Led Zeppelin - Coda (1982)

01.04.2017 Martin H | #

Vzducholoď již dva roky odpočívala pevně ukotvená v hangáru, když světlo světa spatřila nová deska s logem Led Zeppelin. Ne, nelekej se, milý čtenáři, přeživší členové neporušili své slovo, že jako Led Zeppelin již nebudou dále pokračovat, to jenom kytarista Jimmy Page prohrabal své šuplíky a sestavil desku z dosud nevydaného materiálu. Celé to skryl pod název Coda a vrhnul na trh v listopadu roku 1982.

Na desce se nachází osm do té doby nevydaných nahrávek, z nichž I Can't Quit You Baby je pouze pozdější verzí Dixonova blues obsaženého již na památném debutu. První dvě skladby pocházejí z roku 1970, přičemž druhá z nich, folkrocková Poor Tom by se určitě neztratila na třetím albu. Do období příprav desky Houses Of The Holy nás zanese skladba Walter's Walk. Osobně si ji dokáži představit v sousedství takových pecek jako jsou The Song Remains The Same nebo Over The Hills and Far Away.

Druhá strana desky se nese převážně v duchu příprav alba In Through the Out Door. Hned příjemnou dupárnu Ozone Baby bych si dovedl na tomto albu představit místo některých tam obsažených písní. Následuje lehce taneční záležitost Darlene, díky Jonesovu klavíru posunutá až někam k boogie. Page do toho vyšívá pro něj typická sólíčka. Jó, takhle kdyby hrál na posledním albu, vůbec bych se nezlobil. Vůbec je z nahrávky cítit ducha starých Led Zeppelin, ačkoli vznikala již v době jistého rozkladu. Možná je to důkaz, že skupina nikdy nenatočila nic úplně stupidního, za co by se mohla stydět. O dva roky starší Bonhamova bubenická exhibice Bonzo's Montreux mě však vůbec neoslovuje, přece jenom stojí ve stínu slavnějšího Moby Dicka. Občas se přistihnu, že některé zvuky v této skladbě mi celkem vadí. Ovšem náladu a sluchovody si spravím poslechem závěrečného kousku Wearing and Tearing, parádního hardrockového kousku s výtečným nosným riffem. Jako by to měla být připomínka toho, co na Led Zeppelin miliony fanoušků obdivovaly, obdivují a myslím, že i v budoucnu budou obdivovat.

Slýchám názory, že po smrti Johna Bonhama už žádná deska raději neměla vyjít. Ale přiznejme si, kdyby se ten materiál neobjevil na desce Coda, tak by se objevil na pozdějších reedicích, které následovaly po výběrovce Remasters. Mně se deska s drobnými výhradami líbí, a i když jsem si ji pořídil v rámci kompletace až jako poslední, nedám na ni dopustit a pravidelně se k ní vracím.

reagovat

30.08.2016 Balů | #

K napsání této recenze mne přesvědčila dřívější ne moc kladná hodnocení Cody.

V hudební terminologii je Coda: dovětek. A z tohoto důvodu také vyšla.
Tehdy stále měl management skupiny svrchovaná práva k celému katalogu hudby LZ, včetně nevydaných písní.
Roli samozřejmě hrálo ukončení činnosti po smrti Johna Bonhama.
V té době J. Page neuvažoval o žádných kompilačních deskách, protože tyhle věci prostě Zeppelíni nedělali.
Bylo to ještě před érou CD nosičů.
Kapela měla ještě nevydaný materiál, kterým chtěla udělat radost fanouškům.
A to se jí rozhodně povedlo, je to pořád velká paráda.

A tak po šňůře osmi řadových alb vyšel ještě hudební dovětek Coda.

V rámci hodnocení desek LedZepp to vidím na 4* i když poslední dobou se tu dává téměř všemu 5* .
To by ovšem dle mého měly desky Zeppelínů hodnocení 8-10*
reagovat

Voytus @ 31.08.2016 09:22:02
Jo, tenhle dovětek opravdu není až tak marný, jak se všeobecně soudí. Snad jen, že mohl být tak o jeden, dva songy delší. Ale perfekcionista Page holt jen tak něco ven nepustí.

Rovant69 @ 31.08.2016 09:33:42
Balů, Balů, album CO/DA je velmi složité hodnotit. Sám jsem se s ním seznámil v době jeho vydání a to prostřednictvím tehdejšího Větrníku. Éterem, pominu-li naše média, už lítala úplně jiná hudba, ale Větrník si tehdy držel slušnou úroveň. Hrával hudbu 70-tek a přehrával celá alba s erudovaným komentářem. Inu zaradoval jsem se, když ohlásili Led Zeppelin a album CO/DA. Nicméně, po poslechu, pro mě přišlo zklamání. Album lehce nesourodé, s labutí skladbou od samotného Bonza.
Tak to je to, co mi utkvělo v paměti. Dnes se na to dívám jinak. Veškerá alba vydaná LZ jsou nekompromisní a vzácně kompaktní. Není téměř slabého místa. I když mohu mít 1000 výhrad k té či oné písni, jako celek prostě album od LZ řekněme do 5. alba chutná. Za ta léta zbyly v archivu LZ zajímavé písně z různých tvůrčích období, které by se mohli klidně vyjímat na I, II, III či V nebo na In through the out door. Ale LZ nedělali kompromisy. Písně, které jim nějakého důvodu neseděly, či sami použili již použité nápady, tak na desku prostě nedali. To co zbylo je právě ona CO/DA a ta byla kompromisem, vydat, či nevydat.
S ohledem na různá posmrtná alba jiných skupin a nekončící ždímání archivů, aniž bych chtěl kohokoli jmenovat, myslím že toto album má přeci jen smysl. Je jakousi reminiscencí na to co bylo, tečkou, rozloučením. S ohledem na předchozí alba, asi sotva mohla být CO/DA lepší.
Píši to jako neortodoxní fanda Led Zepp, zachytil jsem vývojově dobu až o něco pozdější, ale za mě silné 3 hvězdy.

Antony @ 31.08.2016 10:09:58
Voytus:
Coda má na této edici 12 skladeb >> odkaz

Balů @ 31.08.2016 11:38:22
Pánové díky za reakce, a to i z pozice neortodoxního fanouška.
Já patřím k ortodoxním, protože jsem vzducholoď zaznamenal aktuálně s Vol.III a pak prožíval emise dalších alb vždy emotivně.
Na vinylovém 3Lp Cody je dokonce 15 skladeb, včetně:
Baby come on home
Travelling riverside blues
a mé milované Hey,hey, what can I do
Také zpětně děkuji za vzdělávací činnost tehdejšímu Větrníku, protože to bylo jedno
z mála světel na konci tunelu, který byl opravdu dlouhý.

Na závěr dík osádce Vzducholodi za inspirativní let,

protože pak měli na co navázat další skvělé kapely:
Aerosmith
The Cult
a také Black Country Communion a Black Keys

Voytus @ 31.08.2016 12:11:49
Antony: jasně, tuhle verzi znám, měl jsem na mysli původní vydání.

Balů: ještě bych neváhal k těm následovníkům přihodit třeba Black Crowes, se kterými Page nahrál živák Live at The Creek, a třeba Rival Sons, kteří už jsou také celkem slušně zavedenou partou, však letos jeli turné s Black Sabbath.

horyna @ 31.08.2016 12:35:22
Balů + Led Zeppelin, podle toho co jsem (jsme) zatím četli, to vypadá na převelikanánskou lásku :-) Tady si do noty asi úplně nekápnem, já velký to broukofil, marillioňák, rushista, yesák, floyďák + mraky a mraky dalších- viz profil (a třeba stounama skoro nepolíbený), mám samozřejmě zeppelíny moc rád, ale rozhodně né vše. Nejvíce zbožňuji střed jejich katalogu a na další velké skladby si vystačím s výběrem Mothership. Codu jsem vlastně nikdy neslyšel a dvě desky před ní celé také ne, takže zde jsou nedostatky, ale jak říkám, i když né úplně vše, chovám k nim rozhodně velký respekt, kdysi jsem četl i biografii, která mne velice bavila a v plánu je poslech některého ze zásadních děl + recka samozřejmostí:-) Tu dobu jsem nezažil a to v srdci chybí. Ale obdivuji tvou úctu k nim a lásku, já to mám podobně s Rush, Marillion a dalšími. A velké díky že tu jsi, nové zjevení a recenzuje pěkně od podlahy, to se mi líbí!!!!!!

Balů @ 31.08.2016 12:41:20
Voytus
Ano Black Crowes- první dvě alba to je pro pro mne zhmotnění 70tek Wow

A live ať The Greek to je mňamka.

kamila @ 31.08.2016 13:08:49
Zeppelini mají u mě rozhodně zelenou, Codu sice nemám, ale hlavně prvních 6 alb je snad to nejlepší, co bylo v hard-blues-rocku napsáný. Obrovskej potenciál se odrazil v nespočtu výbornejch kompozic a všichni, hlavně teda dvojice Page/Plant jsou ikony jak hrom.

Balů @ 31.08.2016 13:44:57
horyna
Na Beatles se shodnem, nejradši od Perného dne dál.
Mám k nim historku. Tatínek spolužáka ze základny přivezl komplet asi 4singlů( byla tam i Yeasterday ).
Na středu desky bylo napsáno-azbukou:
Vokálno instrumentálnyj kvartét Chrobáščiky

K Zeppíkům- prvních pět alb je každé jiné svým zacilením.
I. Výrazně blues rocková deska, ale heavy zvuk
II. Hard rock až ´s metalovou kytarou ovšem i lyričtějsi skladby-Thank you
Iii. Asi nejbarevnější co se muziky z první etapy týče-hodně acust. kytar
IV. To je průnik všech předchozích poloh a ještě vyšší level
V . Nové inspirace- funk, reggae

Robin Trower- kytara na prvních deskách Procol Harum( současníci Beatles)
až do alba Broken Barricades včetně
Byl přirovnáván stylem hry k Hendrixovi

Výborná jsou první dvě alba Twice removed from yesterday
a. Bridge of sighs
A dále třeba Seven Moons s Jackem Brucem ( kdysi Cream )
Jinak má hodně koncertních desek a všechny jsou výborné.

P.s. Kamilo Nirvanu a Soundgarden ( ještě víc) můžu...

aselzesarp @ 31.08.2016 18:50:36
Zeppeliny mám strašně rád, ale upřímně mám třeba takové Pink Floyd už taky radši. Zeppelini jsou super, ale příliš jednoduší, proto se poměrně rychle oposlouchají - na to, jak málo mají jejich skladby vrstev a nápadů, jsou podle mě někdy příliš dlouhé + nevidím u nich vývoj. Jestli, tak spíš k horšímu.

Balů @ 31.08.2016 19:45:52
aselzesarp
Zeppelíni vycházeli z blues, a to určitě není hudba o složitosti, ale o feelingu.
A předávání tohoto feelingu posluchačům je cílem hudebníků kteří tu hudbu tvoří.

Floydi patři mezi pět mých nejoblíbenějších kapel a rozhodně si nemyslím,že jejich hudba je nějak složitá. Jsou to dobře zaranžované jednoduché motivy.
Viz. Echoes, Wish You... nebo Dogs.

P.S. Těch víc než 20 milionů zájemců o koncert LedZepp 10.12.2007 určitě nemělo
zájem o něco jednoduchého, ale o sdílení kouzla jejich hudby!!!

aselzesarp @ 31.08.2016 21:23:09
Já vím, z čeho Zeppelini vychází, moc dobře. Nic to nemění na tom, že výsledek mě oproti Floydům nudí. A zrovna v hudbě Pink Floyd je toho feelingu taky požehnaně.
A složitější hudba než Zeppelini to nepochybně je. Jasně, že to není nějaká meganáročná hudba, kde je potřeba s vypětím sil poslouchat, aby to člověk pochopil. Tak to ale nemyslím.

Jarda P @ 01.09.2016 05:54:03
Složitá či jednoduchá nerovná se lepší či horší. Beatles taky netvořili něco bůhvíjak složitého, ale pro mě jsou neoposlouchatelní. Je to vždy otázka osobních preferencí a nálady.

Luboš @ 01.09.2016 06:13:52
aselzesarp: přesně jak píše JardaP jednoduché nerovná se špatné. Mnohé geniální skladby jsou postavené na třech akordech například Sweet Jane od Velvet Underground, nebo jednoduchém riffu například Love Like Man od Ten Years After, tyhle skladby jsou fantastické i po skoro padesáti letech. Naopak složité a komplikované věci, se nyní nedají poslouchat.

aselzesarp @ 01.09.2016 06:48:14
Ale vy reagujete úplně mimo to, co já píšu. Já nepíšu, že něco je špatné. Já píšu, že MĚ jednoduchá hudba nudí.

Ano, Beatles mě taky někdy baví poslouchat, jenomže jednoduché písničky od Beatles mají třeba tři minuty. A pak už, jak všichni víme, taky zavítali do trošku složitějších vod, ale se stopáží to pořád nijak nepřeháněli.
Zeppeliny mám rád, ale jak říkám, nebaví mě od nich pěti-šestiminutové skladby, kde se toho moc neděje.

yngwie3 @ 01.09.2016 06:51:34
to aselzesarp:
Citujem," Jasně, že to není nějaká meganáročná hudba, kde je potřeba s vypětím sil poslouchat, aby to člověk pochopil. " koniec citátu ...
1/ definuj, prosím, meganáročnú hudbu
2/ stále platí Merhautov zákon

aselzesarp @ 01.09.2016 06:55:13
Eh, četl jsi to vůbec pořádně? To je část textu, kde dávám částečně zapravdu ostatním a popírám, že bych si myslel, že kapela, kterou cvychvaluju, hraje nějak ďábelsky náročnou hudbu.
Takže ne, opravdu tady nebudu ještě obhajovat něco, čím ani neargumentuju pro své původní tvrzení.

aselzesarp @ 01.09.2016 06:56:54
A vůbec teda netuším, co je Merhautův zákon. A nejsem sám, ani google neví.

yngwie3 @ 01.09.2016 07:03:48
to aselzesarp:
1/ prečo si zbytočne sarkastický ?
2/ definuj, prosím, meganáročnú hudbu
3/ Merhautov zákon znie, " hudba není o pochopil, nepochopil ale o líbí, nelíbí " ... vygoogliť sa to nedá ... tiež som ho kedysi nepoznal, ale tu je stále platný ...

aselzesarp @ 01.09.2016 07:10:26
Přečti si tu diskuzi ještě jednou, a třeba ti cvakne, že se ptáš úplně zbytečně.

yngwie3 @ 01.09.2016 07:24:41
to aselzesarp: Čítal som, ale tvoj text je zmätený a plný protirečení ...
Takže ešte raz - definuj, prosím, meganáročnú hudbu ... ďakujem ...
Alebo máš problém odpovedať na jednoduchú a slušne položenú otázku ?

aselzesarp @ 01.09.2016 07:28:33
Ne, můj text dává smysl, všechny své postoje v něm jasně popisuju, jen jsi ho evidentně nepochopil. Neodpovídám na nesmyslné otázky, založené na nepochopení textu.

yngwie3 @ 01.09.2016 07:37:11
Nedokážeš definovať a obhájiť ani vlastný výtvor " meganáročná hudba " ? ...
Tak nič ... škoda času ...

EasyRocker @ 01.09.2016 07:42:29
Nesmyslná a opět pomiliónté zbytečná debata, plynoucí ze subjektivnosti hudby. A postavit tu na srovnání zcela jinou produkci LZ a PF je zbytečnost přímo kardinální. Zcela jiný hudební vývoj, pojetí a témata. Téměř na opačných stranách barikády....

aselzesarp @ 01.09.2016 07:50:33
Ano, hudba je subjektivní. Však kdyby sis, stejně jako kolega, diskuzi pořádně přečetl, uvědomil by sis, že píšu naprosto subjektivně, sám za sebe.
Ani nikde netvrdím hovadiny typu, že hudba je o pochopil/nepochopil. Ne. Tvrdím, že hudba je pro mě o baví/nebaví (nudí/nenudí). A Zeppelini mě nudí, protože mi přijdou jednoduší. Thats all.

EasyRocker @ 01.09.2016 07:59:41
To je tvé svaté právo, aby tě cokoli nudilo. Blbina je přirovnávat ze syrového bluesrocku vyšlou kapelu s kapelou, která se o podobnou škatuli nikdy ani neotřela. To je taky vše.

Balů @ 01.09.2016 08:02:58
JardaP, Luboš, yngwie3, EasyRocker

Dík za reakce.

aselzesarp @ 01.09.2016 08:04:29
Samozřejmě, že je to jiná hudba. Divím se ale oblibě Zeppelinů na progových stránkách. Jakože nijak je neznevažuju, jen mi prostě mezi ty ostatní kapely se zcela jinými postupy nepasují.

EasyRocker @ 01.09.2016 08:14:57
No vidíš, já se jako zarytý zeppelinolog zase divím, že jsou řazeni na stejný level s DP, UH nebo BS. U mě jsou třeba LZ nejméně o level výše. Každý holt máme něco, s čím nejsme spokojeni :-)

aselzesarp @ 01.09.2016 08:44:50
Já neříkám, že nejsem spokojen. Jen se divím, protože Zeppelini rozhodně nějaký progrock nebo artrock nejsou.

yngwie3 @ 01.09.2016 09:10:39
to aselzesarp:

Tvoje slová 31.08.2016 23:23:09
"Jasně, že to není nějaká meganáročná hudba, kde je potřeba s vypětím sil poslouchat, aby to člověk pochopil."

Tvoje slová 01.09.2016 o 09:50:33:
"Ani nikde netvrdím hovadiny typu, že hudba je o pochopil/nepochopil."


Máš chaos vo vlastných názoroch ...
Autor Merhautovho zákona, mi raz ako nováčikovi na týchto stránkach napísal, " se ti poved hezkej protimluv " ...

Stále nemám odpoveď na terminus technicus, "meganáročná hudba" ... vážne ma zaujíma, čo to vlastne obnáša ...

aselzesarp @ 01.09.2016 09:30:06
Tvoje reakce by měla smysl, kdybych tvrdil, že je to meganáročná hudba složitá na pochopení. Já tvrdím, že to netvrdím, takže tvoje reakce je úplně mimo. Jak můžeš po někom chtít, aby si obhajoval něco, o čem prohlásí, že si nemyslí a netvrdí? Že by jazyková bariéra? Nevím...

Voytus @ 01.09.2016 09:40:14
Ale tak na Houses of the Holy a Physical Graffitti se o progrock alespoň otřeli. Já je vnímám jako progresivní skupinu alespoň v tom smyslu, že se neustále vyvíjeli a na každém albu přinesli něco nového. Což se nedá říct o každém interpretovi, který je řazen pod škatulku "progrock".

EasyRocker @ 01.09.2016 09:45:26
Voytusův příspěvek snad nezbývá, než podepsat. Vlastně co deska, to jiný přístup, styl, nové podněty, nějaký nový překvapivý moment. Dělali si, co chtěli, bez ohledu na názory kritiky. Tím u mě tak vyčnívají. A na rozdíl od jmenovaných souputníků je u nich hardrock tak 40-50% produkce.

Antony @ 01.09.2016 09:52:16
O progresivitě Led Zeppelin se vedly dlouhé debaty i na ProgArchives. Nakonec je zařadili jako "prog related" s odůvodněním (s dovolením v angličtině):
"How does Led Zeppelin fit into a progressive site as Progarchives is an ongoing debate, with many in favor, but also some objections. Basically Led Zeppelin wasn't a progressive rock band, but they used progressive textures and progressive elements in their music, but above all they influenced many progressive bands over the years, from YES, to JETHRO TULL, from RUSH to SPOCK'S BEARD, without Led Zeppelin rock and progressive music wouldn't be the same."

Luboš @ 01.09.2016 10:41:42
Hudba je buď dobrá, nebo špatná a líbí-nelíbí. Termím progresivní je poplatný době, co je progresivní nyní, tak nemusí být progresivní za rok.

aselzesarp @ 01.09.2016 10:44:20
Ano, ale pod pojmem progresivní rock se ukrývá určitý styl, který všichni známe. Je jedno, jak je to označení nelogické.

alienshore @ 01.09.2016 10:45:38
progarchives je rovnako "progresívna" stránka ako aj progboard, obe sú len stránkami o hudbe, a tie ich škatuľky čo si povymýšľali sú skôr na pousmiatie, bohužiaľ im nestačia a kapely onálepkujú tak aby to bolo čo najmenšie zlo, takto to dopadne kto sa snaží vytvoriť "dokonalú schému" namiesto toho aby len normálne napísal čo konkrétne hrajú :-) ...

aselzesarp @ 01.09.2016 11:02:21
Když se podíváš na žebříčky obou stránek, je evidentní, že složitější hudba bez hitových ambicí je na těchto stránkách nejlépe hodnocená.

Balů @ 01.09.2016 12:03:23
Luboš: Hudba je buď dobrá, nebo špatná a líbí-nelíbí. Termím progresivní je poplatný době, co je progresivní nyní, tak nemusí být progresivní za rok.

Tomu tleskám, ono se dá i na sebelepším albu najít něco co třeba úplně někomu nesedí.
Já vždy hodnotím alba hlavně jak na mne působí vcelku.

Jinak myslím, že hudby na výběr dost (že).
-:)

horyna @ 01.09.2016 12:29:08
Balů tak se ta debata rozjela do pořádně vysokých obrátek :-)

zdenek3 @ 03.09.2016 21:14:23
Asi mne nebude mít většina zdejších posluchačů LZ ráda, ale pro mne, než dovětek, bych toto album nazval "vejškrabek". Z pohledu jiných výtvorů, která vychází na plackách, je to samo stále dobré dílo.
Z mého pohledu vydaných placek LZ je to ale moc špatná deska a není na ni ani jedna skladba, která by u mne stála za zmínku.
Bohužel.

2,5 *

Zdeněk @ 04.09.2016 06:13:29
Moje řeč.

02.07.2011 Petr Gratias | #

Nešťastný konec legendárních, mnou milovaných Led Zeppelin v r. 1980 tragickou smrtí Johna Bonhama byl pro mne velmi citelný. Z mnoha ohledů. Co se albové produkce týče, rozloučení“ albem In Through Of Out Door bylo pro mě z jakéhosi důvodu nespravedlivé. Takovou tečku si tak velká skupina nezasloužila, osud k ním měl být shovívavější. Proto když se v r. 1982 objevilo album Coda, docela jsem se zaradoval. Samozřejmě jsem tušil, že Jimmy Page a Peter Grant připravili nějaké outtakes, které se nevešly na řadová alba v sedmdesátých letech. O to víc mě ale přitahoval obsah, která byl v podobě osmi skladeb nabídnut.
Jak na album vlastně pohlížet? Přísně pragmatický pohled říká, že zde byl cílený záměr vyždímat ještě ze slavné legendy něco navíc a přitáhnout jejich věrné příznivce k jejich odkazu. No prosím, ale přiznám se, že hodnocení pánů progboardistů třemi hvězdičkami mi připadá přesto hodně kritické a snad jaksi neúprosné. Jistě, jedná se o skladby z různých období, které vnímavý Page s ostatními hudebníky z nějakých důvodů nezařadili na alba (tohle je podobné jako u Beatles, ale i jiných kapel).
Podíváme-li se na bonusové přídavky na albech takových Uriah Heep, tak cítíme, že tyto bonusy byly opravdu na hodně nízké úrovni.
V případě Led Zeppelin tyto „bonusy“ ale vnímám přece jenom jinak. Jak už jsem zmínil jinde, poslední řadové studiové album Led Zeppelin nemám rád (asi jsem ho nepochopil a to ani na vícerý poslech) proto bych mu v mém subjektivním hodnocení dal tři hvězdičky (váhal bych dokonce nad dvěma). Jestliže ovšem má někdo pocit, že Coda nestojí za víc jak tři hvězdičky, jsem z toho osobně roztrpčen. Většinu zeppelinovské produkce bych hodnotil pěti hvězdičkami a jen několik čtyřmi (Coda by mezi ně patřila). Už vidím vlnu nevole na mou adresu, ale promiňte, nemohu si pomoci. Podle mého soudu Codě pánové ubližujete, myslím že při troše tolerance a přivření oka na ty čtyři dozrála. Kdyby byly k těm osmi skladbám připojeny ještě „chybějící“ BABY COME ON HOME, TRAVELLING RIVERSIDE BLUES, WHITE SUMMER/BLACK MOUNTAIN SIDE a HEY HEY WHAT CAN I DO – určitě by to albu prospělo a možná by mnozí z vás změnili svůj striktní názor a navíc bychom měli jejich nevydané věci pěkně pohromadě, co říkáte? (Nemám ovšem spočítanou stopáž, takže by se s ohledem na vinylový formát tam asi všechny citované skladby nevtěsnaly…) V USA udělali tento typ mého „vysněného“ CD, ale Evropa to viděla jinak. Ale Page a Grant tohle asi evidentně nechtěli a možná si říkali, že budou mít ještě malé esíčko v rukávě. To už jsou ovšem jenom moje spekulace…
Ale zpátky k albu, tak jak jsem ho slyšel já.

WE´RE GONNA GROOVE – první skladba je převzatou věcí. Klasická zeppelinovská údernost od prvního tónu. Docela dobře by se vyjímalo mezi elektrickými skladbami akustické Trojky. Plantův hlas je ovšem jaksi méně zřetelný a možná přiškrcený. Zato se zde bohatě popřálo kouzlení elektrických kytar, s nimiž se Page vyrovnal v globálu velmi dobře. Úderný riff a akcentování jednotlivých dob žene skladbu stále ve zběsilém tempu vpřed, třebaže nahrávka nemá úplně vyvážený sound

POOR TOM – šlapající bicí nástroje a Plant vyzpívává méně zřetelnou melodii, kterou ovšem docela zajímavě probarvují akustické kytary s klasickými pageovskými rozlamovanými akordy. Jonesovu baskytaru spíš tušíte než slyšíte. Celé to na mě dělá dojem, že skladba se rodila z nějakého akustického jamu v bluesovém duchu, což Plant navíc prokresluje foukací harmonikou

I CAN´T QUIT YOU BABY – mocně zatěžkané blues, které už v podání Led Zeppelin známe z jejich Jedničky. Dixonovské blues zde má ovšem odlišnější variantu. Syrovější, neučesanější, kde si Page pohrává se základním kytarovým motivem a Plant pořádně tlačí na hlasivky. Bonhamovy breaky překrývají Jonesovu baskytaru, ale jenom do okamžiku, kdy dochází k pianissimu, které ovšem vzápětí Page promění téměř ve fortissimo. Stačí během akordické výměny nasázet do harmonie tolik tonů, že se jen těžko dopočítáte. Jeho kytary mají syrový a přebuzený sound. Oproti již uvedené verzi je to humpolácky zahraná skladba, ale osobně mě neuráží. Jednalo se vlastně o nahranou zkoušku během připravy vystoupení v Royal Albert Hall.

WALTER´S WALK – rychlejší tempo nás dostane do varu. Bonham a Jones přesně spojují rytmická přediva a tvoří tak bytelný základ Pageovým kytarovým riffům a Plantovu hrdelně syrovému vokálu. Myslím, že na čtvrté řadové „runové album“ by se skladba zařadit dala, i když by pravděpodobně nepatřila mezi jednoznačné perly, které toto album obsahuje, ale nijak by nesnižovala jeho úroveň. Skladba patří do rodu těch energických vichřic, které Led Zeppelin dokázali vyprodukovat a jimž dali zejména na koncertech tu nejvitálnější energetickou polohu.

OZONE BABY – jak jinak, než hardrockový nosný riff je tím stavebním pilířem téhle skladby. Melodická linka téhle skladby sice nevykazuje nějaké závratně rafinované skladatelské a aranžérské postupy, nicméně v mezihře Page vloží do opakujícího se tématu kytarové sólo, které utvoří spojující můstek a dodá jakousi osvěžující dávku tónových variací. Tenhle recept zvolí v závěru skladby kytarové sílo s protahovanými tóny ještě více prokreslí. Šlapající a opakující se schéma má ryze taneční charakter, ale ani v tomto případě se nejedná o nějaký hluboký interpretační nebo instrumentální propad, jak by se snad někdo mohl domnívat….

DARLENE – Page dokázal vymyslet řadu výtečných nosných riffů a ani v tomto případě nezůstal nic dlužen své pověsti. Plantův přiškrcený hlas výtečně frázuje a zdůrazňuje rockandrollovou atmosféru hlasového podání v mírně elvisovském podání, ale jinak Jones, který stačí vedle dusavých basů zahrát skvělé klavírní party, které jsou pojaty v duchu boogie a zeppelinovskou hudbu dokáží díky jejich vysokému hráčskému potenciálu vrátit k obnaženým kořenům hudby, která byla kolébkou stylů, které se do jejich hudby promítají.

BONZO´S MONTREUX – podobně jako na Dvojce i zde se Bonham rozhodne vytvořit skladbu postavenou na bubenických exhibicích podle jeho vlastní režie. Ve srovnání s Moby Dickem sice cítíme, že dvakrát do jedné řeky vstoupit nelze, nicméně jeho bubenické breaky a plnotučné dynamické odstínění jeho robustního bubnování má svoji celistvou tvář a zejména jeho práce na velký buben a kotle mají úctyhodnou podobu…

WEARING AND TEARING – závěrečná skladba má opět klasické zeppelinovské téma. Nosný opakující se riff s unisony kytar a baskytary a zásadními akcenty na bicí baterii mají charakter mocné hudební vichřice s opakující se frází Plantova zpěvu, který svými pořádně zaostřeným hlasem vyráží hrdelní tóny a emocionálním způsobem dodává skladbě pořádnou transfúzi energetického potenciálu a aniž by měla skladba nějakou mimořádnou harmonickou podobu dokáže přesvědčit, že i s podobně vystavěnou skladbou se dá dosáhnout mocného účinku za syrových kytarových náletů a znovu si musíme připomenout jak se tradiční syrový rock and roll v podání takového Little Richarda dokázal během let přetavit v hardrockové téma s pořádným náporem hutného soundu, který se valí jako divoká bouře…

Jako všude jinde – i zde jsou silnější a slabší místa, ale jak už jsem řekl na začátku mého zamyšlení, myslím, že album „odpadků“ na čtyři hvězdičky může dosáhnout (přivřeme trochu jedno oko). Opravdu si myslím, že jenom tři by bylo vůči takovým hudebním gigantům nespravedlivé, ale chápu, že na jedno téma mohou být různé pohledy….


reagovat

gunslinger @ 03.07.2011 03:56:04
čau petre pekne napísaná recenzia.. škoda že nemám taký talent na písanie ako máš ty... ináč album som počul asi iba raz alebo dva krát,platňa sa my zdala taká nemastná neslaná pieseň od roberta johnsona - travelling riverside blues by albumu strašne pomohla.

Petr Gratias @ 03.07.2011 07:28:08
Ahoj Gunslingere....
díky za poklonu. Možná se ve mně nějaký talent zrodil už v dětství, kdy jsem začal psát svůj první román, později, povídky, texty k písním, slohové práce, charakteristiky a tak jsem nějak pokračoval dál.... Na druhé straně nejsem vůbec technický typ, matematika mě nic neříká, stejně jako fyzika a chemie. Jsem spíš na literaturu, historii možná výtvarné umění a samozřejmě HUDBU (takže nejsou v takovém tom klasickém levelu).
Nicméně pokud chceš psát "trochu" víc, a přijmeš ode mě drobnou radu, zkus nabídnout svoje pocity, představivost, kreativní zážitky a samozřejmě to bude chtít stylizaci. Hodně lidí hledá recept, nebo strategii jak psát, ale podle mého subjektivního myšlení je to otázka emocí a vibrací - ostatně jako hudba sama. Není to žádný ekonomický audit, kde jednoznačně všchno musím být exaktní - jedna a jedna jsou dvě.... Pokud se za pocity nestydíš a nemáš nějaké vnitřní zábrany, dej se do toho. Držím Ti palce a přeji hodně štěstí! Ahoj Petr

luk63 @ 03.07.2011 08:23:22
Ahoj Petře. Myslím, že 3 * není zas tak kritické a neúprosné hodnocení (ba v tomto případě naopak). V době, kdy jsem je Codě dal, to na Progboardu znamenalo dobré album, 4 * pak excelentní přírůstek do sbírky a plný počet zásadní album pro daný žánr (nebo tak nějak). U Cody opravdu víc přivírat oči nemohu. Naopak mi In Through the Out Door nepřipadá jako nedůstojné - nebo jak píšeš "nešťastné" - rozloučení legendy (to spíš ta Coda). A ještě by mě zajímalo, kterým deskám LZ bys nedal plný počet, jestli to cheš tady prozradit nebo si to necháš pod další rezence jejich alb. Měj se

hejkal @ 03.07.2011 08:29:01
gunslinger - v písaní je významné aj naučiť sa škrtať, čím nenarážam na Petra. :)

Petr Gratias @ 03.07.2011 09:00:41
Zdravím Hejkala....
ano, to je velmi správná replika - umění škrtat.
Bez sebereflexe to samozřejmě nejde. Souhlasím s Tebou!

Zdravím i Luka63...
respektuji Tvůj názor. Z Tvých postřehů cítím i na jiných místech, že jsi velmi citlivý pozorovate a vnímáš věci do nitra.
Samozřejmě se časem probojují i dalšími zeppelinovskými alby.
I., II., III, IV., Houses Of The Holy, Physical Graffiti - to je všechno pět kvězdiček. Jinak už je to u Presence a The Song Remain The Same...
Opravdu sorry (nemohu to nějak vzít zpátky) In Through The Out Door jsem po více posleších nemohl nějak radikálněji "vzít na milost". Nechci se ohánět jinými, tady jsme každý za sebe, ale skutečně ve svém zeppelinovském okolí jse se dosud nesetkal s nikým, kdo by tohle album akceptoval. Někteří si ho vůbec nekoupili a jiní jen kvbůli pietě, ale vůbec ho nehrají. Občas se stane, že se prostě názorově nepotkáme, ale aspoň je pestřejší a máme možnost více přemýšlet... Díky za toleranci a pochopení. Ahoj Petr.

PaloM @ 03.07.2011 20:43:37
Coda je pre fanúšika a zberateľa "a must have" album a jediný dôvod, prečo som si ho zatiaľ nekúpil je, že v naších končinách mi nedkážu obchodníci zohnať verziu s 12 skladbami (čím ma prinútili skopírovať si to z japonského vydania). Snáď sa ešte dožijem. Pre mňa je celá tvorba Led Zeppelin oficiálnymi videami aj neoficiálnymi 2DVD úplných koncertov posvätná krava. Čo by sme dnes za to dali, keby reunion Led Zeppelin zosmolil ešte nový album takýchto odpadkov :-)

Ivko @ 15.02.2013 09:05:00
Petr Gratias
CODA je síce zaradená do LZ diskografie ako posledná radovka, no pokiaľ si dobre všimneme, kedy bol album vydaný a hlavne, aký materiál obsahuje, má skôr, podľa môjho názoru, charakter kompilácie, alebo nie moc najšťastnejšieho marketingového ťahu. Može sa to porovnať napriklad s vydanim poslednej radovky skupiny Queen Made in Haeven... Napokon v recenzii Petra G. je to veľmi dobre vystihnuté "Přísně pragmatický pohled říká, že zde byl cílený záměr vyždímat ještě ze slavné legendy něco navíc a přitáhnout jejich věrné příznivce k jejich odkazu." V tomto ohšade, ako fanušik skupiny možem iba konštatovať, že napriek všetkému, som rad, že sa toto album vydalo... A preto sa pokúšam vo svojom prispevku o jeden z možných, vysvetľujucich i obhajujúcich pohľadov. A tak to, prosím treba brať.
V tomto ohľade by som len k dobrej a racionálne "triezvej recenzii" Petra G. vsunul iba niekoľko hádam faktických, či doplńujucich poznámok k obsahu materiálu na LP a CD nosičoch.
Obsah LP
A strana
1. "We're Gonna Groove" (nahraná naživo v Londýne, 9.1. 1970). Prevzatá bluesovka od Ben E. Kinga a James A. Bethea. Ked si všimneme dátum nahrávky, tak sa casovo i tematicky presne kryje s obdobím debutového albumu Led Zeppelin I.
Vycerpávajucu informáciu o tejto piesni si môžete doplniť na link
>> odkaz
Skladba, ale jasne ukazuje na to, k čomu sa LZ vo svojej rannej tvorbe hlasili. Myslím k blues...
2. "Poor Tom" skladba z dielne tandemu Page a Plant.
Chronologicky sa kryje s obdobím albumu LZ III.
Opať odkaz na link
>> odkaz
3."I Can't Quit You Baby" (opat živák nahratý v rovnakom čase ako prvá skladba), prevzatá skladba od bluesoveho veterána Willie Dixona. Pieseń vznikla v 50tych rokoch 20. storočia. To, čo do nej LZ "vtlačili", tak určite veľmi osobité, citlivé aranžmá. Tu treba asi zdôrazniť hlavne prístup J. Pagea, ako vyborného štúdiového hráča, ktory sa "pohyboval" v nahrávacích štúdiach už v polovici 60tych rokoch minulého storočia. Dúfam, že to pre fanúšikov JP a LZ nie je žiadnym prekvapením.
A napokon si svoje odhral pred vznikom LZ v legendárnych Yardbirds a bol to údajne prave on, čo navrhoval pre novu superskupinu názov The New Yardbirds.
Ak ma niekto chuť si vypočuť ako znela pôvodná dixonovka, tak prosim,link
>> odkaz
Ja by som však verzie osobne neporovnával, len by som odporučal, všimnuť si ako citlivo, vkusne a nápadito, skupina LZ pristupovala k prebraným zaležitostiam od starých bluesovým machrov.
4. "Walter's Walk" je poslednou skladbou na pôvodnej, teda vinylovej verzii albumu. Je opäť z dielne Page a Plant. Skladba časovo korešponduje s obdobim albumu Houses of The Holy.
Viac, opäť na link
>> odkaz
Strana B
Celá druhá strana pochádza výlučne z dielne Page Plant. Nebudem sa k nej špecialne vyjadrovať, nakoľko vyčerpávajúce informácie si možu prípadní zaujemcovia nájsť a prečitať na link a jej odkazov.
A napokon Peter G. vo svoej recenzii tiež tomu venoval dostatočný priestor.
Tu by som, ale pripomenul jeden fakt. Materíál, ktory sa nachádza na vinylovej a teda pôvodnej verzii albumu Coda, okrem dvoch živákov, možno považovať aj za "zbierku" riadych štúdiových nahrávok LZ, flakov, ktoré sa nedostali na ich radovky a to z rôznych pričin. Nie je ale podstatné, pátrať po týchto príčinách, dôležitym je asi fakt, že sa na ne nezabudlo a boli vydané spolu na tomto "poslednom" albume skupiny.
Ešte ma napadla jedna drobnosť, či odkaz pre zeppelinovských zberateľov, či fajnšmekrov. Toto album existuje vo viac ako štyridsiatich verziách, jednak na vinyloch, ako aj na CDnosičoch. Bolo vydávané v roznych častiach sveta. Posledná vinylová verzia napr. v Ruskej federacii, nedavno a to v roku 2010.
>> odkaz
Druhé moje upozornenie je na jednu publikaciu, kde si zberatelia môžu najsť o LZ nosičoch TOTALNE všetko. Tou je The Illustreted Collectors Quide To Led Zeppelin od Roberta Godwina. Neviem presne koľko nových, doplnených, či rozširených vydaní tejto LZ "biblie" zatiaľ bolo vydaných. Ja vychadzam z konkretnej tretej kanadskej edicie z roku 1990, ktoru mám vo svojom LZarchive.
V spomínanej 480stránkovej publikacii, v suvislosti s albumom Coda je uvedená informacia, že vlastne jedinou a pre mňa nepodstatnou, odlišnosťou všetkých možných doposiaľ vydaných vinylovych verzii, je iba obal. Presnejšie jeho sfarbenie, sýtosť farebných prechodov, ich odtiene. Ale to zberatelia dobre poznaju a niekedy, a vlastne vo vačšine pripadov to bola iba vec tlače, preto to ani nemožno celkom považovať za raritu.
Ak už predsa nejake raritné vydania na vinyloch, tak mexické, len s čiernobielym prebalom, považované skôr za pirátske. Je tu však celkom zaujimavé nemecké, ktore obsahuje aj prvé dva radové albumy. Teda tri v jednom. Aby som bol presný vydanie v bývalej NSR, či ľudovo povedané, v Západnom Nemecku.
No, čo je asi na albume CODA zaujimavejšie, to sú prave tie bonusy, ktoré uvádza Peter G. a ja by som opať k tomu len doplnil par upresňujucich drobností.
Nebyť tej, či onej CD a bonusovej verzie albumu, by hádam veľké množstvo fanúšikov skupiny LZ sa k štyrom "trackom" asi nikdy ani nedostala... Iste, v rádiách, sa všetko hralo, hrá a bude hrať. Ale...
Nie, nebudem objavovať objavené...
Vyčerpávajúce informacie opäť prosim tu
>> odkaz
Len skutočne jedna zásadná informacia. Skupina LZ patri k mala rockovým formaciam, ktore nevydávali single. Jedinú výnimku tvorí zaležitosť nahraná 5. novembra 1970 v londynskych Island Studios. Singlovka "Immigrant Song" s Bstranou "Hey Hey What Can I Do". Tuto piesen, ktorá sa nedostala z neznamych príčin na radovku LZ III, a daľšie tri skladby, o ktorych píše o. i. aj Peter G. vo svojej recenzii, možeme nájsť v CD bonusovom prevedení, nepravom na bok niekedy odsúvaného albumu CODA.
Ja som práve pieseň "Hey Hey What Can I Do" prvýkát počul na stanici Slobodná Európa a uvadzal ju Karel Kryl. Mimochodom, neviem, či je pre milovníkov jeho tvorby známe, žš prave Karel mal veľmi rád progresívny rock podoby Yes i LZ. To len tak na okraj...
A na úplný záver... Album Coda, ja osobne nemám dovôd hodnotiť nejakými hviezdičkami. Určite však stoji za to, aby si ho človek vypočul a trochu sa nad ním, teda nad jeho obsahom aj zamyslel.

Mohyla @ 15.02.2013 09:19:01
ivko, vidieť, že zepelínov máš naštudovaných, len faktickú, gramatickú poznámku, v slovenčine je ten album, nie to album.

adam @ 15.02.2013 10:05:12
Coda vznikla vyhradne len ako zmluvny zavazok, ktory bolo treba splnit a tak aj vyzera.

Ivko @ 15.02.2013 10:15:11
Milá, vlastne milý Mohyla @
15.02.2013 10:19:01
Verím, že som v oslovení nespravil nejakú zásadnú gramatickú, alebo inú chybu. Ešte, že som si pre istotu klikol na Tvoj profil "obyčajného chalana...". Ale dobre, aj toto je reakcia. Možno, ked´ budem nabudúce písať do nejakého jazykového okienka, dám si vačší pozor...
Ale, ked´ si sem-tam čítam niektoré odkazy na Progmoarde, viac ma zaráže niečo iné ako ich jazyková, či gramatická "čistota". Aj tento odkaz, špeciálne pre Teba, dal som pred jeho odoslanim, radšej skontrolovať... Údajne je o.k. Ak nie, tak sa moc ospravedlńujem.

Ivko @ 15.02.2013 10:22:32
adam @ 15.02.2013 11:05:12
Iste, najvačšiu "zásluhu", či záujem, mal hlavne na tom, dnes už zosnulý "piaty Zeppelin" - Peter Grant. Ale to škoda rozoberať...

Mohyla @ 15.02.2013 11:18:13
ivko, klídek, pohoda! O nič nejde! Nie si prvý, ani posledný, ktorý si to mýli. Väčšina to však berie tak, že.. jééj, ani som si to neuvedomil, díky za upozornenie. :-)

b.wolf @ 27.10.2015 15:18:15
Je to už drahně let, co jsem poprvé slyšel, jak se kámoš trefně vyjádřil, poslední LP zepelínů. Pochopitelně že tehdy jsme neznali výraz "kompilace", ale po prvním poslechu na jeho ručně zkonstruovaném a skvělém gramofonu Tesla, který si umně upravil a připojil k rovněž vlastnoručně sestrojenému zesilovači (dodnes vidím tu přední parádně vyleštěnou stěnu s blikajícími LEDky), jsme byli poměrně překvapeni. Jasně, jsou to LEDZEP, úvodní flák nebo Ozone Baby-paráda, ale ty ostatní a "nějaké bonusy?" Bonzovo sólo bylo v pohodě, ale jinak nás to poměrně zklamalo, takže jsme se po vrácení desky ani po ní nesháněli. LZ jsou pro mě alba po Presence, In through vůbec a tohle album jsem si kdysi pořídil spíš do kompletu se čtyřmi bonusy, které vytahují hodnocení na slabší 3*...

06.04.2010 luk63 | #

První várka písní z let 70 až 73, které (ať už z jakýchkoliv důvodů) nevyšly na řadových LP, našla uplatnění na fenomenálním 2LP Physical Graffiti. Coda je z tohoto pohledu opravdu deska, obsahující naprosté zbytky, nesourodá kompilace nahrávek z celého období existence Led Zep, které ve své době celkem oprávněně nenašly uplatnění na řadovkách.

Myslím, že vše nejpodstatnější už bylo řečeno v předchozích recenzích. Já se proto zaměřím na něco jiného. Mám totiž remasterovanou USA verzi Cody z. r. 1993 rozšířenou o čtyři skladby. O těch se chci zmínit.

♦ Baby Come On Home (Bert Berns, Jimmy Page & Robert Plant) je nádherný blues natočený 10.10.68 během frekvencí pro první LP s Jonesovým klavírem a hammondkama a líbivými vícehlasy. Určitě nejde žádný odpad z jedničky. Vyšlo i na Box Set 2.

♦ Travelling Riverside Blues (Jimmy Page & Robert Plant/Robert Johnson) nahraná v BBC Studio 24.6.69 - Johnsonovo blues s klouzavou kytarou a pozměněným textem, vyšlo na Box Set a BBC Session.

♦ White Summer/Black Mountain Side (Jimmy Page) z koncertu 27.6.69 je především o Jimmyho akustické White Summer, do níž je uprostřed vložen motiv z Black Mountain Side. Vyšlo i na Box Set.

♦ Hey Hey What Can I Da (Led Zeppelin) - B strana USA singlu (A strana: Immigrant Song) natočená v červenci 70. Poloakustická perla, moc příjemná píseň.

Tyto bonusy celkový dojem z "mé" Cody poněkud vylepšují a jsou zahrnuty do tohoto hodnocení.
reagovat

martin69 @ 17.03.2011 13:07:55
Mám také tohle album s bonusy.Sice jen na minidisku.Nahrané z Complete Studio Recordings.Hodnotil bych také 3***.

07.09.2007 miguel7 | #

Nemohu než souhlasit se Zdenkem3. Když jsem si ho koupil za 350kč, hledal jsem cokoliv pozitivního na tomto albu, abych neměl tolik špatný dojem z jeho poslechu a vyhozených klofáků, tehdy ještě tvrdě a trpělivě našetřených z kapesného. A přeci jsou tu dvě věci, ke kterým se vracím. BONZO'S MONTREUX a závěrečná WEARING AND TEARING, která spadla pod stůl při nahrávání ITOTD (79). Je výborná, ale na synťákově laděné album by se tento (docela) nářez, moc nehodil. Ale baví

Jinak za moc nestojí. Úvodní není tak chytlavá jako v živém podání z Royall Albert Hall a Poor Tom taky není žádná sláva. Ani o dalších kouscích se mi nechce moc psát. Mají v sobě sice chvilky, které jsou mi sympatické, ale to je všechno.

Tohle album nemuselo přicházet na svět a některé povedené skladby si mohli nechat na nějaký ten Remaster. Jako důstojné album bych ho nikdy nepovažoval a vidím v něm jen z dalších tahání prachů jen ze jména, tehdy ještě tak čerstvého a bolestného pro mnohé fanoušky, kteří ještě nezkousli pád vzducholodě
reagovat

Voytus @ 14.12.2007 11:43:38
Ta úvodní je z Albert hall, jen je tam přidaná druhá kytara a odstraněni diváci.

miguel7 @ 16.12.2007 22:33:51
a hned jak to utáhne.

25.08.2007 zdenek3 | #

Měl jsem,mám a budu mít Led Zeppelin do smrti rád.Jsou to velikáni,kteří mají své jednoznačné a nezastupitelné místo v dějinách nejen rocku,ale hudby vůbec.Vzhledem k tomu,že k jednotlivým albům všech skupin přistupuji bez protekčních vnitřních sebeklamů,tak když se něco i u mé oblíbené kapely něco nepovede,tak to tak je.Jak jsem již napsal,od fenomenálního Physical Graffiti,to jdes kvalitou \"dolů kopcom\".Presence a In Through the Out Door bych ještě se zavřeným okem dal na 3***.Ale tady už je to fakt dle hodnocení dole \"Jen pro sběratele a fanoušky\".
takže 2**

reagovat