IQ - Ever (1993)

30.03.2020 EasyRocker | #

I přes téměř absolutní hodnocení tohoto díla britských veteránů, u mě to není tak jasné a prosté. Jako celek mě nikdy nesebralo jako orgie Subterranea, Dark Matter, Frequency či rané klenoty na špici s The Wake. Těžko vyznat, proč tomu tak je. Hudba se klikatí a paličatým uším ne a ne poručit...

Nejtěžší kalibr tasí už The Darkest Hour zásadní a letitý flák. Precizních 11 min. = made in Jowitt, Orford, a další. Keyboardo-mellotronovou clonu promění Nichollsův, životodárný, soustředěný zpěv. Oproti 80-ové éře můžeme v max. rockovém zábalu chválit Cookovu baterii i Jowittův basový tanec. Dvoudílná Fading Senses využívá vedle mellotronu a samplů také Orfordovu flétnu. Pekelně temná jízda s démonickým Peterem Cookem mi vždy připadala překombinovaná. Jako bych se v tom moři vjemů ztrácel. Out of Nowhere - osmdesátkově okovaná. Ve strohém marši ale postrádám výraznější opěrný bod, i když se zjevují hravé, až bizarní zvukomalby. Pochyby odešle za horizont atmosféricky kreslící flétna a nastupující rockové supění. Pilotní Further Away - IQ, jak je zbožňuju, ani smítko námitek! Za patnáct minut projdeme mnohým, a vše vrcholí klávesami ruku v ruce s Holmesovými žhavými uhlíky. Ani další zářezy mi vrásky na čele neudělaly. Po melodicky jímavé, hackettovsky prosvětlené Leap of Faith uzavře k zářné spokojenosti celý příběh Came Down. Nostalgicky smířlivý tón s banksovskou ozvěnou. Tyhle slzavé pointy dovedli třeba i Květinoví králové...

Lyricky i hudebně závažná a jistě i depresívně působící kolekce. I proto subjektivní úskalí se na onu frekvenci naladit. Jde ale o menší albový úsek, a kdo ví co další poslechy. Ever pro mě rezonuje lehce na vlně Fates Warning, Evergrey, třeba i VdGG. Náladou, aniž bych chtěl jednotlivé bandy hudebně srovnávat. Jasných a silných 4/5.
reagovat

jirka 7200 @ 30.03.2020 19:59:38
EasyRockere, jen 4 body ? Hanba ti ! :-)
Slyšel jsi EVER 2018 Remix? Třeba by ti sednul modernější sound nahrávky ......

EasyRocker @ 31.03.2020 05:45:58
jirka7200: ahoj, já to slyšel v různých podobách. O zvuku to není, prostě druhá a třetí věcička mi přijdou jako slabší. Hned večer jsem si schválně dal nášup v podobě Subterraney, a lebedil si od začátku až do konce. To je ten neposlušný mozek a uši :-)

muf @ 31.03.2020 06:44:37
Já jsem na tom podobně jako Easy. Ever mám rád. Patří mezi desky, které si rád a poměrně často pustím, ale někdy mám problém se na něj naladit. Naproti tomu Dark matter či Seventh house, to jsou díla, u kterých mi naskakuje husí kůže a nemůžu se odlepit. U Ever to mám tak, že pokud nemám absolutní klid na poslech, tak mě lehce něco odtrhne a už to není ono. Nic se ale nemění na tom, že IQ jsou pro mě top kapelou. Ever bych dal také silných 4.

bullb @ 31.03.2020 06:53:47
Vzhľadom na to, že sa začínam (konečne) po 30 rokoch orientovať v tejto hudbe, dovolím si tiež hodnotiť za 4*. EasyRocker: Súhlas s tebou, Subterranea je je lepšia.
Pekne napísané :-)

EasyRocker @ 31.03.2020 07:56:21
Díky pánové moc za posty...! Je zajímavé, jak je hudba nevyzpytatelná. Deska tu má skoro max hodnocení, takže jsem čekal lavinu kritiky, ale vy to slyšíte zase podobně jako já. Ale i na druhý tábor jsem zvědav.

Danny @ 01.04.2020 17:31:41
Moc hezká recenze, fanouškovská a přitom objektivní. IQ jsou pro mě v pohodě akceptovatelní. Mám je docela naposlouchané a vnímám je jako promyšlený pop rock v tom nejlepším smyslu slova. Bez předsudků a mindráků. Pokud IQ přinášejí pro tento žánr ty typicky rozvolněné plochy s emocionálním odstínem, nejsou přehnaně sentimentální a nesměřují ke kýči. Tohle se řadě jiných kapel vybalancovat nedaří. Vnímám ale velký nepoměr mezi instrumentálními pasážemi, které jsou výrazově intenzivní a obsahují i méně obvyklé postupy a vstřícnými zpívanými částmi. Instrumentální riffy jsou silné a energické, se zpěvem to zpravidla trochu zvadne. Hned úvod The Darkest Hour je parádní, je radost ho poslouchat - v tomto duchu kdyby to bylo celé, je to pecka. Pak to ale zesládne a zplyšovatí. To je hrozná škoda! To, že kapela zvládá i vrstevnaté postupy, nám na mnoha místech ukáže, vždycky ale jako by se bála, aby to nepřehnala. Pro mě ale převládají pozitiva. Díky za podněty k zamyšlení.

EasyRocker @ 01.04.2020 17:47:50
A Dannymu speciální díky. Právě proto, že nejsem kován v hudební teorii a hudbu vnímám jen instinktem, šestým smyslem, o to víc jsou pohledy z opačné strany barikddy potřebné Každá strana na to nahlíží z jiné strany tunelu a vnímá i jiné věci, a výsledek (snad) obohatí všechny. v tom vidím taky skvělý přínos Progboardu.

20.05.2018 horyna | #

Věřím že každý progrockem ošlehaný fanoušek přišel alespoň jednou do kontaktu s předními představiteli tohoto žánru, kapelou IQ. Ta se na svém albu Ever sešla opět s původním zpěvákem Peterem Nichollsem a předložila jednu ze svých nejucelenějších nahrávek. Jedná se o do puntíku vyvážené album naplněné překrásnými harmonickými plochami a okázalou nástrojovou bravurou. Nejde o žádný nostalgický návrat artrocku sedmdesátých let. Uslyšíme hodně romantiky, nepatrný závan sentimentu, ale i postupné přemísťování hudebních myšlenek do ráznějších a rytmičtějších úseků, které mají v popisu práce desku oživovat.

Iq, Pallas, Pendragon a mnozí další tvoří už dlouhá léta druhou vlnu britského progresivního rocku a každou další nahrávkou se pomyslně předhánějí, kdo že trumfne toho druhého. Velice osvěžující je úvodní skladba The Darkest Hour, dvojdílná tajemná hvízdalice Fading Senses a četně promakaná epopej Further Away.

Iq jsou velká jistota, nostalgie i upřímný hudební pohled směřující stále vpřed. Ten jasně dokumentují poslední nahrávky souboru Frequency a The Road of Bones, které si se svými staršími bratříčky náramně rozumí a odkaz Ever posouvají vstříc budoucnu.
reagovat

john l @ 20.05.2018 10:58:25
Zhruba rok se chystám na tuhle recenzi. Teď spěchat už vůbec nebudu. Horyno napsal jsi to i za mě. Dokonalé, souhlasím. Jedno z mých prvních a dodnes nejoblíbenějších alb od IQ.
Návrat P.Nichollsona byl správný krok(nic proti jeho předchůdci), ale on k nim zkrátka patří.
Bodlo by něco nového, čtyři roky utekly jako voda.

Mayak @ 20.05.2018 14:19:55
Milujem všetky štúdiové placky IQ, aj obidva z obdobia Paula Menela, ale za vrchol tvorby kapely považujem s odstupom času albumy "Ever" a "Subterranea".
"Ever" je absolútny koncentrát, asi sekunda vaty, či nejakej slabiny ...
IQ oproti Marillion, Pendragon, či Galahad koncertujú pomerne veľmi skromne (10-15 koncertov ročne) a navyše obyčajne len na Ostrovoch, či v Západnej Európe, vo svojej histórii najbližšie hrali raz vo Viedni a 2x v Poľsku (Bydgoszcz a Inowroclaw) ... aj tak som ich videl 3x a je to excelentný zážotok ...

jirka 7200 @ 20.05.2018 16:39:22
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel z prog rockové oblasti. Ač se v jiných případech naše hudební priority s horynou, Mayakem či johnem mohou někdy mírně rozcházet, v tomto případě se radostně připojuji k jistě početnější družině velkých obdivovatelů tohoto souboru.

Výborná deska a rovněž excelentní zvuk i dynamika nahrávky (DR 13). Za mě plný počet bodů.

horyna @ 21.05.2018 07:11:00
Mayak mě ve své polemice nad nejlepšími alby IQ přivedl na myšlenku vzájemné konfrontace mezi námi, kteří kapelu léta obdivujeme, abychom zkusili sestavit svůj žebříček z pěti (minimálně tří) nejoblíbenějších alb IQ. Oblíbených, ne těch, o kterých si myslím, že jsou jejich vrcholy. Tam by jsme se asi všichni shodli na desce Subterranea. To znamená pište srdcem, ne mozkem. Pokud počítám dobře, mají brité na kontě studiovek deset, takže je z čeho vybírat.

Účast je "povinna" především pro ty, kteří tady v posledním cca roce přilepili nějakou tu recenzi k této kapele. Mistr Adam6, john i, oř, Titan, Jirka7200 a samozřejmě Braňo, Mayak, Mohyla, prostě všichni (nechci se někoho dotknout, když ho vynechám), kdož k tvorbě IQ nějakým způsobem zhlížejí.

U mě se rýsuje natěsno následující pořadí:

Seventh House
Ever
Frequency
Road of Bones
Wake

oř @ 21.05.2018 13:25:40
Horyno kvituji tvoji nabídku. Jelikož jsou IQ mojí celoživotní láskou, rád se tvé ankety zůčastním.

Trojice Subterranea - Ever - The Seventh House, by bez rozdílů pořadí obsadila první příčky. Rovněř mám rád Dark Matter a deska poslední The Road of Bones, se taky povedla.
I ty ostatní jsou v pořádku, od IQ neznám vyloženě slabou desku.

Mohyla @ 21.05.2018 13:38:50
Ja bez rebríčku! Nie som priateľom rebríčkov! :-) IQ ma uspokojujú celou tvorbou!

Brano @ 21.05.2018 13:45:34
IQ je skupina,ktorá mi spolu s Marillion,Pallas,Credo,Pendragon... zmenila život.A to doslova!Tiež mám najradšej albumy Ever a Subterranea a považujem ich za vrchol tvorby IQ.V tomto súhlasím s Mayakom.Naopak,albumy s Paulom Menelom mi moc k srdcu neprirástli.

Petr87 @ 21.05.2018 17:44:04
Já už taky přestávám být příznivcem různých žebříčků...
IQ mám naposlouchané až od desky "Subterranea" výš; z těch starších desek znám jen nějaké fragmenty, ale mám brzy v plánu si je už konečně narvat do uši celé!
Posledních pár let jsem tyto borce docela vynechával, ale ted' se k nim opět naplno vracím, a vezmu to z gruntu. :)

Dík za recku!

b.wolf @ 21.05.2018 18:40:15
Doposud jsem z celé DGF poslechl prvních pět alb a musím říct, že jsem tuhle skupinu definitivně zařadil mezi absolutní špičku. Tento rok mám k poslechu hodně skupin, Tiles, Thé Flower King, Tangent, Moody blues, Jadis etc. ale zatím jsem ještě stále v zajetí IQ.

jirka 7200 @ 21.05.2018 20:44:28
Mám naposlouchány všechny studiovky i většinu výběrů a remasterů. U této kapely je podezřele hodně desek, kterým uděluji absolutorium v hodnocení. Občas si říkám, zda to není špatně, desky si musím znovu vyposlechnout a zkonstatovat, že není :-)

IQ - The Wake - 25th Anniversary Deluxe Edition (2010)
IQ - Ever 1993
IQ - Subterranea 1997
IQ - Dark Matter 2004

Bez stanovení pořadí.

john l @ 22.05.2018 13:11:33
Těžko vybírám nej titul. Menelovo období není nic převratného, kapelu drželi na vodě spíš staří fans, než kvalita materiálu. Určitě bych vybral Wake, určitě Ever a třeba Frequency.

Mayak @ 22.05.2018 16:13:00
Tiež už neobľubujem žiadne rebríčky, ale kvôli Tebe, Marku, ak to už má byť:
1. Ever
2. Subterranea
3. The Wake (ale len verzie, kde je aj " Dans Le Parc Du Chateau Noir")
4. Dark Matter
5. The Seventh House
Podotýkam, že do základnej diskografie patrí jednoznačne aj album "Seven Stories Into Eight", v podstate ako nultý album (ale má reedičné vydanie ´98), takže albumov je iste jedenásť ...
A neodpustím si: nemám vôbec v láske ani hviezdičkovanie albumov (mimo recenzií to ani zásadne nerobím, každé hodnotenie je vždy vec okamžitého emočného rozpoloženia, nálady a ďalších okolností a faktorov, je teda nekonečne variabilné), ale ja by som dal aj "nešťastnému" a vo všetkých "anketách" poslednému "Are You Sitting Comfortably?" štyri hviezdy, lebo to bol prvý album, čo som od IQ mal na vinyle (a ihneď po jeho vydaní) a našiel som si k nemu vzťah a je to aj o istej nostalgii ...

PaloM @ 31.10.2019 08:12:28
Dnes si ma album Ever naplno získal. Nádherné pozitívne melódie, harmonická oduševnelá muzika.
Zúžitkovali to najlepšie, čo vytvorili ich predchodcovia Yes a Genesis.
Pozeral som hodnotenia IQ na Progboarde (recenzie aj reakcie) a zatiaľ mi to vychádza podobne, čo sa týka najlepších albumov.

27.03.2015 Titan | #

Kdo by to byl čekal ? Peter Nicholls se vrátil do kapely a jakoby zase díky jemu kapela přepnula zpět na neo prog z popovějšího období Menela. A nejen to, dokonce se kapela ještě zlepšila. Tady v podstatě není slabé místo, jako celek mě to opravdu baví.

Darkest Hour - Svižný rytmus, do kterého se nabalují další nástroje, příjemný otvírák, který dává najevo, že i v nejtemnější hodině to zní docela optimisticky.

Fading Senses - temná, ponurá, zní to jako uklidňující, možná pro někoho i depresivnější, ale rozhodně v pozitivním slova smyslu. Tady nečekejte žádný rozjezd, Martin Orford si tu celkem vyhrál s klávesama, paráda

Out of Nowhere - výrazná kytara, v podstatě to připomíná Now I'm here motiv. Ale naštěstí to nějak nekopíruje, přejde to do úplně jiné pasáže. Mike Holmes tu začíná vystrkovat růžky.

Further Away - nejdelší, pohádková písnička, pomalá, s větším množstvím zvratů, Peter opět krásně naříká, kytara s ním, přechod do tvrdší pasáže je docela novinka, tím mám na mysli tvrdší kytaru, jako kdyby to trochu znělo do hard rocku. Ale je to podbarveno jemnými klávesy a zpěvem. Zajímavá kombinace, která albu velmi svědčí.

Leap of Faith - tady opět vyzdvihnu kytaru, která tu melodicky soluje, klávesy opět nezklamaly, Martin prostě umí.

Came Down - pohádková tečka na závěr

Jedno z nejvyváženějších alb od IQ, které nemá slabé místo. Jádro Nicholls - Orford a Holmes mě prostě nikdy nezklame.
reagovat

04.12.2007 Brano | #

Skupina IQ patri jednoznacne a zasluzene do prvej ligy svetoveho neoprogu.Po trochu slabsom a komercnejsie ladenom albume Are you sitting comfortably? z roku 1989 nastali v kapele personalne zmeny.Na post spevaka sa vratil charizmaticky Peter Nicholls,ktory vystriedal Paula Menela a basgitary sa ujal John Jowitt znamy tiez z pôsobenia v kapelach Jadis,Arena a tiez z vlanajsieho uspesneho hviezdneho projektu FROST.V kapele zavladla priazniva tvoriva atmosfera,ktora sa odzrkadlila na mimoriadne pozitivnom vysledku.Dovolim si tvrdit,ze Ever je najlepsi a kvalitativne najvyrovnanejsi album IQ.Jednoducho nema slabe miesto.Z tohto albumu citit perfektnu zohratost vsetkych ucinkujucich muzikantov,ta hudba ma "stavu" a silne evokuje atmosferu rannych gabrielovskych Genesis.Uzasna je uz uvodna skladba The Darkest Hour,nasleduje pomalsia dvojdielna Fading Senses...Peter Nicholls spieva precitene a zaroven naliehavo.Absolutnym vrcholom albumu je podla mna strnast a pol minutova kompozicia Further Away.Skutocne klobuk dolu!Myslim si,ze tento album zaujme kazdeho skalneho priaznivca art-prog rocku a stavim sa,ze pri jeho pocuvani bude mlaskat od rozkose!IQ -Ever hodnotim ako majstrovske dielo a davam jednoznacne 5 hviezdiciek.
reagovat

Mohyla @ 05.06.2012 19:10:50
Brano, máš pravdu! Album som kúpil na základe tejto recenzie a naozaj mľaskám od rozkoše už pri prvom počutí!

Brano @ 06.06.2012 06:43:45
Mohyla,teší ma,že si si na základe mojej recenzie kúpil CD a že si spokojný.

24.08.2004 vlada | #

Peter Nicholls zpět jako zpěvák a autor obalu, nový baskytarista J. Jowitt, delší čekání - vynikající výsledek. Je vidět, že bylo víc času ve studiu jak v kvalitním zvuku, tak i ve vyrovnanosti jednotlivých skladeb. Není zde slabšího místa - mírně vyčnívá vynikající Further away, na kterou si pánové na koncertě Forever live bohužel netroufli.
reagovat