Brand X - Unorthodox Behaviour (1976)

17.11.2019 EasyRocker | #

Přední a vysoce ceněné ostrovní fusionové sdružení vydalo v 70. letech alba, z nichž prvé trio má vyrovnanou kvalitu. Už debut se setkal s vřelým přijetím kritiků i fanoušků tehdy rozjetého a módního žánru.

Nuclear Burn je věrna názvu a poslání. Měkce slapující Jonesova basa, přesto odlišná od amerických hráčů. Kolem rytmického sloupce řádí roje kláves a energické kytarové nápory. Jaderný požár dokonávají ultimátní bicí veterána Phila Collinse. Mistrné akustické pojetí Johna Goodsalla a jiskřící Lumleyho keyboardy nesou náladovou a kontemplativní Euthanasia Waltz. Do oblíbeného náručí funku se vydává trojka Born Ugly. Dokonale vizionářské ztvárnění s ohnivými kytarovými jazyky, vpletené s grácií do profesorské basy a cukrujících kláves. Zdivočelý Collins podává jeden z nejlepších výkonů. Smacks of Euphoric Hysteria setrvává v klouzavém funkovém rytmu a klidnější poloze, kde se všichni dosyta sólově vyřádili. Nejdelší titulka je obtížně prostupná, nervní a eklektická. Lehké doteky freejazzu upomínají soudobé wettonovské King Crimson, hlavně šílenství zvané Starless and Bible Black. Running on Three je spurtujícím hřebcem - vedle zabijácké kanonády Collinse ho žene i Goodsallovo a Jonesovo drtivé znásilňování strun. Závěr náleží akusticko-klavírní kontemplaci, vtělené do tříminutovky Touch Wood.

Phil Collins potvrdil univerzální bubenický talent. Nikdo nezaostává, prostor si vzácně dělí celý kvartet a moře nápadů se přelilo v čerstvou krev. Instrumentální model fúze, kde hudba hovoří především sama. Povinnost pro jazzrockery i hledače nových obzorů. Víc u mě boduje zámořská škola v čele s Weather Report - pálím silné 4.
reagovat

john l @ 18.11.2019 04:40:37
Dal jsem o bodík navíc, ale už si z toho nic nepamatuju. Díky tobě si musím desku zase připomenout.

10.01.2018 john l | #

Horyna sem napsal recenzi, Brano mě druhou ještě popostrčil a Mohyla nabídl odkaz odkud bych šli ty desky objednat. O čem že to mluvím? O nové fusion kapele Brand x. Ona teda nová vůbec není, je stará jako Metuzalém a dávno neexistuje, ale pro mě nová je. Její náplň je tisíckrát novější než všechny nejnovější kapely a retro kapely dneška.

Brand x vydali několik desek, ale první trojka je naprosto jedinečná. Už vůbec neřeším jestli tam hraje Collins nebo ne. O toho ani tak nejde. Kapela dokázala ve své době načrtnout ty nejlepší skladby jaké si fanouš tohoto stylu může představit. Prozatím poslouchám stále jenom debutní fošnu a netuším, jestli ji Morrocan Roll, nebo Masques přečůrají. Ale docela se těším jak to dopadne.

Špičková hráčská parta si pro první přírůstek zvolila zajímavé pojmenování a názvy instrumentálních skladeb jako Nuclear Burn, Euthanasia Waltz, Born Ugly, nebo Smacks of Euphoric Hysteria hovoří za vše. Brand x hyří vtipem a to se mě na nich líbí. I když to album poslouchám pořád dokola, pamatuju si jenom hrstku určitých epizod. Každá skladba obsahuje několik vymazlených doušků, vzdušných mostů plných funkující rytmiky, kterou podporuje něžná klávesová hra.

Vzdáleně někomu můžou Brand x připomínat ranější Weather Report. To neříkám proto, že bych je chtěl hanlivě ocejchovat, spíš naopak.

reagovat

horyna @ 11.01.2018 07:20:14
No vida, další lapená dušička. Těší mě Johne, že jsme ti s Braňákem posvítili na cestu k Brand X. Já začal dojkou, ale s debutem si ve kvalitě nic nezadá. Jejich hudba vychází z duše, žádný kalkul, žádné platiny, jen čisté muzicírování. I v tom je její krása.

Mayak @ 11.01.2018 08:42:33
OK, všetka česť, že sa tu vysoko pozitívne hodnotia prvé dva albumy, ale zďaleka nie som jediný, kto si myslí /cíti to tak, že vrcholom tvorby Brand X je až tretia štúdiovka "Masques" - bez Ph.Collinsa s bubeníckym tandemom Morris Pert / Chuck Bergi. Je úplne najrozmanitešia a pritom najvyzrelešia placka kapely vôbec. Brand X som počúval ešte ako vysokoškolák, albumy až do "Do They Hurt?" poznám prakticky naspamäť a môžem tvrdiť niečo, čo sa z okrajového náhľadu/ posluchu poznať asi nedá ... Po albume "Masques" evidentne začína istá miera komercionalizácie a kvalitatívneho prepadu u Brand X. Som úprimne zvedavý, kto napíše prvý recenziu práve na ... zatiaľ tu nedocenený (a pritom najlepší) album "Masques" ...

pinkman @ 11.01.2018 08:59:05
to Mayak: tvé tvrzení "je úplne najrozmanitešia a pritom najvyzrelešia placka kapely vôbec"je čistě subjektivní. Chápu že to tak slyšiš, ale není účelné své teorie podsouvat ostatním. Nemylím to pejorativně, pouze nabývám dojmu že své pochody často označuješ nálepkou - božská prozřetelná pravda.

Mayak @ 11.01.2018 09:22:33
pinkman: mrzí ma, ale tvoj príspevok je žalostný a asi si nepochopil, kde si a o čom je Progboard. Nikomu nič nepodsúvam, píšem, ako to cítim a stojím si za tým. Všetko tu je o subjektívnom hodnotení a cítení.
Radšej nepokračuj v tomto tóne, škodíš najmä (iba) sebe ...

pinkman @ 11.01.2018 09:41:45
Mayak Mayak. Na mém příspěvku nic žalostného není, to ty jsi arogantně zaštěkal po mě. Zřejmě jsem nepříjemně pohladil tvé ego a dovolil si zkritizovat tvůj názor. To se zřejmě nesmí, jelikož poté je člověk hned za ubožáka.

Mayak @ 11.01.2018 09:47:54
Mohyla : Igor, poprosím Ťa vymaž reakcie na tento album počnúc mojím príspevkom ďalej, verím, že súhlasíš že takéto "dialógy" tu nie sú potrebné ... ďakujem ...

Mohyla @ 11.01.2018 09:59:33
John I- súhlas?

john l @ 11.01.2018 10:05:58
nemám problém

john l @ 11.01.2018 10:08:06
nebo to tam nechej, jako zářný příklad špatného chování a nepřiměřené obrany

bullb @ 12.01.2018 08:41:08
To John I: "Vzdáleně někomu můžou Brand x připomínat ranější Weather Report."
Dovolím si máličko nesúhlasiť. Podľa môjho názoru a uší: Raná tvorba Weather Report je výrazne ovplyvnená jazzom, dokonca free jazzom.
Brand X hrajú v kvalitný typický jazzrock, čiže vymakané rockové bicie a basa fúzujú s melodikou, alebo nemelodikou (podľa toho, kto to počúva) typickou pre jazz.
Weather Report sú rozpoznateľní na prvé počutie. Osobne by som Brand X priradil k hudbe Rturn To Forever z ich najlepšieho obdobia okolo roku 1975.

john l @ 12.01.2018 10:47:41
bullb neříkám že nemáš pravdu, určitě máš v této oblasti víc zkušeností. Mě akorát některé pasáže připomněli úryvky z tvorby Weather Report. Možná že až to uslyším příště, budou tam Returňáci.

11.04.2013 hejkal | #

K Brand X som sa dostal dosť neskoro, debut Unorthodox behaviour som si kúpil v nejakom výpredaji za babku, pretože ma zlákalo to, že tam hrá Phil Collins. Keďže ku Genesis mám pomerne vlažný vzťah a Collins-Gabriel sólo radím namiesto do políc do smetiaka, nečudo, že ma tento skvost obchádzal s úsilím zblúdilého obežníka.

Načo to tajiť, Collins ma veľmi príjemne prekvapil, síce v tej dobe patril k najlepším art rockovým bubeníkom, ale na poli fusion to chce kúštik viac voľnomyšlienkarstva, netreba sa zaoberať starostlivo nacvičenými kompozíciami, skôr treba chcieť hrať furt a podľa možností čo najviac techník, rudimentov, fičurín za čo najkratší časový úsek, keď sa to netrafí s ostatnými nástrojmi, nazve sa to free džez a je to. Máme tu sedem inštrumentáliek, z ktorých najlepšia je hneď úvodná Nuclear burn. Besné behy všetkých zúčastnených korunuje výrazný gitarový melodický motív, je to skrátka „Fusion Nebo“ s pekelným prevedením. Kto chce hrať podobnú hudbu, ten musí bravúrne zvládať rôzne exotické stupnice i rozklady, slovom, byť majster techniky hry. Zároveň však musí dbať na pomerne unifikovaný zvuk. Nástroje musia byť veľmi čisto zosnímané, aby vynikla každá z štyriašesťdesiatinových nôt, ktoré sú chrlené na poslucháča. Toto všetko Brand X vie, tým všetkým disponuje. Pomalšie skladby pretekajú nehou (Euthanasia waltz), pravdaže nechýbajú hnusné funky tiky, ktoré k fusion patria ako Morricone k westernom, čuj napr. Born ugly, v tomto prípade je im však odpustené, lebo skladba dograduje až k zlovestnému finále. Rozumie sa samo o sebe, že meditácie sú predvádzané častejšie ako v Shaoline (všetky skladby). Ako vždy, keď sa umelci snažia presvedčiť o strašne hlbokom zámere, ktorý sa skrýva za snahou o exhibičné samožerstvo, aj tu sú skladby pomenované s priam literárnou úchylkou, viď napr. Smacks of euphoric hysteria. Poznám ľudí, čo sú presvedčení, že takéto pomenovania presne odzrkadľujú danú hudbu, súcitím s nimi.

Bez urážky zvyšku kapely, najviac ma opantáva rytmika, basa sóluje často a keďže je to môj vysnívaný nástroj, na ktorý sa ešte chcem naučiť hrať, nemôžem odolať a nevychváliť ju za hranice vkusu. Pre mňa je to skvelý album a najlepšia bubenícka onánia Phila Collinsa. A rozhodne je to jeden z najlepších fusion počinov, aký som počul.
reagovat

luk63 @ 11.04.2013 08:17:11
První album, které jsem od Brand X slyšel a pak i měl ve sbírce. Jak píše hejkal - je to skvost. Dobře nám tak :-)

Borek @ 11.04.2013 08:32:06
hejkal: "Collins-Gabriel sólo radím namiesto do políc do smetiaka?"
U nás odpad třídíme.

hejkal @ 11.04.2013 08:34:41
Borek: :) Oberáš o prácu tých, čo triedia zle roztriedený dovážaný odpad. Že sa nehanbíš! (Ešte, že na skládkach je aj tak všetko pekne v kope, nech triedime sebeviac)

Mayak @ 11.04.2013 12:37:53
...Petr Gratias tu vrámci recenzií BRAND X pochválil celkom oprávnene aj rovnako skvelý druhý album "Morrocan Roll" a rovnako skvelý je aj ich tretí "Masques" ...potom ide krivka kvality už jasne dole (od "Product" ďalej sú sem-tam aj spievané tracky).
Kto chce však počuť pôvodný spirit "britských" BRAND X, mal by aspoň skúsiť "amerických" TUNNELS, čo je istým spôsobom priame pokračovanie BRAND X, lebo hlavné skladateľské a hráčske kapacity basista Percy Jones a gitarista John Goodsall tu hrajú opäť spolu (na bicie amík Frank Katz). Albumy TUNNELS "Painted Rock" (1998)a "Progressivity" (2002) sú podstatne viacej v duchu klasických BRAND X, ako samotné BRAND X od roku 1980...až do stratena ...

>> odkaz

Petr Gratias @ 11.04.2013 13:34:10
Chtěl bych poděkovat Mayakovi za zajímavou informaci o "pokračování" Brand X. To mě opravdu zajímá a po téhle kape a albu se určitě poohlédnu.
Přiznám sem, že mě dnes podobný model hudby chybí.
Ještě jednou díky!

Borek @ 12.04.2013 08:55:28
hejkal: Nešlo mi o kvalitu práce komunálních služeb či ekologii, jen jsem se pozastavil nad faktem, že někdo může házet sólovky Gabriela do jednoho pytle s těma Collinsovýma.

hejkal @ 12.04.2013 09:16:48
Prečo nie? Ani jeden ma sólovo neoslovil.

PaloM @ 12.04.2013 10:59:37
Doteraz ma ani jeden z albumov Brand X natoľko nezaujal, aby som to druhý raz počúval. Mám rád fúzie iného typu, "klasiky" Mahavishnu, Return To Forever, Weather Report.
Sólovky Gabriela a Collinsa do smetiaka je dosť prehnané, no patrí to k hejkalovým nežným provokáciám "v mezích zákona" :-)

Petr Gratias @ 12.04.2013 13:53:52
Zdravím, PaloM...
trochu mě překvapil Tvůj postoj k Brand X.
Nicméně bych řekl, že obě odnože fusion music (americká i britská - záměrně sem nazatahuji skupiny z jiných evropských států tohoto žánru)
se odvíjely různými směry.
Mahavishnu Orchestra, Weather Report, Return To Forever, Lifetime, Eleventh House.... vycházejí hodně z odkazu Milese Davise, který nadále rozvíjely po svém, ale ostrovní kapely jako
Brand X, Isotope, Bruford, Soft Machine, Pierre Moerlen´s Gong, částečně U.K. stojí sice na jazzové platformě svými improvizacemi, cítěním, ale jejich skladatelská a aranžérská práce nemá ty americké aspekty tak zřejmé (výjimku asi tvoří Nucleus, jejichž frontman Ian Carr se na Davise přímo odkazuje). Spíš tady cítím vliv evropské moderny, Stockhausena, ale i Stravinského a Schonberga. Samozřejmě to neplatí jako dogma.
Já jsem sobně vstřebal americkou i evropskou fusion music už v sedmdesátých letech a nepřestal jsem ji poslouchat ani v době, kdy mnozí moji souputníci otočili pozornost k nové vlně a najednou jim ta náročnost, vysoké hráčské ambice a energetický potenciál začaly vadit a hledali jednoduchost přímočarost v jiných formách...
Nech to trochu odeznít a zkus se k téhle hudbě vrátit třeba za půl roku. Možná tě Morrocan Roll polapí více než Unorthodox Behaviour.
Pro mě ovšem Brand X zůstávají zázračným hudebním zjevením zejména na prvních čtyřech albech, ale ani po určitých změnách jejiich další alba si zachovávala velmi vysokou úroveň kvality, třebaže logicky do hudby osmdesátých let už promluvit nemohli.... Nová vlna, punk, synthipop (vynechám-li záměrně metal) už nastolily jiná pravidla..
Zdravím!

Petr Gratias @ 12.04.2013 14:03:04
Do značné míry jsem ztotožněn s názorem Hejkala na
sólovou tvorbu Phila Collinse a Petera Gabriela.
Gabriel z toho pro mě vychází líp, i když u jeho hudby osmdesátých let se ta hranice mezi rockem a popem hodně stírá. Obě jména používají kvalitní muzikantské kádry, což jim nikterak neupírám, ale podle mého soudu jsou ve službách "špatné" múzy (tenhle problém řeším i se Stingem).....
A takovou hudbu jako Robbie Williams, George Michael, Rick Astley... tak tu ž přímo nesnáším.
Myslím, že Hejkal nijak "neprovokuje". Mohli jsme se už mockrát na Progboardu přesvědčit, že má hodně široký záběr, vědomosti a přehled, zesíleně akcentovaný na blues rock, boogie, jižanský rock a klasiku.
Na Tobě zase, PaloM, obdivuji velkou toleranci a široký záběr různými směry a umírněné závěry a smysl pro velkorysost a laskavost. Já ji postrádám,
musím se k tomu přiznat, ale to už se tady asi o mě ví...a už s tím moc nenadělám. Nechci se přetvařovat.
Zdravím!

PaloM @ 12.04.2013 18:43:59
Petr Gratias, asi to tak bude, že ma to tiahne k americkým kapelám fusion a k európskym oveľa menej alebo vôbec. Z tebou menovaných zatiaľ počúvam iba Gong - tú novšiu fúziovú etapu.
A možno aj preto ma dodatočne začal baviť Miles Davis, pre dôvody, ktoré som nepoznal a teraz si mi ich vysvetlil v súvislosti nadviazania na priekopnícke a experimentálne nahrávky Milesa.
Mňa zase prekvapili tvoje vedomosti v tomto žánri.
Voči hejkalovi si môžem dovoliť vravieť o provokáciach, lebo jeho recenzie práve pre miernu provokačnosť mám rád. Tam, kde iní zúria, že "zhanobil" posvätnú kravu, ja sa blahosklonne usmievam, lebo píše s nadhľadom a určite nemá v úmysle niekomu škodiť.
Nevadí mi jeho názor na Gabriela a Collinsa. Ja naopak, mám rád Gabrielove sólovky od začiatku zhruba po So vrátane, plus koncertné dvd z tej doby. Phil Collins je výborný bavič, skladal vkusné poprockové skladby a kvalitný pop som nikdy nazavrhol.
Rovnako rád počúvam Genesis od začiatku po We can dance.

Brano @ 12.04.2013 19:48:17
Hodiť sólovky Collinsa a Gabriela do smetiaka-toto som nechal bez komentára.Nie som tu nováčik,viem ako to tu chodí a keď to občasné rypnutie robí chlapcovi dobre,tak prosím... :-)

08.05.2011 Petr Gratias | #

Jisté tajemno nastiňoval i obal alba, kde za listy žaluzií (které tady v době vydání alba nikdo neznal) vykukovaly lidské oči...

NUCLEAR BURN - bezpražcová baskytara, neurotický jazzrockový rytmus a mlžení elektrického piana zvolna jakoby vstupovalo do tématu. Pojednou Goodsallova elektrická kytara famózním způsobem ovládne prostor a jako blesk protne nebe a jako sopečná erupce vychrlí vlnu tónových náletů. Goodsall se v interview přiznal, že jeho velkým vzorem byl John McLaughlin a že chtěl prozkoumat jeho hudební principy. Collins deklaruje technicky velmi precizní způsob hry, až si člověk říká, kam se to všechno vytratilo v osmdesátých letech...

EUTHANASIA WALTZ - dvanáctistrunná akustická kytara jakoby meditativním způsobem v akordických proměnách vystřídá Goodsallovu elektrickou kytaru a Lumley popřeje prostor elektrickému pianu Fender-Rhodes, jehož perlivé tóny stékají jako kapky vody po skle. Úžasná práce s dynamikou a se subtilníimi smysly pro detail. Podle názvu je to valčík, ovšem zabývá se vážným tématem eutanazie, což samo o sobě je hluboké téma k zamyšlení... a my popstupně zjišťujeme jak hudba nabírá na energetickém potenciálu. Jonesovy modulované baskytarové tóny byly protipólem vynálezci fretless bass (bezpražcové baskytary) portorikánskému géniovi - Jaco Pastoriovi...

BORN UGLY - deklaruje funky rytmus, kdy rytmika předvádí zvláštní rytmické obrazce. Jones se svými basy doluje ze svého fendera takové perkusivní zvuky, které do té doby nebyly v Británii slyšeny. Svižnost rytmu nástroje spojuje - Lumley za klavírem vstupuje do skladby téměř klasicizujími postupy a následně přesedá na elektrické piano a my se můžeme nechat unášet jeho lehkostí úhozu a přitom hráčskou virtuozitou... Tónové kouzlení prostorem přináší další náladotvorné imprese. Goodsallova kytara přináší odlišnou hráčskou estetiku ve stylu Santany a možná i DiMeoly.
Opakující se unisonové schéma kytary, baskytary a kláves graduje v celkové atmosféře. Collins udržuje svými rytmickými proměnami cobhamovské napětí a tmelí celý hudební tvar skvěle dohromady...

SMACKS OF EUPHORIC HYSTERIA - do jazzové nálady implantuje Goodsall ryze rockové kytarové téma, které harmonicky ještě ozvláštňuje Lumley klávesami. Collins se ovšem ve skladbě opravdu seberealizuje jeho bubenické eskapády jsou na vysoké úrovni. Synthesizer přinese nové zvukové barvy a vyváženost podílu veškeré instrumentace se krásně doplňuje. Tajemné elektronické zvukové stěny v pozadí připomenou v propojení rozkládaných kytarových akordů Mahavishnu Orchestra, včetně úhozu na gong. Mysteriózní...

UNORTHODOX BEHAVIOUR - modulované tóny baskytary vytvářejí jakési šamanské tajemno, které doprovází tiché tikání rytmiky, jako hodinového stroje, až se Collinsova baterie začne výrazněji probouzet z předstírané ospalosti. Jako bychom byli svědky nějakého obřadu, nad kterým se vznáší opar bzučení synthesizeru, který nikterak nenarušuje atmosféru.
Ne nebojte se, u takového typu skladby nehrozí, že byste usnuli, nebo začali zívat nudou... je to jen subtilnější kaleidoskop kreativity Brand X. Cinkání zvonečků a rezonující zvuky vibrafonu doprovází tlumený zpěv ptáků.... (pohoda jazz)

RUNNING OF THREE - důrazný úder a rytmika opět nabrala novou energii a prostor opět ovládne pořádně zrychlený rytmus, do kterého vstupuje melodické kytarové téma, doprovázené synthesizery a Collins a Jones běží jako s větrem o závod, což samozřemě prozrazuje i název. Nádherná instrumentální prezentace! Goodsallovo kytarové téma pracuje s mimořádným technickým nasazením, ale pořád jste u vytržení na Collinsovými ďábelskými breaky a Jonesovými kreativními basy. Lahůdka pro milovníka hudebního mistrovství!

TOUCH WOOD - finální skladba přináší zklidnění. Akustická kytara a klavír, tentokrát za doprovodu skutečně subtilní rytmiky uzavírá bouřlivý výlet do světa rytmů, proměnlivých harmonií, nálad a napětí. Asi jako příjemný likér na dobrou noc...

Album fascinovalo britské hudební kritiky, že ho vyhlásili za nejlepší album fusion music v Británii. Rovněž i reakce posluchačské obce byla veliká a v hudebním tisku se objevily spekulace, zda úspěch startujících Brand X nebude znamenat odchod Phila Collinse od Genesis (!). To se ovšem ukázalo jako lichá informace. Collins dokázal paralelně usedat za bicí soupravy v obou skupinách a navíc se v nich realizoval i po autorské stránce...
Skupinu Brand X jsem poprvé slyšel začátkem roku 1977 na tehdejším Větrníku stanice Vltava a byl jsem z jejich hudby ohromen...
Dávám plný počet hvězd - tedy pět!
reagovat

hejkal @ 27.02.2012 16:19:15
Tento album nemá chybu, Collins podáva životný výkon a aj hudba je na fusion pomerne prívetivá. Priznávam, ďalšiu tvorbu nepoznám, ale ak budem mať príležitosť, určite sa brániť nebudem.

Petr Gratias @ 27.02.2012 17:48:31
Zdravím Hejkale.....
přiznám se, že mi neníá zcela jasné, jestli
svůj postřeh směruješ na první album
Unorthodox Behaviour, anebo druhé
Morrocan Roll.... které jsem recenzoval (?!)
Ale jinak mohu BRAND X určitě doporučit Tvé pozornosti a nijak se nebraň kontaktu s nimi....
Škoda, že už dnes nehrají.
Byla by to jak v Čechách, tak na Moravě i Slovensku
velká instrumentální bomba!
Kapela se v dalších letech ale rovněž neubránila personálním proměnám... Mj. i proto, že Collins vedle poprockových Genesis nastartoval svou sólovou kariéru, ostříhal vlasy a oholil vousy a dal už následovalo No Jacket Required (Sako není podmínko) ... ale bylo!
Kytarista Goodsall spolupracoval s Brianem Enem a Billem Brufordem.
Zdravím!

hejkal @ 27.02.2012 17:52:29
Samozrejme na Unorthodox behaviour. Preto som reagoval pod ním. :) Kedysi som si naň chystal recenziu, až sa dostanem do fusion nálady, možno sa do toho pustím. Inak, odbočím, najpríjemnejšie na počúvanie mi z fusion vždy pripadali albumy skupiny Isotope. Mám dva, debut a Deep end a je to fakt príjemná kulisovka. Poznáš, však?

Petr Gratias @ 27.02.2012 18:39:17
Ano, Isotope znám ze starších časů... zajímavá hudba - kytarista Gary Boyle.
Přiznám se, že v současnosti ale od nich doma nemám
žádné CD a uvědomuji si, že je mám spojeny s érou vinylů na CD jsem je nezaregistroval.
Musím to napravit! Díky za připomenutí!
Zdravím!