Zappa, Frank - The Mothers of Invention - Freak Out! (1966)

Prísť v roku 1966 s rockovým dvojalbumom, navyše, ako úplne neznámy začiatočník, to nemá obdoby. A presne takto sa svetu predstavil Frank Zappa s jeho skupinou The Mothers Of Invention. Dámy a páni, privítajte Freak Out!

Rozprávať o Zappovi, o ktorom už bolo povedané hádam všetko, nemá veľmi zmysel. Povedzme si, ako vyzerala americká mainstreamová muzika. Podľa časopisu Billboard sa medzi sto najlepších skladieb prepracovali tie od interpretov typu The Mamas & The Papas, Simon & Garfunkel, The Monkees, Stevie Wonder, Frank Sinatra, The Temptations, Beatles, The Beach Boys, Bob Dylan a pod. Z tých tvrdších v ňom možno nájsť The Troggs, Rolling Stones, The Kinks alebo The Yardbirds. No a do tejto pohodovej nálady vkráčal mladý Zappa so svojim dvojalbumovým pohľadom na hudobné prežívanie. Samozrejme, nie na čelo rebríčka, ale do hudobného diania všeobecne.

Oproti jeho slávnym úletom je Freak Out! pomerne krotký album. Dokonca natoľko, že by ho mohli pokojne vysielať v rádiu. Dobová ľahká melodická psychedélia necháva Zappove uťatosti prenikať na povrch len tu i tam. Niektoré skladby akoby nadväzovali na dobové hity, taká Hungry Freaks, Daddy troška pripomína (I Can’t Get No) Satisfaction od The Rolling Stones (dočítal som sa, že šlo dokonca o úmyselné citácie). Čo si nemožno nevšimnúť je, že Zappa parádne sóluje. Výraznejšie psycho sa dostaví v skladbe Who Are The Brain Police?, toto nesmierne depresívne a vážne vyznenie korunuje záverečný rozšafný spev. Zappa mal záľubu vo veselých melodických plážových skladbách, nuž sa pripravte na prvý takýto jeho zárez – Go Cry On Somebody Else’s Shoulder. Osobne ma baví aj akože cukrovinka Any Way The Wind Blows. Bluesová harmoniková parádička Trouble Every Day je tiež pecková. Vyzerá to, akoby som si vyberal z ponuky len to, čo mi chutí, ale opak je pravdou. Prvá strana platne sa počúva príjemne ako celok.

Druhá platňa vykorčuľovala k väčšej psychedélii. Help, I’m A Rock sa repetitívne snaží narušiť poslucháčovu pohodu. It Can’t Happen Here jej zborovým „spevom“ zdatne sekunduje. Druhá strana platne ponúka dvanásťminútovú haluznú skladbu The Return Of The Son Of Monster Magnet. Prekvapí zaradenie citácie známeho hitu Louie Louie. Podľa Zappu šlo o nedokončenú verziu, vydavateľ ho zarazil v procese nahrávania, pretože došli peniaze. Tento „obraz dvojdielneho baletu“ sa nikdy nedočkal dopracovania, a tak ostáva svojským kúskom z počiatku tvorby hudobného génia.

Album v čase vydania dieru do sveta nespravil. V rebríčku Billboardu dosiahol 130. priečku, jeho kult sa začal budovať v Európe a neskôr aj v USA. Dnes je považovaný za jeden z najdôležitejších rockových albumov histórie, v roku 1999 bol zaradený do zoznamu albumov v rámci prestížnej ceny pre najvýznamnejšie hudobné diela – Grammy Hall Of Fame Award.

Freak Out! je výborná záležitosť. Na Zappu ide o jeden z jeho najjemnejších a najprístupnejších hudobných prejavov. Zhrnul by som to jednou vetou: Zappa v mainstreame s alternatívnymi tikmi, ktorým čoskoro prenechá liace a koč s názvom The Mothers Of Invention vyrazí do neprebádaných oblastí muzikálneho sveta. Mám tento debut rád.
reagovat

stargazer @ 25.09.2022 09:54:11
V televizi na ČT ART byl dvojalbu Freak Out věnován jeden díl v pořadu SLAVNÁ ALBA. Byl to zajímavý dokument, hlavně o Frankově nátuře. Frank Zappa jako jediný z mnoha, měl v tomto seriále o slavných albech ještě jeden díl, a to o desce Apostrophe.

hejkal @ 25.09.2022 10:16:23
One Site Fits All, Apostrophy a Over-Nite Sensation sú pre mňa najpriťažlivejšie Zappove albumy.

V roce 1966 vyšlo mnoho desek, jedna zásadní vyšla ve Velké Británii a vydala ji skupina Beatles, ale na druhé straně Atlantiku se chystalo něco mnohem zásadnějšího, společnost Verve vydala debutové album Velvet Underground, a taky debutové dvojalbum Freak Out skupiny Franka Zappy Mothers Of Invention. Nebylo až tak obvyklé, aby kapela začínala dvojalbem a vypustila singly. Po revoluci patřilo tohle album k prvním deskám, které jsem si pořídil na CD.

Freak Out se skládá ze dvou naprosto odlišných desek. Na prvním albu jsou písničky, jako od Beatles. Písničky jako Motherly Love, Wowie Zowie, Any Way The Wind Blows jsou prostě kouzelné, k těm nemám jiných slov. Trochu experimentálně zní skladby Who Are The Brain Police? a You're Probably Wondering Why I'm Here, výborná a tvrdá je skladba I'm Not Satisfied. Druhé album to je trochu jiné kafe uvodní tvrdé blues Trouble Every Day hrával Frank Zappa v různých obměnách na hodně koncertech, výborná je třeba verze na albu Roxy & Elsewhere, v experimentální skladbě It Can’t Happen Here se dokola v různých tóninách opakuje věta „to by se tady stát nemohlo“ doprovázené různými elektronickými zvuky. Závěrečná skladba The Return Of The Son Of Monster Magnet je úžasná, shrnuje vše to co bylo použito v předchozích skladbách, pozpátku puštěné pásky, různě zrychlovaný a zpomalovaný vokál, skvěle zní opakování jména Zuzanky Šťabajzny, kterou na tomhle albu hraje Jeannie Vassoir. Už na téhle desce skupina předvádí, to co ji odlišovalo od ostatních, náhlé změny temp a nálad v průběhu jedné skladby, kontrast normálního vokálu Ray Collinse a hluboký hlas Franka Zappy a nekonečný výsměch konzumní společnosti v textech.

Hodnocení alba pro mě pět hvězdiček.

reagovat

luk63 @ 08.10.2016 07:56:16
Míval jsem někdy od roku 1984 vinyl - jednoduché LP vydané v západním Německu, trochu zkrácené vynecháním cca tří písní. Druhá strana, ty dvě dlouhé věci, mě naprosto odrovnali v tom nejlepším slova smyslu, ale celý debut MOI považuji dodnes za revoluční dílo, které inspirovalo celou řadu dalších včetně opěvovaných Beatles.

adam @ 19.09.2018 11:48:29
staci si uvedomit co povedal mccartney ked robili serzanta: toto je nas freak out! tym je povedane uplne vsetko

Čekal jsem, že u tohoto chlapíka bude rušno o něco více. Rozhodně by si to zasloužil, takže se i já pokusím vyjádřit k některým albům z jeho rozsáhlé tvorby.
V roce 1966 se z Los Angeles vyřítila banda ujetých freaků, vedená Frankem Zappou, aby zaútočila na americkou konzumní a povrchní společnost. Hlavními tématy jsou školy, které nikoho nic nenaučí, lhaní politiků, problémy v černošských ghettech, lásky náctiletých, holení-neholení některých tělesných partií, californský slang, plasty a chrom, policie...
Album se dá brát jako odrazový můstek, protože mnoho témat Frank a jeho banda rozvinou na dalších albech, jen ještě sžíravěji. Humor a ironie jsou tu hlavními zbraněmi. Občas je humor na albu vyloženě dementní, naopak jsou tu momenty, díky jejichž demenci je možno je brát i vážně - především pak parodie na doo-wop ve formě Go cry on somebody else's shoulder nebo How could I be such a fool. Podobných songů v té době bylo... Tam vynikají zpěvy obzvlášť výborně - Zappův bas vespod, sólový lehce zdementnělý Collinsův a vše korunuje ultradementní a nejvlezlejší sópránek baskytaristy Raye Estrady. Úvodní song Hungry freaks, daddy naznačí, čím se bude kapela na desce zabývat, už aranžmá je něčím divné. Jsou to hlavně vokály, občas naschvál falešné, zpitvořené, všudypřítomná tamburína, která nám udává tupý, čtyřčtvrťový rytmus, kazoo, které hraje kytarové riffy, marimba (už zde se objevuje Ruth Underwood, tehdy ještě Ruth Komanoff), fuzz na kytarách, hluky, smyčcový orchestr, dechy, balet, Stravinskij a Varese, chrochtání, prdění, kašlání, skřeky, parodie na psychedelické experimenty i na experimenty s LSD, netypické i naprosto klišovité postupy - a to vše naschvál.
Co vlastně z desky vyzdvihnout? Na jedné straně jsou tu písně, které se tvaří jako standartní teen-age, nebo college rock - zmíněné dvě doo-wopovky, Anyway the wind blows, Wowie-Zowie, experimenty typu Help, I'm a rock nebo The Return Of The Son Of Monster Magnet a Who are the brain police? Osobně nejradši právě ty 'dementní' songy jako třeba You're probably wondering why I'm here, případně vážnější a v budoucnu ještě hodněkrát přepracovanou Trouble every day. Totální freak out druhého LP je občas zábavný, občas otravný - ale hádám, že to je také záměr. Dovedu si představit, jak Frank dotáhl do studia všechny tehdejší přední freaky, jako byl Kim Fowley a s instrukcemi o co největší odpornosti a ulítlosti ty dvě šílenosti nahrál. Dovedu si představit i nechápající výrazy všech, kteří se v době nahrávání a vydání desky s tímto úletem setkali. No, v Minnesotě, Kansasu a Washingtonu by se to asi nestalo, že? Ale největší hrůzou je být skálou (rockem :-)?), případně fízlem...
A neměl bych opomenout roli Suzy Creamcheese - jednak se tu párkrát objeví a pak nám také na přebale zanechala velice výmluvný dopis.
reagovat

zdenek2512 @ 09.07.2013 18:33:06
Voytus: precetl jsem si Tvoje recenze Frankova dila a nemuzu jinak nez souhlasit. Tahle prvni deska je kombinaci klasickych pisnicek a zacinajicich experimentu. Mam ji hodne rad a pro me je to jedna z perel sedesatych let. Zajimave jsou i verze pisnicek z Freak Out na Ruben and Jets. Taky ji davam pet hvezd.

2 LP na 1 CD poprvé vydáno v r. 1966. Jedna ze základních desek populární hudby, tehdy bylo Frankovi 26 let a toto album je první z celé řady projektů s jeho Mothers of Invention neboli matkami moudrosti a neuvěřitelných hippies kolem něj, tvz. freaků. Album obsahuje 15 skladeb se stopáží 60 min. V době, kdy se o digitálním studiu nikomu nesnilo, předvádí mladý Zappa s magnetofonem neuvěřitelné věci a navíc začleňuje do rocku klasickou hudbu a v textech předvádí, že populární hudba není jen dojemné pění o lásce, ale může být i o vážných problémech školství, politiky, konzumní kultury. Výborné skladby jsou Hungry Freaks, Daddy, I ain´t got no Heart, Who are the brain Police ?, Motherly Love, Wovie Zowie, Any Way the wind Blows, Trouble every Day, Help, I´m rock. Doporučuji jako výborné a inspirativní album zároveň

reagovat

Toto album a to co přišlo po něm,změnilo moje názory i myšlení,nejen na hudbu ale snad na celý život.Tato deska odstartovala totální zlom v hudbě té doby a všecko tak nějak posunula do "KOSMU".Díky Franku.
reagovat