Big Big Train - The Underfall Yard (2009)

Na světě je tolik kapel, takové moře hudby, o kterém by člověk rád něco napsal, ale čas mu nechce dovolit víc a zůstává zkrátka tím neúprosným vládcem všeho. Jeho panování se zatím nikomu z nás nepodařilo uniknout a jistě to tak zůstane i po řadu dalších nekonečných let. Jedním z restů, který chci teď napravit, je i recenze tohoto díla.

Big Big Train patří mezi moje velké oblíbence. Samozřejmě teď mluvím o té druhé - kvalitativně podstatně významnější epoše v historii souboru. Začátky kapely nejsou závratně působivé, první nahrávky vydané ještě v devadesátých letech absolutně neodhalují potenci kvality, která jde nejpozději s nahrávkou The Difference Machine strmě vzhůru. V jejím případě (a možná už v případě předchůdce Gathering Speed) můžeme mluvit o hotové kapele, která si je zatraceně jistá tím, co právě dělá.

Prudký nárůst invence a nezdolnou tvořivou sílu, která začala právě tehdy kolovat žilami tohoto souboru, lze vytušit v každičké skladbě, její části, sloce, refrénu či instrumentální mezihře. Nápadité využívání dechové sekce, časté změny rytmů a nálad, čerpání inspirace z folkové oblasti, dechberoucí instrumentální kolorit i vokální barva, dravost a nenapodobitelnost Davida Longdona respektive Seana Filkinse udělaly z BBT jednu z největších kapel na progresivní scéně.

Když pominu album, které mě s kapelou seznámilo (Folklore) a o kterém si stále myslím, že patří k mezi jejich nejlepší, ten skutečný vrchol byl dosažen s dvojicí English Electric. To je celkem holý a nepřeslechnutelný fakt. Zpátky ale k desce recenzované. Ta hraje v mých očích trochu upozaděnou roli. Leží mezi titánským Difference Machine a zmiňovanou top-elektřinou č. 1. Kapela se v jejím případě až příliš zahleděla do folku a jeho derivátů, kterými v množství více než potřebném zahlcuje své složitě strukturované skladby. Tempo je často velice pomalé a baladický charakter alba přivádí diváka do mírně letargické nálady. Přitom začátek desky je famózní.

Vše se otevře dechberoucí atmosférickou předehrou Evening Star a jednou z nejlepších písní BBT, skladbou Master James Of St. George. Tady se musím poklonit především Davidu Longdonovi, jehož sytý a uhrančivý projev propůjčuje písni skutečně silný punc originality. Odevšad se ozývají boční doprovodné vokály, které se různě překrývají a doplňují. Zvuk je jako ze škatulky, všechny nástroje jsou precizně izolovány, poslouchat tak skvostně sejmutou baskytaru je opravdová lahůdka. Třetí Victorian Brickwork začíná velmi sugestivně, posléze však přejde do obrátek a průběžně střídá obě tempové polohy. BBT kouzlí v náladách i emocích.

Ve zbylé trojici se noha z plynu sejme ještě intenzivněji. Muzika zůstává stejně krásná a malebná, já osobně bych však uvítal také nějakou ostřejší věc. Tady je důležité se s albem pořádně porvat a proposlouchat se naskrz. Hudba je hodně složitá, časté změny nálad a dlouhé instrumentální plochy umístěné v idylické duchovní rovině s minimem opakujících se motivů dávají posluchači pořádně zabrat. Poslední věc má skoro 23 minut. Jde o píseň titulní, která je nápady nacpaná nad okraj a aranžérsky dotažena na maximum. Je prakticky nemožné, aby se vám nějakým způsobem oposlouchala.

A teď už rychle k bodování, poněvadž jsem se rozepsal daleko víc, než jsem původně zamýšlel. Domnívám se, že já sám tuhle desku jednou docením v daleko širším měřítku než doposud. Vyžaduje hodně času a trpělivosti. Po necelých dvou letech známosti a X posleších zatím zůstávám na 4 hvězdách.
reagovat

Tomáš Rojt @ 19.10.2018 04:29:31
Horyna - Nikdo by to nepopsal lépe . Podepisují a symbolicky přidávám další čtyři hvězdy !

horyna @ 20.10.2018 05:18:36
Zdravím Tome, poslouchám Folklore u kterých znám každou notu-úžasná deska.

john l @ 22.10.2018 07:03:47
Před nedávnem jsem album obodoval 5* a ve srovnání s tebou horyno, jsem ho takřka neslyšel:) Mně se líbilo od prvního poslechu a tak nemám důvod, ho v kazeťáku otáčet pořád dokola jako ty. Jsme tu tací, kterým stačí přivonět a

horyna @ 22.10.2018 08:41:02
džone: přivonět a??? Pro mě je ta deska pěkným oříškem, zamčená na sto západů a klíče od vrat se objevují jen pomalu a postupně.

Několik skvostů tady zůstáva mimo hlavní proud zájmu. Přitom je kapela Big Big Train v poslední době mediálně hodně propíraná. První nahrávky svou průměrností na úspěch ještě nedosáhly, ale sotva do kapely přišel nový zpěvák David Longdon, vyletěli chlapíci strmě nahoru a přes noc se z nich stala jedna z hlavních art-rockových akvizicí nového milénia.

Přemýšlím, jakým termínem jejich muziku označit, aby šla snáze rozšifrovat nováčkům, kteří se tady za pět či deset let objeví. Napadá mě termín PASTORÁLNÍ ART ROCK. Nepředpokládám, že jsem jej právě vymyslel, ani že jsou BBT jediní na světě, kteří podobné projekci holdují. Ne, jediní určitě nebudou, ale jedni z nejlepších ano. Možná nejznámější, něco jako vůdci. A proč pastorální? Nejspíš pro jejich zálibu v dechové sekci, která jejich muziku výrazně modeluje, proměňuje a tvaruje. Už tak výrazné neagresivní pojetí navíc zjemňují pozouny, lesní rohy, kornety a dokonce i mohutná tuba. Nástrojově se tedy jedná o dokonale vyváženou desku.

K jejímu poslechu je zapotřebí dostatečně široké časové rozmezí. Povrchní posouzení se naprosto míjí účinkem. Nejen že si posluchač nic nezapamatuje, ale může se stát, že ohodnotí desku jen vlažně a nebude mít důvod se k ní vracet. A to by byla velká škoda. The Underfall Yard za námahu určitě stojí.
reagovat

horyna @ 25.05.2018 11:55:33
Deska, ze které si pamatuju jen utržkovité fragmenty částí skladeb. Řekl bych, že už The Difference Machine kapelu posunulo hodně dopředu. Sláva přišla až s English Electric a masový úspěch po Folklore. Dnes jsou z Big Big Train aristokratičtí korzáři, ladně proplouvající mezi art rockovým soustrovím.

vmagistr @ 27.05.2018 18:06:04
Vždycky jsem měl pocit, že dostatečně široké poslechové období je lepší k "posouzení" jakékoli hudby. Nebo existují i nějaké hudební žánry, jejichž hudbu je lepší hodnotit co nejrychleji?

PaloM @ 27.05.2018 18:42:37
Asi to nie je presná otázka. A tú presnú aj ťažko nájsť. Niekto reaguje na novinku zo zvedavosti okamžite a buď ju maximálne ocení alebo zavrhne. Niekto si novinku vypočuje 10x a napíše solídnu recenziu.
Málokto cieľavedome postupuje tak, že 10 rokov počúva a rozmýšľa, čo potom napíše :-)
Myslím, že najlepšie je, keď autor píše spontánne a vtedy, keď ma na to chuť. Bez ohľadu na "vek" nahrávky.

oř @ 27.05.2018 18:57:41
Na toto téma neexistuje kvalifikovaná odpověď. Se psaním je to podobné jako s poslechem. Někdo víc přemýšlí, někdo hlavně poslouchá. Odstup je důležitý, stejně jako nadhled.

PaloM @ 27.05.2018 19:00:24
oř - tak, stručne a jasne :-)
Najradšej počúvam a čítam recenzie na Progboarde. Ďakujem.