Cruel - Ekvilibrium (2008)

Nejsem příliš velkou fanynkou metalové hudby, ale i tak dokážu ocenit snahy českých a slovenských kapel, které to v daném žánru, přiznejme si, opravdu nemají lehké. Navíc když mají texty výhradně ve svém rodném jazyce, v podstatě se jim uzavírají vrátka k úspěchu nějakého širšího měřítka – s tím už však musí počítat. Pražská progressive-metalová kapela Cruel ve své tvorbě pojí typické zkreslené riffy, liché takty, ale i prvky orientu, což ji činí v podstatě ojedinělou na našem malém českém „písečku“.
Mohlo by se zdát, že je to záležitost čistě pro fajnšmekry daného zaměření, ale úplně tomu tak není. Hranice mezi originalitou, zapojení experimentálních prvků do své hudby a kýčovitostí je v tomto případě opravdu velmi tenká. Vkusné zastávky u world music hraničí s těmi, které už jsou zkrátka „přes čáru“. Jako celek zní album poměrně vyzrále, ale trochu tomu chybí lehkost a nadhled.

Gambit (J´Adoube / Dotýkám se, rovnám) je velmi slibným začátkem alba. Hudba šlape jako hodinky a text také není nezajímavý. Akustickou část střídá kytarové kvílení a skvělá gradace. Už i tady jde cítit, že je něco „ve vzduchu“. Bezchybná práce s aranži a instrumentální zdatnost je tady opravdu citelná. O finále se postará piano a housle, které přirozeně evokují soubory typu Tomáš Kočko & Orchestr.
Jak už je z názvu patrné, Matador (26. 4. 1937) je skladba s výraznými španělskými motivy. Akustické kytary tady dostávají velký prostor a může se tudíž naplno využít jejich potenciál. „Epický“ zpěv a text nezní příliš přirozeně, jde z toho cítit záměr kapely hrát za každou cenu „jinak“.
I když orientální prvky u kapely nezní ve všech případech úplně přirozeně, hrát prostě umí. Třeba takové Maroko I (Bída miluje společnost) mi sedí daleko více, protože jde slyšet, že v tomto stylu se kapela přímo vyžívá a naživo jde o velmi atypickou záležitost, už jen pro akustické provedení se vším všudy. Za zmínku stojí také výborná nenáročná basová linka, která na celém albu rozhodně není ojedinělá. V jednoduchosti je krása a tady to platí dvojnásob.
Maroko II (Doba jedovatých myšlenek) je, soudě dle názvu, pokračováním Maroka I. Na rozdíl od „jedničky” už se jedná o čistokrevný progresivní metal, Cruelovsky zahalený do barev orientu. Celá kompozice je poměrně dramatická a hudební um všech hudebníků se zde ukazuje v tom nejlepším světle. Text je ze života, ale opět je zvláštním způsobem sepsán tak, aby se tvářil co nejvíce poeticky.
V další krátké skladbičce Lament jde o navození jisté dramatické nálady, která se dále rozvíjí v Nokturnu. To nabízí dynamické opojení, v němž exceluje spojení dvou ženských hlasů patřícím Lídě Finkové a známé Pavle Forest. Své si zde najdou příznivci world music již zmiňovaného Tomáše Kočka. Text se stává trochu uvěřitelnějším, ale přesto se nelze vyhnout pocitu jisté nepřirozenosti projevu celé kapely.
Malá rošáda je nepochopitelná vsuvka, která dává posluchačům pocit jasného konceptu alba. Podle mě zbytečná věc, která jen potvrzuje všechny domněnky o snahách kapely tvářit se co nejvíce „umělecky založení”.
Vis Maior staví na hutném zvuku, který střídmě doplňují elektronické elementy. Přelívající se stopy elektrických kytar zní neučesaně, ale v kombinaci s pulzující baskytarou mají vynikající tah na branku. Syrový zpěv Marka Neckáře v refrénu kapele sedí a ukazuje ji v podstatně tvrdší poloze. Skvělou práci odvádí i Pavla Forest, která svým charakteristickým hlasem vkusně doplňuje atmosféru skladby.
Konec skladby Vis Maior se lehce prolíná se zvláštním elektronickým začátkem Syberie. Ta na jednu stranu zní trochu nedotaženě, ale i tak je to melodicky jedna z nejchytlavějších skladeb na albu. Oproti jiným skladbám nemá tak bohaté aranže a zpěv mi občas přijde dosti ... úsměvný, ale kytarové motivy jsou obzvláště povedené a refrén je jednoduše výborný. Piano ke konci navíc přináší i (nečekaně) pěknou gradaci.
Shah Mat (Koncovka sedmi na osm) je asi nejpřirozeněji znějícím kouskem Ekvilibria. Jedná se o pomalejší věc s melancholicky zabarvenou kytarou a pěkně padnoucí basou. Kapela si konečně nehraje na vizionáře a kytarové kouzlení je tady dovedeno k dokonalosti. Text taky jednou nezní směšně a já mám konečně možnost slyšet pravé Cruel. A o to tady jde především.
Poslední skladba, bonus Svízel přítula je celkem pěkně propracovaná kompozice, která jaksi shrnuje celé „dění” alba. Orientálních prvků ubylo, což vítám s otevřenou náručí, a nápaditějších kytarových ploch naopak přibylo. Svízel se line dál až k samému hořkosladkému konci.

Něco mi na hudbě této partičky překáží; a to bohužel tolik, že se jí nedokážu nechat strhnout a jen poslouchat. S každým poslechem se můj názom na Ekvilibrium trochu mění, ale i tak můžu říct, že se plně ztotožňuji s názorem kolegy hejkala, což jste si koneckonců mohli vydedukovat z mé recenze.
Muzika je to příjemná a jde vidět, že členové Cruel jsou hudebníci na svém místě, ale mají před sebou ještě kus cesty. Nemusí zdokonalovat techniku hry ani nic podobného, protože v tomhle ohledu jsou výborní, ale je nutné odstanit tu bariéru mezi jejich přirozeným projevem a obyčejným umělým „zdokonalováním” sebe sama.
reagovat

Nebyť progboardu, nikdy v živote by som si nevypočul debutový album skupiny Cruel. Snáď mi Poki odpustí, že niekto, kto metalu neholduje, vyjadrí svoj názor na túto nahrávku. Robím výnimku, nerád sa vyjadrujem k československej produkcii, svet je malý a ľudia vzťahovační.

Príjemný klavírny úvod otvorí skladbu Gambit (J´Adoube/Dotýkám se, rovnám), po nástupe skupiny je jasné, že melodika hrá v celkovom prejave pomerne významnú rolu, čo kvitujem. Speváci väčšinou nechrčia, textár nebol úplne mimo formu, slovom, je to dobrá skladba. Avšak istý orientálny nádych nemožno prepočuť a s tým mám osobne problém, až na výnimky mi to príde strašne prvoplánové. Našťastie, je to iba chvíľka. Sladký klavírno-husličkový záver poteší. Že v skladbe Matador (26. 4. 1937) nebude núdza o španielske nálady, je jasné. Zároveň sa tam usekáva niekoľko metalových rifov, čo už. Ako celok to nie je zlé. Orient ma veľmi neoslovuje, dve skladby s názvami Maroko I (Bída miluje společnost) a Maroko II (Doba jedovatých myšlenek) sú presne také, ako sa očakáva. Až na metal, ten absentuje v prvej menovanej úplne. Jemná freska s názvom Lament si vystačí s klavírom a tichým recitovaním viacerých protagonistov vrátane hosťujúcich speváčok. Kto by poňal podozrenie, že ide o intro k ďalšej veci Nokturno, mal by pravdu. Ide o skladbu s hitovým potenciálom, metalová nekomerčnosť odpustí, viem si ju predstaviť v médiách. Orientálne vsuvky mi prídu zbytočné, ale skupinu to evidentne baví, tak jej to neberiem. Necelá minúta ostala vymedzená pre Malú rošádu, vzhľadom na to, že ide o pár zvukov rozbitého skla a bežiacich nôh, je to tak akurát. Vstupujeme do skladby Vis Maior, ktorá má ambíciu byť metalovou za každú cenu, čo jej prospieva, samozrejme, do okamihu, kedy sa z toho stane „južanská“ záležitosť. Celkom by ma zaujímalo, akým spôsobom sú tieto juhoeurópske, blízko i stredovýchodné vsuvky komponované, či je to vec rozumu alebo to vyviera z prirodzenia (ehm). Cítim z toho skôr marketing než city, ale môžem sa mýliť, predsa len mám od podobných záležitostí pomerne veľký odstup. Syberia prenáša poslucháča na sever, úvodom sa mihnú nejaké kulisové zvuky, skladba samotná vcelku tvrdo odsýpa, konečne zmizol závan Indie, však čo by si na ľadových pustinách počal. V tomto duchu sa nesie aj čiastočná balada Shah Mat (Koncovka sedmi na osm). Posledným kúskom je Svízel přítula (bonus), čo je rázna záležitosť, ako koniec albumu mi príde lepšia, než predchádzajúca nevygradovaná balada, čo by to bolo za metal, keby sa nakoniec nemohlo dobre pokývať hlavou.

Na to, že ide o vlastným nákladom robené CD, je špičkovo spracované, booklet obsahuje aj texty, niet čo vytknúť. Zdá sa, že skupina to myslí vážne aj na poli profesionálneho hrania. Inštrumentalisti sa tiež nemajú za čo hanbiť. Metal prakticky nepočúvam, orientálny tobôž, ale Ekvilibrium nie je vôbec zlý album, ba naopak, je dobrý. A to až tak, že som chvíľku váhal, či nedať štyri hviezdičky. 

reagovat

PaloM @ 22.07.2011 10:10:15
hejkal, nerád by som schytal nálepku vlezdoprdelka Pokimu :-)
Musím ťa pochváliť za brilantný a vtipný jazyk recenzie. S obsahom, a teda i výsledkom recenzie sa trochu nezhodneme a neviem teraz, či je to z mojej nevedomosti alebo zaujatosti. Totiž, neviem v muzike Cruel rozlíšiť, čo by mohlo byť marketingové, prvoplánové, čo dotiahnuté a čo nedotiahnuté. A zaujatosť mám veľkú pre world music, akékoľvek vsuvky folklórnych prvkov do rocku metalu či jazzu, fúzie, ma ohromne bavia. Však som to pri počúvaní tu viac razy písal. Takže momentálne, čo tebe nesedí, mne naopak áno. Ale recenzia sa ma dotkla pozitívne v tom, že si doma so záujmom to cédéčko po dlhšej dobe vypočujem. CD a farebná knižočka sú veľmi kvalitné, to súhlasím.
Ja by som Ekvilibrium hodnotil 4 hviezdami, s očakávaním prísľubov, že druhý album bude na 5 :-)

hejkal @ 22.07.2011 13:39:42
K world music mám vrodenú nedôveru (čo nie je jej chyba), rock doplňovaný štýlom - vrazme to tam, je to "kůl", teraz to fičí - ma neberie (a teraz nehovorím o Cruel, aby bolo jasné). Kashmir je svetlá výnimka, Carmen ani nehovorím, inak je výsledok skôr skladačka, než prirodzená fúzia. Že to vnímaš inak, rešpektujem. :)