Uriah Heep - Equator (1985)

Skvělé, až se mi chce vykřiknout heuréka! Uriah Heep nahráli v osmdesátých letech další skvělé album. Album pop rockové, album pompézní, album hard rockové... prostě album pro lidi, kteří je neodepsali a neposlali do kopru jen proto, že se podřídili diktátu doby. Je to osmdesátkový rock jak vyšitý, ale šlechetný a ušlechtilý zároveň. U. H. se jeho prostřednictvím znovu vydávají jako šlechetní rytíři na zteč další výzvě. A tou výzvou byla ambice znovu se poprat s dobou do které bezpečně připluli od úplně jiných břehů a které se, aby přežili museli přizpůsobit.

Po až otravném a dle mého docela slabém Head First znovu zvedli hlavu a zaútočili svými nejsilnějšími zbraněmi. Jednou z nich je jistě zkušenost a nadhled dokázat tvořit stále nějakým způsobem zajímavé písně. Equator je vzdušnější, pestřejší a o dost méně křečovité, než jeho na půl cesty ukuchtěný předchůdce. Když pominu otravnou banalitu Party Time (tuhle položku při poslechu přeskočit zkrátka musím) a trochu komickou Skools Burning, mám tu osm prvotřídních osmdesátkových A. O. R. položek made in Uriah Heep.

První Rockarama je parádní pomp-rocková pecka. Přívětivý klávesový opar se nedere nijak dopředu a Box má svou kytarou stále co nabídnout. Goalby se snaží a k takovému repertoáru je jeho hlas jak ušitý. Druhá Bad Blood už nabízí plnější klávesové rejstříky, ale i rockovější tah na branku. Lost One Love je první a překrásnou baladou na desce. Goalby se stylizuje do romantičtější polohy a zprvu jej lze ztěží identifikovat. Píseň má nádech A.O.R. produkcí typu Foreigner. Decentní oplodňovák se solidními ambicemi. Angel zavelí do dalšího útoku a připomíná věci z nadcházející desky Raging Silence, kde už mikrofon ovšem drží někdo jiný. Holding On patří mezi mé oblíbené kusy, stejně jako mohutným refrénem opajcnutá sedmička Poor Little Rich Girl, dýchající pompézností osmdesátkových Asia. A poslední dvojice Heartache City (kterou neopouští rockové ostří) a hlavně mohutný příboj nazvaný Night Of The Wolf dokonale naplní chutě pomp rockového labužníka. Goalby jede až na dřeň, rytmika duní, kytara skrytě válí a vše kočírují mohutné klávesové stopy, ozvěny, rejstříky, vyhrávky a drobné kudrlinky. Prostě pompézní paráda nejvyšší kategorie.

Renomovaný producent Tony Platt ušil kapele klasicky přítulný osmdesátkový kabát, který mně osobně plně vyhovuje. Při poslechu nepřemýšlím nad tím, kdo kdysi Uriah Heep byli a jak prvotřídní alba za časů Davida Bayrona tvořili. Jistě, ty jsou daleko originálnější a rozmanitější, on taky Goalby není žádný giga zpěvák, ale mě se opravdu líbí a vedle metalového Abominog je Equator dalším parádním příspěvkem U. H. osmdesátým létům.

Jo a muzika je také o zábavě, ne? A Equator pro mne zábava je. Proto musím dát pět, i kdyby mě měli příznivci Hensleyho éry ukřižovat. Long Live Uriah Heep 80-tých let.
reagovat

horyna @ 05.02.2020 07:14:54
Musím ač nerad přiznat, že názory v kauze Pink Floyd mne od některých zdejších členů velmi mrzí. Nebudu jmenovat, ale pořád nedokážu pochopit prostý fakt, že u někoho je tak těžké přijmout názor líbí/nelíbí za jediný opodstatněný.

Dle mého to naprosto lidsky, prostě a pravdivě vystihl kolega Pegas, jehož věty ještě jednou zkopíruji -
"Hele, a když se mu hodně líbí deska Accept, i když třeba nemusí být nějak zásadní, tak jí má dát málo bodů, a když se mu nelíbí Atom Heart Mother, tak musí hodnotit vysoko, protože to jsou Pink Floyd? To je postavené na hlavu, ne? Ať každý hodnotí, jak to cítí a ostatní ať si to přeberou, jak chtějí, stejně to nikdy nebude objektivní."

Načeš se přikláním i k názoru Jiřího/Easyho, týkající se alb, která vás svým způsobem formovala a máte k nim osobní vztah. Ač jsou pro vývoj důležitá, či nejsou.

Mám stále na paměti, že by se hudba měla hodnotit především srdce a ne hlavou. To jak jí člověk skutečně cítí a prožívá, ne jak o ní přemýšlí.


Jednou z lidských vlastností které absolutně nesnáším je lež. A já tu nebudu lhát sobě do kapsy v tom, že když se mi nějaká nahrávka líbí, dám ji méně bodů jen proto, že není pro 95% důležitá a podstatná, naopak nahrávka, která pro vývoj důležitá je a mně se nelíbí, by přece z jejího postavení měla dostat bodů hodně? To rozhodně ne. Nebudu tu lhát ani druhým a předělávat své názory k obrazu nastavených kritérií. Ať už jsme na sofistikovaném hudebním portále, nebo ne. Myslel jsem, že máme demokracii, venku i tady.

Na druhou stranu chápu, že je těžké vedle sebe bodově postavit nahrávku, kterou zná člověk 25 let (Eat the Heat), má ji moc rád, slyšel ji řekněme třicetkrát a její bodové ohodnocení není jen výplodem recenzentovy choré představy - viz recenze pod i některé názory ostatních a nahrávky, jež zná necelý rok a slyšena byla cca osmkrát. Takové subjekty se opravdu těžko poměřují, protože být obě desky ve vaší lebeni přesně v opačné konstelaci, je klidně možné, se se ony body naprosto obrátí. A přesně takto to tu mají někteří dříve narození.

Z toho důvodu teď zveřejňuji tuto recenzi na Equator, jelikož poměřovací časový proces s Atom H. M. je u mne v totální shodě. Obě desky mám doma necelý rok (dokonce přišly v jednom balíčku), slyšel jsem je zhruba stejně krát, jsou zařazeny vedle sebe (mezi jsou první Warhorse-ty jsem snad obodoval dobře:-), obě kapely zbožňuji a od obou leží jejich kmenová tvorba důležitosti v naprosto jiné rovině. A přesto… nebojím se/musím hodnotit právě takto jak vidíte. Je mi naprosto jasné, že zrovna Equator u Byronovců, nebo Henslyho hošků vůbec neobstojí. A přesto se může najít někdo, kdo ač tuze rád Byrona, stejně výrazně si pochutnává i na Lawtonových albech, Raging Silence, nebo dle Horyny na vrcholném Conquest.


Člověk tu hodnotí stovky alb, některým přidává dle srdečních záležitostí, to je pak někdy trnem v oku, ale opovaž se ubrat těm, které jiní poslouchali ještě než jsi vykoukl na svět, rázem jsi za vyvrhela. A přitom to není tak dávno, co tu zasloužilí hrdinové strhávali desky jen tak z plezíru, z principu proto, že se jiným líbili. Uráželi muzikanty, jejich díla i před recenzenty, či názorové oponenty daleko hruběji.
Nadhled pánové, nadhled, je to jen o prostých pocitech z "naší" muziky.

hejkal @ 05.02.2020 07:37:18
horyna - môžem ti dať jednu radu? Ako človek, ktorý sem čo-to popísal a rozhodne nie iba pozitívneho, som sa naučil jednu vec. Nikdy si nič nerobiť z toho, že na teba bude niekto reagovať negatívne. Siahneš na idoly, tak rátaj s tým, že sa to mnohým páčiť nebude a budú argumentovať o dušu. Ak ťa to šokuje, tak nepíš. Nikdy to inak nebude. Rozbory motívov reagujúcich tiež nikam nepovedú, len sa zbytočne vystavuješ riziku, že diskusia sa presunie do osobnej roviny. Skrátka, netreba sa ospravedlňovať za svoje rozhodnutie niečo ohodnotiť a nemá ani cenu opakovať, čo je a nie je demokratické. Ja som sa časom naučil vyjadrovať na nete svoje postoje ako-tak kultivovane a bez nároku na jedinú pravdu a musím povedať, že neľutujem.

pinkman @ 05.02.2020 08:29:17
horyno ty mě šokuješ. U Pink Floyd jsem se ještě držel, protože to není žádná exra nálož, ale u Uriah Heep musím podotknout, že tohle album bys do plna hodnotit neměl.

martin.b @ 05.02.2020 08:32:46
Sláva! Příznivec Equatoru! Děkuji za pěknou recenzi.
Je zajímavé vedle sebe postavit alba jako Demons and Wizards, Conquest a Equator. Hraje na nich prakticky úplně jiná hudba a spojuje jen jméno Mick Box. I proto mám Uriah Heep stále rád i když nové nahrávky posledních let jdou už mimo můj zájem.

PaloM @ 05.02.2020 09:43:04
Marek, tak teraz som sa zasmial - plný počet. A prečo nie, keď sa Ti páči. Asi si videl moje hodnotenie nižšie. Máme to presne naopak:-)

Len krátka poznámka ku hviezdičkovaniu. Robím to tak, že hodnotím daný album v rámci diskografie konkrétnej skupiny, či hudobníka. Neviem si predstaviť globálne hodnotenie všetkého dokopy, lebo predsa sa nedá porovnávať kvalita globálne pre všetky žánre muziky.
A či budú alebo nebudú tu hviezdičky, to je jedno.

steve @ 05.02.2020 10:03:46
Souhlasím s hejkalem. Dělat si hlavu z toho, že ses opovážil dotknout se něčí idolů nemá smysl. A že jiní opovrhují něčím co mám rád je běžný jev, rozdíl je jen v tom, jakým způsobem to podají.

horyna @ 05.02.2020 11:16:52
Hejkal, Steve: máte vesměs pravdu. Někdy je jen člověk hodně překvapený v tom negativním slova smyslu:-)

martin.b: nejednotný názorový úsudek vždy potěší

Palo jasně, vím co jsi řekl. Největší radost mi udělala tato tvá věta - A prečo nie, keď sa Ti páči

Otikk @ 05.02.2020 20:42:19
horyna - dvě věci
I. Asertivní chování je založeno na uvědomění si a prosazování nezadatelných práv každého člověka:1. Jste jedinečná a neopakovatelná bytost. Máte svou hodnotu a jste svobodný člověk. Važte si sami sebe. Rozlišujte podstatné a zanedbatelné hodnoty.
2. Máte právo mít svůj názor. Jednejte proto se zdravou sebedůvěrou.
3. Máte právo mýlit se. Nikdo přeci není dokonalý. Nic nepokazí jenom ten, kdo nic nedělá.
4. Nemusíte všemu rozumět. Každý je dobrý v něčem jiném. Nemusíte mít špatný pocit z toho, že něco nevíte, že je někdo v nějaké oblasti lepší než vy.
5. Máte právo říci "je mně to jedno".
6. Máte právo říci "to je má věc" a dál se o tom nebavit. Každý má právo na své tajemství.
7. Máte právo neuvádět (všechny) důvody vašeho chování a jednání. Jste suverénní osobnost a nemusíte se každému zpovídat ze svých pohnutek a názorů. Nikomu nemusíte nic vysvětlovat, nechcete-li.
8. Pouze vy jste zodpovědní za své chování, myšlenky, činy. Nejste v žádném případě závislí na hodnocení druhých lidí. To, co děláte, je pouze vaše věc (podléhající kritice vašeho svědomí). Pokud nikoho neohrožujete a nikomu neubližujete, může vám být kritika a nesouhlas druhých lidí zcela lhostejné.
II. Jen v rozporu,jiném názoru na věc, je nějaký vývoj,
je to boj protikladů a je to pozitivní a potřebné.
Hudbě zdar.

dan @ 06.02.2020 11:17:55
Uvědomujete si, že na Progboardu došlo k historickému okamžiku? Jedni nemají problém s tím omluvit se a druzí zase dokážou podanou ruku zvednout. To je jev, který tu v minulosti nebyl k vidění. Vypadá to, že všichni trollové konečně zmizeli a obyčení lidé se začali chovat slušně.

Jarda P @ 06.02.2020 11:42:47
Trollové odjeli trolleybusem :-)

Pegas @ 06.02.2020 12:34:49
Uriah Heep v tom těžko hledat, stejně jako v Head First. Ale já to mám s těmito alby úplně obráceně. Mám rád Head First a Equator mě moc nebere. Rozhodně upřednosňuji staré desky Uriah Heep před tímto stylem, ale ani tak bych Equator úplně nezavrhoval. Všechno bude v tom, že Head First znám od devadesátých let a slyšel jsem ho mnohokrát v té době ho hodně naposlouchal a pak se k němu o roky později vrátil a koupil i CD, protože se mi stále líbilo a někde v hlavě bylo stále zažité. Equator prostě zažité nemám a je pro mě v podstatě neznámé a ani se mi do toho dnes už nijak nechce pronikat. Kdo ví, jak by to na mě působilo, kdybych to znal stejně jako Head First. Mimochodem, Head First jsem poprvé slyšel u kámoše, kdy jsem už měl několik prvních desek UH a chtěl další, tak mi to půjčil, nahrál jsem si to, ale nejdříve mě to zklamalo. Jenže tenkrát jsem si teprve začínal budovat nějakou sbírku nahrávek a poznával spoustu hudby, tak jsem i Head First přehrával dost často a oblíbil si ho. Pokud bych ho poznal až dnes, možná by na mě také působilo jinak a bylo by na tom stejně jako Equator.

Equator, posledný album s Goalbym a zároveň je späť v zostave Trevor Bolder, ktorého štýl hrania na basovú gitaru mám veľmi rád. Toto album teda uzatvára éru kapely s Peterom Goalbym a tie tri albumy, čo spolu vytvorili, sú pre mňa jednoducho trojhviezdičkové. Najradšej mám Head first, ale Equator mu veľmi tesne šlape na päty. Každopádne musím sám za seba konštatovať, že Goalby vôbec nie je zlý spevák, ako som to často čítal alebo počul. Toto album má akúsi zvláštnu atmosféru. Mňa osobne hypnotizuje úvod prvej skladby Rockarama. Veľmi sa mi páči aj pomalá skladba Lost one love. Ďalšou skladbou, ktorá patrí medzi moje najobľúbenejšie na albume je Holding on s chytľavým refrénom. Skladba Poor little rich girl pre mňa predstavuje akýsi závan starého ducha Uriah Heep, čiže je to skladba veľmi zaujímavá, chytľavá so zvláštnou atmosférou. Určite jedna z dvoch najlepších na albume. Tou úplne vrcholnou na albume a pre mňa aj celej éry Petera Goalbyho je záverečná Night of the wolf. To je našlapaná rocková pecka, tajomná a temná, bez nejakej chyby. To sa im fakt podarilo. Album dopĺňa bonusová skladba zo singlu Backstage girl, zapadajúca do štýlu albumu. Celkovo je album Equator takou viac menej vyrovnanou kolekciou melodického rocku, ktorí sa príjemne počúva.
reagovat

pito63 @ 31.07.2011 14:06:43
V čase, keď som začínal s CD, to bol jediný titul Uriah Heep, ktorý mi môj predajca nevedel zohnať. Dodnes som si originál nekúpil. Nie preto, že nechcem, ale pri súčasných objednávkach cez net stále dám prednosť niektorej inej nahrávke...
Z môjho pohľadu ide o najslabší album Goalbyho éry v Uriah Heep.
nowhere_man, vďaka za recenziu "Equator"!

nejlepší počin v Goalbyho éře. Je sice méně známý album, jelikož měli v té době Uriáši problémy s nahrávací společností. Těší i návrat Trevora Boldera, dle mě nejlepšího basáka skupiny po Gary Thainovi.
Úvodní komerční hit "Rockarama" je na svou dobu celkem slušný, jako i první polovina albumu, druhá jakoby ztrácela dech, a tak troška pokulhává. Rozhodně nejlepší počin Goalbyho éry.
reagovat

Jedinou zmenou v zostave bol návrat basgitaristu Trevora Boldera. Zato zmeny v náplni práce skupiny boli katastrofálne. Prvá skladba Rokorama je poriadny šok. Celý čas som čakal, kedy na mňa Duran Duran vybafne „Wild Boys“ ! (hit z októbra 1984). Druhý diel Bum-tresk bum-tresk pokračuje s novým názvom, Bad Blood. Viem si predstaviť ako Goalby priblblo ukazuje zdvihnutými prstami do rytmu. Lost One Love jemnou melódiou na začiatku dala falošnú nádej, ktorú refrén spoľahlivo pochoval. Najlepšia skladba Angel je preto najlepšia, lebo je to verne opajcnutý štýl Bruce Springsteena a nechcem uveriť, že autorstvo patrí Uriah Heep. A už vôbec netúžim opisovať ďalšie skladateľské úpadky, zle maskované prívalmi syntetických kláves a vypätými vokálmi v pseudorockovej maske. Uff, záverečná Night Of The Wolf ako tak obstojí a je vykúpením. Tento očistec viac dobrovoľne nepodstúpim.

Okrem pomôcky k prežitiu mena Uriah Heep nevidím žiadny iný dôvod na existenciu Equatoru.
Cena útechy za vytrvalosť, 2 body (hviezdy tu nežiarili).

reagovat

b.wolf @ 01.04.2011 11:21:15
Tady se nedá nic, než souhlasit s recenzí... tohle album jsem po prvním poslechu nevydýchal, po druhém odložil a posléze směnil- tohle kolem Uriah Heep ani nešlo...

PaloM @ 02.04.2011 16:47:22
b.wolf, ďakujem za reakciu. Bohužial, Equator klesol na úplne dno.

Když jsem tuto desku v podobě LP dostal do ruky a později i do uší a do té doby znal pouze "klasiku" s Byronem a Lawtonem bylo to jako procitnutí z hezkého snu do reality 80.let. Je to zvláštní, ale s odstupem let jsem tuto desku pochopil a líbí se mě. Už úvodní song zaútočí na nepřipraveného fandu Uriah Heep naprosto netradičně. Jakoby diskorytmus, zvláštně pojaté klávesy a podivný "knedlíkovitý" hlas Petera Goalbyho. Jeho projev se mě nelíbí dodnes a považuji ho za nejslabšího vokalistu Uriah Heep. Ze skladeb "Lost One Love" a "Angel" odkapává na můj vkus až příliš mnoho cukru. Zajímavější je na LP druhá strana a hlavně skladby "Skools Burning" a "Heartache City", které považuji za nejlepší na tomto rozporuplném, avšak po letech stále poslouchatelném albu.
reagovat

palg @ 20.04.2011 17:06:18
souhlasím s tebou, Peter Goalby a taky i málo známý Steff Fontain, který sice s Uriášema nenahrál žádný album (pouze koncertné turné po Kanadě 86) jako dva nejslabší zpěváci UH: