Bruce, Jack - Songs For A Tailor (1969)

Jestli je drzostí tvrdit, že mám první sólovou desku Jacka Bruce mnohem radši než cokoli od velkých Cream, pak jsem zřejmě neomalený drzoun. Ale každý máme nějakou tu úchylku a já jen dávám přednost Songs For A Tailor před Disraeli Gears.

Víc než Bruce basáka mám ráději Bruce zpěváka. První setkání s jeho skvostnou hlasovou výbavou proběhlo prostřednictvím projektu BBM, který se okamžitě stal mou vlajkovou lodí moorovské kolekce. Několik let jsem ale ještě (co se týče sólového Bruce) zůstával absolutně netečným a vlastně až díky náhodně slyšené skladbě z jeho prvotiny jsem začal větřit něco výrazného.

Hejkal i Petr G. tu preparovali Tailor osobitě a s velkým nadšením. I já musím doprovodit tento neobvykle silný debut fanfárami a poctami, které si zaslouží. První polovina alba je doslova orgasmická. Střídání nálad, obrovská barevnost a flexibilita, nápaditost a síla nosných myšlenek je přetavena do kompozic, které po krátké konzumaci už z hlavy nevykoulíte. Ba naopak si je strašně rádi bude chtít připomínat znovu.

Plejáda velkých jmen v čele s Jackem Brucem, která vdýchla tomuto dílu život, si zaslouží úctu i obdiv, jelikož takto precizní a všestranné dílo se nerodí každým dnem.
reagovat

steve @ 09.10.2017 09:39:41
Cream mě do huby neberte! Disraeli Gears je monster album a navíc první spojnice rocku s blues.

john l @ 09.10.2017 13:33:27
Škoda že další Bruceovi desky šli s kvalitou poněkud dolů.

bullb @ 11.10.2017 08:28:54
Doteraz sa divím nenormálnej popularite Cream. Keď počúvam "popík" dnešný, Cream sa mi javia ako neskutočne progresívni. K Jackovi prechovávam úctu. Jeho pesničky pre krajčíra som kedysi mal na páske. Priznávam ... neoslovili ma. Asi je to osud slávnych, ktorí sa dajú na sólovú dráhu. Sú aj výnimky. Táto podľa mňa nie.

steve @ 11.10.2017 13:23:00
Mám zkušenost že mnoho sólových alb interpretů napříč stylovým spektrem, vydalo o poznání zajímavější alba než ve svých základních skupinách.

Jarda P @ 11.10.2017 15:15:56
Toto ale není případ Bruce v porovnání s Cream.

Petr_70 @ 11.10.2017 15:18:44
To steve rád podepíšu. Příkladem budiž např. Fate of Nations od Roberta Planta. Asi tím hodně lidí tady naštvu, ale jeho slavné mateřské skupině jsem na chuť nikdy nepřišel..

vmagistr @ 11.10.2017 20:46:45
Petr: Žádného rozumně uvažujícího člověka tím nenaštveš. Prostě to tak je a v nikom normálním se kvůli tomu nezvládnuté emoce bouřit nebudou.

Já mám od sólového Jacka Bruce v oblibě studiovku Shadows In The Air z roku 2001. Songs for a Tailor zatím nemám moc naposlouchané, ale tamější skladby mi přišly až překvapivě subtilní a křehké.

Michálek @ 11.10.2017 22:16:39
Vynikající album! Líbí se mi, jak pokaždé načne nějakou melodii a pak krásně "uhne" někam, kam to nečekáš...:D Hrozně mi to připomíná Steely Dana, ale sedlo mi to hned napoprvé. Díky za nový objev.

horyna @ 13.10.2017 09:23:52
Pro mě je tahle Bruceova prvotina velice citlivá a sugestivní záležitot se spoustou krásných momentů. Díky pánové za vaše reakce, kdo nezná a zkusí, neprohloupí.

oř @ 06.04.2018 12:12:46
Unikátní věc. Právě jsem si to poslechnul a zůstal jsem jenom zírat. Poklona Jacku Brusovi letí až tam nahoru..

Cream bolo zoskupenie troch výnimočných muzikantov, ale podľa mňa bol dušou práve Jack Bruce. Jednak bol dominantným skladateľom, a tiež hral nezanedbateľnú úlohu ako tvár kapely (spevák i basák, ktorého bolo plné pódium). Po rozpade legendárnej skupiny to mávajú jednotlivci, akokoľvek výnimoční, ťažké. Clapton veľmi rýchlo upadol do sfér, ktoré sú mi ľahostajné (aj keď davy presvedčil), Baker sa dokázal pohnúť ďalej, ale predsa len už nemal taký ohlas, aký by si zaslúžil. A Bruce? S muzikantským vzdelaním, rozhľadom, interpretačnými i kompozičnými schopnosťami jeho kalibru sa pestrosť priam núkala. A jeho dielo to potvrdilo. Tiež síce neboril rebríčky masovej popularity, ale zasa hľadal stále nové smery, kam by sa obrátil (od džezu k popu). A to je cenné, aj keď veľa z jeho tvorby je pre mňa tým pádom pomerne nepreniknuteľného. Na počiatku však stál album Songs for a tailor. Obsahuje desať skladieb, na ktorých hrajú mnohí jeho (i všeobecne) známi, či už sú to bubeník Jon Hiseman a saxikár Dick Heckstall-Smith z Colossea alebo uznávaný spolupracujúci gitarista Chris Spedding (hral s kadekým), prípadne „hluchý“ basák a producent Felix Pappalardi z Mountain. Georgea Harrisona hádam ani nemusím predstavovať. Sám Jack Bruce obsluhuje veľké množstvo strunových a klávesových nástrojov a, samozrejme, úchvatne spieva. Doby Cream sú zabudnuté, výsledok znie... takto:

A od prvých tónov Never tell your mother she's out of tune je jasné, že ide skôr o džezrockové dychy i rytmy. Neprekvapuje to, ak sa človek pozrie na zostavu. Skvelý úvod vystrieda klavírny pomalý monument Theme for an imaginary western. Keďže sa na albume podieľala vyššie zmienená úderka Hiseman - Heckstall-Smith a ešte aj Felix Pappalardi, nečudo, že sa stala podnetom na coverovanie zmienených telies, kde menovaní pôsobili. Rytmicky pestrá skladba Tickets to Water Falls jasne ukazuje, že Bruce sa nezastavil na mieste, ale ide s dobou (džezrock sa mohutne nadychoval) a zároveň ostáva rozpoznateľný. Pekná bluesovejšia skladba Weird of Hermiston navnadí na ďalšiu pecku, charizmatickú náladovku Rope ladder to the moon. Budem sa opakovať, ale aj túto vec si Hiseman s nadšením previedol do svojej skupiny. Ďalší svieži dýchavičný rock, The Ministry of Bag, prekypuje energiou. Akustickejšie plochy v He the Richmond pekne dopĺňajú elektrifikované vrstvy nástrojov. Milujem spôsob, akým Bruce hrá na basu, a preto si kladiem za povinnosť to tu zdôrazniť. Bluesové mohutné prívalové vlny Boston Ball Game 1967 sa počúvajú jedna báseň, ak pravda, máte radi dychy. Názov To Isengard evokuje popularitu knihy Pán prsteňov, ktorá koncom 60. rokov v Británii kulminovala. Samotná skladba je pokojná, zasnená, akustická a pekná. Teda, do okamihu, kedy to full forte vybalí celá skupina a stane sa z toho hard rocková záležitosť s nehardrockovými postupmi. A basové vyhrávanie je božské. Na záver je tu pochodový úvod v skladbe The clearout, ktorá je inak typická „bruceovka“ a mohla by byť aj na albumoch Cream .

K bonusom sa tentoraz vyjadrovať nebudem, sú štyri a ide o rovnaký (v podobnom prevedení) materiál, ako na albume.

Tento album je plný silných nápadov, skvelých hudobníkov a vôbec, mám ho rád.

reagovat

nowhere_man @ 23.01.2012 15:43:01
Však ono skladby Weird of Hermiston a The Clearout nahrali aj Cream v roku 1967 a možno ich nájsť na kompilácii Those were the days.

hejkal @ 23.01.2012 16:44:08
Hej, knížočku Those were the days som si nemohol nekúpiť.

Po vystudování Skotské královské hudební akademie (absoloval na kontrabas) věděl, že se nebude dále zabývat vážnou hudbou. Svou pozornost obrátil k jazzu a k blues.
Působil nejprve v angažmá v Itálii a pak vstoupil do hudebního Londýna a stal se členem progresivní jazzové skupiny Graham Bond Organization, nějakou dobu působil i v Manfred Mann a mihl se i v Bluesbreakers Johna Mayalla.
Od r. 1966 do podzimu 1968 byl členem legendárních Cream a v potom se vydal na sólovou dráhu.
Hrál mj. v jazzrockové skupině Lifetime bubeníka Tonyho Williamse, klavíristky a skladatelky Carly Bleyové, zakládal skupinu s kytaristou Mickem Taylorem, s Frankem Zappou, ale i s kytaristy Robinem Trowerem a Vernonem Reidem, Bruce Baker And Moore a dalšími...
Po mezilidsky neslavném rozpadu legendárních Cream se začal připravovat na sólovou dráhu a odborná veřejnost, ale i jeho četní příznivci od něho hodně očekávali. Dočkali se.
V září 1969 vyšlo jeho první vlastní album a 9 týdnů vydrželo na šesté pozici britského žebříčku mezi silnou konkurencí.
Název - Songs For A Tailor (Písně pro švadlenku) je věnován Bruceově blízké přítelkyni - londýnské módní návrhářce Jennie Franklinové, jež vymýšlela návrhy kostýmů pro umělecké kruhy, která tragicky zahynula při autonehodě se svým přítelem Martinem Lamblem, bubeníkem folkrockové skupiny Fairport Convention...

NEVER TELL YOUR MOTHER SHE´S OUT OF TUNE - důrazné basové tóny s přiostřeným tónem přináší první skladbu, za podpory dechové sekce a pořádně odpíchnuté bicí soupravy výtečného Jona Hisemana (ex-Bluesbreakers a Colosseum). Ve skladbě se na kytaru objevuje pod pseudonymem Beatle George Harrison (z právních důvodů inkognito), v proaranřované skladbě se poněkud ztrácí...

THEME FROM AN IMAGINARY WESTERN - nádherná nosná melodie s klavírním tématem, za podpory hammondek otevírá prostor pro rozevřený emocionální Bruceův rozevřený pěvecký projev. Kytarista Spedding vytváří příjemné kytarové ornamenty. Výtečná uvolněná skladba po všech stránkách!

TICKETS TO WATERFALLS - klavírní akordy otevírají i další skladbu, energičtějšího tempa a výtečnou basovou linkou a kytarovými přiznávkami. Podmanivá atmosféra s rytmicky prokreslenými pasážemi, uhlazenými kytarovými tóny a oparem varhan v pozadí...

WEIRD OF HERMISTON - v podobném duchu a zpomalenějším tempu je komponovaná další skladba. Baskytara má neustále prim a vyčnívá nad ostatní instrumenty. Je nepřeslechnutelná, ale přitom nepřebíjí atmosféru.

ROPE LADDER TO THE MOON - zásadnější rozdíl přichází v této skladbě. Akustická kytara a playbackovaná violoncella připomenou skladbu As You Said, kteroui napsal Bruce pro Cream na legendární dvoalbum Wheels Of Fire. Stejně jako tehdy, tak i nyní cítím ve skladbě takový předzeppelinovský obraz deklarovaný albem Led Zeppelin III...Stupňování harmonie a pečlivé proaranžování nemá chybu!

THE MINISTRY OF BAG - do rhythmandbluesové polohy se vrací Bruce právě v této skladbě za podpory dechové sekce v čele s vynikajícím Dick Heckstall-Smithem (ex-Bluesbreakers a Colosseum). Stylotvorná skladba každým coulem.

HE THE RICHMOND - akustické kytary se zvonivou úderností v rychlém tempu s líným vokálním projevem, ale s citlivými dynamickými odstíny ve vokálech a hadovitě mrštná baskytara s ohýbaným tónem - další příspěvek na albu.

BOSTON BALL GAME 1967 - baskytara v protirytmu proti bicím nástrojům a dechové sekci, jakoby porušuje pravidla klasické bluesové formy a potvrzuje Bruceovo hledačství s vrstvenými vokály...

TO ISENGARD - nádherná balada pro akustickou kytaru s asistenci všeuměla Pappalardiho a Speddinga, má v sobě rozjímavost a subtilnost čistého vokálního projevu a odvádí nás atmosférově do samoty volné přírody nekonečných šťavnatých anglických luk...

THE CLEAROUT - závěrečná skladba nás vrací do rychlého rytmického tvaru s vynikajícími baskytarovými běhy a Speddingovým kouzlením na elektrickou kytaru. Hiseman společně s Brucem podávají výtečný výkon a zejména Bruce předvádí genialitu uchopení basového tónu...

Podařený produkt po všech stránkách. Někteří instrumentalisté sice Bruceovi vytýkali, že na albu nepopřál více prostoru sólovým exhibicím, které v té době byly neodmyslitelnými součástmi náročnějších skladeb a elektrickému blues, ale Bruce se bránil a říkal, že chtěl pro Jenny Franklinovou napsat "jenom písničky". Na dalších albech pak popustil prostor improvizacím a živelné emocionalitě a zamknul ústa všem rádcům.
Pět hvězdiček nade vší pochybnost!
reagovat

adam @ 04.05.2011 20:45:11
rope ladder to the moon som počul najprv vo verziu od colosseum. az neskor som sa dozvedel ze autorom je bruce. kruta skladba, jedna z najlepsich vobec.

Filozof @ 05.05.2011 08:25:02
Petře sorry,
ale Graham Bond Organization prostě není "progresivní jazzová skupina" - i při respektování jisté volnosti a subjektivismu ve škatulkách to takto nelze říci. To bys v tom lidem dělal zmatek.
GBO je jedna z čelních představitelek britské RnB vlny té doby, nejtěsněji svázána s otcem toho všeho - Alexisem Kornerem - zvukově i jinak. Je to bílé britské rhythm and blues, s občasným zastoupením čistého blues a se silným vlivem Kornerovského velkoorchestrálního pojetí blues s dechy - čímž se částečně liší od jiných skupin té RnB vlny.
Progresivní jazz byl v té době zcela jinde. Naposlouchej si linii Chris Barber (od kterého to vše vyšlo) - Alexis Korner's Breakdown Group - Alexis Korner's Blues Incorporated - Graham Bond a k tomu jiné RnB té doby a trochu progresivního jazzu. Bude Ti to jasné.

Maximálně můžeme připustit, že je to RnB skupina, která používala prvky (některé známé z jazzu), později působící progresivně v dalších skupinách (suita Bare Wires Mayalla, desky Colossea ap.).