Collegium Musicum - Konvergencie & LP Collegium Musicum (Supraphon 1970), SP Hommage a J.S.Bach * Ulica plná plášťov do dažďa (1992)

04.01.2024 hejkal | #

Collegium Musicum a jeho prvé nahrávky

V 90. rokoch minulého storočia začali konečne vychádzať aj cédečka našich vzácnych rockových klenotov, pravda, často nie v klenotniciach, skôr šupácky zabalené v mastnom novinovom papieri pod rukou z Miletičky. Ale aspoň boli. Jedným z takýchto kúskov bol zvláštny dvojdiskový výber Collegium Musicum – Konvergencie.

Pred rokmi som sa zaprisahal, že nebudem písať o našej muzike. Nie, že by sa mi nechcelo, ale pokiaľ si myslíte, že diskusie pod Matovičovými statusmi sú divoké a hnusné, tak ste nevideli reakcie fanúšikov a pamätníkov československej hudobnej scény, keď im niekto náhodou napíše aj iný ako zbožšťujúci príspevok k ich srdcovej muzike. Nakoľko mám rád rockovú hudbu, naša proveniencia je na svetové klenoty nesmierne skúpa (vývoj za Železnou oponou tomu pomohol, ale aj tak si myslím, že nie sme rockovým národom, jedno, aké politické zriadenie nám vládne). Často sa naši interpreti snažili niečo vydať aj za cenu nesmiernych obetí a cenzúrnych zásahov, a preto napríklad Mišík alebo Prokop nahrávali v 80. rokoch diela na nerozoznanie od rádiových hrôz. Ale vysloviť sa to nesmie. Rezignoval som, nemám chuť vysvetľovať dookola, že môj pohľad na muziku nie je univerzálna pravda, ale čisto osobný pocit a vzťah k rockovej hudbe a kompromisy ako poslucháč nerobím, pokiaľ vyslovene nechcem.

Osobné invektívy ma nemôžu uraziť, na to je internet natoľko odľudštené médium, že citovo sa viazať na to, čo sa v ňom deje, nehodlám. Zábavnejšie sú útoky na vek – nezažil si, nemôžeš posúdiť – hudú borci, ktorí následne „s prehľadom“ posudzujú klasiku spred niekoľkých storočí. Ako, neberiem im to, nech sa každý vyjadruje, ako to cíti. Nemienim moju snahu o vysvetlenie môjho postoja zmeniť na očierňovanie iných hudobných priaznivcov. Len chcem, aby čitateľ týchto riadkov porozumel, prečo sa mi nechce rozpútavať vášne na nete tým, že vnímam našu hudbu inak ako mnohí iní.

Našťastie, existuje výnimka, pri ktorej polemiky prakticky nehrozia. Collegium Musicum, Varga, Frešo a Hájek. Kapelu som prvýkrát počul z dvojdiskovej kompilácie Konvergencie & LP Collegium Musicum (Supraphone 1970), SP Hommage a J.S.Bach * Ulica plná plášťov do dažďa, ktorú som si niekedy v polovici 90. rokov od niekoho požičal. Keďže som vtedy prepadol muzike Emerson, Lake & Palmer, bol som priam nadšený, že sme u nás mali kapelu, ktorá sa vyrovnala svetovej classicalrockovej produkcii. Kompilát prvého SP, debutového albumu a dvojalbumu Konvergencie som si nahral na kazetu a počúval vo walkmane, čo to dalo. Keď Pod Michalskou Bránou otvorili hudobný obchod Bonton, kúpil som si toto pomerne nedôstojné vydanie z roka 1992 (ale to sa z kusého informačného aparátu na obale alebo v booklete nedozviete). Zhodou okolností vtedy Collegium Musicum realizovalo reunion, záznam z koncertu som videl v televízii, jedenkrát som mal šťastie a videl ho aj naživo.

Samotné 2CD obsahuje, ako som už spomínal, prvé SP (1970), debut Collegium Musicum z roka 1970 a Konvergencie (1971). Pravda, zvláštne zoradené. Prvá skladba z SP otvára prvý disk, potom nasleduje debut a jedna skladba z Konvergencií. Druhý disk dokončí Konvergencie a nasleduje druhá skladba z SP. Z pohľadu muziku hltajúceho pubertiaka však šlo o absolútnu dávku extázy. Ja si dnes ani neviem predstaviť, že by som si to pustil osve, skrátka je to dva a polhodinová jazda od Hommage á J. S. Bach po Ulicu plnú plášťov do dažďa. Nič lepšie skupina nikdy nevydala. A zaujímavé je aj to, že v nej debutoval mladý gitarista František Griglák, ktorý mal zaplniť medzeru v oblasti svetového fusion so svojou skupinou Fermáta. Skrátka, baví ma muzika, teší ma, že výnimoční muzikanti dostáli nárokom kladeným na superskupiny.

Svetových formácií sme v Československej socialistickej republike mali minimum, ale Collegium Musicum k nim patrilo a ja som priam patrioticky hrdý, že tomu tak je. Muzika skompilovaná na tomto vydaní je úžasná, spôsob vydávania našich perál zlým, nevhodným alebo nedôstojným spôsobom korunuje vzťah nášho národa ku svojej kultúre. Kto by sa čudoval, že v Pláne obnovy sme hádam jedinou krajinou Európskej únie, ktorá sa na ňu zvysoka vykašľala?

reagovat

Antony @ 04.01.2024 11:42:48
Skvělé! Děkuji. Nikoli za vysoké hodnocení, to skutečně není podmínkou, ale za výborně napsané povídání. Právě schopnost odstupňovaného vnímání tvorby pro některé nedotknutelných idolů je v mých očích známka recenzentské vytříbenosti a důvěryhodnosti. 

Hodnocené 2 CD z roku 1992 kompiluje tyto nahrávky:
- studio EP Hommage à J.S.Bach / Ulica plná plášťov do dažďa (1970)
- studio LP Collegium Musicum (1970)
- studio LP Konvergencie (1971)
A to tak, že nevynechává jedinou skladbu. Což je podstatné, máme tu všechno pěkně pohromadě, takoví FERMATA by mohli závidět. Provedení je trošku rozporuplné tím, že skladby z EP jsou z kapacitních důvodů umístěny na začátek a konec celé hudební stopáže. To mne nijak neruší, podstatný je zvuk. Je vzorově provedený, žádná masteringová trendy komprese nebyla provedena, pravděpodobně proto, že to tehdy ještě nikoho nenapadlo. Nahrávka je nepoškozená a zvukově obstojí i ve srovnání s desku. Oba disky mají DR13. Pozdější vydání, sice v luxusních krabičkách a s obsáhlým bookletem, zvukově páchají totální zvukovou destrukci a pro moje uši jsou zcela nepoživatelným odpadem.

Hudebně se jedná o nejlepší možnou ukázku art rocku ze střední Evropy. Plně podepisuji "šlo o absolútnu dávku extázy". Jo! Nedávno jsem si poslechem původních LP ověřil, jak je tato hudba silná, zážitkově intenzívní a trvanlivá. Zmíněné vlastnosti vyniknou ještě více, když si uvědomím, v jaké době a v jakých podmínkách vznikala. Všechny tři tituly pro mne představují klenoty, kterými se vždy rád pokochám.

K těm invektivám. Neunést odlišné hodnocení muziky je známkou nedospělosti a neslušnosti. Že se takových přízemních charakterů nachází všude možně dost, je prostý jev v internetových diskuzích. Tito jedinci vydávají svědectví jen o sobě a ztrácejí kredit. Přestat kvůli nim psát? Ani náhodou, zablácená cesta mne v jízdě nezastaví.

Ještě jednou díky a těším se na další. Snad se brzy dostanu z útlumu a taky sem nasázím svoje vidění ČS hudební rockové produkce.

hejkal @ 04.01.2024 13:31:05
Zvuk je fajn. Ďalšie albumy už mám tie remasterované. Nevnímam to tragicky. 

Tento rok nejakých desať albumov zo Slovenska (ok, namä z ČSSR) zaradím do fronty na recenziu. :)

Antony @ 04.01.2024 14:39:03
Pro mě je zvuk tzv. zlaté edice (a naprosté většiny remasterů po roce 2000), jako kdybych dostával rány kladivem do hlavy. Dobře slyšet má prostě svá úskalí.
Na další recenze se těším.

hejkal @ 04.01.2024 17:56:12
Ja vnímam hudbu aj z extrémnych zdrojov, navyše, celý život sa riadim tým, že ak niečo chcem, tak je lepšie niečo ako nič. Život je príliš krátky, aby som si hovel v ničom a čakal na Godota. Beriem to rovnako ako pri knihách. Môže byť zažltnutá, roztrhaná, opotrebovaná, ba dokonca nevhodne farebne vytlačená, ak ju viem prečítať a obsah mi je vzácny, kúpim si ju.

Antony @ 04.01.2024 15:44:33
Dobré hudby s dobrým zvukem je naštěstí tolik, že se špatným zvukem nemusím ztrácet čas. Nedostatkem netrpím, ten nehrozí,
Představ si knihu, která ti způsobuje nesnesitelné pálení očí, tu taky nebudeš číst. Prostě to fyzicky nejde.

zdenek2512 @ 04.01.2024 20:26:17
Když jsem si začal nahrávat pásky, tak mi spolužák přinesl tuhle desku, že je skvělá atd. V té době jsem tuzemské kapely mimo PPU moc neuznával, tak jsem si ji nenahrál. Mariana Vargou jsem viděl živě 1975 na Koncertu mládí a míru v Brně na Velodromu. Ten koncert se mi líbil, ale stejně jsem nezačal toužit po desce (deskách). Zhruba před šesti sedmi lety jsem si pustil album z YT a rikal jsem si, i když je tam určitá podoba s E, L &P tohle bych měl mít a CD jsem si koupil. Je to jediné slovenské album v mé sbírce.

hejkal @ 04.01.2024 20:36:15
Jediné, ale stojí za to! :)

Jarda P @ 05.01.2024 15:56:34
Mně podoba dvojalba s prvními dvěma alby a prvním singlem vyhovuje jak obsahově, tak i zvukově. I když Eufonii jsem nikdy celou neslyšel. Stejně tak rád mám živák s Farkašem na kytaru, v té době jsem je viděl i nazivo. Hodnotím ho výše než CM Live, na kterém mi kytara dost chybí. Další desky už mě nezaujaly, či spíše odradily. 

hejkal @ 05.01.2024 15:59:42
Posledný počúvateľný album pre mňa je Continuo (ale len, keď sa nespieva).

Petr59 @ 23.01.2024 15:57:41
Už ani nevím, po jaké době jsem si dnes toto album pustil . . . balzám na uši. Mám CD (double) z roku 1992, kdy jsme ještě netušili, co nám provede Loudness War → nádherný zvuk. Miluji skladbu "PF 1972" 👍
PS: Dostalo mě . . . Made in ČSFR 😅