Wishbone Ash - Number the Brave (1981)

11.05.2020 horyna | #

Number the Brave, Making Contact a Deliver us From Evil. Ptáte se, co mají právě tyto tři nahrávky společné? Každou z nich vydala v průběhu let osmdesátých o dekádu dříve striktně rocková parta, uplatňující ve svých počátečních dobách drsně syrový výraz. Ať už mluvíme o kapele Wishbone Ash, UFO, nebo Budgie, žádná z těchto hard-rockocých veličin minulosti neprošla disco dekádou bez šrámů a ztráty svého výsadního postavení. Ba naopak. Když nenásledoval rovnou rozpad, tak alespoň změny v sestavách, nebo posupné vyklízení pozic v té době do kurzu mířícím zaoceánským gigantů typu Journey, či Toto.

Wishbouňáci nebyli svým začátečnickým dvou-kytarovým melody rockem tak drsní jako Schenkerovi Ufo, nebo nekompromisní jako trojka Budgie, avšak změna ovzduší začínající se situovat do mělčích oblastí rocku postihla také je.

Nebýt nedávného parádního přírůstku s deskou novou a hlavně lukovi recenze na zmiňované album, neměl bych možnost objevil další z krás této party. Tím drahokamem který u mne přistál zcela nedávno, je fantastické album Number the Brave. O něm si dle mého především příznivci s W. A. paralelně v letech sedmdesátých vyrůstající myslí, že je to album zcela špatné a s původními záměry kapely totálně nekorespondující. Neberu jim jejich názor, ale můj pohled nezaujatého pozorovatele, který kapelu prostřednictvím jasně nepřekonatelné desky Argus objevil ani ne před deseti lety, je prostý podobných rozsudků.

Tato deska mne hodně zaujala už při letmém testu na Youtube. Ale až první poslech mě totálně poslal do kolen. Právě návaznost na zmiňované desky UFO a Budgie které zbožňuji, mě pomohla z Number vybudovat chrám hodný obdivu. Nahrávka mě sedla naprosto maximálně a po všech stránkách. Za a) zvukem, který evokuje desky Crest of a Knave od Jethro Tull a Conquest od Uriah Heep. Tolik nechtěnou syntetiku let osmdesátých z něj cítím co by se za nehet vešlo. Naopak plný, sytě robustní, až muskulaturní sound vnímám jako velice přitažlivý a vzrušující. Za b) mě doslova fascinuje tehdejší odstín hlasu nově zpívajícího Andy Powella, který musel přebrat otěže po odešlém Martinu Turnerovi. Ať mne znalci opraví, ale předpokládám, že z většiny starších nahrávek W. A. je právě jeho projev nejčastějším. Za c) baskytara. Nikdy nebyla na starých deskách tak vytáhlá a tak dominantní. Její funkční nazvučení a široký záběr dělají s konečným zvukem divy. Netuším, jestli by byl výsledek totožný stát u čtyř strun někdo méně zkušený než John Wetton, ale já říkám díky bohu tady za něj. A za d) celková hudební náplň alba. Komplexní součet desítky místy pěkně energických a chutně šlapajících songů, či na prvočinitele rozebraná sbírka každé jedinečné položky vnímané jako dokonalé.

Samozřejmě mi to nedá, abych nevytáhl alespoň částečný vzorek z alba, který mi ve jmenovaných titulech připadá nejúchvatnější. Snový úvod s Loaded, kde k dokonalému pošmáknutí vypomáhá sexy hlas Claire Hamill a na basové figuře postavený nový funky styl kapely. Where is the Love šlape v rock n rollovém tempu. Kytary krásně vrní a zdvojované a ztrojované sbory jsou ozdobou písně. Třetí Underground mě nese až kamsi k Toto. Andyho hlas je překrásný, v pozadí vnímám i Claire, ale je to především instrumentální silně progresivní uchopení skladby samotné, jež ji činí tak smyslnou. Čtyřku přeskočíme a jsme u páté Open Road s mohutně střílející Uptonovou baterií a krásně čitelnou znovu na funky postavenou kytarou. Z béčka se mi líbí jak ostrá Get Ready, tak nabasované výpravné zvolnění s Rainstorm. Wettonova That's That mi evokuje Uriah Heep druhé půle let sedmdesých. Jeho basa je dominantní až běda, tempo pořádně ostré a tak pompézní opar budoucích Asia fakticky nepotkáte. Možná největší bomba je devátá Roller Coaster. Do ní kluci nacpali tolik příchutí až se vám z toho točí hlava. Jasně slyším funky v kytaře, jemně i soul ve vokálech, africké rytmy v perkusích a hlavně neskutečně pulzující dynamiku a brilantní čitelnost každého z nástrojů profesionálně si leštící svůj part. Poslední je titulka, která mi v kytarové melodice evokuje cosi ze starých W. A., ale stavba a vokální souhra jsou jasně položený do nové doby.



S Number the Brave jsem objevil jiné, další Wishbone Ash. Vedle Argus je to momentálně má druhá nejoblíbenější deska této party.
reagovat

pinkman @ 11.05.2020 06:21:47
Hraniční deska. To potom je děs a hrůza. Jeden z největších úpadků mezi rockovými soubory. Ale to nadšení ti závidím.

Jarda P @ 11.05.2020 07:51:54
Pinkman: děs a hrůza je jen Raw to the Bone, od Nouveau Calls zase dobré. O žádný úpadek se nejedná. Naopak se jedná o kapelu s dlouhodobě vzácně vyrovnanýma deskama.

stargazer @ 11.05.2020 14:32:48
Velká škoda, že tohle album není v nabídce na Google Play, kde si stahuji mp3 hudbu do telefonu. Mělo by tam stálé místo. Doufám, že ho časem doplní. Za mě nejlepší album WA.

PaloM @ 11.05.2020 19:58:32
Marku, už ma ani neprekvapujú vysoké hodnotenia. Kedysi som vypočul celú diskografiu a vybral som si CD albumy. To to je však slabý priemer.

horyna @ 11.05.2020 20:37:34
Palo jak to může být slabý průměr, když ti tu stargazer jasně říká, že je to jejich nejlepší album :-)

northman @ 12.05.2020 03:55:35
Zkusil jsem a tohle se nedá srovnávat s prvníma čtyřma deskama. Slušel by tomu popis "běžná komerce té doby". Souhlas s PaloM.

steve @ 12.05.2020 05:22:28
První dvě desky Wishbone Ash jsou tragické. Tohle nezní jako Wishbone Ash, ale v dobovém měřítku je to pecka. Že by adept ke sbírce? Někdy si tady připadám jak v hrabárně, někdo něco vydoluje, druhej se toho chytne a ostatní se vezou.

Jarda P @ 12.05.2020 05:35:56
Po ránu mám dobrou náladu a nestačím se smát tomu, že jsou první 2 desky WA tragické. Debut je dle mého názoru jeden z nejlepších všech dob.
Horyno, průměr u Number the Brave je jasný, u Stargazera 5, u mě 2, průměr 3,5 :-)
Jen víc takových "hrabáren".

PaloM @ 12.05.2020 13:49:01
Ako tak čítam reakcie, tak zrejme každému narástli iné uši :-) Asi to tak má byť.
A tiež patrím k fanúšikom predovšetkým prvých štyroch štúdioviek plus Live Dates (1973).

horyna @ 13.05.2020 05:26:45
Samozřejmě mi to nedalo, a začal jsem testovat i několik dalších, po Number the Brave vydaných nahrávek. Čekal jsem pokračování v podobném duchu, ale dostal jsem pěkně studenou sprchu. Ani Twin…, ani Raw… na tuto desku absolutně ničím nenavazují. Je to úplně jiná parketa, která mne vůbec neoslovila. Number tak pro mne zůstává v katalogu W. A. jedinou svého druhu.

27.03.2020 luk63 | #

Před třiceti lety jsem si někde tuto desku nahrál nebo nechal nahrát na kazetu a z té doby ve mě přetrval dojem výborné (i když podnes nedoceněné) desky. Dnes jsem dostal balíček s osmi CD a mezi nimi i Number the Brave. A musím napsat, že jsem udělal moc dobře, když jsem si toto CD objednal.

Je to kolekce deseti velice svěžích písní. Mám rád kapely, které umí takovým způsobem jako WA používat dvě kytary. Zde navíc hraje na basu a doprovovází zpěváky svými vokály renomovaný mistr oboru John Wetton, který v kapele zakotvil pouze na jedno album. Hlavní slovo u mikrofonu dostal pouze v That's That (je také jejím výhradním autorem) a já si myslím, že to je velká škoda a nevyužití Wettonova potenciálu. Možná i důvod, proč se v kapele pouze mihnul. Ale rozumím, že pro něho byl rodící se projekt superskupiny Asia hodně lákavý.

Album je jako celek živé, rozmanité, postavené především na výborných kytarách, kvalitních vokálech a nechybí mu drajv, který kapelu zdobil v první půli předešlé dekády. U žádné písně nemám pocit, že by byla do počtu. Netroufnu si ani žádnou postavit nad ostatní, tak se mi zdají písně vyvážené. Kapela na albu odvedla velice solidní a poctivou práci. Neumím se rozhodnout ve svém hodnocení. Nakonec plný počet nedám jen proto, že převratnou tuto desku neshledávám. Ale skvělá jízda ve vlastních kolejích to rozhodně je.
reagovat

Mayak @ 27.03.2020 14:22:37
Po album "Just Testing" som všetky albumy Wishbone Ash (teda mimo "Locked In") miloval, albo mal veľmi rád ...
Viem, že niekedy v polovici 80.rokov som sa dostal ku vinylovej verzii tohoto albumu ... a asi po mesiaci som ho radšej predal ...
Veľmi priemerná záležitosť, silný úbytok invencie a John Wetton tu vôbec nič nezachraňuje, skôr naopak ("That's That" je tuctová rocková šedina s vokálnymi aranžmá budúcich ASIA).
Akurát "Open Road" je častý koncertný track ešte aj v tejto dobe, inak týmto albumom pre mňa začal pomerne značný skladateľský úpadok kapely, ktorý ukončil až album "Illuminations" ...
Tohtoročná novinka je oproti "Number the Brave" krásne rozmanitý a svieži, optimistický album ...
btw.: príspevok píšem čerstvo po vypočutí si albumu "Number the Brave" zase po veľmi dlhom čase ...

Jarda P @ 27.03.2020 17:17:26
Pokud pominu katastrofu Raw To The Bone, řadím tuto desku spolu s Twin Barrels Burning mezi nejslabší věci Wishbone Ash. Po předchozích dvou albech to byl hluboký propad, který částečně napravil až reunion v roce 1987 v původním obsazení.

stargazer @ 27.03.2020 18:11:14
Tohle album mám nejraději, bylo to moje první seznámení s WA cca v roce 1987. Vím, že udělali i lepší desky, ale tohle album bude pro mě vždycky Number The One.

horyna @ 30.03.2020 05:27:45
Díky za zajímavý tip. Mám rád netradiční desky zavedených kapel, vyzkouším ji.

luk63 @ 30.03.2020 08:28:19
horyna: Zajímal by mě tvůj názor na album, i když tě považuji za fanouška hudby, který hodně vysoko hodnotí o průměrné věci. Já jsem si od napsání rezenze CD poslechl znovu a hned třikrát a musím dát sám sobě za pravdu. Pořád si myslím, že jde o nedoceněnou desku, která se mi hodně líbí.

horyna @ 30.03.2020 12:09:47
Luku desku jsem si dvakrát projel na YouTubu a jsem velmi velmi spokojen. Já s podobnou muzikou nemám absolutně žádný problém a jelikož žeru například Uriah Heep v osmdesátkách (na konci sedmdesátek kde je všichni začínají odmítat o to víc), nebo třeba desku Deliver Us from Evil od Budgie (právě tyto nahrávky mi Number the Brave evokuje), toto mne zkrátka baví. Panují tu dost vyhraněné názory, buď striktně odmítavé, nebo právě naopak. Bez sentimentální zátěže se přikláním k druhé skupině.
Takže ti chci vlastně poděkovat za objevení pro mne zajímavé desky, kterou si určitě (nejen pod vlivem euforie z nových W. A.) brzičko objednám.