Gabriel, Peter - i/o (2023)

Vytříbené a vkusné album. Diplomatičtější vyjádření okřídleného neurazí, nenadchne. Stále jsem na vážkách, zda má tato dvojitá porce hudby, která přišla po více než dvou dekádách od předešlého řadového opusu už vlastně nečekaně, hlubší potenciál, nebo jde zkrátka o vyzrálou, propracovanou kolekci písniček pro rádia. K druhému názoru se kloním zvláště při poslechu bright side mixu. Zřetelné, i když ne právě zapamatovatelné melodie, čitelná rytmika, klenutý vokál jen lehce zatěžkaný věkem. Hudba je k posluchači vstřícná a přiměřeně usedlá, kvalitní poprock.

Dark side mix je jiný. Tedy, ne že by odlišnosti příliš vyvstávaly do popředí - během roku, kdy Peter Gabriel zveřejňoval (vždy u příležitosti úplňku a novoluní) jednotlivé dvojice skladeb na YouTube, jsem některé kusy srovnávala opakovaně a rozdíly jsou zřetelné jen při pozorném poslechu na několika exponovaných místech každé skladby: jinak vyřešený přechod, odlišně položený důraz... z alba jako celku přesto mám v jeho dvou podobách pokaždé trochu jiný pocit. Tmavý mix je klidnější, hlubší, hezky vyzní do sluchátek. Ukážou se nesčetné fazety zdánlivě plynulého toku, vyvstane dojem niterného sdílení, objeví se spousta drobných detailů, které tradiční písňovou stavbu ozvláštňují.

Seznam spolupracovníků je nesmírně bohatý a zahrnuje vedle řady příležitostných hostů také staré známé, dalo by se říci pilíře Gabrielovy sólové tvorby: kytaristu Davida Rhodese, Tonyho Levina s basou (na koncertech, které se realizovaly ještě před oficiálním vydáním desky, se Peter s Tonym pustili dokonce do náznaku taneční choreografie; docela si přeju, abych ten obraz dokázala dostat z hlavy :-)) a Manu Katche za bicími. S kompletní Gabrielovou diskografií jsem se seznámila teprve nedávno a novinku bych nejspíš řadila po bok Up - určitě není tolik přímočaře hitová jako Us ani etnicky podbarvená jako OVO.

Klidná, živá, zmoudřelá, vyrovnaná, okouzlená, smířená... Taková je. Vnímám spoustu pěkných momentů a oblíbila jsem si řadu skladeb. Vláčně uhrančivou Four Kinds of Horses. Road to Joy s potencí živé vody. Propracovaně naléhavé úvodní Panopticon i temný, drsný The Court. Vlídně nadějnou Love Can Heal, obklad na bolesti světa, a taky sebevědomou, procítěnou This Is Home.

Co mi tedy ksakru na desce pořád vadí? Co mi chybí? Nevím. Ono záhadné "něco", co se nedá popsat, ale dělá rozdíl. Já ti nevím, to máš těžké... Podobnými slovy můžeme vyjádřit účast s někým, kdo prožívá nelehké období. Někdy se nedá říct nic víc a rozdíl mezi frází a skutečnou lidskou blízkostí je jen v tom, kolik času a pozornosti jsme pocitovému zhodnocení situace věnovali, než jsme se uchýlili k nemastnému neslanému sdělení; o něčem takovém je ostatně skladba So Much. Peter Gabriel vtělil svou hudební zralost do obsáhlé, prokomponované, ale taky trochu nudné desky. Já svůj názor do obšírné, drobátko nicneříkající recenze. Nakonec docela dobrý. Za tři spolehlivě.

Jarda P @ 03.02.2024 11:50:14
Gabrielova sólová tvorba jde naprosto mimo mě. Líbí se mi jen první album takže to nové ani zkoušet nebudu.

stargazer @ 03.02.2024 14:21:04
Album mě nezklamalo, ale ani nenadchlo. Jsem docela rád, jak jsi ve své recenzi /mimochodem moc hezky napsané/ popsala, že není výrazného rozdílu mezi verzemi skladeb Bright a Dark. Poslechově mi to ušetří spoustu času. Trochu tento tah z Peterovy strany nechápu, ale budiž. Byl jsem PG velký fanda, dnes je PG sice pořád u mě velké jméno na poli populární hudby, uznávám ho, občas si poslechnu něco z jeho prací, ale moje endorfííny při poslechu jeho hudby už nestříkají jako kdysi. 
Jinak tohle album se zvláštním názvem bych ohodnotil třemi a půl hvězdami. Celkově mě bere víc jak OVO. Poslouchal jsem verzi Dark Side Mix

Judith @ 03.02.2024 17:32:58
Zde skutečně není na místě kohokoli přesvědčovat, že tohle musí slyšet. A půlka určitě stačí. Bylo mi až divné, jak často mě během psaní napadaly obraty typu obutá - neobutá, ani ryba, ani rak, či právě neurazí - nenadchne... Vyvažování protikladů a hledání zlatého středu by se dalo považovat za tvůrčí princip, tady ale došlo tak daleko, že deska postrádá silnější vnitřní náboj.