Def Leppard - Diamond Star Halos (2022)

13.01.2023 Judith | #

Nenechte se zmást představou, že držíte v ruce cédéčko. To, co Def Leppard loni pustili do oběhu, je ve skutečnosti časová konzerva. Deska Diamond Star Halos odpovídá na otázku, jak by to mohlo vypadat, kdyby mezi Hysterií a Adrenalize vzniklo ještě jedno album. Přímočarostí a průrazností novinka zejména ve svém úvodu zhruba odpovídá počinu z roku 1992, celkový sound ale svou lehkou zastřeností ukazuje prstem do osmdesátých let, stejně jako nezaměnitelný zvuk bicích.

Def Leppard si už před desetiletími zafixovali svůj typický výraz a dobře si taky zapamatovali, že experimenty jejich fanoušci v oblibě nemají (i když mně se album Slang vždycky docela líbilo). Takže na novince servírují osvědčený koktejl úderných riffů, výrazných melodií, klenutých sborových vokálů - v téhle kapele umějí zpívat snad úplně všichni - a Elliottova chrapláku, který zní opravdu pořád stejně.

Borci z Sheffieldu si vždycky zakládali na živých vystoupeních, a tak zatímco úvodní Take What You Want posluchačovu mozku předá kýžený signál, že v tomhle hudebním světě je pořád všechno na svém místě, následující Kick je typický stadionový "otvírák" včetně na-na-na-na refrénu a v podobném duchu pokračuje i Fire It Up.

Pak už je přece jen načase trochu zvolnit - o překvapení se postará countryově laděná This Guitar s hostující Alison Krauss, která si před koncem alba zazpívá ještě jednou, a Liquid Dust, jejíž výraznější rytmika prozradí, že tihle muzikanti přece jen nerezignovali na hledání nových kombinací. Druhá polovina alba mi popravdě lehce splývá, 60 minut je pro tento druh hudby už trochu moc, prozradím jen, že nechybí ani tklivá balada (kdo by si to pomyslel?).

Diamond Star Halos vzniklo v koronavirové době - Joe Elliott a Phill Collen si nemohli vynachválit psaní na dálku, které jim díky časovému posunu (kytarista Collen už nějakou dobu žije v Kalifornii) šlo krásně dohromady - po probuzení měli vždycky v mailu nápady toho druhého. Kromě psaní mailů a posílání zvukových souborů si výhradně klasicky telefonovali (na Def Leppard si s nějakými novotami nepřijdete) a prý toho spolu za pěkných pár let tolik nenamluvili.

V červnu pak kapela vyrazila na velkolepé turné po amerických stadionech společně s Mötley Crüe, Poison a Joan Jett. Když to hlavní hvězdy prvního večera v Atlantě rozbalily na otevřené scéně, začalo chcát. Jak dosvědčují četná videa kolující internetem, nikomu to ani za mák nevadilo. Při pohledu na druhého kytaristu Viviana Campbella, který si po rampě vyšel pěkných pár metrů, jsem si vzpomněla na Roda Stewarta - ten pár týdnů předtím na otázku, co bude na scéně dělat, když během oslav královny Alžběty začne pršet, blazeovaně odvětil: "Budu mokrý!"

Lidi bláznili, skákali, zpívali a byli šťastní. A k tomu jsou Def Leppard na světě. Věřím, že po diamantech to někdy příště dotáhnou i k platině, jako ta královna. Je příjemné mít v tomhle světě nějakou jistotu.
reagovat

Antony @ 14.01.2023 15:58:09
Z čistě technického hlediska je vyloučeno, aby mezi alby Hysteria a Adrenalize vzniklo něco s takhle příšerně deformovaným zvukem. Dynamická komprese rozdrtila hudbu na piliny a prach.. Něco takového na přelomu 80. a 90. let studioví řemeslníci ještě neprováděli. Nahrávka, kde jsou skladby s DR5 a DR6 představuje jednak ostudu pro DEF LEPPARD a jednak je zcela nepoživatelná. To je také jistota, avšak nepříjemná.

Judith @ 14.01.2023 16:28:19
Nezahrnul jsi do verdiktu jednu proměnnou: na kazetě z třetí ruky ve walkmanu za dvě stovky zněla tehdy jejich hudba přesně takhle. Trefili to dokonale - akorát hučení pásku chybí. Mimochodem album oficiálně vyšlo i na MC.

Antony @ 14.01.2023 17:08:34
V kazetách jsem jel dost dlouho na to, abych věděl, že ani na kazetě k digitální komprimaci nedocházelo. Sice šla podělat doma při kopírování, některé přístroje umožňovaly přebudit záznam tak, že všechno lítalo do červenýho, ale to nikdo nechtěl. I největší jouda si hlídal špičky, takže i třetí kopie byla poslouchatelná, na šum nehledě. Neslyše?

No, dnes jsou ve studiích jiní machři. Proženou všechno rutinně kompresorem, celá nahrávka je v limitaci, ale z mobilu to nikdo neřeší. Uřvaný a rozchrchlaný produkt rulezz..

Nahrávka vyšla i na vinylu, ten se mi ale nechce kupovat. Mám jiné favority. Přitom na DEF LEPPOARD jsem vyrostl.

Judith @ 14.01.2023 18:37:56
A měl jsi walkman od Vietnamců? :) Opomněla jsem jeho většího bráchu, plastové hranaté "dvojče", což byla výbava, na které tehdy puberťáci kopírovali. Jak moc může být zvuk na MC kvalitní, pokud je to dobře udělaná kopie z kvalitního záznamu, jsem zjistila až velmi nedávno - klidně by předstihl dnešní remasterované CD. O prasení dynamiky se vůbec nepřu. Ale myslím, že jsme trochu zúžili předmět debaty, nebo jsem to v recenzi špatně formulovala.

Jde mi o to, že se mi při poslechu dostavil dokonalý dojem Proustovy madlenky namočené do (tuším u něj lipového) čaje. Prostě mě to okamžitě hodilo do té doby, něčím, v mojí pocitové paměti. Samotnou by mě zajímalo, jak to udělali. Pokud jde o zvuk v tom slova smyslu, jak se dá popsat parametry typu DR, nemám tak citlivé ucho a neznamená pro mě konečnou v prožívání hudby, pokud v tomto ohledu nahrávka pokulhává.

Zkusila jsem to teď i s kontrolním posluchačem a (pokud pominu, že se mě už včera při návratu z práce tázal, co to poslouchám za vykopávky) shodli jsme se, že to zní jako - pozdní - osmdesátky. Částečně je to hudbou samotnou: kytarové sólo, backing vocals, aranže... částečně to dělá ten celkový sound (což používám jako širší pojem než zvuk, zvukem jsem si jistá jen u bicích, proto jsem to tak napsala - tam prostě vidím osmihrany a neonovou čelenku). Nevymyslím lepší popis, než že je celý jakoby zabalený dovnitř, a ano, má osekané špičky. Vzdušný prostor, ale zaoblený a nějak omezený, bublinková lázeň možná... No trpím hrozně, že to neumím vyjádřit.

Co jsi měl u Def Leppard nejradši? Já jsem naskočila v době, kdy bylo aktuální album Adrenalize, zpětně ho až tak zářivě nevidím - a tam ten sound už byl trochu jinde, agresivnější, víc "počítačový". Hysteria samozřejmě, ach. Pyromania u mě lehce s výhradami, tehdy to na mě bylo trochu moc přímočaré, ale točila jsem poctivě. High n'Dry už jsem nedala. Líbil se mi Slang, dokud jsem měla v autě přehrávač na kazety, pouštěla jsem si ho nakonec asi nejčastěji a nejdéle. Svého času se mi moc líbilo Retro Active. Jakmile přišla Euphoria, už jsem byla hudebně někde jinde.

Antony @ 14.01.2023 22:24:45
Walkman od Vietnamců , ani jezevčíka na rychlokopírování jsem nikdy neměl. Výsledky těchto metod kopírování jsem samozřejmě slyšel, to nebylo o kompresi dynamiky, ale o destrukci celého frekvenčního spektra. Poslouchat se to taky nedalo, takže pokud vzniká nostalgie cestou - tehdy zvukově příšerná kopie, dnes zvukově příšerný originál - pak jí rozumím. Ale není to nic, co bych vyhledával.

Ačkoli nechci téma zužovat na zvuk, jakkoli je zvuk zásadní, ještě dodám, že i za dob tuhé totality jsme dbal na co možná nejkvalitnější zvukový zdroj i aparaturu. Muzika byla pro mne všechno, dal jsem jí tedy všechno. Tedy zásadní byl poslech z desek nebo z kvalitně nahraných kazet. Investice do přístrojů a médií byly pro dnešního mládežníka asi nepochopitelné. Nic se nedalo stáhnout ani přehrát z mobilu, že..

Kapel, co dnes hrají retro rock, retro art rock, old school metal, a kdoví co ještě old, jsou mraky. Jsem za to rád, protože takové obracení se ke kořenům je přirozené a životadárné. Určitá část interpretů pochopila, že jde o celistvou problematiku a ve svém přístupu respektuje i zvuk. Pak je to autentické a uvěřitelné. Nadpoloviční část má ale old/retro spíše jako vnější pózu (která je dneska in) a podle toho to dopadá. Oldtimer s plastovými doplňky z Číny a blikajícími LEDkami.. Mne takový kočkopes nejde poslouchat.

Blbé je, že i staří bardi tomu propadají, a pak jsou jejich alba, na nichž proklamují návraty, naprosto tristní. Často jsou vinni čistě svojí pasivitou, neboť nechají všechno v rukou techniků, a ti zvuk udělají prostě tak, jak se dnes rutinně dělá. O zprasení své nahrávky nemusí autor hudby tušit. Ale neomlouvá jej to, když něco vytvořím, tak dbám na celý proces, jinak jde o polovičatost.

Nejraději jsem měl od DEF LEPPARD vždycky trojku Pyromania (1983). Potom jako zjevení působila Hysteria (1987). Naprosto vynikající je také Adrenalize (1992). Z dalších se mi dost líbí Slang (1996), jinakosti jsem měl vždycky rád, a naprosto fascinují je deska Songs From The Sparkle Lounge (2008)

Judith @ 15.01.2023 01:26:01
Songs From The Sparkle Louge si doplním, to mi uteklo úplně. A jinak - ty máš mimořádnou aparaturu v první řadě mezi ušima (to je prosté konstatování), takže i zodpovědnost vůči sobě se podle toho zařídit... v tomhle nemá každý stejnou cestu.
V jiné zájmové komunitě jsem zažila lidi, kteří si tříbili chutě tak důkladně, až jim nakonec nebylo skoro nic dobré, a při pohledu zvenčí bylo složité pochopit, proč by tohle měla být meta.

Antony @ 15.01.2023 09:46:41
Je to spíš tak, že jsem si určil estetické hranice, za které nejdu. Žádná meta, nýbrž akusticko hygienický návyk pro zachování integrity mentální osobnosti. Jinými slovy, proč poslouchat zvukově zprzněnou muziku, když je tu tolik stejně dobré a nepoškozené. Hromada věcí je mi dobrých, akorát se mezi nimi občas nevyskytují obecně protežovaní idolové. Já jen zcela otevřeně říkám, proč tam jsem je nezařadil, co udělali špatně. K nelibosti jejich (často sluchově otupělých a nekritických) uctívačů. V případě DEF LEPPARD si troufám říci - král je nahý.
A ještě dodám, že "zodpovědnost vůči sobě" by měl mít každý.

balu @ 15.01.2023 10:27:24
Antony - ´ akusticko hygienický návyk pro zachování integrity mentální osobnosti ´

To je nadžánrově důležitý přístup !

Judith @ 15.01.2023 11:19:49
Zodpovědnost vůči sobě samozřejmě má každý, ale konkrétní podoby a řešení hudebně hygienických návyků (záměrně pojem rozšiřuji) jsou zkrátka individuální. Mně se například ukazuje, že jedna z klíčových věcí bude zařazovat různě dlouhé úseky, kdy neposlouchám vůbec nic, tedy vjem tak blízký tichu, jak jen to lze realizovat. Pranic se mi to nelíbí.

Antony @ 15.01.2023 12:14:18
Judith:
OK, zobecňování zásad je ošemetné, nicméně na hygienickém minimu je nutno se vzájemně shodnout, jinak se budeme obtěžovat smradem. Pro lepší pochopení malé podobenství:
Alespoň snesitelný zvuk je něco jako alespoň čistý talíř. Nemusí být ze zlata, stříbra, nemusí být ze značkového porcelánu, stačí, aby byl umytý, nezapáchal po špinavém hadru. Jako je zvuk "jen" nositelem hudby, je talíř "jen" nositelem jídla. Sebekvalitnější jídlo na viditelně zapraseném talíři však nelze jíst, místo chutě se dostaví nausea. I když existují nekulturní jedinci, kteří doma jedí ze špinavých talířů, a jiní zase z popelnic, je nutno v restauraci přijmout hygienickou normu a zachovávat čistotu. Rockboard je v tomto smyslu restaurace, kde si vzájemně servírujeme hudební doporučení. Nerad bych někomu nabízel pochoutku na zahnojeném talíři, a ozvu se vždy, pokud je mi takto předložena.
V tomto gastronomickém přirovnání "zařazovat různě dlouhé úseky, kdy neposlouchám vůbec nic" se rovná půstu. Ten ti v restauraci rozhodně nikdo nutit nebude. Jen tu podceňovanou hygienu a zdvořilou obsluhu. Tvoje srovnání požadavků na alespoň snesitelný zvuk a doporučování ticha je tak ve značném nepoměru porovnávaných veličin a proto nefunguje.

balu:
Ďjo.. :)

Judith @ 15.01.2023 13:22:17
Antony: Rozumím, že ti noví Def Leppard nesedli. Slyším i výtku, že jsem před zvukovou nekvalitou nahrávky nejen nevarovala, ale nevhodně zvoleným přirovnáním ke starším albům čtenáře zmátla. Doplnil jsi svůj pohled, což je pro čtenáře cenné a je to zajímavé i pro mě, děkuju. Bylo by skvělé, kdyby tu o jednotlivých albech častěji psali lidé, kteří různým aspektům nahrávek a hudbě jako takové celkově víc rozumí. Přesto se nebudu omlouvat za to, že ti poslech Diamond Star Halos způsobil újmu.

Neměla jsem potřebu to ventilovat a i teď to dělám výhradně proto, že je to v daném kontextu dobrý příklad (lepší než ten s tichem) - v posledních měsících mi celkem asi pět hudebních tipů z tvé kuchyně neudělalo vůbec dobře, jednou nebo dvakrát jsem obrazně řečeno strávila noc na záchodě. Tvoje doporučení jsem nikdy neignorovala, jen se mi na základě stávajících dat jeví, že naše vnitřní uspořádání bude pravděpodobně velmi odlišné, a cítím zodpovědnost především k tomu svému.

Jsme opravdu různí. Co vadí jednomu, nebude vadit druhému. Někdo si skutečně může Def Leppard užít a může mít z poslechu radost. Někomu ten zploštělý zvuk nevadí nebo ho ani neslyší - nebo to, jako já tentokrát, přičte k celkovému charakteru díla a vyhodnotí (z objektivního pohledu mylně) jako jeho charakteristický rys. A pomyslně zvracet bude z hudební kombinace, kterou někdo jiný vychválil do nebes.

Antony @ 15.01.2023 13:54:50
Další nefunkčnost. Nikde jsem o nových DEF LEPPARD nenapsal ani půl slovem, že by mi jejich hudba nesedla, natož aby snad způsobila újmu. Píšu výhradně o zvuku. A hlavně - směšovat objektivní a měřitelnou technickou kategorii (zvuk, potažmo čistý talíř) s čistě subjektivní kategorií líbí/nelíbí (kvalita hudby, potažmo kvalita jídla) považuji jednak za zásadní nepochopení toho o čem celou dobu mluvím, jednak za prostý a účelový nonsens. Komunikační faul.

Je mi vcelku jedno, jestli moje tipy někomu nesednou. Neshoda je očekávatelná, normální a přirozená. Ano, jsme různí, neboť lidé jsou různí, vcelku známá skutečnost. Tento objev vpravdě nepatří mezi revoluční. Mně také nesedne nadpoloviční většina věcí, které se zde doporučují (poslouchat je naštěstí většinou nemusím, protože je znám, výjimky se najdou). No, a? P. Jsem dostatečně trénovaný posluchač, abych s tím neměl sebemenší problém. Nechutná? Po vzoru R.Stewarta blazeovaně opáčím - Dám si jinej.. :) . Opět, očekávám, že moudrý uživatel tohoto webu dokáže totéž.

Judith @ 15.01.2023 18:04:17
Tím "nesedli" jsem v návaznosti na tebou rozvíjenou jídelní metaforu myslela situaci, kdy člověku poslech hudby udělá nedobře - prve jsem pochopila, že kromě upozornění na nízký dynamický rozsah nahrávky "reklamuješ" i skutečnost, že ti tato její vlastnost znechutila celkový zážitek. Máš pravdu, že tohle je něco, co je objektivně změřitelné - ale pro každého posluchače to bude mít různý význam a dopad.

Jeden si všimne, znechucením se otřese a půjde vrátit talíř do kuchyně. Druhý si všimne a bude klidně poslouchat dál, protože mu to tolik nevadí, nebo třeba souběžně vnímá v dané hudbě něco, kvůli čemu mu to za to stojí. Třetí si ani nevšimne. Myslím, že Def Leppard jsou kapela, kterou většina jejich fanoušků poslouchá z jiných důvodů a v jiném nastavení, než je soustředěný domácí poslech. Možná bych místo rozvíjení metafory špinavých talířů a popelnic viděla jako přiléhavější bavit se o konzumaci fast foodu, servírovaného třeba na včerejších novinách jako fish n'chips. Každý si to nedá, ale někdo bude klidně spokojený. Uznávám, že na tomto webu se obvykle zabýváme něčím kulinářsky poněkud náročnějším, a že moje recenze mohla udělat víc, aby nebyla matoucí.

Můj příklad, který jsem uvedla za sebe, je jiný v tom, že závisí víc na subjektivních prožitcích, ale nejde rozhodně o pouhé líbí/nelíbí, ten dopad je jiný. Společný rys vnímám v tom, že jsou to aspekty, které zabraňují prožít a ocenit třeba i nesporné kvality, které dílo samo o sobě má a kterými by pro tohoto konkrétního posluchače mohlo být přínosné, nebýt té bariéry - proto je svým způsobem smutné, že tam ta bariéra je. Vím, že je to u mě nějaký druh přecitlivělosti, kterému se snažím porozumět a nějak s ním pracovat, aby mi nebránil si hudbu vychutnávat. A nemohla jsem si nevšimnout (v archivu i v nedávné době), že to, aby zvuková nekvalita konkrétní nahrávky někomu podstatně bránila hudbu vnímat, je spíše výjimečné než běžné i na zájmově zaměřeném webu.

Připadá mi nerealistické čekat, že druzí budou na jakoukoli specifickou a málo běžnou senzitivitu vždy brát ohled - protože to sami vůbec nemusí takto vnímat, nebo jim nedojde, jak zásadní to pro někoho jiného je. S případným "úrazem" si musí každý poradit sám, stejně jako si ošetřit prevenci - to jsem myslela tou zodpovědností vůči sobě.

Chci doplnit, že je mi bližší diskuse jako sdílení osobních pohledů vedoucí k pochopení jedinečnosti než jako argumentační výměna s cílem dobrat se jednoho závěru. A že ochotu ke konfrontaci nabízím i vnímám jako vstřícný krok, této naší výměny si vážím. Ale radši už bych za sebe šla dělat něco jiného.

Antony @ 15.01.2023 19:52:17
Ano, typická reakce pomocí relativizace zla. Já této vlastnosti říkám "tojedobrýzmus". Opět, nic nového ani výjimečného. Existenci špatného zvuku jsme vzali na vědomí, ale teď tvrdíme, že je to dobrý, že to nevadí. Proč nevadí? Protože hudba je fajn, a o tu jde především. Protože většina lidí si toho ani nevšimne. Protože nám špatný zvuk v zážitku nebrání. OK, beru.

Je to typický znak konzumního přístupu. A jde v podstatě o napomáhání tomu zlu. Pokud budeme dávat nahrávkám se špatným zvukem volný průchod, firmy zareagují tak, jak lze očekávat (opět v gastro symbolice) - "přestali jsme umejvat nádobí, vyjde to laciněj, těm prasatům to neva, sežerou všechno. A jak si mlaskaj..". Vždycky mám pocit, že situace v nahrávací branži do tohoto stavu spěje, za mohutného přispění tojedobrýstů. Naštěstí se lze setkat s posluchači, kterým jde i o zvuk, dokonce existují interpreti, nahrávací a vydavatelské společnosti, co si zvukový aspekt navzdory trendům hlídají. Z osobní zkušenosti vím, že jich není zas tak málo.

Tvoje snaha je jako chválit krabicové víno před someliérem. Vždyť být takovým znalcem vína schopným odhalit všechny chuťové nedostatky "je spíše výjimečné než běžné" a jde o "specifickou a málo běžnou senzitivitu". I přesto onen someliér má troufalost a právo tvrdit, že krabicové víno je dobré jedině na laciný alkoholický rauš s následným bolehlavem. Stejný hnus jako zvuk s devastující dynamickou kompresí. Ale když nevadí, tak nevadí, nezbývá než respektovat, každý má svoji volbu, jak vysoko, či spíše nízko, nastaví laťku svých nároků. Nutit nebudu, své jsem řekl.

Someliérem, však kvůli tomu být nepřestanu. Vždy tu bude i můj protinázor. Kdo má uši, uslyší. Kdo nechce, nikdy nerozezná.

Judith @ 15.01.2023 21:20:51
Tvůj plamenný meč krásně hřeje! Já tady teď sedím a žasnu (sama nad sebou, uvedu rovnou), protože se mi vybavila analogická situace, kdy lidi argumentují, že je v pořádku kupovat si za pár kaček levné napodobeniny parfémů, jelikož rozdíl 99 % lidí v okolí nepozná, pro ně samotné je vůně "téměř totožná" a za tu úsporu jim to stojí... a ve mně se něco šprajcuje, že tohle přece není možné, není to správné, je to lež.

Fakt nevím, jak to, že mi v téhle situaci se zvukem ten rozdíl tolik nevadí, že si užiju streamovací službu z mobilu a netoužím po vinylu a dokonalé poslechové místnosti. (Možná proto, že vím, že na to ve více smyslech slova nemám - upřímnost je zdravá.) Budu nad tím uvažovat. Je fajn vědět, že když napíšu blbost, někdo na ni upozorní, protože se nechci nechat úplně paralyzovat přemýšlením nad každým slovem a protože některé věci opravdu nepoznám, nerozumím jim. Je to, jak to je. A tenhle web je fanouškovský, mají tu místo i subjektivní, osobní postřehy, aspoň tak to chápu.

Jestli si můžu od vesmíru něco přát já, prosím tě, Antony, piš víc. Nejenom když je potřeba ukázat prstem na nějakou pokřivenost nebo nasypat na hromádku fakta. Piš o muzice, co tě v ní baví, co vnímáš, vidíš, cítíš. Já v tomhle celém tuším nějakou historii a souvislosti a nevkládám se do téhle debaty tak důkladně proto, že by mě bavilo dělat boxovací pytel, já fakt věřím, že se věci a lidi můžou vyvíjet. Chce to kuráž, a ta má taky pro různé lidi různou podobu.

Antony @ 15.01.2023 22:07:01
Musím se sklonit před tvojí schopností jít labyrintem myšlenek, a dělám to rád. Podobné disputace vedou k poznání. Zcela jistě musejí být slyšeny všechny názory, aby bylo lze dojít k něčemu. Když ne k pravdě, alespoň k uvědomělé obeznámenosti. Nic víc ani nežádám. Bylo to pro mne poučné. Děkuji. Děkuji i za toleranci mého místy bojového tónu na hraně.

Dobrá paralela s těmi parfémy.