Zappa, Frank - The Mothers of Invention - Absolutely Free (1967)

Absolutely Free byla jedna z prvních desek, kterou vydal Frank Zappa v polovině šedesátých let se skupinou Mothers Of Invention. O těchto deskách psal Jiří Černý v Jazz bulletinu, čtení to bylo pěkný, ale desky k nahrání se moc sehnat nedaly.

Tahle deska začíná písní Plastic People, která byla ponětem k názvu naší skupiny Plastic People Of The Universe, kteří v té době písně Mothers Of invention hráli na koncertech.  Na úvodu moderátor uvádí prezidenta USA na nějakém meetingu, ten se zmůže pouze na pozdrav “spoluobčané“. Teorie Franka Zappy plastické lidi charakterizuje jako bytosti bez názoru, kteří se podvolují názorům nadřazeného vůdce. Už názvy skladeb hovoří za vše “Švestkový vévoda (The Duke of Prunes)“, krátká rytmicky složitá Call Any Vegetable není o zelenině, ale o pacientovi, který vegetativně přežívá. Invocation and Ritual Dance of the Young Pumpkin (Vyvolání a ritualní tanec mladé dýně) je náznak fusion v provedení Mothers Of Invention. Mladou dýní byla pozdější manželka Franka Zappy  Gail, která mu na obalu vykukuje nad ramenem. V mojí CD verzi jsou vloženy dvě skladby ze singlů Big Leg Emma a Why Don´tcha Do Me Right?, obě mám hodně rád. Další skladbou, která stojí za zmínku je Status Back Baby a Son Of Suzy Creamceese, druhá jmenovaná má poměrně složité rytmické schéma.  Deska končí skladbou s všeříkajícím názvem America Drinks & Goes Home (Amerika chlastá a jde domů).

Na dobu vzniku to byla hodně revoluční deska hudby Franka Zappa charakterizované náhlými změnami rytmů a temp, změnami nálad a plná humoru a dělání si legrace i ze sebe. Ze všech skladeb je znát, že si to muzikanti užívají, prostě vyblbnou se. Měl jsem možnost to částečně prožít na koncertě Grandmothers v Brně, ve skupině Grandmothers hrají Don Preston a Bunk Gardner a hrají písně z počátků Mothers Of Invention. Tahle deska se mi líbí moc a dát jí méně, než maximum nejde.

Judith @ 08.04.2024 16:43:50
Dobrý divnošraml. Napůl hudba, napůl představení - hlasy se tady určitě nepoužívají jen ke zpěvu. Partička, která má svůj humor, osobité vidění světa, a skvěle se jím baví. Díky téhle ujetosti deska ani dnes neztrácí kouzlo, přestože je (do míry, jakou tuzemec může jen tušit) nacpaná dobovými kulturními narážkami. Díky za recenzi, navedla mě na album, které jsem zatím neznala.

zdenek2512 @ 08.04.2024 18:28:15
Judith díky za reakci. V podobném duchu je i následující We're Only In It For The Money, tam má větší roli Suzy Creamchees a v jedné skladbě hraje Eric Clapton. Debut Freak Out je vynikající už v těch rozdílech první deska písničky jak od Beatles a druhá deska těžký experiment.

Judith @ 08.04.2024 18:45:13
Jednu srandičku jsem prokoukla: na začátku America Drinks zní "one, two, buckle my shoe". To je říkanka, která patří ke skákání panáka - používá se, když si děti namalují křídou na chodník spojené čtverce a pak se do nich postupně snaží trefit. Vtipná analogie s chůzí pod vlivem, i rytmus "tá dy da" v první sloce odpovídá.

Na druhé album Franka Zappy jsem narazil poměrně nedávno, okamžitě mě však uchvátilo. Určitě patří k největším hudebním pokladům vůbec. Těžce ironický text se naprosto shoduje s náladou hudby. Všechny prvky se opakují a utvářejí tak jedinečné a velice komplexní dílo.
Do děje nás uvádí song Plastic People, tak nějak říká, o čem bude celá deska. Pak přichází na řadu má vůbec nejoblíbenější pasáž. "Hrabě švestek" je hrozně super. Nápodobně i Call any vegetable. Ale deska je boží i dál. Obzvlášť zdařilí song je i Brown shoes don't make it. Nemá smysl se o albu rozepisovat víc, vše už bylo řečeno. Prostě je boží.
reagovat

zdenek2512 @ 30.08.2014 04:13:35
K prvním deskám Mothers Of Invention, není nutné více psát. První desky patří k tomu nejlepšímu co mistr vytvořil a taky co v šedesátých letech vzniklo.Díky za připomínku. Já mám trochu radši We´re Only In It For The Money, ale nemění to nic na tom, že tohle je opravdu geniální deska a podle úvodní písně se pojmenovala nejlepší tuzemská skupina Plastic People Of The Universe.

Le Fantak @ 30.08.2014 04:42:03
Plastici jsou super, ale Kuře v hodinkách je pořád lepší...

zdenek2512 @ 30.08.2014 04:53:07
Měl jsem asi napsat, pro mě nejlepší, ale Plastici hrají něco jiného , než to co hrálo Flamengo. Taky mám Kuře v hodinkách rád.Mně se líbí, že jsi tak mladý a líbí se ti Mothers.

JardaP @ 30.08.2014 13:22:55
Zdenku, jeste ze ses opravil, jinak bych to bral jako vtip roku :-)

zdenek2512 @ 30.08.2014 13:37:58
Ahoj Jardo porad se ucim, nekdy tam zapomenu ten osli mustek napsat :)

adam @ 21.05.2015 12:31:34
Toto LP neni moje najoblubenejsie, ale je to masaker. Od prvej po poslednu. Najolubenejsie su pre mna Brown shoes.... a Status Back Baby+ Uncle Bernies Farm. Ta stylova roznorodost a napriek tomu to drzi pokope a nerozpadava sa to. majstrovstvo.

Le Fantak @ 21.05.2015 15:52:17
Co je, pokud se smím zeptat, tvoje nejoblíbenější Zappovo album? Osobně znám první tři, Hot Rats a Apostrophe. Za nejlepší bych označil Hot Rats a po něm hned Absolutely Free. Obzvlášť série skladeb o zelenině je neuvěřitelná. Naopak za nejhorší z těch, co znám, považuji Apostrophe, tak jsem se nějak neodhodlal k poslechu dalších desek z pozdějšího období.

zdenek2512 @ 21.05.2015 16:15:02
Le Fantak: když se ti líbí Hot Rats tak si poslechni Waka/Jawaka a Sleep Dirt to jsou vlastně volná pokračování Hot Rats. Dále skvělé jsou koncerty počínaje Roxy & Elsewhere, Live In New York a pak serie koncertů You Can' t Do That Stage Anymore 6x 2CD. Vyzkoušej

adam @ 21.05.2015 17:03:24
u mna je na prvom mieste trojica freak out, lumpy gravy a were only in it for the money. potom na druhom hot rats a sheik yerbouti a potom uz trance-fusion, tento a ostatne so 60tych rokov, civilization phaze 3, .... nejdu mi do usi thing fish a take tie veci z 80tych rokov, ale napriklad Jazz from hell je masaker spica a aj jeho symfonicka tvorba

Absolutely free je vôbec prvá nahrávka, ktorú som od Zappu počul. Pre niektorých génius, pre iných blázon. Čisté žánrové zameranie nehrozí, skôr chaos. Zappa si zo škatuľkovania zjavne nič nerobí, búra predsudky tak kompozičné ako aj textové a aranžérske. Všadeprítomný je jeho sarkazmus a výsmech americkej konzumnej spoločnosti a to vždy, všade a za každú cenu. Sám je pritom odstrašujúcim príkladom závislosti na tabakovom priemysle. Spomeniem pamätné vystúpenie Franka Zappu tesne po nežnej revolúcii v Prahe a jeho legendárne ladenie gitary v priamom televíznom prenose. Cigareta raz v ústach, raz zasunutá za strunami gitary.Paradox života. Byť absolútne slobodný, ale zároveň absolútne závislý! Žeby strata súdneho pohľadu na seba? V textoch sa to hemží podivnými plastickými ľuďmi, rôznou zeleninou, tancujúcimi tekvicami,hnedými topánkami...množstvom najrôznejších metafor a odkazov, slangových výrazov. Jedno je však isté. Človek sa pri počúvaní nenudí!Nuda nehrozí ani náhodou!Stála zmena,stále prekvapujúcejšie premeny,rôzne pazvuky,kvílenie saxofónu, krátke skladbičky striedajú občasné jazzové orgie. Poslucháč sa v nemom úžase nestačí čudovať, čo všetko sa dá vtesnať do 43 minút. Toľko nápadov,výsmeškov,bláznovstiev a irónie. Hlbší zmysel však často uniká a prevláda paródia a nekompromisný sarkazmus.Ja mám z tejto hudby rozporuplné pocity.Miestami sa na tom dobre bavím a miestami zas cítim zvláštny smútok v duši, prázdnotu a rozčarovanie.
reagovat

PaloM @ 09.08.2010 07:48:26
Nikdy som sa nepokúšal hlbšie preniknúť do zmyslu Zappovych textov a doteraz som zostal len pri hudbe. Z jeho veľkej diskografie si vyberám ľahšie stráviteľné veci. Absolutely Free som počul dávno a už si na to nepamätám. A je tu príležitosť vytiahnuť z archívu a zopakovať. Asi zostane v kategórii "archívny kus".
Pre nás je dobré, že v OPUSe vyšla knižka "Šuplík plný Zappy" od Petra Dorůžku, takže si našinec môže aspoň trochu tohoto "exota" priblížiť (tiež kapitána Beefhearta).

Druhé album Zappových Mothers vychází v roce 1967 a uvádí jej sám americký prezident. Popravdě, zmůže se jen na oslovení "fella Americans", načež ho přeruší slavný šlágr Louie Louie. No, není to úplně TA píseň, kterou v té době hráli The Kingsmen, je to regulérní parodie. Zappovi její repetitivní motiv prostě ležel v žaludku. A nebo spíše nejlépe vystihoval umělohmotnou americkou společnost. A skladba Plastic People rozhodně není repetitivní, naopak se jedná o skladbu neustále narušovanou hláškami spoluhráčů a pauzami. Kromě umělohmotných lidí dojde i na zeleninu. Vegetable není jen výraz pro zeleninu jako takovou, ale také pro pacienta ve vegetativním stavu - takového, který jen přijímá potravu a vyměšuje. Na scéně se objevuje Vévoda křížal a zapěje nám píseň o...Ano! O křížalách! Místy lehce oplzle. Poté ztrácí paměť.
A zpět k zelenině! Na jakéhokoli příslušníka zeleninové říše možno zavolat, zaručeně odpoví. A nejhlasitěji odpovídá mladá dýně. Zatančí rituální tanec za asistence Zappovy kytary, sopránsaxofonu Bunka Gardnera a tepající rytmické sekce Mothers. Na konci dodává Zappa všem odvahu, aby se nabáli a pokecali si s jakoukoli zeleninou.
Druhou stranu začíná Popíjející Amerika, skladba melodicky i rytmicky pošahaná, ovšem jen při prvních posleších. Na frak dostala Bacharachova My Little Red Book i Fučíkovi Gladiátoři.
Status Back Baby popisuje trable studenta střední školy, dojde na Stavinského i Debussyho.
Uncle Bernie's Farm je o ošklivých hračkách a lidech, kteří je kupují - vše je samozřejmě z plastu, hoří to a smrdí. Dojde i na Santu.
Son of Suzy Creamcheese je snad nejkomplikovanějším songem, přestože má jen minutu a půl. A tento song připomíná...No? Co asi? Nejste zelenina, že ne? No, samozřejmě že...ANO! LOUIE LOUIE!
Brown shoes don't make it mění tempo, tóninu, žánr, rytmus, nástrojovku...cokoli snad každou půlminutu. Takový dodekafonický rock'n'roll. Hlavním hrdinou je čerstvý absolvent střední školy, kterého čeká slibná kariéra na městské radnici, jeho bratr, který se na školu vykašlal a jen se fláká, též jsou tu zvrhlé třináctky a to nejen v představách jistého zákonodárce, a jeho nic netušící panička. Píseň je ale dost útržkovitá i po textové stránce.
A pak už Amerika dopíjí a jde domů. Mothers hrají ve stylu barových kapel, Ray Collins zpívá nějaký banální text o lásce a povzbuzuje návštěvníky, aby přišli zase. Manažer Herb Cohen k tomu cinká pokladnou a kavárenské zvuky obstarává budoucí Monty Python Terry Gilliam a jeho přítelkyně.
A příště přijdou na řadu i Zappovi vrstevníci, generace Hippies.
reagovat

bubak @ 27.03.2016 16:02:04
Absolutely Free to je to co se odehrává v hudbě na této desce. Klenoty typu Call Any Vegetable, Son Of Suzy Creamcheese, Uncle Bernies Farm, Status Back Baby jsou na CD doplněny blues Big Leg Emma a odvazem Why Don'tcha Do Me Wright?. Jedna z nejzásadnějších desek rockové historie a její parádní popis v recenzi.

Druhé Frankovo album s kapelou Mothers, původní LP je z r. 1968, CD reedice je rozšířena o 2 skladby. První skladba Plastic People inspirovala název naší legendární undergroundové kapely - Plastic People of the Universe. Tato skladba je o prázdných pouze po konzumu a sexu toužících lidech bez duše. Další titul Duke of Prunes, neboli švestkový vévoda je výborná i skladba i nstrumentálně na albu Orchestral favorites. Call any vegetable, tedy Volej jinou zeleninu, opět Frankův smysl pro specifický druh humoru. Další skladba je instrumentální titul Invocation & ritual dance of the young Pumpkin, v překladu Zaříkávání a rituální tanec mladé dýně. Vynikající ukázka moderního a chytře hraného jazzu je skladba Big leg Emma, Velká noha písmena M. Legrační je skladba Son of Suzy Creamcheese, neboli Syn Zuzky Šťabajzny. Skladbu Brown Shoes don´t make it, tedy Tohle nědělají hnědé boty, můžete slyšet v novém aranžmá na albu Tinseltown Rebellion, Vzpoura v Pozlátkově. Album, které obsahuje 15 skladeb a má stopáž asi 44 min., uzavírá skladba America drinks & goes Home, neboli Amerika pije alkohol a pak jde domů, inspirovaná příhodou z hraní po barech průměrným blbům. Vynikající absolutní svoboda Franku !

reagovat