020 17:37:33
Co na to mám říct. Snad jen že je mě líto každého, komu jeho mazlíčci předkládají špatně odvedenou práci. Tudíž i mě, protože jsem desku v pátek objednal.

vmagistr @ 27.04.2020 18:03:46
Docela by mě zajímalo, jak bys hodnotil Shapeshifting v kontextu předchozích čtyř desek. Vnímáš tam nějaký vývoj, posun? Máš mezi těmi alby nějakého výraznějšího oblíbence?

PaloM @ 27.04.2020 19:07:54
Marek, ako milovník a zberateľ hudby nesmieš si znížiť latku tým, že budeš akceptovať odsratú prácu v štúdiu.
Je viacero CD, ktoré som chcel mať doma a nekúpil som, keď som vopred zistil, že majú mizernú zvukovú kvalitu.
Metallica - Death Magnetic,
Rush - Vapor Trails (2002),
Within Temptation - Unforgiving, ... každý by vedel dať príklad.
Je chrapúnstvo od vydavateľov spoliehať sa na takých zarytých fanúšikov ako si napríklad ty, že kúpia hrdzavú zvukovú konzervu s lákavým obsahom.

dan @ 27.04.2020 19:24:27
Není tomu tak dávno, co jsme na Progboardu říkali, že zvuk nahrávek přestaneme řešit. Na žádném jiném music bloku který u nás působí, se podobnýma blbostma dávno nezabývají. Je snad jasný horyno čím jsi ty lidi znechutil. Oni ty svoje stránky hlídají a nepřejí si, aby jim do hudby kecali další pseudohifíci.

Mayak @ 27.04.2020 19:56:59
dan:
Keby si chodil aspoň námatkovo na Lopuch do klubu "GENESIS", kde denne pribúdajú desiatky a desiatky hudobných a recenzných príspevkov tak by si zistil, aký obrovský nezmysel si práve napísal. Antony tam notoricky, "nesmluvavě" tvrde a pravidelne hodnotí DR všetkých novovychádzajúcich albumov, ktoré si práve vypočul (a on počúva často kvantá albumov denne). Ten by Ti vyprášil kožuch ...
A o týchto veciach sa stále viac a viac píše aj na nemeckých a holandských prog-rockových a prog-metalových serveroch a hudobných fórach.
Teda slušne napísané - riadne kecáš ...

Petrmel @ 27.04.2020 21:29:31
Off Topic - to Dan: Zmršený mastering a někdy až neposlouchatelná nahrávka je hlavní důvod toho, že se přestávají CD kupovat. Já mám doma cca 2000 CD z doby před "loudness war" a ani jedno z nich nepustím za žádné prachy světa.

northman @ 28.04.2020 03:43:19
Pěkná slohová práce na téma poslední sólové album Joe Satrianiho. Tento typ desek přímo nesnáším, připadají mi všechny na jedno brdo, navíc se tam většinou nezpívá, je to celé o exhibování hlavního protagonisty a předvádění techniky hry na nástroj. Před padesáti lety bylo na první poslech slyšet jestli, když zůstaneme u kytaristů, hraje Eric Clapton, Jimi Hendrix, Frank Zappa, nebo Jeff Beck. Co se týká nahrávky neřeším žádný loudness war, nebo DR. Desky starých bluesmanů jsou skvělé hlavně pro bezprostřednost a autentičnost, ti také žádné DR a loudness war neřešili.

dan @ 28.04.2020 05:04:48
Otevřel jsem lopuch, ale žádné desítky recenzních příspěvků tam nevidím. Zaznamenal jsem pokusy v intervalu jedna dvě denně. Dr je totální nesmysl, nikdy jsem ty čísla nepotřeboval vědět a potřebovat je nebudu. K čemu to tam uvádí? Aby namíchnul ostatní? Kožich si se svými numerami může prášit leda sobě. A nechápu proč vytahuješ zahraniční servery, když já mluvil o těch našich. Tam ať si tlachaj co chcou. Na našich největších hudebních serverech není u žádné recenze o zvuku ani slovo. Čtu je celkem pravidelně a všechny. Tak kdo tady kecá?

gandalf @ 28.04.2020 05:10:01
northman:Joe Satriani má svůj vlastní styl stejně jako kdysi Clapton, nebo Beck.

Jarda P @ 28.04.2020 05:51:08
Zvuková kvalita nahrávky jde ruku v ruce s kvalitou hudby. Když začly první CD před více než 30 lety, myslel jsem si, že svou kvalitou pohřbí vinyly. Bohužel jsem brzy vystřízlivěl, když jsem zjistil, že se některá CD v porovnání s tím, co jsem měl nahráno na páscích a kazetách, téměř nedá poslouchat. Hudba byla stejná, ale kvalita nahrávky ji srážela k neposlouchatelnosti (viz první Uriah Heep či Black Sabbath). Od té doby uplynulo mnoho vody, některá CD jsem nahradil remastry s výrazně lepším zvukem, někdy jsem se ale napálil, protože zvuk remastru byl naopak horší. Dnes už nekoupím nic, co bych si neměl možnost před tím plnohodnotně poslechnout.
Co se týče Satrianiho, jeho styl je na první poslech rozpoznatelný stejně jako v případě Blackmora či Becka. Kvalita jeho desek má až na výjimky vysokou kvalitu, i když jsou instrumentální. O žádné exhibování se nejedná.

chimp.charlie @ 28.04.2020 07:18:55
Přikláním se k těm, kteří technickou kvalitu nahrávky občas řeší. Možná teď budu za technického blba (jímž ve skutečnosti jsem :-) ), ale spíš než DR (určité ořezání dynamiky může být naopak někdy užitečné, například při poslechu ze sluchátek) mi vadí, když je ořezané to, co bych nejspíš nazval FR, tedy rozsah frekvenční – zatím nejotřesnějším případem, s nímž jsem se setkal, byl remaster U2: Achtung Baby, dokonce v nějaké výroční edici, který hrál hůř než mé dosavadní mp3 256 kbps – zvuk byl úplně slitý do jakési koule ve středu, žádné basy, žádné výšky, žádný prostor… Nechal jsem si jen booklet a disk putoval do popelnice.

Jinak pokud jde o předmětné album, vnímám to podobně jako northman.

PaloM @ 28.04.2020 08:00:46
Jarda P: naprostý súhlas. Nevyhadzujem originál CD so zlým zvukom, ale do krabičky si priložím napálené CD, urobené z vinyl ripu alebo z HiRes audio - teda pokiaľ majú lepší zvuk.

PaloM @ 28.04.2020 08:13:20
Ešte k hodnoteniu v recenzii. Všimnite si českú stránku jazzport.cz Hodnotia tri kategórie, v poradí: zvuk, obal+booklet, hudba. Ideálny prístup. Hudbu považujem za umenie "se vším všudy'. Takže všetky zložky prezentácie hudobného diela majú byť tip-top. Aj kvalita zvuku. Napríklad obrazy. Predstavte si renesančných majstrov a ich nádherné malby v zhnilých rámoch, deravých od črvotočov. Ak beriem hudbu ako konzum ns 1-razové použitie, tak táto svačinka môže byť zabalená v novinovom papieri, s ktorým si mozno utrieť zadok 🙂

jirka 7200 @ 28.04.2020 09:26:16
Novou desku Satrianiho jsem si pustil a zvuk mi připadá docela v pohodě. Určitě by mohl být lepší, dynamika až tak potlačená není, jen mi při poslechu na sluchátkách přes sluch. zesilovač bez korekcí připadá, jako by ve studiu při mixu zvukař kapánek zvýraznil okrajové frekcence - basy a výšky.

Jinak k obsahu - Satriani hraje pěkně, je se svou technikou ihned rozpozatelnej, jen mi jeho tvorba tak nějak splývá, sorry.

Potěšilo mě, že většina komentujících bere již za samozřejmost kvalitní zvuk. Palo tu poukazuje na naprosto schizofrenní sítuaci - koupí si original a do obalu vloží napálenou verzi staženou z internetu. To je k smíchu i k pláči a ostuda, ne však Pala, ale vydávajících firem.

Mayak @ 28.04.2020 09:43:11
...odkaz aj pre experta "dana" od "Antonyho":

... "Miro, každý vidí a slyší, co potřebuje. Co nechce, nevnímá. Dan nikdy neuvidí naše recenze a neuslyší zvukové rozdíly. Nehodí se mu to do jeho jednoduchého obrazu světa.
Dosáhnout posluchačského osvícení sám v sobě je velmi těžké a zdlouhavé. Přesvědčit o tomtéž někoho druhého je prakticky nemožné.
Ale je dobré do toho v diskuzích tvrdě řezat, aby ten hlas zazněl.

Jinak, samozřejmě, zvuk nahrávky je velmi důležitý a je nezbytné jej řešit, obzvláště v této době ... "

horyna @ 28.04.2020 09:57:39
vmagistr: ahoj, Satrianiho tvorbu sleduji bedlivě a mám ji celkem naposlouchanou. Jeho desky pravidelně rotují v mých ušiskách. Při srovnání novinky s předchozími čtyřmi díly jde o vyrovnanou partii. Pokud bych si měl sestavovat nějaké imaginární pořadí řekněme osmi nejlepších Joeových děl, desky z let v rozmezí 2010-2018 tam na sto procent budou. Další čtyři místa by pak doplnili alba Crystal Planet, Strange Beautiful Music a zbytek něco z dvojice Flying a Extremist. Volné místo by pak zbylo na novinku. Ale chybí mi odstup a tak na celkové soudy je ještě příliš brzo. Vývoj či posun není markantní i když konec desky míří do sfér ne tolik pro Satche typických. Co však hodnotím kladně, je stále velká procentuální nápaditost kterou Satrianiho ani letos neopouští. Jeho vrstevníci na desáté a pořadově vyšší desce předkládají materiál veskrze bilančního charakteru. Něco takového na Shapeshifter neslyším.

Palo: máš jistě pravdu, ale jsou interpreti, na jejichž novinky jsem velmi zvědavý a těším se na předložený materiál. Prostě tu desku chci i za cenu zklamání z výsledného zvuku. Je to i o náladě. Někdy to kousnu, někdy mě to pořádně sejří. Takovou Death Magnetic bych na aparatuře nedal, praskání a skřípot se ozývá příliš často. Když někam pojedu busem, nebo ji přehraju do auta, v okolním hluku to zanikne, nebudu to skoro vnímat, pak budiž. Uvedený Vapor Trails mně vadil i v obyčejné mp 3-ce, ale tady je naštěstí nová varianta s remixem a překoupení vymazalo všechny neduhy (viz recka).

Dan: na jednom nejmenovaném hud webu jsem si dovolil malinko píchnout do nedobrého zvuku nahrávky/nahrávek (vedle Satche byl ještě zlatý) a sesypalo/obořilo se na mne celkem dost adeptů, kteří o tom slyšet absolutně nechtějí.

Jiří: tak si z nového Satrianiho pusť vyloženě pasáže o kterých se zmiňuji - po první půl minutě u tracku č. 3, finiš v tracku č.4 a uslyšíš příšerné chrčení, které nemá s obsahem absolutně nic společného. Tam je to hodně markantní.

Petrmel @ 28.04.2020 10:22:23
dan @ 28.04.2020 07:04:48
"DR je totální nesmysl, nikdy jsem ty čísla nepotřeboval vědět a potřebovat je nebudu. K čemu to tam uvádí?"

Jsi vlastně šťastný člověk. Pánbůh tě ochraňuj.

john l @ 28.04.2020 10:55:21
horyno dík za vysilující slohovku a komentář. Mám v plánu si desku co nejdřív objednat. O tom zvuku jsi fakt psát neměl, doteď jsem se těšil, ale tahle nemilá informace mě dost zklamala. Je pravda, že bych to sám dřív nebo pozděj taky odhalil a možná je to tak nakonec lepší. Aspoň vím s čím mám počítat. Někdy si asi jako každý pouštím muziku jen na půl plynu, třeba k práci, tam by to Satrianovi prošlo.

PaloM @ 28.04.2020 11:26:44
Jirka: ano, je to tragikomické. Už sa nad tým ani nerozčuľujem. Mám málo takých kombinácií. Skôr si ponechám mp3 alebo flac, stiahnuté z webu a CD nekúpim.

jirka 7200 @ 28.04.2020 11:51:13
Horyno, máš pravdu. Nevím, zda jsi poslouchal nahrávku přímo z CD, či z internetu, tak mě ještě napadlo, že to někdo blbě vygraboval do mp3. Proto jsem to porovnal s Hi-Res verzí 96/24 (která mimochodem žádné zkvalitnění zvuku nepřínáší) a tam je to praskání obsaženo taky. Jelikož je to jenom u těchto skladeb (ale se sluchátkama jsem to sekundu po sekundě neposlouchal) tak bych dával vinu nepozornému zvukaři při masteringu.

horyna @ 28.04.2020 12:00:52
Jiří: cd mám koupeno origo. Jsem prastará škola - sběratel, cd maniak, nákupčí :-) Pro mne v případech o kterých vím, že je mít musím a potřebuji, žádný internetový poslech neexistuje :-) Děkuji ti za další názor, který jen potvrdil mým sluchovodům, že se žel bohu nemýlí. Ovšem jak někdo (zvukař) může být takový lempl a toto pustit do světa nepochopím.

Pegas @ 28.04.2020 15:15:02
Samozřejmě že Satriani také trochu exhibuje, vždyť je to instrumentální sólová deska kytaristy. Ale pro mě jeden z mála dlouhodobě poslouchatelných. Většina desek mi sice také splývá, ale spíš kvůli tomu, že je nemám naposlouchané jednotlivě, abych dokázal všechny skladby zařadit na konkrétní alba. Ale možná to je i důkaz, jak je ta kvalita vyrovnaná, protože v podstatě nemůžu o žádné říct, že by se mi nelíbila. Pochopitelně je v jeho hudbě hodně kytarového sólování, ale zároveň klade určitý důraz na samotné skladby, aby to nebylo jenom o těch sólech. Kromě toho bývá vždy zajímavá i rytmika a melodie a vlastně tam ten zpěv ani nechybí. Novinku ještě nemůžu moc soudit, protože se mi sešlo víc desek, tak ji nemám ještě tolikrát poslechnutou, ale na první poslech jsem tam moc posun někam nezaznamenal, ale zaujala mě titulní skladba a potom Falling Star.

gandalf @ 28.04.2020 15:29:39
Obdivuju každého, kdo dokáže psát podobné elaboráty, aniž by desku půl roku soustavně poslouchal a zároveň ji dokázal na delší uzrávací dobu odložit. Zajímalo by mě, kolik času a kolik počtu poslechů si recenzenti dávají, než něco podobného sestrojí.

muf @ 29.04.2020 11:29:32
Zaujala mě velká diskuse ke kvalitě nahrávky. Můj názor je, že kupovat si hudbu = kupovat si umění, které mi poslouží k potěše. To pro mě znamená, že mě baví hudbu poslouchat, nabírat energii, relaxovat atd. Vnímám to jako celek, jsem "malý" sběratel originálních CD, rád si listuji booklety, mám obvykle málo času na poslech, většinu dne mám plný dům a o to více je pro mě svátkem si v klidu pustit, na co mám náladu. Kvalita zvuku je součást tohoto umění. Jsem rád, že se to tady řeší, protože je to důležitá součást tohoto umění. Pokud to někdo má jako já a vidím tady, že i mnoho jiných, pak je potřeba se ozývat. Poslouchat místo hudby praskání není zrovna to, co považuji za relax a dobití energie. Komu toto nevadí nebo to neslyší to samozřejmě příjde jako zbytečná diskuze.

jiří schwarz @ 29.04.2020 21:38:37
Teda panstvo, trochu mě fascinuje Vaše zaujetí xxx-tým CD od člověka, který se leta nikam evidentně hudebně neposouvá. Album obsahově zcela vyčpělé (pravda, ničím, krom absence nápadů, neurazí, ano, S. uměl a stále jestě umí hrát na kytaru – ale zde nijak světaborné hraní; ničím neurážející zvuková kulisa; řečeno s Lennonem: muzak to my ears). Řešit zvukovou kvalitu tohoto hudebního ničeho je pro mě skoro úsměvné. Kdyby to album nevzniklo, bylo by mi zcela fuk.

gandalf @ 30.04.2020 05:03:30
Včera ráno mě desku pošťák dovezl. Jelikož mám muziku často jako kulisu, poslouchám třeba v dílně, ničeho podstatně špatného jsem si nevšiml. Když jsem se podruhé zaměřil na místa o kterých horyna píše, už jsem to praskání slyšel. Ale když odhlédnu od neduhů konečného sejmutí, deska je to perfektní. Chytila mě hned od začátku. První věc se mu zase povedla. K těm slabším řadím pátou skladbu, tak jsem se přestal koncentrovat, ale hned u šesté to naskočilo znovu. Deska mě baví, tak nakonec nemám důvod proč věšet hlavu.

bullb @ 30.04.2020 05:51:42
muf: ja to cítim tiež tak. Počúvanie hudby je sviatok. Odchovaný som na elpéčkach. Taký Hendrix in the West z mojej zbierky má tiež praskot. Ja počujem hudbu a tak zahraný Red House je fantastický. Ľudské ucho má tú vlastnosť, že dokáže byť selektívne. Vidím a počujem to teraz, keď moja pani učí klavír cez aplikáciu v mobile !!! Totálny nezmysel (aby som nepoužil neslušné slová). Napriek tomu ona počuje D namiesto DIS.
P.S.
Pri všetkej úcte: Satriani ma nezaujíma, bola to len poznámka k téme praskot a kvalita nahrávky.

Jarda P @ 22.05.2020 06:24:53
Po prvních dvou posleších musím konstatovat, že se jedná opět o skvělou desku. Nechápu, že po tolika letech hraní dosud Joa neopustila invence. Každá skladba jiná, skvělé melodie, paráda.

VopiceZHoR @ 24.05.2020 17:10:50
Jo doba je zlá, ale my hluchý máme výhodu :-)

VopiceZHoR @ 24.05.2020 17:14:25
Album, vynikající, vymazlený. Podle mýho to bude za x let klasika. Stejně jako Engines...

PaloM @ 05.09.2020 05:10:17
Práve počúvam Shapeshifting z flac "restored 24bit 96kHz". Mám veľa CD od Satrianiho, no niekoľko rokov som ho "nepustil k slovu". Som milo prekvapený, ako mu to stále šlape. Pomerne jednoduché melódie šlapú s nesmiernou ľahkosťou. Každá skladba v inom tempe. Skvelo zoradené na disku. Pekné, zaujímavé a pritom striedme aranžmá. Pustil som si album so zámerom počúvať ako kulisu, čiže na pol ucha. A je to naopak. Vtiahlo ma to do sústredeného posluchu a krásne mi zdvihlo náladu z pochmúrneho, zahmleného rána. Kiež by sa našlo niečo na začiatku každého dňa, čo mi takto krásne pozitívne zdvihne náladu.
Neviem posúdiť technickú kvalitu. Rodina spí a nemôžem teraz barbarsky vyhuliť hlasitosť.
V každom prípade, je to veľmi dobrý náladotvorný album, ktorý dokáže preraziť mraky, aby sme videli slnko.

yngwie3 @ 05.09.2020 08:48:42
Diskutovať s niekým, kto mančaftom ako Mu, Swans !!!!!!, Sonic Youth!!!!!! a pod. bez problémov postaví slavobránu z piatich hviezd a pre Satcha, vrcholného predstaviteľa melodického inštrumentálneho rocku / "Tento typ desek přímo nesnáším, připadají mi všechny na jedno brdo, navíc se tam většinou nezpívá" / má len pohŕdanie, nemá absolútne zmysel ... Prečo ? Lebo niečoho je viac, ako vodíku. A to už je čo povedať ...

P.S. Bez problémov rozoznám Satchov štýl medzi tisíckami gitaristov, lebo jeho pečať je taká výrazná ako Claptonova, Hendrixova, Zappova alebo Beckova ...

Vědí, seveřane .....

stargazer @ 04.03.2023 14:03:07
Ještě před rokem jsem chtěl Shapes.... opentlit třemi hvězdami. Album se mi dnes nějak víc líbí, hlavně Satriani vydává pokaždé trochu něco jiného, i když ta šablona je stejná.