Deep Purple - Bananas (2003)

Zaměnit svatou trijicí - In Rock - Fireball - Machine Head za řekněme In Rock - Bananas - Machine Head, na muzikantské historické mapě by se nejspíš větší, nebo menší poprask nekonal. Říkám to proto, že představená nahrávka, která spatří světlo světa až za 30 let, mě přijde stejně kvalitní jako zmíněné trojhvězdí.
Některé podstatné fragmenty už v jejím obsahu ale nenajdu. Jsou to zaprvé mladický elán, nezměrný entuziasmus a zdravá naivita v jednom balení, slyšitelná právě na deskách z počátků historie kapely a zadruhé, typická Blackmorovská kytarová technika, kterou ale dávno plně zastoupil jinak vzdělaný, variabilnější Steve Morse.
Naopak je přítomný letitý profesionální růst i nadhled vážených pánů muzikantů, kteří se s přípravami zmiňovaného materiálu museli skladatelsky pomazlit.

Úvody se kapela dařil (skoro) vždycky a House of Pain není vyjímka, skladba má razanci i nosnou melodii, prostě dokáže vás zaujmout. Po temnějším pásmu se Sun Goes Down, přichází na řadu balada konkurující klidně When A Blind Man Cries. Skladba Haunted je páteřní položka tohoto alba, romantická klavírní melodie, Stevovo vybrnkávání, Ianův charismat, stejně tak doprovod Beth Hart působí úžasně. Po slušné Razzle Dazzle, přijde má oblíbená Silver Tongue, ve které trhání Stevových strun, strojový Ianův tep a Rogerova basa šlapou stejně dobře, jako ve stařičké No One Came. Výpravný skvost Walk On, fusion party Pictures of Innocence, skotský venkov Never A Word (takovou skladbu by dřív Blackmoore na desku neumístil, paradoxně dnes se svou Candice hraje zrovna tak), všechno jsou zajímavý a jedinečný písničky. V závěru se nachází ještě povedená Doing It Tonight.

Bananas je pro mě jedna z nejlepších desek milovaných párplů, vyrovnaná, variabilní, zajímavá a hlavně nenudící mě. A to mi stačí.
reagovat

Mohyla @ 09.01.2017 14:58:02
No vida! Banány zabrali aj u mladých, nielen u starých psov!

Martin H @ 09.01.2017 19:39:02
Tak jsem neodolal a po přečtení Kamiliny recenze jsem si desku po delší době poslechl a překvapilo mě, jak je dobrá. Vlastně si říkám, jesli není z poblackmoreovské éry nejlepší.

bullb @ 10.01.2017 08:33:42
Spomínanú svätú trojicu In Rock-Fireball-Machine Head by som nemenil. Deep Purple po svojom hlbokom páde a znovuzrodení v roku 1984 hrajú prakticky stále tú istú nôtu. Je síce ľúbivá a dokonca aj hardrocková, ale to je všetko.

steve @ 10.01.2017 12:13:50
In Rock, Fireball, Machine Head, mě přijdou stejně důležitý jako Burn, Stormbringer a Come Taste the Band. A dokázal bych postavit ještě aspoň tři výjmečný alba k tomu-Purpedicular, Bananas a Rapture of the Deep. Jen z těch osmdesátek nic invenčního nevyčnívá.

horyna @ 11.01.2017 07:30:31
Před 20 lety bych napsal něco ve smyslu, jak mohli proboha použít tak příšerný a hnusný obal, ke kapele takové veličiny se absolutně nehodící. Dnes je mi to fuk, možná i kdyby si tam dali kos... :-) jelikož hudba je dávno tím prvořadým činitelem, který vnímám především. Ale jasně, vizuální vjem to můžeč hodně podporovat.

Voytus @ 11.01.2017 08:04:32
V době vydání jsem byl z Banánů nadšen, obal neobal. DP tu nehrajou tak nadoraz, jako na Abandon, hudba je tu taková vzdušná, uvolněná - tuším, že to v rozhovorech k albu sami potvrdili, že bylo snadné Banány natočit. Kromě již zmíněných písní (věděli jste, že Pictures of Innocence je Gloverem sestříhaný jam z natáčení Abandon, ke kterému Gillan dohrál vokál?), musím vypíchnout rock'n'roll v 7/4 taktu v podobě titulní písně, to by za ďábelského Ritchieho asi vůbec nemělo šanci vzniknout. Jo a taky fajné reggae Doing it Tonight. A navíc jsem díky tomuto albu objevil jedinečnou Beth Hart.

Petr_70 @ 11.01.2017 08:53:23
steve:
Z těch osmdesátek nic invenčního nevyčnívá? Přiznám se, že pozdější alba, po odchodu R. Blackmoora už neznám, ale zrovna Perfect Strangers u mne není o nic horší než alba z první poloviny sedmdesátek!

b.wolf @ 11.01.2017 09:01:57
Deep Purple je skupina, na které jsme všichni v ročníku vyrůstali. Pravda, první fošna byla In Rock, když jsme se pak dostali k prvním čtyřem deskám, byl to docela šok. Po naprosto skvělé a dokonalé (a bohužel velmi nedoceněné) Come taste the band jsme čekali téměř deset let. Přišel Perfect Strangers a to je taky poslední deska, kterou považuji za Deep's. Jistě, vydali i další, ale hrůzy, jako Slaves, to ani omylem, a po Battle rages on už je pouze jediné slušné album, Now What?!. Ty zbylé, ano je to Deep Purple, ale mně nijak neoslovily, stejně jako tyhle banány.

steve @ 11.01.2017 10:20:35
Petr_70: pravda že jsem o zařazení Perfect Strangers mezi to nej od D.P. zvažoval, neříkám že tam nepatří, pro většinu asi ano, u mě se ale ve srovnání třeba s House of bLue Light tolik neliší.

Jarda P @ 11.01.2017 12:05:36
Perfect Strangers je u mě nejlepší reunion všech dob. Když jsem ho v roce 1984, kdy jsem dočasně propadl metalu, popvé uslyšel, metal pro mě skončil.

Nepotrebujeme si nič dokazovať, nám ani fanúšikom, nič prevratného vymýšľať, poďme sa do štúdia zabaviť, Takto nejako mohli páni rozmýšľať pred nahratím tohto albumu. Vzniklo odľahčené, uvoľnené s nadhľadom nahrané rockové dielo, viac v stredných tempách, s typicky párplovským soundom. Ak niekto čakal agresívne rockové, alebo zložité artrockové kompozície, tak sa nedočká, nie je tam toľko živelnosti a dravosti ako sme boli zvyknutí. Povedal by som, že je to rock pre fanúšikov, ktorí starnú spolu s kapelou, taký album „ klídek, pohoda“.
Otvára ho House of Pain, úderná, rytmická skladba. Zdobí ju pekné sólo na gitaru a klávesy, atmosféru dotvára fúkacia harmonika. Typické pre 02) Sun Goes Down sú párplovské varhany. 03) Haunted je podľa mňa ozdobou albumu. Krásna melódia, v pomalom tempe, s citlivým spevom a priezračnou gitarou. Nespomínam si, že by DP použili v niektorej ďalšej skladbe, ženský vokál. Tu je vkusne použitý v „ odpovedačkovom“ refréme. 04) Razzle Dazzle, nenápadná skladba blízka poprocku. 05) Silver Tongue, na tomto albume je to vlastne najtvrdšia skladba s valivým rifom. Ďalšou pomalou skladbou je 06) Walk On , tá však nie je taká vydarená ako Haunted. V 07) Pictures of Innocence , sa ukáže ako hlavný inštrumentalista Don Airey – skvelé sólo. 07) Pictures of Innocence, trochu nevýrazná skladba, ktorá dáva vyniknúť nasledujúcej, krásnou, akustickou gitarou podporenou, balade
09) Never A Word, u mňa druhej najlepšej skladbe na albume. V titulnej 10) Bananas sa kapela trochu viac odviazala a poskytla najviac priestoru na „ hrátky“ pre Dona a Steva. 11) Doing It Tonight je roztopašná, uvoľnená „ juchajda“, ktorá svedčí o pohode v skupine.Záver patrí 12) Contact Lost - krátkej Morseho inštrumentálke s ľúbivou gitarou .
Album je prvá štúdiovka po odchode Jona Lorda, nahradil ho veterán Don Airey, skvelý hudobník, ktorý do skupiny zapadol a pomohol natočiť výborný album na vysokej úrovni. Gillanovi to stále spieva, o inštrumentálnej zdatnosti členov netreba hovoriť. Ako som už v úvode naznačil, so skupinou starnem a jej hudba mi je blízka, hodnotím album štyrmi hviezdami. ****

reagovat

Petr Gratias @ 20.11.2011 18:24:50
Zareaguji tentokrát nikoliv na hudební recenzi, ale na obal alba....
Kdyby mě někdo v r. 1970 (In Rock), 1971 (Fireball) nebo Burn (1974) řekl, že budou mít v r. 2003 takovýto typ obalu DEEP PURPLE na svém řadovém albu, tak bych si myslel, že se zbláznili...
Když se podívám na lištu s obaly jednotlivých alb, jednoznačně u mě tento obal prohrává na celé čáře.
Světově proslulá legenda hardrocku výtvarně šlápla do měkkoty.....
Bez předsudků - obal s podobným námětem by mě jen těžko inspiroval ke koupi.... Neznaje název DEEP PURPLE bych si myslel, že se jedná o nějakou world-music, reggae.....

Cossack @ 20.11.2011 21:24:27
Souhlasím, že tento obal není nic moc, stejně tak s tím, že Deep Purple měli i dost povedenějších.
Na druhou stranu, co jiného dát na obal desky s takovým názvem...? Jedině „BANANAS”, no ne?! :-D

Jarda P @ 21.11.2011 11:42:06
Mě se ještě míň líbí obal od Purpendicular. Naštěstí kvalita nahrávek kvalitu obalů převyšuje.

adam @ 21.11.2011 14:31:10
Ono okrem machine head, abandon a deep purple, maju deep purple dost ubohe obaly. chvalabohu muzika to zachrani.

Po předchozím Abandonu přicházejí pánové s celkově
odlehčenějším albem, které rozhodně ale nepostrádá
typický purplovský sound. Nutno vyzdvihnout výborný
výkon zpěváka Iana Gillana, který navzdory věku kapelu táhne vpřed v typicky rockových záležitostech a zároveń v nové lyričtější poloze, která mu sedí ale zároveń žádným způsobem Deep Purple nedegraduje /Haunted/. Taky nový klávesák Don Airey dokonale zapadl do kapely a nijak nezměnil její celkový charakteristický zvuk.
Typicky purplovské album o vysokém standartu.

reagovat

hejkal @ 07.11.2011 11:48:26
Všetky albumy s Morsem považujem za rovnako dobré, aj tento je počúvateľný, pamätám si, že keď som ho mal požičaný, párkrát som si ho aj pustil. Na žiadnu skladbu si však už teraz neviem rozpomenúť. Spomínam si akurát na metalovo nahustený zvuk.

martin69 @ 07.11.2011 13:49:46
Poslední věta,hovoří za vše.Souhlasím s ní do puntíku.

b.wolf @ 10.11.2011 10:00:15
... poslední poslouchatelné album DP je Battle Rages On; další fakt nemusím...

Jarda P @ 10.11.2011 11:29:55
To je věc názoru. Pro mě třeba jsou s Morsem poslouchatelná všechna kromě Abandonu. To je jediná deska, kterou nemám.

Zdeněk @ 08.12.2012 07:40:17
Až dnes jsem si všimnul, že doprovodný vokál u skladby Haunted obstarala Beth Hart. Pánové z Purple
si dokázali dobře vybrat.

Na tento album čakali priaznivci Deep Purple dlhých päť rokov.Nechcem však tým povedať,že by Párpli v tejto dobe nejako zaháľali.Naopak.Po úspešnom celosvetovom turné k albumu Abandon vydali v roku 1999 koncertný dvojalbum nahrávaný v Austrálii a tiež koncertný dvojalbum s Londýnskym symfonickým orchestrom na ktorý si prizvali ako hostí celú radu hviezdnych speváckych osobností(napr.Ronnie James Dio).Nový štúdiový album nazvaný možno trochu triviálne "Bananas"(hudba na ňom však rozhodne nie je triviálna)nahrávala skupina už bez zakladajúceho člena-legendárneho klávesistu Johna Lorda(aj keď sa na dvoch skladbách podieľal ako spoluautor),ktorý svoj odchod zdôvodnil únavou z neustáleho cestovania a koncertovania.Jeho miesto zaujal ďalší vynikajúci klávesista veľmi podobného(ak nie rovnakého) razenia-Don Airey(ex-Rainbow).Jeho snom bolo vždy hrať v Deep Purple a teraz sa mu sen konečne splnil.Teda našťastie sa žiadne zemetrasenie v skupine nekoná a poslucháč sa môže opäť tešiť na tradičný párplovský sound.Hudba je na rozdiel od predchádzajúceho tak trochu temnejšieho a smutnejšieho Abandonu neuveriteľne svieža, optimisticky ladená,vzdušná a osviežujúca.Kapela šľape ako švajčiarske hodinky,inštrumentálne výkony sú prvotriedne.To,čo "stvára" Don Airey na svojom hammonde v titulnej skladbe Bananas...až sa mi z toho tají dych.Banány mám rád a špeciálne tie hudobné.Pri ich počúvaní vždy otočím volume poriadne do prava.Nech to má šťavu.Long live rock´n´roll!
reagovat

martin69 @ 07.03.2011 07:58:49
Banány moc nemusím.Purplovské ano.Vždy a všude.