Rush - Power Windows (1985)

Že je inovativní hudba kanadských Rush ze 70. let vystřídána jednoduššími skladbami v bezmála hitparádovém střihu, to už bylo celkem zjevné minimálně na dvou předchozích nahrávkách. Na Power Windows se ale nová koncepce dá se říct zcela ustálila a Rush se připojili k popověji laděným rockovým souborům, které v 80. letech vznikaly jak houby po dešti. Takto koncipovaná hudba o fanoušky rozhodně nouzi neměla. Rock byl najednou hudbou pro všechny, svou jednoduchostí byl dobře přístupný a navíc takto konkuroval prvoplánovým hvězdám z oblasti disco popu. Byl totiž většinou chytřejší. Nabízel k tomu ještě cosi navíc, pocit určité výlučnosti. U Rush toto platí dvojnásob. Pokud nevíte, o čem je řeč, poslechněte si Marathon, asi nejvlezlejší skladbu, kterou Rush za svou kariéru nahráli. Skladba na hranici kýče, podmalovaná medovými syntezátory a přeslazeným refrénem, musela poutat pozornost. Staré fanoušky takto koncipovaná tvorba asi vyděsila, přinesla ale obrovský zástup fanoušků nových. A protože Rush nikdy nebyli žádnými hlupáky, prošpikovali pánové hudební tok svých nových nahrávek povinnými instrumentálními kotrmelci, aby o renomé progresivní kapely nepřišli až tak docela. Noví fans starší nahrávky většinou nekupovali, byly zpravidla mimo rámec toho, co chtěli i dokázali poslouchat, bylo tedy nutné přicházet se stále novými alby v duchu nastoleného trendu. A tak zpravidla minimálně jednou za dva roky vyrukovali Rush s novou kolekcí. Opravdu nová ale většinou nebyla. Měl jsem doma o osm let mladší Counterparts a ani přes opakovanou a úpornou snahu hudbě porozumět, jsem to nedokázal. Mám vyzkoušeno, že pokud album nezafunguje hned napoprvé, opakované poslechy to většinou nezmění. Na hudbu si možná zvyknete a v podobě kulisy ji nakonec i uposloucháte. Dal jsem album pryč.

Pořád je pro mě smutné, co se stalo s kapelou, kterou jsem měl tak rád. Album se mi neposlouchá snadno, v rámci objektivity musím ale přiznat, že je minimálně o třídu lepší než zmiňované Counterparts. Tady jsou alespoň záblesky zajímavých postupů a barevné instrumentace. Okamžiky, které dají vzpomenout na doby, kdy kapela patřila k vlajkovým lodím progresivní hudby. Tento typ uhlazeného a přehledně vyskládaného rocku je pro mě tužší sousto. Současně musím ale ocenit instrumentální stránku kolekce, která alespoň částečně obhájí důvod, proč se k albu tu a tam vracím. A taky fakt, že na rozdíl od řady jiných kapel, které se v 80. letech s pop metalem tak výrazně prosadily, si Rush přece jen určitý kvalitativní standard udrželi. A jsou to sympaťáci. Teda byli. Bohužel.
reagovat

jirka 7200 @ 13.12.2020 08:49:17
Díky za recenzi, která v podstatě vyjadřuje mé pocity. Mě by se na alba Rush po Signals psaly velmi obtížně, protože bych často docházel k podobným, neveselým závěrům. Pro mě osobně další tvorba této kapely ztratila vnitřní kouzlo a náboj, což se mi neříká snadno.

EasyRocker @ 13.12.2020 10:14:39
No vida - zrovna tady se neshodneme. Pro mě zásadní album, dost možná i jejich top, co mám ve sbírce. Pro mě je to spojení artu a přístupnosti geniální. Tuhle éru mám možná raději než jejich čistě artové alba - tam mi totiž, jako obvykle bije do uší Geddyho hlas a la Klaus Meine. Tohle ječené mi u pěvců vadí víc a víc :-)

Dave71 @ 13.12.2020 11:27:07
Tak to se připojuji EasymuRockerovi bylo to první album ,které jsem od RUSH slyšel a mám ho moc rád.. i když jsou lepší desky ,ale osmedesátky pro RUSH ..vyrovnamé a kvalitní alba.

jirka 7200 @ 13.12.2020 14:51:35
Asi také záleží, v jakém životní fázi se fanoušek dostane k té které desce. To má určitě vliv na její celkovou oblíbenost. Já jsem od Rush poprvé slyšel Permanent Waves a nedám na ni dopustit. K raným nahrávkám jsem si našel cestu až po mnohem delší době.

Danny @ 13.12.2020 17:22:26
jirka 7200:
Díky za reakci, vidíme to zjevně velmi podobně. Velkou pravdu pak ukrývá tvůj druhý komentář.

EasyRocker a Dave71:
Rozumím a respektuju. Každý názor má svou váhu a svůj význam. Kluci, díky za vysvětlení.

PaloM @ 27.12.2020 08:07:00
Power Windows bolo v 90. rokoch prvé CD od Rush, ktoré som mal na MC kazete, vďaka sieti požičovní. Aj ma to od Rush odradilo, lebo som nedokázal stráviť Geddyho jačanie. Trvalo viac ako 15 rokov, kým som Rush nadobro prepadol.
Danny, ja to nevidím tak zle, ale som nekritický, lebo ma bavia aj albumy z 80. rokov.
Aj tak ďakujem za recenziu, lebo som doteraz nepoznal tvoj názor na Rush.

Každý z nás si v sobě hýčká nějaký ten svůj pomyslný hudební majstrštyk. Důvody, proč je to právě ta která deska, si každý rád obhájí sám a v případě tvrdé opozice zvenčí nesnese naň kritický názor. Na mém progrockovém výsluní se už několik desetiletí pevně vyhřívá album Power Windows kanadských Rush. Bylo jedním z prvních, které jsem od nich ochutnal, a z celé jejich diskografie mě nejvíce zaujalo, sedlo, ohromilo, prostě nám to spolu funguje :-)

Pro mě osobně je to jejich nejvyrovnanější kolekce, ve které kapela zapojila do své tvorby zcela nové futuristicko-kosmické syntezátorové zvuky, jejichž barevnosti se už během své kariéry nikdy nepřiblížila. Při poslechu desky zažívám nepopsatelný pocit blaha a příjemné mrazení, které se dostavuje v enormně častých intervalech. Podobně silné vibrace u mě v tak silné míře už žádná jiná nahrávka Rush nedokáže vyvolat - i když se o to spousta z nich sveřepě snaží.

Po zmíněných klávesových eskapádách Geddyho Lee je to především (akustická) kytara Alexe Lifesona, která mě naprosto uchvacuje. Její dokonale nastavený rozmáchlý zvuk, načasování a množství akustických vsuvek, běhů a dokreslovacích momentů dělá z alba suverénního vítěze.

Už od úvodních mohutných tónů Big Money je zaděláno na mimořádnou situaci, především Geddyho basové extempore, bublající vespod, je překrásné. Náhle se ale objeví Alex s akustikou a píseň graduje. Vnímám ji spíš ale jako takovou rozehřívací věcičku, opravdové skvosty totiž už už klepou na vrátka. Grand Design posouvá Rush do umělečtějších vod, tady už veškerá slovní zásoba selhává, chce se mi křičet jen DOKONALOST!! Geniální sehranost trojčlenného týmu a parádní aranžmá vyloupnou naprosto famózní záležitost.

Manhattan Project začíná velkolepě, ale po chvíli přijde romantická mezihra, Geddyho vokál hladí jako ranní vánek, pak se ovšem zvedne pořádný progrockový vítr, který se prohání po Alexově hmatníku. Skladba roste, basa drží napětí a bahatá Neilova hra otevírá brány nesmrtelnosti.

Nedokážu sdělit, kterou skladbu tu vlastně mám nejraději - střídají se tu velkolepé chvíle s grandiózními, je tu vzdušný gigant Marathon, asijský favorit Territories (s kraťučkým katarzním sólem v závěru), zvukově a aranžérsky překrásná Middletown Dreams nebo předposlední láskou ovoněná Emotion Detector. Peartovy kmitající paličky desku uzavřou prostřednictvím Mystic Rhythms. Pak už cítím pouze spokojenost a bahaté zadostiučinění.

Zvukově šel Peter Collins s kapelou nadoraz, neznám rockovou kolekci z osmé desetiletky, která by nesla podobně mistrovskou zvukovou pečeť. Brilantní záležitost a hlavně srdcovka.
reagovat

steve @ 12.03.2017 13:53:28
Problém je v tom, že těch skutečných majstrštyků je za těch desítek let celá armáda. Těžko bych vybíral, ale Rush určitě patří mezi vyvolené. Na Power Windows je krásně poznat, jak se kapela vypořádala s nástrahami doby s grácií. Big Money hraje na koncertech dodnes.

tykeww @ 12.03.2017 19:48:49
steve: Já myslel, že už se Rush odebrali na odpočinek? Tuším, že už to Neil Peart fyzicky nezvládal.

EasyRocker @ 12.03.2017 20:17:30
Dvakrát podtrhnout, orazítkovat a poslat celým vesmírem! Plná nálož:)

steve @ 12.03.2017 20:52:15
Pravda, tak teda do včera. Takové byly zprávy zhruba před půl rokem, jaká je situace dnes netuším. Neil se vždy vydal z maxima a odpočinek si zaslouží víc jak kdo jiný. Byl a je nejlepší.

tykeww @ 12.03.2017 21:46:53
To máš recht, vždycky byla radost sledovat ho za tou neskutečnou hradbou bicích. Pro mě je ale stejně největším rushovským idolem Alex Lifeson, když taky hraju na kytaru :)

exte @ 18.03.2017 18:10:18
Ja mam z tyhle desky dodnes naopak negativni pocity a rozhodne ji ani nahodou nepovazuju za jejich nejlepsi, tak jako zde spousta ostatnich. Ja si tuhle desku v onom 85 koupil jen par dni po jejim vydani, a byla pro mne naopak velkym zklamanim (stejne jako treba v ony dobe i Gabrielovo So).. ja proste cekal nejaky pokracovani skvelych Signals.. Pro mne osobne Rush (moji dlouholeti milacci) touhle deskou naopak na dlouhy leta skoncili (az do nejakyhho 1995, kdy jsem je zacal zase (uz na CD) zpetne objevovat/poslouchat). Tahle deska mi proste ve svy dobe absolutne nesedla, za coz muze jeji naprosto komercni az vtirava produkce/sound/zvuk aka Asia nebo stovky podobne hrajicch US kapel ty doby..
Zatimco predesla deska GUP postradala "zivot", tak byla stale aspon zvukove "dobra",ale produkci/zvuk PW jsem proste nikdy nepobral..

Za cely album bych dal 3 hvezdy, ale diky emocionalni "Marathon" (poustel jsem si ji v ony dobe, jako jedinej song z desky, snad 10x denne) musim dat hvezdy 4.

Pro mne klasicti Rush zacinaji deskou 2112 a konci alby Signals/Grace Under Pressure.

Jarda P @ 13.12.2020 10:20:16
Pro mě je stěžejní období Rush od Permanent Waves po Power Windows. Období před nemohu díky Teddyho léčení, období po díky ztráty invence. I když Rush nepatří do mých top 10, Power Windows mám rád.

Vrchol kapely Rush prichádza v roku 1985 s albumom Power Windows. Samozrejme každý má iný názor. Z hľadiska vyrovnanosti patrí medzi absolútne ich najlepšie. Nie je tu ani jedna slabá skladba.
Hneď prvá The Big Money presvedčí nápaditosťou a hráčskou kvalitou. Grand Designs je zbytočné rozpisovať je to proste progresívny skvost, kde Geddy Lee dokazuje, že je majster melódie.
Na celom albume sú veľmi premyslené klávesové registre a zvuková farebnosť je neslýchaná. Je taktiež špecifický práve kvôli zvuku a neotrepaným melódiám. Myslím si osobne, že v ich diskografii nenájdete podobné dielo.
Geddy Lee s basou absolútne exceluje, jeho umenie je vždy potešením pre ucho. Neil Peart tu odohráva jeden zo svojich najlepších výkonov. Alex Lifeson pridáva niekoľko veľmi vydarených a krásnych sól ako napr. v Emotion Detector, myslím si že tento gitarista bol v 80-tých a 90-tých rokoch nápaditejším ako po roku 2000.
Dobrým príkladom je tiež skladba Middletown Dreams, kde sa nestačím čudovať čo všetko sa dá vtlačiť do 5-tich minút. Nepôsobí vôbec rozbito skôr naopak, cvála neustále vpred až do svojho veľkého finále.
Už spomenutá Emotion Detector svojou synth-rockovou razanciou zaujme. Elektronické bicie a klávesy sú určite zaujímavé, ale tento kúsok je urobený so silným estetickým cítením.
Manhattan Project a Marathon sú klasiky. Pri Manhattan Project je to opäť skvostná melódia a refrén, ktorý ťahá celú skladbu vpred. Marathon je o niečo viac prepracovanejšia, hlavný refrén s chorálovým zvukom klávesov je neodolateľný a to už nevravím o inštrumentálnom výpade v strede skladby. Posledný trochu ponurejší zásek v podobe Mystic Rhythms je ukážkou Peartovho nezvyčajného talentu.
V mojej hierarchii albumov je Power Windows vyššie ako napr. Moving Pictures, lebo skladby ako The Camera Eye alebo Vital Signs nepovažujem za rovnako dobré ako YYZ, Red Barchetta alebo Limelight. Takto by sme mohli pokračovať skoro o každom albume Rush.
Považujem dosky ako Hemispheres, Signals, Power Windows, Presto a čiastočne aj Counterparts za najlepšie v ich kariére. Dôvod je vyrovnanosť a kvalita týchto albumov. Samozrejme prechovávam úctu ku klasickým Permanent Waves alebo Moving Pictures či 2112.
Power Windows je naozaj veľmi nedocenený album a to je chyba. Rush už po tomto albume nikdy nenatiahli ruku za novými obzormi tak silno ako na tomto skvoste. Sklamaním je ďalšie smerovanie kapely po roku 1996 a Rush už nerobia skladby, ktoré dodávajú ľuďom radosť a pozitívnu energiu ako práve aj na Power Windows.
reagovat

KAšlu na recenzi a napíšu svůj zážitek. Koupil jsem si jedno auto patřící do koncernu Fiat. A není to ani Fiat ani Lancia. Jel jsem toho kilowaty obtěžkaného mazla projet do Alp a pak jsem se vracel přes Jižní Čechy a nakonec jsem před cestou na ostravsko přespal v Sázavě u Prahy. To ráno návratu bylo takové kalné, zamlžené...zbytek dne byl teplý a slunečný den babího léta na konci září. Na to zamžené ráno nikdy nezapomenu. Nejel jsem po D1, ale vydal jsem se na sever a pak na Hradec Králové. To, co jsem zažil při poslechu Power Windows....v ruce volant klasického auta, venku středočeské vesničky s tajemnými kostelíky, ta zvláštní nehybnost okolí, ta prapodivná mlha-nemlha...a do toho ta Mystic rhytms....no, na to už nikdy nezapomenu! To byl jeden z highlightů toho mého cestování.

Album to je nadýchané, silně melodické s taěžkým akcentem melodiky osmdesátých let. Převládá takový mystický náboj a zvláštní melancholie, která se táhne celým albem, dokonce i v energičtějších sonzích. To, co naznačili na Signals a na Moving Pictures, tak tady dotáhli do zvukové dokonalosti. Přesně vyvážili superchytlavou melodiku s technicitou skladeb. Tohle jde do hlavy samo a ještě vám to tam překope všechno naruby!
reagovat

DeaconJohn @ 20.12.2009 18:41:12
S touto deskou jsem měl hrozné problémy. Power Windows není tak docela můj šálek čaje, přesto se mi po letech povedlo nalézt v mnoha skladbách zalíbení. Zastávám názor, že Rush byli nepřekonatelní v rozmezí alb "Fly By Night" až "Grace Under Pressure" včetně. Ale jakákoliv jejich fošna má neopakovatelnou atmosféru a stále mě zaráží, jak mohli takto čarovat jen ve třech lidech. Pro mě budou Rush vždy unikátní skupinou a jsem moc rád, že i jejich současná tvorba si uchovala vysokou kvalitu a energii.

Pro mne jedno z vrcholných děl skupiny Rush. Za krásným obalem ( jako by vypadl z příběhů mistra tajemna a napětí Stephena Kinga ), se skrývá ještě úžasnější zvukomalba. Album vlastním s remasterovaným zvukem a tak nevím jak znělo, když v roce 1985 vyšlo, to mi byly taky jen dva roky a ujížděl jsem na Black Sabbath (díky táto), ale remasterovaná verze je jak by se dalo předpokládat s perfektním, čistým a naleštěným zvukem. Power Windows dalo by se říci je "hitové album" , ale není rozhodně na první poslech. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem mu padl do spárů a byl navěky okouzlen ( třeba skladba Territories, to byl oříšek ). Celkově deska drží krásně pohromadě, na celé ploše 45 minut nenudí. Není nad to, zaposlouchat se do instrumentálně perfektních, rafinovaných a kouzelně znějících bicích Neila Pearta, kytary Alexe Lifesona a basové kytary a zpěvu Geddyho Lee. Nelze ani nikterak vyzdvihnout jedinou z osmi skladeb. Snad jen skladba Marathon u mne převyšuje všechny ostatní ( ale jen o malilinkatý kousilínek ):o) A to by bylo vše, snad to má hlavu a patu. Přeci jen, nejsem odborník, novinář ani muzikant :o)
reagovat

Vrcholné album skupiny, neříkam, že nejlepší, ale vrcholné. Do Power Windows se RUSH neustále vyvíjeli, šli vpřed, excelentní obrazy tvořili čistě instrumentálně, sbírali nové podněty a stále, neohlížeje se je přidávali. Počínaje Hold Your Fire začali trochu rekapitulovat.
Taky jsem trochu nepochopil, proč pěti-, šestiminutové skladby zvete opusy.
Big Money mě, když jsem tto skladbu prvně slyšel překvapily Geddyho šílenými basovými kreacemi, už předtím hrál bravurně, avšak zde už se pomalu zdá, že si uláme prsty. Krásně se ke konci skladby vzchopily. Grand Designsmi vadívalo tímústřednímmotivem, ale jak šel čas, zamiloval jsem si jej.
Balada, love song, slaďáček, marcipánová melodie, Geddy pěje jako seladon a ejhle... atomová bomba, co shot down the rising sun.Pecka.
Marathon přináší opět zběsilou basu, celá skladba je protkána silnými motivy, ultrachytlavým refrénem a vším, co na RUSH milovat. Territories je malinko nepřístupná, ale to se poddá. Další bombastický kus se skrývá pod číslem šest - Middletown Dreams se skvostným motivem uprostřed. Další chytlavý refrén v další nádherné písni= Emotion Detector. Mystic Rhytms na závěr uklidní zčeřenou hladinu nezvykle rychlého pop-rockového skvostu
Snad není příliš smělé tvrzení, když povím, že s Innuendo a 90125 patří Power Windows k nejprogresivnějším albům žánru
reagovat

@ 29.09.2006 00:00:00
Paci sa mi to zrovnanie s Yes a Queen.

Fantastické, technicky brilantní, a přitom lehounké a vzdušné album nabité daleko přes okraj silnými nápady... nepokrytě hitové - je třeba si uvědomit, že na většinu songů se dá v klidu slušně pařit ! Přitom je deska technická a v tom nejlepším slova smyslu progresivní, s dobovým syntetickým bublavým zvukem, ale to mu na půvabu vůbec neubírá. Hitů je spousta, hned úvodní The Big Money, často zařazovaná na živá vystoupení, určitě Manhattan Project, Emotion Detector... Ale znám jen málo alb, kde jsou skladby tak navýsost vyrovnané jako Power Windows. Album, kde Rush vykročili znovu trochu odlišným směrem, a přesto 100% rushovské, zahrané s naprostou lehkostí a samozřejmostí, fenomenálně odzpívané a zvukově naleštěné. V době, kdy řada starých pardálů stagnovala, Rush vyrukovali s majstrštykem... není co dodat.
reagovat

Ale ano, je to rozhodne spickovy album. Nejradsi bych dal vetsine alb Rush 5 bodu (jsou to moji oblibenci), ale to zase nechci ;-)) Tuhle desku jsem si koupil hned asi tyden po vydani na burze desek a skladbu Marathon jsem si poustel porad dokola.. Tak trochu mi v te dobe vadil ten lehkej disco sound a mekci zvuk, ale je to samozr. jen otazka vkusu. V te dobe (kolem r. 1985) takovyhle zvuk proste frcel (Saga, Marillion,..), spousta kapel v te dobe vydavala desky s pod. soundem a ani Rush nezustali pozadu a sli s dobou.. Dal jsem ji 3 body protoze ty predesle desky mam o neco radsi, ale je to jenom me soukrome hodnoceni. Beru, ze nekomu se muze libit vic tahle deska a nekomu zas tahle, to je naprosto normalni.. Jeste upozornuji, ze pokud jsem dal tehle desce jen 3 body, tak pouze v kontextu s ostatnimi alby Rush.. pokud bych ji totiz hodnotil s deskami napr. od jinych kapel v tom samem roce vyslych, tak bych ji dal urcite bodu 5 (nebo aspon 4 a pul :-))
reagovat

Chvíli trvalo, než jsem tomuhle albu přišla na chuť, dnes bych ho označila jako mé No.2 od Rush.
S opusy nemám problém, poslouchávala jsem i delší. Zvuk je tady dokonalý, všechny nástroje i zpěv tak pěkně v rovnováze, nechce se věřit, že to ve 3 lidech dokázali předvést i na živo...
Za vrchol alba považuji Marathon, dál bych řadila asi The Big Money, a těsně v závěsu Territories. To je fantastická záležitost, ale je zapotřebí ji nechat "uležet" déle, protože je tady plno neočekávaných změn rytmu a melodií.
reagovat

Na tehle desce Rush svou hudbu jakoby zmekcili. Deska plna ruznych opusu a jakoby "do konce nedotazenych hitu" (v dobrem slova smyslu)... odena do havu smyccu.. Stale spickove, ale proste "jine"..
reagovat

mila @ 29.12.2005 00:00:00
tak tohle už začíná být ta druhá část pořadu Rush, ale já je -jak už jsem někde napsala- miluju všechny!