Stromboli - Stromboli (1987)

Historie legendárního dvojalba je asi každému rockerovi dokonale známá. Vlastně mělo jít i živý záznam, jehož zásadní úspěch vlastně Pavlíčka přinutil zformovat stálou kapelu; první polovina je tak živákem z Lucerny a následného turné (1985-86)druhá polovina s devíti skladbami je pak studiovou nahrávkou (1986). Unikátní tak není jen zrod tohoto materiálu, ale hlavně jeho hudební náplň, která podle mě nemá a neměla u nás obdoby - Pavlíček tu slil veškeré své hudební múzy a inspirace do nezničitelné nové podoby.

Aladin začíná syntezátorovou psychedelickou clonou, a postupně se odkrývají Pavlíčkovy tlumené tóny, už tady můžete nasát tu neopakovatelnou atmosféru hledání, nálad a atmosfér. Kulhánek tu krásně běhá s basou v Kryšpínových doprovodech, závěr je čistě v nervním syntezátorovém podání. Bez názvu znovu uvozují syntezátory, přidávají se nenápadné kytarové tóny a po jakoby "novém" Kulhánkově basovém vstupu nastupuje již pověstná syntezátorová stěna s tajemně kreslící kytarou na pozadí. Tohle je opravdová krása, je to esence Pavlíčkovy hudby této doby a něco neopakovatelného - motivy postupně nabývají na větší melodičnosti a přístupnosti, ale stále je tu pocit psychické tíže a jakési mlžné stěny... Pak se přelijeme opět do experimentálních pasáží, kde s klasickým umělým Pavlíčkovým pozadím kouzlí mistři Kryšpín a Kulhánek v rytmické přehlídce. Rychloběžka se po komornějším startu rozjede v pořádnou a poctivou rockovou skladbu s ostrým a mistrně na syntezátorový spodek naroubované mistrovo sólo, jeho kytara se pak opět mistrně "pere" s bicími liniemi... vše mistrně přesné. Přichází ale už mistrovský zásek, ctící jméno kapely - syntezátory ruku v ruce s melodickou kytarou s dramatickým, chmurným tónem - tohle drásá tělo i duši, principál tu na synťáky doslova řádí. Do děje ale už vstupuje i Paní zpěvačka Bára Basiková, a to klasicky nejprve tajemnými vstupy, pak přichází na vybuzeném rockovém spodku vzývání samotného jména kapely a dokonalé hlasové orgie až do konce. Dokonalé, na naše poměry naprosto unikátní a válcující veškerou konkurenci (ale jakou vlastně...?). Já ti dávám, dávám - od počátku ovládá prostor Basiková na umělém Pavlíčkově koberci, na pozadí mistrně čaruje Kulhánkova basa - jen si to poslechněte, následující melodická zpěvová linka už vstoupila do historie, pak se neskutečně odvazuje celá tahle mistrovská parta a basa zápasí s kytarou a nezadržitelnými Kryšpínovými pochody. Dokonalost, protože takhle se hrálo opravdu na té nejvyšší úrovni. Třesky, blesky je svou umělou linkou temná od počátku, do všeho vstupuje pořádně drsná kytara s čarující Basikovou, ocitáme se zase rozhodně v tom ostřejším rockovém rozpoložení. Zpěv je divoký, nervní, drásavý, ale obratem i něžný a melodický. Tohle je nástrojová lavina, které budete těžko nějak odolávat - buďto ustoupíte, nebo vás to zasype. Druhá půle má pak nepřeslechnutelné psychedelické výboje. Závěr první poloviny v podobě Bezejmenné má lehký, funkový nádech s výraznou basou, pak do toho vstoupí ale opět pořádný rockový odvaz se syrovým riffem, za který by se deset let předtím nestyděli ani kdejací zeppelíni nebo sabati. Surová podoba se střídá s komorní se strašidelným Bářiným pojetím a výraznou basou (na tu zde a v předchozí skladbě hostuje Jiří Veselý). Pak si bere slovo Pavlíček s dlouhým sólem a zpěvovým podkresem a až do úplného závěru se pořádně topí pod kotlem...

Studiovou verzi uvozuje klasika Carmen komorním úvodem, který znovu střídá dravá kytarově-syntezátorová jízda hlavního principála. Bára krásně hlasově kouzlí na podkladě drsných kytar a po jejich zklidnění nám opět Kulhánek předvádí své basové umění. Tvrdá, syrová rocková záležitost, kde to s Bárou za mikrofonem tvrdí i Vilém Čok a Iva Bittová na housle. Villa Ada, to je jemné zklidnění po předchozí bouři s rozjuchaným zpěvem, pak přichází rytmický úprk a celá skladba má silně novovlnný odér, až na zcela unikátní a fenomenální zpěvové vložky Basikové. Není co dodat... Kdo hledá zklidnění a oddech, měl by začít právě třeba tady - mistr tu kouzlí i s akustikou. Veliké Lalulá je první ze tří skladeb s Morgensternovými texty na studiové straně. Akustika, tentokrát hlasový souboj Pavlíčka a Basikové, zcela unikátní povznesená nálada. Dalším určitě vrcholovým počinem je Košilela. Akustická nálada kdesi na pomezí Pink Floyd a nové vlny, ale Bářiny hlasové čarostřelby vás přesvědčují o tom, že tady jde o unikát. Morgensternův už notoricky známý text, postupná gradace za asistence Veselého basy do Pavlíčkova syrového kytarového útoku. Byl zpracován i přiléhavý, oduševnělý videoklip. Pro mě asi vrchol dvojalba. Houpací židle na opuštěné terase se s námi od počátku nemazlí - tvrdý elektronický umělý nášup s potemnělou Basikovou. Oproti předchozím skladbám, výsostně melodickým, tvrdý návrat do reality, je to jako kopanec mezi oči. Opět Morgensternův text a s Yamahou hostující Vendula Kašpárková. Ivanhoe je přímočará, kytarová rockovka od začátku, připomíná už trochu Pražský výběr, a to nejen proto, že za mikrofonem a basovkou je opět Čok a chybí tady nápadně Bářin zpěv. Na koni se opět blíží více předchozím skladbám, elektronický a vůbec osmdesátkový podíl je značný a v hlasových eskapádách se tu střídají Pavlíček, Čok a potom i Basiková, která tomu opět vkládá více té "stromboliovské" duše. Jinak rytmus výrazně určuje i basa, kterou si tu výjimečně nahrál Pavlíček sám. Klasikou klasik je už baladická Kvůli ní s dominujícím zpěvem i vkladem Michaela Kocába a Zuzanou Michnovou jako spoluautorkou. Nostalgická, typická atmosféra je všudypřítomná, stejně jako výběrovský otisk. Nelze ale zpochybnit křehkou krásu téhle věci. Ó hory ó hory je Pavlíčkovým a Čokovým dílem a jednou ze dvou skladeb bez Bářina zpěvu. Začíná typicky pavlíčkovskými rozostřenými kytarami, nabírá však na síle a rockové hmotě až do monumentálně laděného opusu. Opět má blízko (asi nejblíže) k Pražskému výběru. Zařazení výběrovsky laděných skladeb v závěru řada lidí kritizovala. Mě až tak zásadně nevadí, i když mám o něco raději prvních pět skladeb, pro Stromboli typičtějších a barevnějších. Konec. Na 87 minutách se toho událo dost, dodnes je to ale přehlídka Pavlíčkovy autorské geniality.



Určitě jedno z nejzásadnějších tuzemských produktů nejen 80. let, ale v naší rockové historii vůbec. Nacházím tu i určité slabší úseky a místa, to bych nebyl objektivní, kdybych to nezmínil, ale celek mi opravdu pojetím na hraně artrocku, nové vlny a psychedelie s výrazně syntezátorovým pojetím dokonale sedl. V rukou Pavlíčka ale synťáky nejsou dobovou hrůzou, ale naprosto hudebně zásadním nástrojem, který celé tohle dílo naprosto unikátně dobarvuje. Pro všechny přítomné v té době to muselo být něco neskutečného. A samozřejmě nelze zapomenout na dokonalý zpěv Báry Basikové, který už nikdy nikde nezopakovala. Vše dokreslují živé a nadšené reakce publika na první straně. Mrazivá krása...
reagovat

Martin H @ 10.03.2016 15:40:35
Zdravím, EasyRockere, nádherná recenze o vynikající desce, jedné z těch, které kdysi formovaly můj hudební vkus. Snad se jí to povedlo.

Snake @ 10.03.2016 16:47:39
Ty první tři instrumentálky mi dřív moc nechutnaly (dneska už je to lepší), ale u takové Carmen se mi pořád ježí srst. Fantastická skladba...

Hikoki777 @ 10.03.2016 17:39:03
Nádherně napsaná recenze. Pod jejím dojmem si musím desku po dlouhé době poslechnout. Díky za ni.

EasyRocker @ 10.03.2016 17:39:53
Zdravím, díky za reakce :-) Tohle album má skutečně unikátní, neopakovatelnou náladu, vlastně nikde jsem nic podobného neslyšel, Pavlíček čerpal z každého stylu, o který se otřel, a ve spojení s tím synti vyzněním to nemá obdoby. Hlavně čtveřice Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá a Košilela je ohromná...

b.wolf @ 10.03.2016 19:59:54
Absolutní bomba, to byla první fošna Stromboli. Stejné jsem to měl s debutem Futurum, stále skvělé desky. Výborná recenze, tu hodnotím 100/100 :), desku ovšem taktéž, Bára Basiková v nejlepší formě, o M. Pavlíčkovi je zbytečné dál psát.

Pražská skupina Stromboli patřila v osmdesátých letech k absolutnímu zjevení na československé rockové scéně. Jak už jsem zmínil na jiných místech – nejsem cíleně orientován na osmdesátá léta – ale pokud bych měl objektivně tuhle dobu sám za sebe zhodnotit, tak musím konstatovat, že mě zaujaly pouze tři skupiny, které tuhle dobu dokumentují a jsou tak významnými milníky nejen osmdesátých let, ale také naší kostrbaté rockové historie: PRAŽSKÝ VÝBĚR, LAURA A JEJÍ TYGŘI A…. STROMBOLI. Netroufám si dnes po letech stavět tohle trio do nějakého pořadí, ale vybavuji si docela přesně, že když jsem viděl jejich koncert v Brně – tak jsem si uvědomil, že tahle kaůpela to vyhrává na celé čáře.
Jejich koncert byl přesunut z nějakého důvodu na periferii Brna do čtvrti Maloměřice, která má téměř venkovský charakter do místního velkého kulturního domu.
Bylo léto 1986 a vzpomínám si, že jsem se týden předtím vrátil z Budapešti z koncertu Jethro Tull.
Šílené davy se přemisťovaly městskou hromadnou dopravou na místo a Veřejná bezpečnost se tam musela starat o „bezpečnost“ – celkem zbytečně, protože se tam nikdo (na rozdíl od fotbalu a hokeje) nerval, neházel dělbuchy a nepřišel si tam vyřídit s někým svoje účty…..
Ten koncert byl pro mě příkladem, kdy si opravdu kapela sáhla na svoje konečné možnosti v rámci muzikantského potenciálu. Klaudius Kryšpín měl mohutnou baterii bicích nástrojů a předváděl na ně neuvěřitelné kousky… byl vytrénovaný a „vybubnovaný“, stejně jako Vlůadimír „Guuma“ Kulhánek, který hrál na bezpražcový jazz bass tender opravdu virtuozním způsobem. Vendula Kašpárková měl na starost synthesizer – byla to štíhlá obrýlená blondýna s dlouhými vlasy (intimní družka Klaudy Kryšpína) – ta sice nijak výrazně nepoutala pozornost, ale rozhodně tam nebyla do počtu. Samozřejmě tam byl i potřeštěný Vilém Čok. Dodával (stejně jako v Pražském výběru) koncertu tu potřebnou porci úletářství a téhle role se jako showman a „zpěvák“ zhostil na výbornou. Jednoznačnými frontmany byli ovšem Bára Basiková a především principál, zakladatel, skladatel a superkytarista Michal Pavlíček.
Bára Basiková střídala kostýmy, což k její image neodmyslitelně patřilo – malá drobná štíhlá ženská s bledou tváří. Určitě žádná krasavice, ale její charisma bylo jednoznačné. Její hlasový potenciál se rozvinul takovou měrou, že jsem měl pocit, že se zde potkává agresivní rock s operní scénou. Svůj hlas dokonale ovládala a já jsem si uvědomil, že na domácí scéně takovou zpěvačku nemáme a že bychom si ji měli hýčkat. Spousta energie, dramatická gesta, emocionální vzepjetí ducha a obnažování svého hlasu na výbornou. Myslím, že nikdo v sále nic podobného předtím neslyšel.
Michal Pavlíček byl technicky suverénní kytarista od prvního tónu. Hrál šíleně rychle, ale zároveň technicky rafinovaně a ovládal celý krk své kytary s takovou erudicí, že zůstával rozum člověku stát. Také jsem poprvé viděl, že, když byl v těch nejvypjatějších chvílích v akcí, že z něho doslova stříkal pot. Byl zbrocen tak, jakoby vylezl z lázně. Svítily na něj totiž silné reflektory, uvnitř sálu nebyla pochopitelně žádná klimatizace a venku byl srpnový dusný večer. Používal kytarový synthesizer Roland, který dokázal správně naprogramovat a proto bylo jasné, že na pódiu nemusí být žádný klávesový hráč. Všechno totiž zastal sám a to přímo famózním způsobem, kdy dokázal do kulturního domu dostat neuvěřitelné tónové obrazy, nekonečné vesmírné astrálno, ponuré šamanské tajemno, destruktivní tónové postupy, ale i čisté krystalicky čisté tóny. Pamatuji si, že jsem si říkal, co by na to všechno řekl takový Jimi Hendrix, absolutní kytarový novátor, který pracoval koncem šedesátých let se zvukem a s dobově omezenými možnostmi bez elektroniky, playe, echoplexu, sound modulátoru…..
U Pavlíčka jsem si říkal, že pokud bude hrát koncerty s takovým stodvacetiprocentním nasazením neustále, tak to prostě nemůže vydržet! Takový energetický výdej musel tělo psychicky i fyzicky likvidovat……(bohužel dnes má Pavlíček trojitý bypass).
Když se potom objevilo po roce album a také vyšlo dokonce jedno z prvních DVD, musel jsem si tuhle koncertní událost znovu připomenout. Musím konstatovat, že se povedlo přenést z koncertního pódia do nahrávacího studia to všechno, co jsem na koncertě viděl a slyšel – tedy alespoň podle mého názoru.
Proto jsem se tentokrát vyhnul podrobnějšímu rozboru celého dvojalba Stromboli a spíš jsem se chtěl rozdělit o svoje pocity, které po mě zůstaly i po desítkách let. Rozebírat totiž jednotlivé skladby považuji za opravdu bezpředmětné, protože po instrumentální stránce, stejně jako pěvecké, aranžérské a textařské se zde dějí opravdu neuvěřitelné věci.
Možná budou mít přímočaří rockeři s touto hudbou problém... nebyla to sice nějaká audiovizuální záležitost, ale vnímat dlouhý koncert s maximální koncentrací, sledovat jednotlivé nástrojové nástupy,
propojování instrumentálních a zpívaných částí byl dost velký oříšek.
Udělit albu plný počet hvězdiček je zcela namístě z mnoha důvodů.
Abych byl ale objektivní, přesto si i přes výše uvedené tvrzení myslím, že hlavní síla, smysl a poslání téhle hudby tkví hlavně v koncertním ztvárnění.


reagovat

PaloM @ 13.01.2012 10:20:11
Bola to bomba, Pavlíček a Bára. Tretiu stranu platne sme doma najviac obohrali, je to svetová trieda.
Naživo som ich nepočul - nevidel.
Ďalšia LP bola sklamaním.
Bára bola súčasne v Precedens.

Petr Gratias @ 13.01.2012 10:39:25
Zdravím Palo.....
ano, cítím to podobně.
Druhé album Shutdown bylo pro mě zklamáním.
Třebaže tam hraje stejně výtečný baskytarista Jiří Veselý a také klávesový hráč a zpěvák Roman Dragoun, nepodařilo se udržet podle mého názoru tu kontinuitu.
Možná veškerou energii vyplýtvali na prvním albu a v prvním období jejich existence a pak se najednou (možná i podle přírodních zákonů) musela dostavit únava, kocovina a ponorková nemoc. Také to takhle vnímám.
Těžko říct - možná měl Pavlíček se svým uměleckým potenciálem zacházet obezřetněji a dostat kariéru Stromboli do nějaké rovnováhy.... zdá se mi, že se to nepovedlo. Začal se pak znovu křísit Pražský výběr a v devadesátých letech měl Pavlíček spoustu zakázek pro film, seriály, reklamu a expandoval úspěšně i do zahraničí. Koncertovat nepřestal - Big Heads a různá další seskupení. Jak se ale namočil i do té muzikálové módy, tak mě to otrávilo.....
Zmíněná skupina Precendens nebyla můj šálek čaje. To byli novodobí romantici říznutí novou vlnou a třebaže měl Martin Němec výtvarné vzdělání a určitě to byl schopný člověk, hudba kterou dělali se mi nelíbila....
Potvrdilo se, že udržet v devadesátých letech a v dalším desetiletí jednu kapelu nebude ani pro Pavlíčka, ani pro Basikovou možné a tak začala éra muzikálů a všelijakých projektů sice stále vysoké umělecké a interpretační úrovně, ale Basiková ztratila tu jednoznačnou rockovou identitu.
Myslím, že i pózování pro pánský časopis, který se ke mně dostal, neměla zapottřebí. Od Pána Boha měla mimořádný hlas a měla zůstat v pozici zpěvačky jako v Stromboli.... Zakončím to slovy Jiřího Černého, že jsou u nás vynikající zpěvačky, kterou jsou bohužel ve službách špatné múzy....
Zdravím, Palo!

Hikoki777 @ 13.01.2012 18:09:48
Díky za detailní popis koncertu a jeho atmosféry-škoda, že jsem na něj tehdy nezašel.A to mám kousek.
Jinak s hodnocením dvojalba Stromboli to mám trochu jinak.Zpočátku sem na něm hodně ujížděl, poslouchal ho v jednom kuse-ano, hlavně 3.stranu, ale později mě začaly některé skladby připadat až jaksi zbytečně rozmáchlé a pompézní. Je to ale samozřejmě vynikající a v kontextu doby vyjímečné dílo, to zase ano.
Dnes mě mnohem víc baví Michalova poloha ve zmíněných Big Heads-škoda, že se chlapi sejdou tak zhruba jednou za 10 let.
Obecně rozsah a záběr Pavlíčkovy tvorby je naprosto neuvěřitelný, jak dokládá na skvělou hudbou nabitém trojcd Srdeční Zálezitosti. I jeho filmová, scénická a muzikálová hudba je výborná a vždy originální. Nevím, kde ten chlap bere tu tvůrčí energii!! Jen aby to ale nepřehnal-o tom trojnásobném bypassu sem nevěděl.

Petr Gratias @ 14.01.2012 09:34:04
Zdravím Hikokiho777....
tak ty jsi z Majlontu? Skvělé!
Jak asi víš, ten kulturák už dneska nestojí....
Poblíž ulice Selské v zatáčce u školy měli na počátku roku 1969 zkušebnu The Progress Organization.
S Pavlem Váně jsme si o tom povídali a svěřil se mi, že se tam jednou zašel z nostalgie a piety podívat, aby se vrátil na místo, kde to všechno začínalo.
Tak zdarec!

Petr87 @ 15.12.2015 12:34:07
Opravdu nechápu, proč jsem se tomuto famóznímu dílu doposud vyhýbal... Na naše poměry extratřída!
Michal Pavlíček je skutečně kytarový bůh, a Bářin hlasový projev - no ty vole...
Málem mě to stálo vykloubení spodní čelisti, jak mi každou chvíli při poslechu padala brada. :)

R.W.Wright @ 15.12.2015 12:41:44
Veliké Lalulá je skladba extratřída! A Bára je podle mě jedna z nejlepších zpěvaček, která tu kdy vyrostla!

Snake @ 15.12.2015 15:35:18
Tak tak, tu desku miluju už od onoho sedmaosmdesátého a strany 2 a 3 považuji za již nikdy nepřekonaný vrchol Stromboli.

Byl to jeden z mých vůbec prvních vinylů, a rok na to jsem šel na vojnu :) Ani nevím, kam se to podělo, ale reedici z roku 2012 jsem si samosebou koupil...

Toto dvojalbum Stromboli vždy bude patřit mezi mé kultovní desky. Nadčasové, psychadelické, poeticky temné skladby, které si mohu pouštět stále dokola a vždy najdu nějakou zajímavou hudební myšlenku. Nejsem a nikdy nebudu nějaký znalec naší či zahraniční muziky ale Stromboli je srdcová záležitost. Asi nebudu sám kdo cítí v tomto albu ten "vztah" mezi Bárou a Michalem, který v té době byl. Také nemožnost koncertovat a jinak se projevit dala Michalovi prostor zkomponovat tak úchvatné album. Místy až mystické pasáže vypovídají o době vzniku a snahy vymanit se z reality té doby. Díky těmto a mnoha dalším faktorům, vzniklo něco, co dle mne, nelze zařadit. Tento "styl" si vytvořil svoje vlastní místo v hudebním světě, zcela jej zaplnil a z koncem tohoto projektu i uzavřel. Zbyly jen tyto skladby, a nekonečné množství pocitů, které cítí každý, kdo si toto album pustí a zaposlouchá se. Je fascinující jak někdo dokáže tak úžasně zhmotnit svoji fantazii do hudebního díla.
reagovat

HonzaGajda @ 03.03.2011 11:49:37
Skvele napsano, citim to uplne stejne... :-)

Tato skupina je úžasná. Mam sice len 15 rokov ale v mojom kratkom živote som počuval rozne typy hudby, posledne roky hlavne metal. Potom som objavil Pink Floyd a Collegium musicum.
Po par dnoch pocuvanie Stromboli som sa stal velkym fandom tejto skupiny. Prve dve instrumentalne skladby sa mi vážne lubia a s prichodom Bary Basíkovej sa atmosfera este stupnuje.
V Pesničkach Stromboli a Tresky blesky je vynikajuco využita speváčka a tiež sa do hudby prida syntetizator.
Atmosféra stále stúpa a pesnička Carmen je akokeby vyvrcholenim. Villa ada stale drži temnú atmosferu predchodzích pesničiek, ale Veliké Lalula je už iný typ pesničky. Košilela sa mi lúbi ale potom dojte to čo ubere tomuto albumu jednu hviezdičku. Pesnička HOUPACÍ ŽIDLE NA OPUŠTĚNÉ TERASE sa na tento album nehodi a ešte k tomu mam pocit, že v nej autor zvolil zly boost gitary. Ma svoje chvilky, ale sem proste nepasuje. Ivanhoe sa mi lúbi. Ďaĺšie dve pesničku sú tiež dobré, ale neviem usúdiť či sa hodia na album. O hory o hory je podla mňa fakt dobra pesnička a myslim si že sa dá porovnať s pesničkami z prvych dvoch tretin hlavne kvôli dramatickému koncu.
Záverom, dúfam že túto skupinu raz uvidím na živo. Ak sa vám tento druh hudby páči tak si určite kúpte originálku. Ak niekto vie kde zohnať noty pre gitaru alebo klavír tak nech mi prosim posle linku na Smolko7@post.sk
reagovat

PaloM @ 10.12.2009 06:50:51
Objavil si naozaj dobrú hudbu. Asi sa ti nepodarí vidieť ich koncert naživo, už dávno spolu nehrajú. Človek ale nevie, môže byť príležitostný reunion.

Filozof @ 10.12.2009 07:39:37
Pro mnoho lidí (i pro mne) už pak Pavlíček ani Basiková tak dobrou hudbu nedělali. Česká hudba není moje oblíbená, ale existují výjimky - toto je jedna z nich. Pražský Výběr znáš?

PaloM @ 10.12.2009 11:36:28
Filozof, asi si myslel, že robili slabšiu hudbu po tomto 2CD/2LP. To by som súhlasil.

Filozof @ 10.12.2009 18:43:37
PaloM
Nerozumím.
"...už pak Pavlíček ani Basiková tak dobrou hudbu nedělali."
a
"...robili slabšiu hudbu po tomto 2CD/2LP."
je snad totéž, je jinými slovy, ne?

Poustevn�k @ 11.12.2009 15:31:32
Na brněnské premiéře koncertu jsem byl. Stromboli nezůstali sopečnému názvu nic dlužni; jedna erupce střídala druhou, publikum vřelo, a to bylo stran Pražáků vždy ostražité. Na tomto dvojalbu bylo z toho koncertu vše, všichni se těšili až vyjde. Ale pak postupem času té lávy ubývalo, břink a hřmot nápadů umdléval, až zbyly vzpomínky, ale nového, co by zastínilo toto 2LP, už nevzniklo nic.

Dvojalbum Stromboli dle mého názoru natolik předběhlo dobu, že nějaké komplexní hodnocení bych nechal vyznít až v určitém historickém odstupu. Ono vůbec celá ta parta okolo Michala Pavlíčka (a samozřejmě musíme připomenout i Michaela Kocába) byla v těch, dnes už legendárních 80-tých letech svou kvalitou, nasazením a přístupem k muzice jako takové, mimo jakékoliv tehdejší, a troufám si říct i současné hudební dění. Snad to bylo atmosférou politické bezvýchodnosti (omezený přístup k informacím, nemožnost cestovat a vůbec sledovat jiné, než zhora kontrolované dění apod.), nebo v té době výše zmíněným pánům více záleželo na dokonalosti, prostě kvality skupin Stromboli (a Výběru), maximální využití hlasového potencionálu Báry Basikové (bohužel od té doby neustále rozmělňovaného různými pokusy o estrády, muzikály, comebacky atd.), rockovost a nasazení Kulhánka, Veselého, Hrubeše, neskutečný talent Klaudy Kryšpína, klaunství Vildy Čoka (také v současnosti zlikvidovaného obyčejnou komercí), to vše bylo tvúrcem nádherného období úžasné hudební kvality (podávané nejdřív přes různé obehrané kazetové kopie, poté zvěčnělé ve vinylu - mám to doma, dnes v digitální zvukové kvalitě současnosti), kvality o které snad můžu prohlásit, a neustálý všeobecný zájem mně dává za pravdu, že opravdu její hodnocení udělá historie. Umím si představit, jak za 100 let se bude interpretovat Košilela (považuji za absolutní vrchol současné hudby), či Veliké Lalulá, ve stejném kontextu, jako se dnes chodí ve fraku na Vivaldiho, Mozarta, Dvořáka, Smetanu... Dnes jen doufám, že tehdejší záblesk Stromboli (a souběžně Pražského Výběru), nebyl jen jedinou, doposavať nepřekonanou kratičkou etapou. S napětím vždy očekávám nové a nové hudební aktivity pánů Pavlíčky, Kocába, Báry Basikové... snad ještě něco přijde.
reagovat

stanley @ 11.12.2007 12:22:42
myslím,že už nyní při hodnocení české hudby 20.století lze zaujmout postoj a nelze než souhlasit s tvým hodnocením.podle mě jeden z vrcholů české hudební tvorby.a jak se říká:vzácného je pomálu.

roman @ 08.12.2008 11:22:29
plný souhlas se stenlym

V dobe, keď náročnejším formám rockovej hudby v celom svete prakticky nikde nekvitli ruže, vznikla v Československu kapela, ktorá vykazovala všetky prvky na túto dobu nevídanej progresivity a istého psychedelična.
Kapela jednoznačne stála na invencii a inštrumentálnej dovednosti gitaristu, skladateľa a aranžéra Michala Pavlíčka a éterickom speve Báry Basikovej, s do češtiny preloženými Morgensternovými textami a doplnenej ďalšími nadštandardne dobrými dobovými rockovými muzikantmi.
Pavlíček v tejto dobe paralelne fungoval v kultovom Pražskom Výběre, kde spolu s Michaelom Kocábom tiež držal „spolutaktovku“, zatial čo Basiková paralelne spievala aj v Němcovom novovlnnom, no hodne úspešnom Precedense.
Výborná prvá doska je koncertnou nahrávkou skutočne originálnej étericko (prog)rockovej hudby, ktorú som mal v tejto dobe tú česť vidieť dvakrát na živo.
Po prvých dvoch inštrumentálnych rozbehových Pavlíčkových skladičkách „Aladin“ a „Bez názvu“ prichádza to, čo robí kapelu STROMBOLI – skladba „Stromboli“ s Basikovej naliehavým spevom a jednoslovným textom... Výborná je aj nasledujúca „Já Ti dávám, dávám“, kde Bára predvádza register svojho hlasu dokonale. „Tresky, blesky“ je razantnejšie rocková, ale skvele gradovaná, so skoro Rushovským zakončením („Rychloběžku“ nemusím...), „Bezejmená“ s tajuplným fantasy textom, potom dramatická, krásne vygradovaná rocková pecka „Carmen“, je svojským pohľadom na klasické téma ...
„Villa Ada“ a „Veliké lalula“ a „Košilela“ je to, čo ma na tomto projekte vždy lákalo ku opätovnému posluchu – éterično a istá forma psychedélie.
Následujúca „Houpací židle na opuštěné terase“ je však zásadným kompozičným zlomom a skladby, v svojej dobe takmer hitové „Ivanhoe“ a „Ó hory, ó hory“ by patrili s Kocábovou produkčnou spoluúčasťou, a s Čokovým spevom skôr do repertoáru Pražského Výběru, (o skladbe „Na koni “ to tvrdím jednoznačne!...) alebo nejakého iného projektu, ako boli STROMBOLI, pretože predošlú étericky vybudovanú atmosféru narúšajú a postupne ničia. Vďaka štvrtej strane pôvodného dvojalbumu pôsobí nakoniec celok takmer schizofrenicky, aj pri skvelej predposlednej „Kvuli ní“...
Je to škoda, asi by jedna koncentrovaná doska s názvom STROMBOLI, s hudbou z prvých troch strán pôvodného vinylu a s tradičnou minutážou urobila ešte väčší dojem a väčšiu dieru do rockového sveta - práve svojou nevšednosťou.
Takže hodnotím len skutočné STROMBOLI...
reagovat

j.doa @ 16.05.2007 00:00:00
Nemyslím, že závěrečná skepse Mayakova příspěvku má v tomto velmi výjimečném případě své opodstatnění. Já dokonce hluboce nesouhlasím. Je jen nutné si materiál správně rozdělit. Je v tom zakleta jakási gradace. Zkus se na to jen podívat z jiného úhlu, aniž by sis podsouval, že k tomu byli chlapci (+ 2 dívky samo) tlačeni. Nakonec, co strana, to odlišná nálada, tak proč ne ten částečně doom-blues-hard´n´heavy závěr. Myslím, že vše je na svém místě a jak být má. Za 5* !!!!!!

Mayak @ 17.05.2007 00:00:00
j.doa: Moja skepsa je absolútne namieste, lebo je to môj názor dosku som počul nespočetne krát a keby som nebol hrdý na dosky z československej produkcie, dostala by ešte - možno, menej. Ty sa teraz na ňu pozeráš ako silný fanda, ja už len s istým nadhľadom. Štvrtá strana jej ubližuje, menej je niekedy viac. Tvoj názor je Tvoj, rešpektujem ho.

Absolutně přesně si vzpomínám na pocity z prvních poslechů tohoto dvojalba.Vždy mě to dostávalo do kolen a to komplet.Nakonec obsazení vč. hostů skýtá dostatečnou jistotu, jaký výkon lze očekávat.Pavlíček je mistr komponista a a špičkový instrumentalista a právě zde můžeme jasně rozpoznat jeho kořeny.Je to však už celých dvacet let a dnes s odstupem a ne vyhladovělý po jakékoliv rockové muzice jsem poněkud střízlivější v hodnocení.V podstatě bych řekl, že strany 1-3 drží velmi dobře pohromadě, ale strana 4 mě dnes už tak trochu ruší.Zejména "Ivanhoe" mi jde doslova na nervy a já jsem přesvědčen, že si takový mistr, jakým Pavlíček beze sporu je mohl prezentaci své "druhé tváře" nechat na samostatnou placku."Kvůli ní" je samozřejmě bomba, ale strana 4 řekl bych, nějak ruší perfektní atmosféru třech předcházejících.U CD, které jsem si mj. taky pořídil, bych v uvozovkách poděkoval vydavateli za zmršený obal.Znám díla v tzv. vlastní produkci, kde si i začátečníci pohlídají ostřih a vycentrování coveru.3,5 bodu v hodnocení není, takže.....
reagovat

Toto dvojalbum má dnes v české muzice téměř kultovní postavení. Faktem jest,že Stromboli byly vedle Pražského výběru Pavlíčkovým životním projektem. Nahrávka by se dala rozdělit na tři pomyslné části- skladby hrané live,kde vyniká sehranost kapely a Pavlíčkova virtuozita, studiové písně s úchvatným vokálem Báry Basikové(skvělý cit pro aranžmá,enigmatické texty Morgensterna v Hilšerově překladu-Košilela a Veliké lalulá jsou prostě famózní)a songy zpívané Čokem a Kocábem j.h.,které jsou přímočarejší a ne moc povedené. Celkově ovšem velké album naší rockové historie!
reagovat

Ivo Ambrož @ 15.06.2007 00:00:00
Naprosto souhlasím, vyjímečné album plné= skvělých obrazů a skutečná sopka ! Já přidávám o hvězdičku víc. Od těch dob lepší album Pavlíček neudělal !

s3p @ 04.03.2008 15:55:07
Hilseruv preklad ? To snad ne, proboha. Ten pan, co tak uzasne (chtelo by se pouzit slovo \\\"kongenialne\\\") prelozil vetsinu tvorby Christiana Morgensterna, se prece jmenoval Josef Hirsal.