Druid - Toward The Sun (1975)

Milujete dominantně pulzující hru baskytaristy Chrise Squira? Rádi se necháváte unášet sametovým, děťsky líbezným přednesem Jona Andersona? Nedělá vám problém rozmotávat zašmodrchaná klubka progresivních provazců spletených uprostřed písní velkých Yes?
Jestliže jste podvakráte odpoveděli ANO a u otázky třetí vykřli slovo NEDĚLÁ, vyhráli jste v letošní tombole první cenu a tou je pobyt v pohádkové zemi DRUID vyobrazené na obalu jejich prvního alba.

Ptáte se jakých Druid? Jde snad o nějaký klon praotců vypiplané progresivní rockové větve Yes?
Ano i ne! Pokud by kapelu Yes v jejich nejkreativnějším období vymezeném mezi léty 71-78 skutečně klonovali, pak by TI druzí patrně zněli jako ona recenzovaná kapela.

Sametově jemný soud, dokonalý zvuk jednotlivých nástrojů, výrazně vytažená bublající basa i Anderonovský esprit v hrdle Danea Stevense, to jsou hlavní atributy hudby Druid. Hudby, která se okázale natlačuje mezi Yes-ovskými mantinely a vůbec se tím netají. A proč by vlastně mělo být těmto pánům stydno? Hraje jim to na výbornou, instrumentální paletu mají naplácanou všemi možnými barvami a pokud dokáží aranžovat melodie a klávesové odstíny s podobnou křehkostí jako parta number one, já jim tu ne-originalitu mile rád odpustím.

A pokud jste dali na mou radu a prvotinu Druid si nakonec přeci jen míníte obstarat, pohodlně se uvelebte ve svém křesílku, zmáčkněte tlačítko play a nechejte na sebe působit celičkou krásu Toward The Sun. Budete si myslet že právě začíná svítat. Ještě chladivé jarní jitro vás štípne mezi oči, ale pomalu stoupající slunce vzhůru a okolní probouzející se příroda vás nenechá netečnými. Po pár minutách vás Yes-ovský klam začne opouštět a garance návratu k tomuto albu se začne zvyšovat.

reagovat

northman @ 31.01.2018 12:36:24
Před časem mi album Toward The Sun nabídl kamarád ke koupi, původní vinyl z roku 1975. Když jsem si album pusti, byl jsem překvapen hudbou, která byla skoro klonem Yes. Dobrá deska, která se dá i vícekrát poslechnout, není to přímo můj šálek čaje, ale proč ne. Díky za připomenutí.

Brano @ 31.01.2018 18:15:38
Mám 2cd od BGO records-Toward The Sun/Fluid Druid v zbierke už nejakých 15 rokov a je to paráda!Mám rád celý album,špeciálne však úvodnú Voices a krásne zasnenú Red Carpet for an Autumn.Ešte by som odporučil americký yes-klon skupinu STARCASTLE.

Brano @ 31.01.2018 18:22:23
...a kto by náhodou STARCASTLE nepoznal,tak tu je ukážka ako remeň-Lady On The Lake >> odkaz

V dávnych časoch, niekedy v 90. rokoch som rád hrával na počítači s historickým označením Commodore 64 fantasy strieľačku Druid, v ktorej príslušník tohto stavu likvidoval príšerky od výmyslu sveta. Keď som v Roxy uvidel rovnaký názov skupiny, okamžite sa mi to spojilo a vždy, keď po tejto skupine siahnem, spomeniem si na to, aké super bolo detstvo s archaickými kockovanými arkádami. Toward the Sun je tiež archeologická záležitosť, dokonca z kategórie génového inžinierstva.

Asi málokto pochybuje, že prvý dojem je jedným z kľúčových vnemov, ktorý rozhoduje o sympatiách, o láske-ignorácii-nenávisti... Druidi nenechali nič na náhodu. Skladba Voices je parádna! Klávesovo vytvrdený art rock triumfujúci v súťaži o najkošatejší vzhľad stredne veľkých ovocných sadov, v ktorom aj gitara má čo povedať k neustále sa trieštenej rytmike, krása. Z Yes zaskočil Anderson, aby zaspieval... ach, vlastne to je akýsi Dane, ale to do klonu zmienenej pritakávajúcej skupiny treba. Pretože toto je ovca Dolly, ovocný štep, úspešný transfer umeleckého prejavu z mysle do mysle, a teda od Yes k Druid. Skladieb je tu celkovo sedem, ich sound však netreba ďalej rozvádzať, romantickí mäkkýši si prídu na svoje, obzvlášť, keď sa opíjajú prelahodným mokom sebaklamu o tom, že v inteligentnej hudbe šípia dámu, ktorá dáva, nenadáva, obdarúva svojím znením elitárstvo vyvolených a tak ďalej, neustále... Kapela samozrejme vie, že raz musí baladiť (Theme), inokedy sladiť (Red carpet for an Autumn), časom sa nedokáže oslobodiť od tendencií siahodlho „komponovať“ a budovať „atmosféru“, nuž majú posledné dva kúsky po desať minút... Skrátka ide o predvídateľnú zmes artrockových prejavov sťaby z učebnice.

Kto nehľadá originalitu, ale klasiku, ten sa nesklame. Debut Druidov sa počúva sám. Yesáci, choďte mu robiť spoločnosť!
reagovat

Brano @ 08.04.2013 18:05:13
Ako skostnatelý konzervatívny artrockový zakuklenec prehlasujem,že Druid je BOMBA takého rozsahu o akom môže taký Kim Čong Un(či jak sa volá ten severokórejský mladý bravčiak)len snívať.