Whitesnake - Forevermore (2011)

Pokud bude David i nadále psát tak dobré skladby jako jsou Easier Said Than Done, Tell Me How (slyšte ten dojemně zvonivý souzvuk kytar), s vyceněnými tesáky útočící Dogs in the Street a My Evil Ways, prázdninovým parnem naplněné One of These Days, respektive Fare Thee Well, a bezchybná titulní hymna, milerád mu odpustím ty drobné koncertní prohřešky, kterými jsou vystoupení Whitesnake v posledních letech provázeny.

O desce Forevermore platí to, co jsem psal o jejím předchůdci. Naštěstí poslabších kousků je kratší zástup a deska vypadá rozmanitější a malinko vypulírovanější. Skladby znovu žene Davidův neutuchající pěvecký entusiasmus. Studiové knoflíky ho občas poupraví, dožehlí, nebo se něco zazpívá znovu, z čehož vznikne podobný ideál. Whitesnake s vyšším věkem ještě přitvrzují. Trojice skladeb na úvod, jmenovitě Steal Your Heart Away, All Out of Luck a Love Will Set You Free patří do kategorie vybuchujícího granátu, ničícího vaše reprobedny a okolí.

Fakt dobrá deska, uvidíme co bude napříště. Se zbytečným Purple Album se hošík moc nepochlapil a letos...

4,5
reagovat

jirka 7200 @ 13.04.2018 09:55:11
Ve světě panuje chaos. Recenze na Whitesnake by měl psát Snake a ne oř. :-)

Snake @ 13.04.2018 10:04:12
Kuš. Míval jsem "Slip of The Tongue" a nějakou výběrovku, ale jinak mě hudba Whitesnake minula. Ovšem nic proti, Coverdale je (nebo byl) vynikající frontman a ty zástupy fanoušků mu přeju.

oř @ 13.04.2018 10:44:20
Kuš. Whitesnake jsou moje parketa. Nedám!

Kapela Whitesnake se v mé blízkosti nikdy nenacházela, jejich první práce mě neoslovily a nejznámější pozdně osmdesátkový alba kvůli značně komerčnímu duchu jsou u mě na mnoha místech přesládlé a dovycpané průměrem, uznávám že pár dobrejch skladeb se tam ale najde. Jedinou vyjímku co bych udělila, je albu Ready and Willing, který je fakt hodně dobrý. Takže mě návrat kapely v roce 2008 nechal docela klidnou, do doby než jsem si první a za pár let i druhou desku poslechla a naznala, že jsou to kvalitní díla. Na svou stranu si mě naklonil jak hrubší, razantnější a tvrší styl a zvuk kapely, poplatný době vzniku, tak absence "prázdných" a "lepkavých" míst v albovém středu.

Samozřejmě i tady je výplň, 13 skladeb je trochu moc, ubrat 2,3 tak je z toho zlatý hřeb, zbytečná příšernost I Need You (Shine a Light), tu bych oddělala v první řadě a pak třeba průměr Love and Treat Me Right by mi taktéž nescházel.

Balady Coverdaleovcům vždy šli k duhu a nejinak je tomu i tady. Easier Said Than Done je kouzelná výpravná milovnice, odevzdanější než cokoli z osmdesátek, One of These Days plní funkci prázdninové bezstarostné písničky dýchající dobráctvím a spokojeností, Fare Thee Well tu už bych klidně sejmula, ale budiž, no a konec s titulní Forevermore nemohl dopadnout lépe, emoční výkop do jasných výšin.

To hlavní jádro alba tvoří hóódně dobrá návyková jízda nejleší kvality (ta harmonika) Steal Your Heart Away a hned druhá All Out of Luck (kapela šlape jak švýcarský hodinky), kytarová paráda (pěkně pánové Aldrich/Beach) Love Will Set You Free a geniální riffovačka Tell Me How (kde Coverdale podává nadpozemské výkony). Plyn se šikovně sešlápne s Dogs in the Street (David zpívá pěkně a z patra) a po bluesovce Whipping Boy Blues, ještě jednou v skotačivé juchandě My Evil Ways.
4 silné
reagovat

horyna @ 30.08.2016 12:53:50
Dost možná si bude většina přispěvatelů ťukat na čelo, ale pro mě je zrovinka Forevermore nejdokonalejší deskou tohoto kolektivu! Hustá energie z drážek se řítící má v sobě sílu, vzdor i hitovost. Je tu ukryto velké množství melodií a Coverdale zpívá s razancí a mě příjemněji než třeba na 1987. Jasně živě je to už mnohem horší, prý:-)

Balů @ 30.08.2016 13:06:25
Zdravím kamilo i horyno.
Zajímavější alba Whitesnake jsou určitě před jejich průlomem v USA ( 1987 ).
Určítě doporučím : Trouble, Ready..., Slide It In.

A velká lahůdka je album Coverdale-Page.
-:)

horyna @ 30.08.2016 13:23:35
Balů: teď tě musím zklamat, moc, moc jsem chtěl se k nim dostat blíže, hodně jich naposlouchával a snad krom Ready a Come, ale ne komplet mě prostě neoslovují. Desku Coverdale-Page jsem dokonce nějakou dobu vlastnil, ale šla z domu, nebylo to to pravé co jsem chtěl. Slip má taky pár zajímavých písní, ale pro mne i vycpávky.

Balů @ 30.08.2016 13:34:13
horyna
Mne jsi nezklamal, určitě je potřeba vybírat. Ale myslím, že ta alba za poslech stojí a je tam ještě dozvuk sedmdesátek.
Určitě je tady nechci nějak protlačovat, ale právě 1987 a Slip... To už je těžká komerce.

Jinak z pohrobků Deep Purple jsou určitě lepší Rainbow i Gillan.

horyna @ 30.08.2016 13:43:40
Balů v pohodě :-) těžká komerce, to sedí, taky ji nemusím. Diovský Rainbow zcela určitě, no a Gillan, to je těžší, ne vše mi imponuje, mám rád jazzové alba ze začátku jeho kariéry, metalovější okolo devadesáték a hlavně, hlavně One Eye to Morocco- to je totální skvost! Co ty na to? :-)

Balů @ 30.08.2016 13:47:52
horyna úplný souhlas, akorát Eye... neznám.

Jarda P @ 31.08.2016 06:25:12
Od Whitesnake nemám jen 1987 kvůli hroznému zvuku (nic proti skladbám, ty jsou skvělé). Whitesnake bohužel neuměli to, co třeba Deep Purple, vydat desku bez slabší skladby. Ale pořád to bylo na přelomu 70. a 80. let lepší než pro mě neposlouchatelný punk a nová vlna. Kromě jejich desek bych chtěl ještě vyzdvihnout skvělou Coverdaleovu sólovku Into The Light. Naživo byli ale Whitesnaky před lety ve Frýdku Místku propadák, jeden z nejhorších koncertů vůbec.

kamila @ 31.08.2016 13:04:22
Díky všem za diskuzi, bylo mě předem jasný, že bílý had tu bude mít příznivce hlavně ze své první periody

Virtualita je opojny svet nekonecnych moznosti a predovsetkym klamstiev, ale dobrovolne sa im oddavame a berieme na zretel ich prehliadnutelnost... pokial si to pripustime... Moj prvy kontakt s Forevermore bol na nete... och... zaziaril novy album od Whitesnake... ten predchadzajuci som vlastnil, ako aj niektore ich produkty z minulosti, co obleteli rockovy svet.
Format mp3 ma mnohe neduhy, ale hraje... hra bezbolestne a informacia je nepopieratelna. Da sa aplikovat do prehravacov a znie aj z aparatury, na ktorej sme to schopny pustit. Uz prve tony ma presvedcili, ze pan Coverdale na to vsetko ma a dokonca s ''novou'' krvou dokaze caro navratu. Znel ako riadny a svetom uznany hard rock a o jeho hlasovych kvalitach nezapochyboval ani kritik na slovo vzaty, ci uz z radov publicity alebo kolegov z brandze. Snad to este aj graficky zvyraznil zlatym sfarbenim... ale trblietavost v rockovej muzike ma stale miesto.
Vcera som ozaj v smiesnej cene oproti obsahu zadovazil a ako cerstvy majitel nemohol sa dockat tonov, ktore mi ponukne. Stalo sa... mal som pocit, ze rockova legenda sa oprela o mna a zatriasla za plecia. Nemal som co tomu vycitat. Dravy zvuk, cisty, kristalicky, plny hutnosti a neutichajucej nastojcivosti. Takto vstava bozstvo z prachu zabudnutia.
Steal Your Heart Away… nakopne vas hned startovacim riffom. Nastup bicich usadi a mate plnu miestnost hudby, riadneho narezu. Mal som pocit, ze som nasadol do rozbehnuteho vlaku... krajina sa mina a nestihate sledovat, kam vas unasa. Majstra, co vladne siestim strunam, som si musel vyGoogl-ovat. Ma toho za sebou pozehnane, ostatne to aj citit, teda pocut. Ale u Dia sa aj vela priucil. Preco vsetci typkovia to maju vtesane vo visazi. Stretnut ho na ulici rovno si typnem - Whitesnake. Asi clovek musi aj vyzerat hardrockovo. All Out Of Luck, Love Will Set You Free… dych beruci napor… Easier Said Than Done… tak znie majster, ako ho pozname, milujeme, zboznujeme (uz som ako nastarovana Teenka… bude aj mokro). Ale David stale vie, nemoze mu to nikto upriet... Prijemna melodika, rytmika, popretkavana znejucimi solmi, co lahodia uchu a mysli... Aj vo vyssich polohach to majstro zvlada. Darmo, ved jeho vokal stale patri k tomu nadpriemernemu... ba v superlativoch od odbornikov signatura NAJ. Nie som hudobny patholog, aby som to skalpoval a po kuskoch serviroval. Je to pocit, fajn a prijemny. Hodny posluchu… One Of These Days… lahka, vzdusna akusticka... ked zivot plynie nadoblacno a nam sa chce usmievat a vyznavat lasku na pockanie. Zeny su vrucne a ustretove a My sme panmi tvorstva… Rano vymodeluje krajsie. Forevermore… skvely navrat na Zem... pristatie ci jazda bola znesila... v zatackach bezpecna a s tlakom odstredivej sily, ale pevne vpasovana. Co dodat... vtahlo ma to a na ten cas dalo pocit, ze tam patrim a som sucastou…
Nam pospolitemu ludu sa o moznostiach tohoto sveta ani nesniva. Mozme len jasat, obdivovat, posmutniet nad jeho nedostupnostou a... a... aj kritizovat.T o je umoznene aj nam dole. Postavit sa na fiktivnu priamost a mat pocit nadradenosti. Opak byva pravdou... ludia ako Coverdale o nas nebudu vediet snad nikdy… My sa budeme zaujimat aj o jeho vencenie psa... A v tom je ten rozdiel... hlboky a deliaci.
Stary Cirkus so starymi opicami... silne a odvazne zhodnotenie tu na Progboarde... ten album si kupilo niekolko statisicov… o nasom usili nebude vediet nik... a aj keby sme hned zacali v tom starom cirkuse aj s novymi opicami. Nuz co... Bozstvu nie je dovolene prizemnosti ludstva... starnutie. Ich povinostou je casova nekonecnost. Cital som, ze rockovy koncert kladie na leadra fyzicky napor, aky je dany na spickovych atletov pocas zapolenia. Pan Coverdale ma 61 rokov a zvlada to, ako v studiu, tak i na vycerpavajucej koncertnej snure. Mne chyba este par rockov k tejto magii cisel a priznam sa uprimne… s nadsenim by som zaskriekal vsetkym opiciam. Ale neostava nic, len vo vlastnej jesitnosti pouzit injektiva, ktore upozornia, ze som nad vecou..
Cele hviezdne nebo... plny pocet.
reagovat

pito63 @ 01.01.2013 13:22:05
Dolyš, najprv sa Ti musím poďakovať za perfektný a lacný prírastok do zbierky v podobe 2CD... Díky!
Pri počúvaní albumu som sa začítal do Tvojich pocitov a vyznania. Pekné, aj samotný zážitok z hudby je väčší.

Když jsem album Forevermore od Whitesnake slyšel poprvé, uplně mi vyrazilo dech. Deska je plná skvělých riffů, kytarových sól, melodií, chytlavých refrénů i skvělých vokálů Davida Coverdalea. Ano, jeho hlas nezní tak jako v 70. a 80. letech, ale je v něm cítit nadšení a radost. Forevermore je nádherně proložená deska, která střídá Hard Rock se skvělými baladami. Album zní velice skvěže, je plné energie a to je to hlavní. Myslím si, že přesně tohle rok 2011 potřeboval. Taky je zde odkaz na Led Zeppelin v písní Whipping Boy Blues, famózní bluesovej začátek, kterej mě hned vzal. Album zakončuje nádherná epická titulní skladba Forevermore. Jestli jste desku ještě neslyšeli, tak to honem napravte a hned si ji poslechněte. Je úžasná a hned po prvním poslechu si budete pobrukovat refrény, to vám zaručuju. Jasných 5 hvězdiček!!!
reagovat

Tento rok vyšiel celkom slušný počet nových albumov starých harcovníkov. Medzi nich patrí aj Whitesnake. Nový album som očakával netrpezlivo, vzhľadom na mnohé správy o zhoršených výkonoch Davida Coverdalea. Našťastie sa také niečo na tomto albume nekonalo. Album je plný hudby, akú od kapely očakávam. Je to skvelý rock, reznutý bluesom, občas pekná balada. Ale hlavne - poctivá hudba. Veľmi sa mi páči už úvodná Steal your heart away so skvelým riffom, úvod ako má byť. V podobnom duchu sa nesú aj ďalšie dve skladby. Štvrtá skladba Easier said than done prináša skľudnenie a Davidov precítený hlas (balady mu vždy išli výborne). Ďalšie dve skladby sú opäť rockové a našlapané. Po nich nasleduje poloakustická, veľmi príjemná a pohodová skladba One of these days. Tú môžem počúvať hocikedy. No a opäť pokračuje album podobne - ďalšie dve skladby v duchu "whitesnakeovského" rocku, tretia kľudnejšia (Fare thee well). Po nej nasleduje podmanivá, tvrdšia skladba Whipping boy blues. My evil ways je našlapaná rocková jazda. Album však uzatvára pomalá skladba - Forevermore. Krásna, citlivá, emotívna. Veľmi vydarený záver.

Celkovo sa v mojich ušiach album Forevermore vydaril. Čo sa týka skladieb i inštrumentálnych výkonov. Takto si predstavujem rock v podaní starých harcovníkov. Pre mňa lepší album ako predchádzajúci Good to be bad.
reagovat

Tento rok vydala nový album,okrem Uriah Heep,aj ďaľšia legenda hardrocku -Whitesnake.V tomto prípade ale nie som až taký nadšený ako pri novinke od Uriášov.David Coverdale spieval fantasticky ešte v Deep Purple v rokoch sedemdesiatych, v skupine Whitesnake tiež tak do konca deväťdesiatych rokov a podľa mňa najúžasnejší bol v projekte Coverdale/Page z roku 1993.David bol známy obrovským hlasovým rozsahom,"doma" bol vo všetkých polohách.Dokázal precítene zaspievať romantický baladický song a tiež s veľkým prehľadom a s rezervou aj tvrdú hardrockovú divočinu.Dokázal so svojím hlasom zázraky.Dokázal...nie náhodou hovorím v minulom čase.Na tejto novej platni mi David pripadá jednoducho uškriekaný.Jeho hlas už nie je tak ohybný a tvárny ako kedysi,už nehrá toľkými odtieňmi zvukových farieb,už nemá takú silu a krištálovú čistotu...o rozsahu ani nehovorím.Kdeže sú lanské snehy...David spieva väčšinou iba jedným štýlom,a to chrapľavým škrekotom.Zo začiatku je to ešte celkom fajn,ale tak po štvrtej skladbe mi chlapec začína liesť na nervy.To sa mi v minulosti nestávalo!Po hudobnej a kompozičnej stránke sa žiadne prekvapenie nekoná.Dovolím si dokonca tvrdiť,že od albumu 1987,ktorý som v tej dobe "vypekal" takmer denne, sa na ich štýle nič nezmenilo.Stále to isté!Má to stále tú istú formu,zvuk aj príchuť,akurát David spieva čoraz horšie.Starý cirkus so starými opicami.Nič nové sa nedeje,všetko zabehnuté postupy,hardrockové klišé jak sviňa,všetko je to ľahko predvídateľné a postupne aj nudné... a najhoršie je,že nehrozia žiadne prekvapenia.V druhej polovici albumu sa pristihujem pri myšlienke,že je najvyšší čas zmeniť CD v prehrávači.Dopočúvať to do konca si vyžaduje pre mňa veľké sebazaprenie. Ospravedlňujem sa fanúšikom Whitesnake,ak som sa ich dotkol,ale ja to jednoducho takto vidím a cítim a tento album ma teda vôbec neoslovil.2,5*
reagovat

dolycentrum @ 28.03.2012 16:34:14
Virtualaita je opojny svet nekonecnych moznosti a predovsetkym klamstiev..ale dobrovolne sa im oddavame a berieme na zretel ich prehliadnutelnost...pokial si to pripustime..Moj prvy kontakt s Forevermore bol na nete..och...zaziaril novy album od Whitesnake..ten predchadzajuci som vlastnil ako aj niektore ich produkty z minulosti co obleteli rockovy svet.Format mp3 ma mnohe neduhy,ale hraje..hra bezbolestne a informacia je nepopieratelna.Da sa aplikovat do prehravacov a znie aj z aparatury na ktorej sme to schopny pustit.Uz prve tony ma presvedcili,ze pan Coverdal na to vsetko ma a dokonca s ''novou''krvou dokaze caro navratu.Znel ako ma riadny a svetom uznany hard rock a o jeho hlasovych kvalitach nezapochyboval ani kritik na slovo vzaty ci uz z radov publicity,alebo kolegov z brandze.Snad to este aj graficky zvyraznil zlatym sfarbenim..ale trblietavost v rockovej muzike ma stale miesto.
Vcera som ozaj v smiesnej cene ho kupil a ako cerstvy majitel nemohol sa dockat tonov ktore mi ponukne.Stalo sa..mal som pocit,ze rockova legenda sa postavila vedla mna a chytila za plecia.Nemal som co tomu vycitat.Dravy zvuk cisty kristalicky plny hutnosti a neutichajucej nastojcivosti.Takto vstava bozstvo z prachu zabudnutia.
Nam pospolitemu ludu sa o moznostiach tohoto sveta ani nesniva.Mozme len jasat,obdivovat,posmutniet nad jeho nedostupnostou a ...a...este kritizovat.To je umoznene aj nam dole.Postavit sa na fiktivnu rovnost a mat pocit nadradenosti.Opak byva pravdou..ludia ako Coverdal o nas nebudu vediet snad nikdy..My budeme sa zaujimat aj o jeho vencenie so psom..A v tom je ten rozdiel..hlboky a deliaci.
Stary Cirkus so starymi opicami..silne a odvazne..ten album si kupilo niekolko statisicov..o nas nebude vediet nik..aj keby sme hned zacali v tom starom cirkuse aj s novymi opicami.Nuz co..Bozstvu nie je dovolene prizemnosti ludstva..starnutie.Pan Coverdal ma 61 rokov..mne chyba este par rockov k tejto magii cisel a priznam sa uprimne..s nadsenim by som zaskriekal vsetkym opiciam.Ale neostava nic len vo vlastnej jesitnosti pouzit injektiva ktore upozornia,ze som nad vecou...

David Coverdale, myslím, že nejen v mé mysli, tak trochu odstrčená legenda. Po jeho odchodu od Párplů se neustále čekalo na jeho další a další hudební projev, který mne osobně nikdy nijak nenadchl a jeho tvorbu jsem poslouchal spíše jen pro jméno Coverdale a ze zvědavosti, co nového zase přinesl do světa hudby. Od roku 1987 však začal poutat pozornost řekl bych zlomovým albem Whitesnake. Mne překvapil albem Good To Be Bad. No a nové album Forevermore je přesně to co jsem si vždy pod jménem Coverdale představoval - nádherný, hutný a tvrdý rock. Doufejme, že tomu tak zůstane již opravdu navěky - forevermore.
reagovat

Na živom dvojalbume Whitesnake - Live ... In The Shadow Of The Blues z roku 2006 chytila kapela druhý dych, zmenila obsadenie, výraz a v bonusových skladbách naznačila kam sa jej tvorba bude uberať, vrátila sa k hardrocku. Na vydarenom albume Good To Be Bad z roku 2008 presvedčila svojich priaznivcov, že to bol správny krok. Prešli tri roky a Whitesnake sú tu s novým albumom Forevermore. Aký je? V prvom rade vypustili zo zostavy klávesy(ako hosť účinkuje v niektorých skladbách Timothy Drury), vymenili rytmiku, zostali gitaristi. Z toho vyplýva, že album je hodne gitarový, čo je podľa mňa plusom. Album je napísaný, zahraný a naspievaný väčšinou vo vyššom tempe. Piesne sú zaranžované s množstvom gitarových riffov, skvelých vyhrávok a sól, gitary majú skvelý zvuk, výborná rytmika. David skvele spieva od exponovaých polôh v ťažkých hardrockových skladbách až po krehké polohy v baladách. Album začína tromi rýchlymi skladbami 1.Steal Your Heart Away,2. All Out of Luck,3. Love Will Set You Free. Sú to vydarené hardrockové kompozície, v ktorých sú plne využité vyššie spomenuté prvky, navyše v prvej aj fúkacia harmonika. Podobného razenia sú aj skladby 5. Tell Me How, 6. I Need You (Shine a Light) so štadiónovým refrénom, 8. Love and Treat Me Right a 9. Dogs in the Street. V skladbe 11. Whipping Boy Blues cítim až zeppeelinovskú polohu, 12. My Evil Ways je rock ako hrom. Keďže Coverdale je silný aj v baladických polohách sú na albume zastúpené aj tie. 4. Easier Said Than Done a 7. One of These Days sú piesne v štýle Here I Gona Again. Záverečná 13. Forevermore začína krásnou španielkou a jemným spevom, ktoré postupne prechádzajú do zvuku elektrických gitár, pieseň graduje do mierne pompézneho záveru. Whitesnake natočili výborný album, moje hodnotenie silné štyri hviezdy.
reagovat

PaloM @ 05.04.2011 04:59:08
Mohyla, výborná recenzia a ďakujem. Od minulého albumu som znovu začal počúvať Whitesnake a je to presne taký hard rock, aký mám rád. A keď som už otravoval v technickom okienku zrovna s touto nahrávkou, tak len potvrdzujem, že je skutočne skvelo nahratá, nabudená a vyprodukovaná pre radosť poslucháčov.

martin69 @ 05.04.2011 11:35:53
Mohyla vše výborně popsal.Není co více dodat.I pro mne je to výborné album.

Mohyla @ 06.04.2011 14:39:38
PaloM: Pali, keď Ti sedia posledné dve dosky, mal by Ti chutiť aj živý album Live ... In The Shadow Of The Blues, odporúčam!

martin69 @ 06.04.2011 14:43:06
Mohyla : to určitě! Nebo dvd Live In The Still Of The Night : 2006

PaloM @ 06.04.2011 15:50:18
To dvd mám, je fakt výborné. Neviete chlapci, či to live cd je z toho istého koncertu ?

martin69 @ 06.04.2011 16:45:03
Palo,není.