Bathory - Under The Sign Of The Black Mark (1987)

16.07.2017 EasyRocker | #

Další milník extrémního metalu, kterým ve druhé polovině osmdesátek Quorthon vztyčeným ukazovákem ukázal směr všem oddaným černokněžníkům, kultovní pravzor severské černoty devadesátých let.

Nucturnal Obeisance - klasické, znepokojující černokozelnické intro...

Massacre - hned nástup svém názvu odpovídá se zničující dokonalostí. Pod rozostřeným, plechovým zvukem tiká hromobití, ve kterém se v závratném tempu spojily ocelové žíly motorové hlavy a venomovská nálada a texty.

Woman of Dark Desires se už vydává výrazně jiným směrem. Má sice patentní černý riff a zvuk je apokalypticky pohřben pohřebním dusotem bicích, ale refrén nabere melodickou, parádně řvanou podobu, je to jako rána bičem z ledových severských plání, dochucená klávesovým sirnatým prachem a jedovým sólem...

Call from the Grave je uvozena už proslaveným intrem, přímo organicky vytaženým jak z černé mše. Pak se přivalí mocný ocelový marš, ta riffová hradba by zbořila i stěny jerišské. Quorthonův řev spaluje svým děsivým žárem vše na prach a popel. Tohle je zásah do černých srdcí a to sólo...

Něco málo přes tři minuty zaujímá černý výplach Equimanthorn, sypající se po klidném úvodu s nepředstavitelnou intenzitou a drakonickým obsahem. Quorthonovy refrénové deklamace jsou už historické.

Malebné akustické kytary a rozostřené chladné riffy volají nesmrtelný černý hymnus Enter the Eternal Fire, u mě osobně snad nejposvátnější černou hymnu všech dob. Rozbíhá se nezastavitelný pochod, Gjallarhorn duní na Bifröstu v očekávání konce světa, kde se hrdinové střetnou s obry, zimou a ledem. Takové jsou moje pocity u tohoto skvostu. Nádherná melodie, ledový chlad, akustické mezihry a přiškrcené hrdlo vyšlehly z dalekého severu jako ledový bič...

Chariots of Fire je návratem k apokalyptické, drtivé černé smršti, k pravověrnému severskému extrému. Nesvatý povel tisícům ochotných vykonavatelů.

13 Candles začíná chladivým klávesovým intrem a samplem se šepotem, než se jako parní válec spustí černá lavina, dusající po všem jako buldozer. Spojení rytmické pochodovosti a ničivosti.

Of Doom..., dárek všem věrným příznivcům kapely, je jakýmsi poděkováním za jejich koncertní řádění, a to přesto, že Bathory toho naživo moc neodehráli. Na závěr nikým neřízené rychlopalné orgie s děsivým sólem...

Nezbytné outro na rozdupaných troskách v minutové stopáži.

Ani nelze popsat, kolik formací tohle dílo vkusně, ale i tragicky a směšně vykrádala, někdy v podstatě tón po tónu, skladbu od skladby. 36 minut nekompromisní černé očisty. Legendární je i obal, kde se vyjímá v převleku sám mistr Quorthon během přestávky stockholmské opery!

reagovat

Petr87 @ 16.07.2017 08:46:23
Hell yeah!

Od BATHORY vlastním jen jejich první dvě černé fošny, z této znám jen několik fragmentů, ale tato skvělá recka by mě konečně mohla donutit si to pustit celé... Ale zatím je na její poslech venku až moc pěkné počasí - počkám si až na některou noc, nejlépe s úplňkem! :)
Díky!

EasyRocker @ 16.07.2017 09:10:02
Petr87: oh, díky za pozitivní ohlas! Ano, jel jsem nyní poctivě po dlouhé době, ale účinek síry zůstal zachován :-)

Antony @ 16.07.2017 09:27:37
Stylotvorný počin, kultovní a neoposlouchatelný. Tady měli BATHORY největší sílu, poslední čistě blackové album, kde se nestihneš ani nadechnout.

PaloM @ 16.07.2017 18:10:51
Toto že je hudba? Hluk, sprevádzaný psychopatickým revom.

Antony @ 16.07.2017 18:23:52
Quorthon byl pan zpěvák se silnými emocemi a věřím mu všechno, co zažil a přetavil do písní.

Snake @ 16.07.2017 19:24:10
V roce 87 mi táhlo na osmnáct a na extrémní hudbě jsem ujížděl, jenomže člověk se mění a z téhle desky bych dneska zvládl tak šestou "Enter the Eternal Fire". Zbytek už je ma mne moc velkej chlívek...

Antony @ 16.07.2017 20:03:52
Spousta muziky, na které jsem ujížděl v nácti, zestárla. Nelze ji poslouchat ani z nostalgie. A jiná zase je dodnes uvěřitelná a působivá, jako třeba právě "Under The Sign Of The Black Mark". S tím nic neudělám, je to tak. Z jejich epigonů ale většina nestojí za nic. Když poslouchám třeba Borknagar, musím se chechtat, jaká je to trapná póza a klišé...

EasyRocker @ 17.07.2017 04:36:59
Ano, to podání jejich hudby už je věc jiná. Některým se to podařilo důstojně, mnozí jsou spíše trapní.

Brano @ 17.07.2017 07:28:30
Táto "hudba" je vhodná akurát na to,keď má človek zápchu a nemôže sa vysrať.Po vypočutí tohto desu je stolica zaručená!

Antony @ 17.07.2017 08:06:23
Brano:
K tomuto účelu znám daleko projímavější kandidáty, například BAROCK PROJECT, nebo DISPERSE. Okamžitý účinek zaručen, akorát se to musí dávkovat opatrně, aby se u toho člověk současně nepoblil, to by bylo poněkud kontraproduktivní... :)

Brano @ 17.07.2017 08:18:09
Tento "album" som si veľmi pozorne vypočul na youtube,veď 36 minút počúvať zvuky ako keď sa pária divé svine za rachotu nejakej strojárskej prevádzky,pravdepodobne lisovne...to človeka môže len obohatiť.Hovorí sa tomu svinská očista.O to viac si budem teraz vážiť peknú hudbu,akou je napríklad Barock Project,Mystery,alebo Big Big Train.

PaloM @ 17.07.2017 08:29:01
:-) :-)
Chlapi, len tak ďalej, dobrá zábava :-)

Petr87 @ 17.07.2017 09:22:24
Že bych si šel udělat popcorn? :)
Chlapi, neblbněte zase! Nebo tady opět obnovím profil nepochopeného maestra Keijiho Haina a začnu na něj psát nadšené pozitivní recenze!

EasyRocker @ 17.07.2017 09:59:07
Anebo tomu nasadím korunu prohlášením, že landmarksáci odešli po děsivém utiskování a netoleranci !! ;-)

Jarda P @ 17.07.2017 10:34:37
Kdyby na Guantanamu pouštěli islamistům podobné děsy jako Bathory, nemuselo by být waterboardingu :-)

PaloM @ 17.07.2017 10:37:22
EasyRocker: ubezpečujem ťa, že moje hodnotenie a reakciu k tomuto veldielu som nemyslel smrtelne vážne.
Už som písal, aj môj brat v puberte počúval Bathory, Napalm Death a podobne. Požičal mi kazety, tak som sa zasvätil :-)

PaloM @ 17.07.2017 10:38:13
Jarda P: :-) :-)

horyna @ 17.07.2017 18:38:53
Easy čau, nic proti, ale pro mě je to podobné zvuku míchačky, která se zasekla a točí se pořád dokola. Ani v těch sladkých sedmnácti, jsem starý Bathory nedával, přišli mi příliš jednotvárný, tuctový a naivní. Až Hammerheart a Twilight jsou reprezentativní kusy. Quorthon zručný instrumentalista nikdy nebyl, na dvou jmenovaných albech ale zapojil předevší atmosféru a historii. Zvuk si nikdy nepohlídal, ale hudebně jde o povedené nahrávky.

Antony @ 17.09.2017 18:22:29
Jen technická - na obalu není Quorthon, na to fakt neměl muskulaturu. Na fotce je švédský top kulturista Leif Ehrnborg, který krátce v rohaté masce a kusu kůže zapózoval v kulisách operního představení Carmen o přestávce mezi I. a II. dějstvím ve Švédské Královské opeře ve Stockholmu. Scéna byla inspirována klasickým obrazem "El aquelarre / The Sabbath of witches", který namaloval Francisco de Goya roku 1797. Na celou foto session bylo doslova pár minut, doslova pár vteřin po snímku na scénu naběhl celá herecký sbor a vzápětí se otevřela opona. Ehrnborg na to pak vzpomínal, že když se naolejovaný v kůži vracel za scény, probíhaly kolem něj mladé sboristky s vykulenýma očima... Kulisy byly velmi vratké, jen úzká lávka určená pro jednu sólistku. S kulturistou dvojnásobné váhy byla konstrukce velmi vratká a tak se muselo fotit krátce a rychle. Hluboko pod ním ještě pózovaly modelky, aby výjev odpovídal Goyovu obrazu, ale nevešly se do záběru. Nakonec byl použit jen malý výřez z fotografie, aby měl výjev dostatečný účinek.

Více zde:
>> odkaz

09.07.2011 Cossack | #

Třetí zásek a opět kultovní záležitost!
Produkce a zvuk jsou sice nejhorší z dosud vydaných nahrávek (nejspíš vůbec ze všech od Bathory) a sám Quorthon se později velmi nelichotivě vyjádřil i o svém zpěvu na tomto počinu.
Navzdory tomu bývá (vedle debutu) právě "Under The Sign Of The Black Mark" nejvíce opěvováno přívrženci dřevního black metalu, ať už z řad posluchačů nebo hudebníků. Nepřekvapí proto, že právě tohle album je asi nejvýznamnější inspirací většiny spolků druhé blackmetalové vlny a mnohými bylo až bezostyšně vykrádáno.

Co nahrávku odlišuje od obou předešlých, jsou zejména bicí; znějí tu výrazněji, hutněji a rozmanitěji, což celku určitě prospělo. Rovněž častější střídání temp dodává větší pestrost a posouvá „trojku” Bathory dál. Velmi působivé jsou pomalé pasáže, podbarvené klávesami; ale o pořádně zběsilé sypanice zde také nouze není. V neposlední řadě sehrálo svou roli i zařazení sborových zpěvů a „chytlavějších” refrénů. (A abych nezapomněl, intro "Nocturnal Obeisance" má pouhou minutu a půl...)

Pokud jde o texty, za zmínku stojí přinejmenším tyto:
"Massacre", líčící blíže nespecifikovaný nájezd na nic netušící vesnici (tady si vždycky vzpomenu na Karla Kryla a jeho „Král do boje táh’ a sotva se vzdálil, tak vesnice pálil a dobýval měst...”).
Následující "Woman Of Dark Desires" je o neblaze proslulé Alžbětě Bathoryové, v našich končinách známější jako Čachtická paní.
A do třetice – hrůza zaživa pohřbeného ve skladbě "Call From The Grave"...

Podtrženo, sečteno – i přes příšerný zvuk velice povedená záležitost, která si „uctívání” a status kultu bezpochyby zaslouží.

reagovat