Zappa, Frank - The Mothers - Over-Nite Sensation (1973)

11.01.2024 hejkal | #

Frank Zappa je pojem. Bez ohľadu na to, kto ho ako interpretuje, bol to zjav, akých veľa nebolo. V 70. rokoch produkoval pre mňa najpočúvateľnejšiu muziku a album Over-Nite Sensation z roku 1973 je toho dôkazom.

Milá úvodná skladba Camarillo Brillo má nielen typický Zappovský nadhľad, ale aj prekvapivú ľahkosť, s akou plynie. Nie, že by v nej nedochádzalo k niekoľkým zmenám, napriek tomu je nesmierne melodická a súdržná. A je tu spevné funky-fusion I’m The Slime a do toho recituje text záhrobný hlas. Nepriznané ženské vokály zdobia refrén, gitarové sólo je ostré ako britva v rukách Sweeneyho Todda. Bluesrockeri si pochutia na nekompromisnej skladbe Dirty Love. Akurát musia prehrýzť tie Zappove zmeny vokálnych frekvencií, ktoré občas znejú, akoby to ani nemyslel vážne. A opäť je tu parádne gitarové sólo. Klávesová exhibícia otvorí ďalšiu, jazzovo nasekanú, skladbu Fifty-Fifty. Deje sa toho v nej toľko, až by som popisom strávil popoludnie, čo sa mi nechce, a tak iba stručne skonštatujem – je to psycho-mäso. A huslista Jean Luc-Ponty si z nej veru odkrojil riadny kus pre seba. Frankovo sólo je z kategórie – úplná magorina – bol to zver! „Kolážovitá“ skladba Zomby Woof ukazuje, kam až sa dá zájsť s vtipom v muzike, ktorá inak patrí k smrteľne vážnym druhom, všakže, jazzrock? Klasická ironická „Zappovina“, v ktorej sa veľa kecá, to je Dinah Moe Humm. Ešte aj v momentoch, kedy nastúpi akási „temná“ pasáž, má človek chuť sa usmievať. Finále sa nesie v pokojnejšej polohe, Montana však ani na okamih nepôsobí monotónne!

Bezchybný album skvelej muziky, Zappa v tejto podobe mi vyhovuje. Nazdávam sa, že Over-Nite Sensation celkovo patrí k najprístupnejším dielam tohto amerického osamelého vlka. Trvá ledva tridsaťpäť minút a obsahuje toho toľko, že by to dnes neoprogovým „vatovačom“ vystačilo hneď na niekoľko dvojalbumov. Ba čo viac, milovníci textov sa v nich môžu vyblázniť dosýta, pretože Zappa je majster v krivení jazyka. Však skúste.

reagovat

zdenek2512 @ 11.01.2024 21:39:20
Jedna z prvních desek od Franka Zappy, kterou jsem slyšel a měl nahranou na pásku. Pocity mám hodně podobné, pro mě výborné album, které mám dodnes hodně rád. Jsou desky od Franka Zappy, které poslouchám radši, ale tahle je určitě nejpřísnější pro posluchače. Moje od začátku nejoblíbenější skladba z desky je Zomby Woof.

Apache @ 11.01.2024 23:15:43
Zappovu tvorbu moc neznám - většinou co jsem zaslechl, bylo zajímavé, ale nic co by mě donutilo mu propadnout. Ale nikdy neříkej nikdy. :-) Pustil jsem si z youtube tuhle desku a hned první skladba... Takhle: Mám hodně rád Electric Six. Je to svérázná parta tuším z New Yorku, jedna z mála kapel, které vznikly v tomto století, která mě vzala. Vždy mi připadali poměrně originální, ale nevylučoval jsem, že jsou něčím ovlivnění. Jen jsem nikdy nenašel zdroj toho ovlivnění. Až doteď. :-) 
Takže hned první skladba Camarillo Brillo, to jsou z 95% naprosto typičtí Electric Six. Včetně specifické chytlavosti, mírné, ale zábavné divnosti a ironického vokálu - hodně podobného tomu, který používá Dick Valentine, hlavní mozek Electric Six. Dokonce i textově, různými slovními obraty, atd. Zappova Camarillo Brillo jako by některým písničkám téhle kapely z oka / ucha vypadla.
Nepřekvapuje mě to - u Dicka Valentina mi inspirace Zappou připadá celkem logická. Jen jsem to moc nečekal, protože mám od Zappy zafixované jiné šílenosti. Tohle je prostě takový avantgardní pop rock, který mám rád, jen jsem ho zatím od mnoha jiných než od Electric Six neslyšel.
Takže díky, hejkale za uvedení na pravou stopu ohledně jedněch mých oblíbenců. :-)
Jdu poslouchat další skladby...

Antony @ 11.01.2024 23:55:07
"typický Zappovský nadhľad, ale aj prekvapivú ľahkosť, s akou plynie."
Tohle je úplně přesné a pro mne je tím charakterizována Zappova tvorba v tomto období celkově. Je pro mne fascinující, jak jede ty své složitosti a přitom zachovává splývavou poslouchatelnost.

Apache @ 12.01.2024 00:03:02
Od čtvrté skladby dál už mě to tolik nebavilo. Ale špatné to není. Jenom nejsem moc na ty jazzové plochy, kterých je tam pak už dost. U nich cítím, že je to dobré, ale prostě nic u čeho bych šílel nadšením. Ale chápu, že někteří třeba šílí.
V každém případě to byla dobrá zkušenost a první tři skladby hodně fajn i pro mě.

hejkal @ 12.01.2024 07:27:28
Ďakujem všetkým za reakcie. Irónia v rockovej hudbe má svojho otca v Zappovi. Jasné, že ju nevymyslel a určite nebol prvý, kto s humorom v muzike narábal, ale v takomto masovom rozsahu to pred ním do nás nenapálil nikto. Logiciky je všetko po Zappovi prirodzene ovplyvnené jeho prístupom. Akurát málokto sa aj dnes odváži týmto spôsobom prezentovať. To by ho producenti hnali. :)

Apache @ 12.01.2024 10:40:27
Electric Six se odvažujou už dlouho a vydávají přes dvacet let jedno album ročně. Jsem rád, že jsem tu spojitost objevil, aspoň nikdo nebude nic namítat proti jejich nahození na Rockboard. ;-)

Jarda P @ 12.01.2024 11:53:43
Overnite Sensation je spolu s One Size Fits All u mě to nejlepší ze Zappovy tvorby a jsou taky jediné, které od něj mám. Do překladu textů se raději nepouštím, i rodilý mluvčí s nimi má často problém. Nedávno běžel na ČT Art pořad o nahrávání této desky.

hejkal @ 12.01.2024 12:04:21
Ja som so Zappom začal skromne s jednou doskou (Does Humor Belong In Music?), ale časom som sa, ani neviem ako, stal jeho poemerne nadšeným fanúšikom. Najmä tvorba zo 70. rokov je moja obľúbená. Aktuálne mám v zbierke 18 albumov. Inými slovami, ešte viac ako polovicu musím niekedy zrecenzovať. :)

20.11.2020 Vojta | #

Frank Zappa v roce 1973 nahrál se svojí doprovodnou skupinou The Mothers, složenou jednak z dobře známých a osvědčených hudebníků (Ian a Ruth Underwoodovi), ale i zcela nových tváří (Tom a Bruce Fowlerovi, či Sal Marquez). Album je fenommenální a nápadité jak po hudební, tak textové stránce. Klasický Zappův rockový sound s dechovou sekcí zde krásně doplňují a podbarvují housle slavného francouzského jazzového hráče Jeana-Luca Pontyho, který s maestrem Zappou spolupracoval již na albu Hot Rats z roku 1969. Over-Nite Sensation je také po dlouhé době prvním albem, na kterém Frank kromě hry na kytaru také sólově zpívá. Další vokály na albu kromě něj obstarali ještě Kin Vassy a Ricky Lancelotti.

Celé album otevírá roztančená a veselá skladba "Camarillo Brillo" ozdobená zvláštními rytmickými figurami. Následují "I'm The Slime" (v níž se o doprovodné vokály postarala Tina Turner s The Ikettes), hitová, až skoro rádiová písnička "Dirty Love" následována "Fifty-Fifty" (korunována hned několika houslovými sóly Jeana-Luca Pontyho). Album uzavírá trio skladeb "Zombie Woof" (těžkopádný song s poměrně složitými dechy a marimbou je asi nejslabším kouskem celého alba), "Dinah-Moe Humm" (skladba s lehce erotickým textem a pro mne jednoznačné vyvrcholení celého alba), následující "Montana" (okořeněná o zajímavou marimbu Ruth Underwoodové) tvoří skvělé finále. Jde o parodickou skladbu o kovbojovi pěstujícím na svých polích dentílní nitě.

Over-Nite Sensation je skutečně senzačním a velmi kompaktním hudebním dílem sdružujícím v sobě věechny důležité prvky Zappovy hudby. I když má pouze něco přes půl hodiny, podle mého se jedná o jedno z nejlepších alb, které Frank Zappa kdy vydal a myslím, že u mě patří dokonce mezi jeho TOP 3 alba (ješte s One Size Fits All a Joe's Garage).

reagovat

Danny @ 20.11.2020 12:22:52
Výborné album. Jedno z těch, co mám od Zappy nejraději.

Jarda P @ 20.11.2020 12:42:02
Spolu s One Size Fits All u mně nejlepší Zappova deska bez slabší věci. Jiné než ty 2 ostatně nemám. Z pár ostatních alb bych vždy vybral jednotlivé věci, ale nic kompletně. Neoslovuje mě jeho hra na kytru což je také důvod proč sbírku s jeho deskami nerozšiřuji.

Danny @ 20.11.2020 13:08:24
Vidíme to podobně. Zkus ještě Apostrophe, případně
Sheik Yerbouti, to mám ve stejném koši.

northman @ 21.11.2020 13:11:16
Mám rád tuhle desku, patřila k prvním deskám Franka Zappy, kterou jsem měl nahranou. Je to deska na které hrají vynikající muzikanti a má blíže k rocku a není tak experimentální. Já mám mnohem radši jeho začátky s Mothers Of Invention a taky jeho početné záznamy z vystoupení, Roxy & Elsewhere, Zappa In New York, Fillmore East June 1971 .......

Petr_70 @ 21.11.2020 20:06:01
S těmi TOP 3 bych také souhlasil, ovšem s dovětkem "TOP 3 rocková".
Zappa totiž nemalou měrou ovlivnil i jazz, fussion, vážnou, či elektronickou hudbu.
A z tohoto pohledu bych si netroufl říci, zda jsou lepší ta tři jmenovaná rocková nebo třeba Hot Rats, Waka Jawaka, Grand Wazoo, Jazz from Hell nebo Yellow Shark..
Byl to skutečný génius soudobé hudby.

jiří schwarz @ 21.11.2020 23:44:08
Díky, Vojto, za připomenutí téhle desky, pro mě extrémně stimulující (koupím si CD). Já totiž Zappu od mládí vnímal, hlava věděla, že je to velmi kvalitní muzika, ale přesto jsem nikdy moc neposlouchal (kromě Hot Rats, to miluju, mé jediné CD). Over-nite Sensation leží někde ve skříni na mgf. páscích (a cívkáč už nemám 😊) a v počítači. Víc jsem poslouchal Apostrophe a One Size… Poslouchatelnost Zappy pro mě byla omezená násilnými přechody témat a rytmů v rámci jednotlivých skladeb (a to se na tomto LP tolik nekoná - proto, jedna z pro mě nejlépe poslouchatelných desek). Další problém byl v absolutní převaze intelektu nad srdcem, což obvykle v umění nemusím. A tomu intelektu, a textům, jsem nikdy moc nerozuměl. Milióny konotací života, světa v USA, které byly v mládí, za normalizace, tak vzdálené (dál, než západní Evropa).

Na tomhle albu se podle mého nějak usadil zvuk výborných Mothers pro 70. léta. Není na nich žádná pro mě neposlouchatelná či špatně poslouchatelná část, pěkné od A do Z, byť zde chybí nějaký radiový, aspoň trochu líbivější hitík. Hodně souzním s touhle recenzí, jen, na rozdíl od Vojty, nemám žádný problém se skladbou Zomby Woof, naopak ji považuju za jednu z nejlepších. Ty divoké vokály (Lancelotti?) dělají neuvěřitelné napětí, navíc je to instrumentálně barevné, skvělé dílko. 4 a ½ hvězdy.
A ještě k Jardově glose: ano, na jiných albech jen některé věci, nebo aspoň některé uchu nelahodící úlety. Ale jakkoli mám raději legatovější, dejme tomu citovější hraní na kytaru, na tomhle LP ta tvrdá palba nějak patří do Zappovy nesentimentální muziky.

northman @ 23.11.2020 05:42:49
Ještě k písni Zomby Woof, tak to byla píseň, která mě oslovila jako první z téhle desky a pro mě není rozhodně nejslabší, když už tak nejvíce experimentální.

Petr_70 @ 23.11.2020 08:40:08
jiří schwarz:
Ty násilné přechody témat a rytmů v rámci jednotlivých skladeb byl takový Zappův trademark.
Jak kdysi sám prohlásil: "nemůžu nechat posluchače nebo diváka čekat na to, až se něco stane; musím ho včas překvapit"
Je fakt, že někdy to bylo jen těžko poslouchatelné. Ale jindy zase dle mého geniální - slyš např. dvě zpívané skladby na albu Waka Jawaka.

jiří schwarz @ 25.11.2020 20:10:51
Petře_70,poslech jsem Tě a vyposlech jsem Waka/Jawaka. Viz tam pod Tvou recenzí.

Petr_70 @ 26.11.2020 09:34:02
Díky Jirko.. Jsem rád, že tě album také "chytlo".
Waka Jawaka osobně řadím mezi Frankova absolutní top alba.. Skoro bych řekl nejlepší album vůbec. Ale s tvrzním, které album je jeho nejlepší bych byl raději hodně opatrný - viz mé příspěvky výše... :)

27.07.2016 Luboš | #

Někdo si v autě pouští Abbu, jiný italskou operu a další klasiku. Já si pouštím Franka Zappu, protože se líbí mně i manželce. Máme rádi jeho písničkové desky z počátečního období s Mothers Of Invention, pobrukujeme si písničky jako Motherly Love, Any Way The Wind Blows, Wowie Zowie, manželka miluje jeho rockové období a z něj zvláště tuhle desku.

Desku Over-nite Sensation nahrála možná nejsilnější sestava, ve které nechybí Ian Underwood, Ruth Underwood, Jean Luc Ponty a George Duke. Výborná je rovněž dechová sekce, nejmenoval jsem pouze baskytaristu a bubeníka, ale ti jsou taky par excellans. Co skladba to perla počínaje Camarillo Brillo, mám rád rádiovku Dirty Love, kterou hrají i na Beatu. Od počátku jsem si zamiloval skladbu o vlkodlakovi Zomby Woof, zajímavý a pěkný je i příběh ženy jménem Hučení dynama a v závěrečné skladbě Montana s nádechem country odjíždí kovboj sbírat do pouště dentální vlákna. Nedílnou součástí písní Franka Zappy jsou texty, které opravdu stojí za to. Tohle je podle mě vedle One Size Fits All nejlepší album z Frankova rockového období. I po instrumentální stránce stojí albu za poslech, výborná mistrova kytara, nápaditá marimba Ruth Underwood, housle Jean Luc Pontyho a v neposlední řadě klávesy George Duka.

Hodnocení téhle desky je pro mě pět hvězdiček.

reagovat

Jarda P @ 27.07.2016 07:24:23
Já moc na Zappu nejsem, ale Over-Nite Sensation a One Size Fits All jsou skvělé desky. Toto rockové období mám od něj nejraději.

01.04.2006 Ivo, Chrudim | #

Zappovo rockové album z roku 1973, digitálně remasterované a vydané roku 1995. 7 skladeb se stopáží 35 min. Výtečné album, kde v jedné skladbě jsou nápady na několik dalších. Koncertní skladby: Cammarillo Brillo, Dirty Love. Montana - skladba o trpasličích ponících a farmě na vlákna. Varování před vlezlým vlivem televize ve skladbě I´m the Slime. Erotická skladba hojně žádaná na koncertech Dinah-Moe Humm. Album doplňují skladby Fifty-Fifty a Zomby Woof. Je to skutečně Senzace přes noc s výbornou kapelou ve které jsou: Tom Fowler - baskytara, Bruce Fowler - trombón, Ralph Humphrey - bicí, Sal Marquez - trubka, George Duke - klávesy, Jean Luc Ponty - viola, Ruth Underwoodová - marimba, vibrafon, perkuse, Ian Underwood - flétna, klarinet, alt a tenor saxofon a samozřejmě skvělý Frank Zappa - vedoucí kytara a zpěv.

reagovat

11.11.2005 Miroslav Macháček | #

Bezvadná a zásadní,alespoň pro mě,je tohle Frankovo LP.Je z období,které mám u Zappy nejradši.Vřele doporučuju každému.
reagovat