Cressida - Cressida (1970)

Britští Cressida patří mezi společenstvo kapel dvou alb. Kapel, které krátce po svém startovním vzplanutí dvakrát navštíví nahrávací studia a poté navždy pohasnou. S dobou která uplynula od jejich zániku se jméno Cressida skloňuje stále méně a poznat jejich hudbu je vyhrazeno pouze neúnavným hledačům starožitností a zašlých krás dob dávno zapomenutých.

Kolegové recenzující desku přede mnou vystihli její potenciál naprosto přesně. Nejsilnější vliv na tvorbu Cressidy měli určitě Moody Blues. Decentní nevtíravé melodie, krásně zdobený místy zdvojovaný vokál a výrazná instrumentální dovednost dělají z kapely jednoho z černých koní let sedmdesátých. Cullen a spol nezapomínají ani na emoce a nálady. Ty v jejich představení hrají nemalou roli. Jako příklad nám může posloužit hnedle úvod alba v podobě první skladby To Play Your Little Game. Nejenom zde zní Angusův vokál neskutečně křehoučce a oduševněle. Dokáže být zvláštně intenzivní a spolu s přelétajícími hammondy přeladí posluchače na emoční kanál. Vzápětí následuje vpád ostatních spoluhráčů, kteří v přívětivém tónu domalovávají další z pozoruhodných krajinářských akvarelů let sedmdesátých. Rytmizace skladby je naprosto úchvatná, vůbec celé gró této písně je nesporné a svou hravostí si nejen ona dokáže přidržet posluchače pěkně u těla.
Těch obrazů je celkem dvanáct a ve mě jejich poslech evokuje pohled do kaleidoskopu, v němž se barevná sklíčka při otáčení přeskupují ze strany na stranu.

Stejnojmenný, překvapivě vyspělí debut britských Cressida obsahuje velice interesantní muziku a má daleko významější pozici, než aby plnil fukci nahrávky, která má posloužit jako pouhý doplněk něčí domácí fonotéky.
reagovat

john l @ 13.02.2018 10:31:07
Cressidu jsem si pořídil přesně před rokem na základě Snakeovi recenze. V jedné krabičce je společně s dvojkou Asylum, na které hraje jinej kytarista, ale poznat to naštěstí moc není. Krásná a zapomenutá hudba. Dikec za opětovné připomenutí.

PaloM @ 13.02.2018 19:07:41
Takéto skupiny ma naučili počúvať Borek a Piťo, bývalí členovia Progboardu.
Piťo založil veľmi peknú a korektnú rockovú stránku Rockovica >> odkaz

Mám cca 40 originálnych CD skupín 70. rokov s 1 - 2 albumami. A je výborné, že tie skupiny nachádzajú stále nových fanúšikov.
horyna, vďaka za staronové objavy a recenziu :-)

PaloM @ 13.02.2018 19:09:22
A zabudol som na hejkala, ostatne, na tej rockovej web stránke nájdete na túto tému veľa.

CD Repertoire Records (UK) Ltd - REPUK 1200 /2014/

Kolem britských Cressida jsem se motal pěkných pár let, ale teprve marketingová kampaň Repertoire Records mě donutila k tomu, abych se jim podíval na zoubek...

Kapela vznikla koncem šedesátých let a fungovala velmi krátce, přesto po sobě zanechala dvě výborná alba. Debut z roku 1970 vyšel na značce Vertigo a obsahuje dvanáct (relativně krátkých) skladeb do nepohody, které můžu poslouchat kdykoli a kdekoli. Jsou z nich cítit doznívající šedesátá léta - taková ta melodičnost The Beatles kombinovaná s měkkým, klávesovo symfonickým soundem The Moody Blues - ale i dekáda teprve nastupující. Téměř v každé písničce je zakomponovaná pěkná instrumentální vsuvka a klávesové, nebo až nečekaně ostré kytarové sólo. Ve společnosti Cressida by se tak měl cítit dobře každý, kdo má rád tvorbu kapel Gracious, Beggars Opera, Spring, nebo Barclay James Harvest.

U hudby podobného kalibru hraje velmi důležitou roli zpěv a všechny výše uvedené skupiny měly ve svých řadách opravdu vyjímečné vokalisty. Nejinak je tomu i tady - hlas Anguse Cullena je velmi charismatický, strhává na sebe zaslouženou pozornost a osobně ho řadím k těm nejlepším, které jsem - v rámci tohoto žánru - slyšel.

Co skladba, to (potencionální) hit. Album je to velmi vyrovnané a pitvat se v něm kousek po kousku je opravdu zbytečné. Máte-li rádi britskou prog rockovou vlnu z přelomu šesté a sedmé dekády minulého století, s Cressidou chybu rozhodně neuděláte. Na to vemte jed.

Reedice z roku 2014 je sice v obyčejném plastu, ale černobíle vyvedený šestistránkový booklet je opravdu pěkný. Zvuk se mi zdá (zcela subjektivně, žádná měření jsem neprováděl) zbytečně zesílený, nicměně detailní, dynamický a na rok 1970 až nepřirozeně čistý.

4,5

reagovat

jirka 7200 @ 16.03.2017 12:12:57
Ty použité hammondky, nad tím tleskám. Jinak nahrávka je na mne až moc "dřevní", ty rhytm and blues postupy moc nemusím. Já mám vysledováno, že kapely toho ranku pozitivněji přijímám a hodnotím tak od roku 1972.

Pred rokmi rokúcimi som kdesi na internete zachytil veľmi pozitívnu odozvu na dva albumy kapely Cressida. Navyše, vydala ich spoločnosť Vertigo pod tým svojim počiatočným logom, čo tiež sľubovalo nevšedné zážitky. Našťastie existovalo čerstvé vydanie oboch albumov ako 2CD od Gott Discs, a preto som neváhal.

Výrazne melodický rock, ktorý príbuzenstvo so 60. rokmi nezaprie, ani keď si na fotku domaľuje fúzy, dominuje celému albumu. Zdvojené vokály, nesmierne prívetivé Hammondky, škrípajúce gitarové sólo, tak dajako znie úvodná skladba To play your little game a podobne je na tom aj zvyšných jedenásť skladieb. Občas ich predvídateľne niečo spestrí, tu swingujúca medzihra v Time for bed, tam melodráma antických rozmerov v One of a group, a inde zasa super inštrumentálne orgie v Depression. A práve tento chrámovo tienistý kúsok je vrcholom albumu. Akože, keby mala depresia vyznievať takto, tak nemajú psychoterapeuti čo na práci, ale aj tak je to náladovo aspoň mierne pod mrakom. Na päty jej šliape úžasne melancholická skladba Down down v dvojitom záprahu s chrámovým monumentom Tomorrow is a whole new day. A vôbec! Album neuveriteľne ľahko plynie, človek sa ani nenazdá a je kdesi v polovičke. Kým sa nenazdá druhýkrát, je tu koniec.

Príjemný debut, radený kamsi do oblasti progresívnych rockov, ale nedajte sa zmýliť., dýcha z neho pohoda. A to tak, že občas som nadšený a občas iba uspokojený. Alebo, ako dnes, oboje.
reagovat

martin69 @ 31.01.2014 14:12:55
Díky Piťovi, album mám a znám. S posledním odstavcem souhlasím. Není co dodat.

hejkal @ 31.01.2014 15:38:49
Som rád, že nezapadá prachom zabudnutia.

pito63 @ 02.02.2014 12:13:16
Aj ja som rád za také "vykopávky". Mnohí to nepochopili a ani nepochopia, že človek ide do mnohých nákupov naslepo. Cressida je tiež taký prípad, stačila mi porada s priateľom, ktorému hudobne dôverujem ako nikomu. Je mi ľúto, že sú tu práce takého zdatného recenzenta takmer bez povšimnutia, pričom na onanie, hlúposti a táraniny od detí a detí ich detí sú tu nekončené odozvy a ďakovné listy.
Takže, mladí fičúri, "empétriexperti", "tubkáči" a podobné indivíduá, ktorí ste v živote nedali ani cent za tento krásny koníček - jeden riadok od hejkala je pre mňa viac, ako tie Vaše drísty na celú tvorbu Led Zeppelin, Pink Floyd a ďalších, na hudbu ktorých ste narazili náhodne pri hľadaní Justina Biebera na YouTube.

hejkal @ 02.02.2014 14:53:44
pito63 - zasa, nebyť internetu, už by si na mnohé skupiny nespomenul nikto, tak tragicky by som to nevidel. :)