Flower Kings, The - Alive On Planet Earth (2000)

Album Alive On Planet Earth (2000) som si kúpil kedysi dávno v nejakom výpredaji za pár eur. Pomer cena-výkon tu nabral netušený rozmer, nuž mi dovoľte sa oň podeliť.

Dvojdisková lajfka predstavuje kapelu v najlepšom svetle. Prvý disk tvoria nahrávky z Kanady a USA zo septembra 1998, druhý disk núka japonské turné z roka 1999.

Hudba je to artrocková, melodická, zameraná na dlhočizné hudobné plochy, nikam sa neponáhľa, všetko je potrebné siahodlho vrstviť. Krátka skladba Nothing New Under The Sun je zašitá ako povestná ihla v kope sena, inak sa kapela pod šesť minút nedostane. Je to zároveň jediná vec, ktorá sa sem dostala z druhého albumu skupiny Kaipa, v ktorej Stolt pôsobil v 70. rokoch. Pravda, ešte je tu cover od Genesis – The Lamb Lies Down On Broadway, avšak to je predsa len iný prípad. Vydarená živá pocta jednej z najväčších inšpirácií kapely sa na koncerte priam očakáva. (Nielen) v The Judas Kiss sa priblížime na dosah jazzového šantenia, skrátka, je to muzika, ktorá stelesňuje škandinávsku retro prog vlnu.

Inak tu máme pekný prehľad toho, ako znela hudba kapely v 90. rokoch. Okrem zástupcov zo štyroch štúdiových albumov sa na playlist dostali aj dve skladby zo Stoltovej sólovky The Flower King (1994), ktorá dala neskôr názov celej kapele a ešte aj klávesák Bodin dostal príležitosť uviesť skladbu Three Stories zo svojej sólovky An Ordinary Night In My Ordinary Life z roka 1996.

Kapelu mám zafixovanú ako jednu z tých lepších neoprogových kopíriek 70. rokov. Napomáha tomu fakt, že sa nebráni znieť moderne, tvrdo, ale nie metalovo, čo je vzácny jav. Ja progresívny metal nevyhľadávam, rovnako sa vyhýbam retro genesisovskému neoprogu. A tak mi je Flower Kings blízka. Pravda, trpí chorobou všetkých moderných progresivistov, v jej diskografii je plno dvojdiskových veľkolepých kompozícií, ktoré ma však nedokážu úplne pohltiť a do istej miery sú len obalom na chipsy. Veľkým, ale viac ako polovicu tvorí prázdny vzduch. Najmä preto mám doma jediný štúdiový album, debut.

Alive On Planet Earth je vynikajúci koncertný dvojalbum, rád si ho občas vypočujem. A vy?
reagovat

Judith @ 10.05.2023 11:54:17
Prosím tě, co že se ti to na nich vlastně líbí? Jako vážně. Myslím, že moc neoblibuješ ani to původní, na co navazují...

hejkal @ 10.05.2023 12:37:01
Najviac sa mi páči presvedčivá fúzia tvrdej a melodickej muziky v podobe, ktorej verím. Je pravda, že verím máločomu v tejto neoprogovej sfére.

Judith @ 10.05.2023 16:38:45
Stylizovanější hudební projevy můžou působit strojeně a tím "neupřímně", to je fakt - a týká se to art rocku stejně jako metalu. Neoprog má navíc často přepálené emoce, což ve spojení se stylizovaností mnohdy ústí v patos. Přímočarý a syrový hard rock je určitě víc autentický, bezprostřední. (Takhle tomu rozumím, sama to mám vykolíkované úplně jinak. Mně připadá umělecky věrohodné, když vnímám zřetelný autorský záměr, v promyšlenosti - včetně silně technického hraní a matematického komponování - nebo i výrazné stylizaci.) Album jsem neslyšela, na živáky u TFK dojde, až se nasytím řadovek, tak jen trocha obecných úvah :)

Antony @ 12.05.2023 08:21:59
Strojenost a přepálené emoce se dají nalepit prakticky na jakýkoli druh muziky, včetně punku a blues. Takový pocit má hodnotu právě jen a jedině individuálního dojmu. Změřit ani prokázat se to nedá. Stejně tak libovolná jiná charakteristika. Studenost, veselost, atd.. Všechno je jen v naší hlavě, muzika je "pouhým" vyvolávačem představ. U každého jiných.

hejkal @ 12.05.2023 13:52:42
Súhlasím. Rovnako inštrumentálna zdatnosť sa mi nespája automaticky s nepriamou úmerou k emóciám. Nedefinovateľné "to" hudba buď má alebo nemá a súvisí výhradne s individuálnym vnímaním, hoci sa mnohí ľudia často zhodnú, že "to" tam je. A platí to aj pre technickú kvalitu nahrávky. "To" počuť aj z desiatej kópie tisíckrát hranej pásky. Pravda, opäť je to závislé od vnímania jedinca.

Antony @ 12.05.2023 10:26:29
Zcela souhlasím, krásně napsáno.
Za sebe dodám, že naštěstí ono "to" není možné ani definovat, ani učit, ani umět. Přijde, nebo nepřijde. Ukáže se i v nejtěžších podmínkách, zato nepřichází často tam, kde se očekává. Jedna z věcí, které člověk rozumem neovlivní, ale bez něj by neexistovaly.

Judith @ 12.05.2023 19:32:56
Album jsem si poslechla a pecka, naživo jsou úžasní. Určitě trochu ostřejší a mají společný tah na bránu. U jejich studiových alb mi někdy připadá, že si kolem sebe rozkládají obrázky a dlouze se tím procesem kochají, což může být zvnějšku nuda. Tady je energie mnohem víc do-středivá, díky čemuž je pro mě i snazší jít vnitřně s hudbou, přestože mnohé skladby přišly o původní kontext. Bezpečně jsem poznala jen Big Puzzle a ta mě tedy v živém provedení dostala. Akorát u The Lamb jsem měla dojem, že sleduju pětiletou holčičku, jak se snaží nevypadnout z máminých lodiček.

"Uvěřitelnost" je zajímavý fenomén, připadá mi to podobné, jako když se člověk někdy na vlásku rozhoduje, jestli je nějaké dílo geniální, nebo úplně pitomé. Myslím, že aby mohl nastat zážitek, je potřeba nějakým způsobem přistoupit na hru. Neoprog je z tohoto pohledu diskutabilní pro hodně lidí, na to narážím u recenzí pořád. Ať se vrátím k albu, osobně to vidím tak, že v pytlíku s chipsy (na studiovém albu) má vzduch svůj význam, i když je to někdy otravné. Živák se dá přirovnat k pytlíku otevřenému - a obsah je pěkně chrumkavý. A celkově jsou TFK opravdu trochu zdrženlivější, pokud jde o emoce, takoví Pendragon to do posluchače perou pod tlakem. Může to udělat rozdíl.

Antony @ 12.05.2023 22:47:50
Přistoupit na hru musíš u každého žánru, nejenom u neoprogu. To přistoupení (přijetí, ztotožnění, absorbce, nazvěme to jak chceme) je předpoklad. I když si někdy myslíme, že dílo na dostalo, je to přesně naopak. My jsme mu to umožnili svým nastavením.

Judith @ 14.05.2023 00:05:59
Ono se musí sejít obojí - umožnit působení a zapůsobit jsou různé věci, jedna bez druhé neudělá nic. Bez otevřenosti po člověku hudba steče, bez hudby je ochota vnímat nanic. Potom ještě záleží, s čím se uvnitř potká, jestli přeskočí jiskra a jak velký fajr z ní bude. Naštěstí to není vždycky kdovíjak složité.

Antony @ 14.05.2023 10:21:34
Ano. O tom je celý proces hledání a objevování.
V planých obdobích však nesvádím vinu na nedostatek vhodné muziky, té je opravdu nepředstavitelně mnoho, nýbrž pochyby začínám mít o své vlastní dočasné vnímatelské konstelaci.