Renaissance - Turn Of The Cards (1974)

18.03.2017 oř | #

Pod nánosy smrdutého prachu, hluboko v zapomění několika dávných oddaných jedinců starých progresivních časů leží hromady skvostných a inspirativních děl hudební historie. Jednou z takových kapel, na než si v dnešním schizoidním světe vzpomene už opravdu málokdo, jsou i britští náladotvůrci Renaissance. Pojetí jejich historizující muziky je průzračné jako lesní bystřina, jako ranní rosa stékající po listech kopretin, zasazených v sadech, patřícím anglikánským biskupům, či v zahradách majetných šlechtických rodů - ale i v okolí obydlí prosté venkovské chudiny.

Od úvodních chopinovsko-romantizujících klavírních tónů, které se volně přelijí v rockovější model, se po čtyřicet minut pohybujeme na území, patřící klasik rocku. Slyšíme krásně čitelnou baskytaru, ušlechtilý tón klasických kytar, zmíňovaného piana, klávesové vsuvky, dynamické bicí, a především nejúchvatnější "nástroj" této kapely - a tím je andělský hlásek divoženky Annie Haslam. Tolik tvárný, znělý a především citem a emocemi nabitý tón, vycházející z jejího hrdla, nemůže přece nechat nikoho chladným. V jeho sousedství se pomalu prodíráme velice energickou a flexibilní nahrávkou, patřící k nejucelenějším sbírkám, pocházejícím ze semdesátých let. Najít v jejím nitru sebemenší škraloup je prakticky nemožné, kapela stvořila naprosto vyrovnanou kolekci o šesti v naprostém souladu probíhajících dějstvích.
reagovat

dan @ 18.03.2017 14:05:07
tak se nám tu sešlo několik výborných alb ze sedmdesátých let. Renaissance ale trumfne všechny, je totiž úplně jinačí než co bylo kolem ní, jistě to dělá Annienin čarokrásný hlas a vynikající(lesní)atmosféra. Buď pochválena hudbo ve své čisté prostotě.
Naprostá povinnost pro všechny co to myslí se sedmdesátkami vážně (nemyslím teď věk okolních dam)

john l @ 18.03.2017 15:54:04
Bože to je lahodná pastva pro moje uši, dívčí hlasy zrovna neobdivuju, ale krásnější jsem snad neslyšel, skvostné, skvostné!

kamila @ 18.03.2017 21:47:08
Jako že tu zpívá zpěvačka? Ještě jsem neslyšela že by v art rockvé kapele zpíval někdo jiný než mužský. Existují ještě další takové anomálie?

vmagistr @ 18.03.2017 22:31:16
Pár by se jich našlo - třeba Sonja Kristina u Curved Air, Inga Rumpf (Frumpy), Renate Knaup (Amon Düül II), ženské vokály (těch dam se tam myslím vystřídalo více) měli i norští Ruphus - a v původních Renaissance Keitha Relfa zase zpívala jeho sestra Jane. A to zmiňuju jen kapely ze 70. let.

tykeww @ 19.03.2017 09:04:06
Co takoví Steeleye Span?

vmagistr @ 19.03.2017 09:36:00
Záleží na tom, jestli se budeme držet artrockové škatule. Kapely jako Steeleye Span, Pentangle (případně v rané fázi kariéry i Fairport Convention) sice disponovaly (či stále disponují) dívčím zpěvem, žánrově už je to ale většinou víc folk rock než cokoli jiného.

kamila @ 19.03.2017 09:38:09
Tak nakonec existují takové spousty kapel a ženským elementem uprostřed, jen žasnu. Sleduju že mám velké mezery, hold pořád je čemu se učit. Děkuju za inspirativní nápady, jdu rychle hledat a zkoušet, jako první začnu touto.

Mayak @ 19.03.2017 10:09:35
ANNIE HASLAM považujem za najvýraznejšiu speváčku v art/prog rocku všetkých čias, ale aj keď je to čiastočne "Off topic", ku asi najpozoruhodnejšej výmene na poste speváka v progrockovej kapele došlo u výborných britských LANDMARQ (žiaľ, nemajú tu ešte profil), keď po odchode skvelého Damiana Wilsona (Threshold, neskôr aj Headspace) nastúpila do kapely rovnako skvelá Tracy Hitchings (pôvodne Quasar), pre mňa osobne po Annie Haslam druhá najvýraznejšia subžánrová speváčka "all times" ...
Damian Wilson nahral s LANDMARQ tri štúdiové albumy, Tracy Hitchings ďalšie dva.

>> odkaz

john l @ 19.03.2017 10:45:33
Čeho se tu člověk někdy nedohledá:) No není ten Progboard boží? Děkuji ti Mayak že jsi zmínil Landmarq. Na několik dlouhých let se mi úplně vypařili z hlavy, kdysi jsem je koupil společně s prvníma Threshold a čuměl že na obou zpívá stejný člověk. Hráli spíš rock než metal(oproti Threshold byli měkčí a umělečtější), Vision Pit nebylo špatné album. Jde ale o hodně neznámou kapelu (aspoň u nás) však tu nemá ani profil a to je tu mnoho menších jmen. Že dnes mají zpěvačku teda zírám.

Mayak @ 19.03.2017 10:58:36
john l: LANDMARQ boli a sú na rozdiel od THRESHOLD (klasický progmetal) typickou britskou neo/progovou kapelou, patriacou do spoločnosti I.Q., Pendragon, Pallas, Arena, It Bites ...
Aj keď akože neprenikli do "extraligy" britských neoprogových skupín (spolu s napr. Final Conflict, Credo atd.), majú hodne fanúškov a sú rešpektovaní v Nemecku, Holandsku a na Britských Ostrovoch ako kapela, ktorá zásadne ovplyvnila neo/progovú scénu ...
... nepochybujem, že špecialista na neo/prog Braňo, kapelu pozná a počúva(l) ...

Ryback @ 19.03.2017 11:36:13
Zdravím,
Vmagistrem zmíněnou Sonju Kristinu z Curved Air (taky mě hned jako první napadla) považuju za stejně zásadní a výbornou zpěvačku (i když je každá jiná), jako Annie Haslam… Obě ženy si tady zaslouží připomenutí a vyzdvihnutí :-).Obě navíc se svými kapelami stále koncertují.

Voytus @ 19.03.2017 14:28:20
Tak přidám také nějaké ty ženy, tentokráte z ranku britského acid folku: Bobby Watson a její neskutečné výšky u Comus, a pak třeba Barbara Gaskin u Spyrogira.

Annie Haslam u mě ale vede (ještě třeba společně s Grace Slick od Jefferson Airplane, což sice jinde jsme, ale na tom nezáleží).

Zdeněk @ 19.03.2017 16:36:06
A co takhle Marjana Semkina z Iamthemorning?

bullb @ 20.03.2017 07:26:13
Pekná pohodová muzička, ktorú som začal počúvať vďaka PB.

merhaut @ 20.03.2017 09:38:30
Já osobně považuju za nejlepší z tohohle ranku Julians Treatment: >> odkaz

Pacman @ 20.03.2017 13:14:10
Jen pro zajímavost, její hlas měl rozsah pěti! oktáv.

Jarda P @ 21.03.2017 06:43:59
Já jsem Renaissance nikdy na chuť nepřišel, stejně jako Steeleye Span. Tento typ ženského zpěvu nevyhledávám a instrumentálně mi tam chybí něc, co by mě zaujalo. Zkusil jsem znovu po letech desky od Ashes po Sheherezade a názor jsem nezměnil.

kamila @ 25.03.2017 14:03:49
Chtěla bych poděkovat všem rádcům za doporučení samých výborných kapel a hlavně výrobných zpěvaček, o žádné z nich jsem neměla ani tušení, takže v mém případě jde o dokonalé rozšíření obzorů. Všechny jsem stihla na y-trubce projet a kromě průměrných Ruphus a šílený Comus to stálo za to a tak si nejspíš něco z toho i koupím.

11.09.2007 hejkal | #

Po Ashes are burning bolo určite ťažké zopakovať tak skvelú hudbu. Ale Renaissance sa iba rozbiehali a v pohode vytvorili nové veľdielo.

Rýchle Running hard, atmosferické Black flame, trošku nevýrazné, ale aj tak mámivé Things I don't understand, absolútne špičkové Mother Russia a ...

Slabinou albumu je hlavne I think of you, táto balada je jedinou vatou na inak výbornej doske.

Úplným vrcholom je Mother Russia, to je mohutná, orchestrálna a podmanivá veľkolepá skladba, ktorá nemá obdoby.

Aj tu sa nachádza perla Cold is being, obdoba to At the harbour, iba spev sprevádza kláves. Atmosferická a chladná skladba, jedna z mojich najobľúbenejších.

Nebyť I think of you, dám päť hviezdičiek.
reagovat

peelie @ 03.07.2013 18:33:50
Hejkal,výstižne napísané, ale podľa mňa I Think Of You je vynikajúca.Trochu sa síce vymyká celkovému poňatiu albumu, ale Annie Haslam tu spieva nádherne.

PaloM @ 12.02.2015 08:50:24
Pátral som po veľmi známej melódii "Cold Is Being" a je to vlastne "Adagio G moll" od Tomaso Albinoni.

hejkal @ 12.02.2015 09:03:08
Áno, viem, tiež som pátral, avšak až po zverejnení recenzie, nuž som sa k tomu už nevracal.