Free - Free Live! (1971)

Voľný, nažive a s výkričníkom!

Neviem, ako vy, ale ja som s rockovou muzikou zrástol natoľko, že akýkoľvek pokus o chirurgické rozdelenie by sa zákonito skončil neúspechom. A na vine je niekoľko albumov, kapiel, muzikantov a skladieb, ktoré ma nainfikovali spoľahlivejšie než ten najsilnejší heroín. Jednou z týchto prelomových návykových látok je koncertný album kapely Free pomenovaný neoriginálne, ale výstižne – Live!

Keď som sa nesmelo, ale o to zanietenejšie začal učiť hrať na bicie, prepadal som sa čoraz viac do sveta muziky generácie mojich rodičov. Všetky tie kolosálne veci typu Cream, Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin, Jethro Tull, Mountain, Colosseum, Emerson, Lake & Palmer, Rory Gallagher atď., ten zoznam je rozsiahlejší než spis Gorila, mi zaberali všetok voľný čas. A všade sa objavil nejaký album, ktorý ma odrovnal, bez ktorého by som sa nikdy nedostal do stavu, že mi súčasná rocková hudba v globále pripomína sterilizovaného chromého psa, vhodného možno do rakúskej adaptácie komisárskych televíznych inscenácií.

Nakoľko to bola doba platní a kaziet a prenosný prehrávač na platne nikto nevymyslel, zato nám sem po revolúcii prikvitli walkmany, mohol som sa odpútať od domácej veže a nosiť si otcove kazety so sebou do mesta. Jedno, či šlo o cestu v MHD (ktorá je v Bratislave nemenná ako naivita mládeže, že spoločnosť možno zmeniť nenásilnými a rozumnými spôsobmi), do školy, na brigádu, za kamarátmi, do uší mi búšil rock ročníka šesťdesiat alebo sedemdesiat. Samozrejme, zameriaval som sa na bubeníkov. Po vzore kung fu som vstrebával ropuší štýl Gingera Bakera, veľrybí Johna Bonhama, potkaní Billa Warda a zafušoval som aj do moderných stratégií tankového prápora Carla Palmera. Netrvalo dlho a ocenil som aj nenápadnejších, úspornejších majstrov bitkárov, v čom určite zohrávalo kladnú rolu aj to, že sa začiatočníkovi v bubeníckom ringu ľahšie imitovali. Jedným z najskalopevnejších úsporných borcov bol Simon Kirke z Free.

Priznávam bez mučenia, že z kapely mi najskôr učaroval chripľavý hlas Paula Rodgersa (keďže na Beat Clube v hitovke All Right Now pôsobil, akoby upadol do delíria, hlasivky rozdrvil v lise a následne ich do krku vlepil kanagonom) a môžete sa hoci aj na hlavu postaviť, je to pre mňa najlepší a najikonickejší rockový spevák všetkých čias! Ostatní členovia síce nevynikali v anketách – inštrumentalista roka, ale do jedného mali niečo, čo chýba aj dlhoročným majstrom drilu – talent, „fíling“, originalitu. Paul Kossoff, gitarista s veľmi zvláštnym výrazom (v hre, nie v tvári, i keď i tam by lekár na protidrogovom mal čo bádať), ktorý nedokáže napodobiť prakticky nikto (a to som počul množstvo gitaristov, čo sa o to pokúšali), nesmierne talentovaný mladíček Andy Fraser hral na base tak, ako dnes tiež hrá málokto. Melodicky, jednoducho, nezávislo od gitary a spevu, vrcholom je jeho krásne (v jednoduchosti je krása, klišé, ale keď sa naplní, odzbrojuje) sólo v Mr. Big vyvoláva zimomriavky, netreba byť akademickým jazzmanom, aby hudba oblapila ústredný orgán cievnej sústavy. A potom tu je Simon Kirke. Chlapík, ktorý by mohol vyučovať bubeníkov z AC/DC v umení krotenia sa.

Album Live! ma prefackal hneď pri zoznámení. Tá surovosť! Tá neokrôchanosť! Ešte aj tie falošné tóny k tomu patria! Rocková muzika musí byť neučesaná. Musí zatieniť vŕzgajúce dvere, škripot kriedy po tabuli, skrátka, musí mať gule. A muzika Free ich má také, že by ju v momente nominovali na porno Oscara. Víťazne. Sedem koncertných skladieb tvorí gro každého dobrého výberu, nechýbajú ikonické skladby typu All Right Now, Be My Friend, Fire And Water alebo hoci The Hunter. K prvej menovanej sa mi viaže množstvo spomienok, pretože Kirke tam v slohe i v refréne hrá bicie prízvukujúce ostatné nástroje spôsobom, akým to azda nikde ide nik nezaznamenal. Keďže som sa skladbu učil práve z tejto nahrávky, so všetkými spoluhráčmi v garážach i kulturákoch som to hral práve týmto spôsobom. Lenže, všetci poznali štúdiovú, prípadne singlovú verziu, kde žiadne šantenie nie je! Musím sa priznať, že hrať túto skladbu v štúdiovom prevedení ma nikdy nebavilo. Pre mňa je práve toto ultimátna podoba hitu, ktorý pozná azda celý civilizovaný svet a určite aj kusisko necivilizovaného. Ešte aj to strašné odfláknuté gitarové sólo je kúzelné!

Prekvapivý je záver albumu, ponúka štúdiovú nahrávku clivej balady Get Where I Belong a po tom náreze je to priam katarzná očista. Akoby vyjadrovala smútok z toho, že Free dohrala.

Neviem, či by táto koncertná kompilácia vyšla, keby sa kapela na jar roka 1971 nerozpadla. Neviem, či by sa vydavateľstvo Island Records tak hnalo do vydania albumu, ktorý vykazuje vysokú mieru autenticity a neupraveného vyhrávania, keby nechcelo podojiť nadržanú kúpyschopnú verejnosť. Ale viem, že je dobre, že sa tak stalo. Milujem ho! Ide o etalón hardrockového koncertného albumu, kvalitu, ktorá nestarne a nikdy sa neomrzí! Free Live! nemôžem počúvať s bonusmi, jednoducho to nejde! Aj preto som si kúpil verziu bez nich, toto je skrátka dokonalé dielo a hoci som fanúšikom koncertných albumov, nie je veľa takých, ktoré by mi chutili viac!

P. S. Odľahčenie na záver. Jediné, čo mi dlho chýbalo, bol praskot platne a šum pásky. Malo to atmosféru, ktorú cédečko, akokoľvek kvalitne vypravené, nedosiahlo. A to ani, keby ste mu pomohli. Však si ho skúste poškriabať ako platňu. Ako vraví klasik – nedá sa porovnať!
reagovat

Judith @ 21.05.2023 15:06:12
Tak mám kafe na monitoru. Nikdy, nikdy se nenech od hudby chirurgicky oddělit! Myslím, že přenosný gramofon je proveditelný nápad, pokud by se nosil na hlavě po vzoru přenášení těžkých břemen nebo modelkovské vzpřímené chůze s knihou, ale vylučovalo by to jakékoli rytmické pohyby hlavou, takže řešení vhodné spíš pro klasickou hudbu než rock. Cestování MHD by každopádně dostalo nový rozměr, žádná ranná električka už by nebyla smutná. Díky za porci nedělního čtení, na Free v mém přehrávacím zařízení určitě někdy dojde!

hejkal @ 21.05.2023 15:20:31
Niet nad nedeľné upratovanie rozliatej kávy. :)

Antony @ 21.05.2023 20:15:42
FREE mám taktéž velice rád. Jejich střídmé pojetí hard rocku, postavené spíše na bluesovém feelingu než hřmotně tvrdých riffech, je velmi působivé, neboť se v něm přehledně zobrazuje samá podstata rockového stylu. Rodgersův hlas a především práce s ním, to je unikát. Žádné ječení, vystačí s nakřáple zvučným témbrem, zato s pečlivě ovládanou palčivou suverenitou.

Živáky neposlouchám, recenze čtu. Tady jsem se dozvěděl pár zajímavostí, jež jsem podrobil zkoumání. Hlavně ty, co se týkaly bubeníka (že mu občas upíráš "e" na konci příjemní přejdu jako tiskovou chybu..:)), Simon Kirke mi vždy přišel takový normální. Sloužil muzice, ale že by se nekázal odvázat? Stačí si poslechnout vynikající song Goin' Down Slow z debutu a tam Kirke obzvláště ve střední pasáži vaří tak, že právě Filípek Ruddíkůj by mu mohl říkat: Simone, woe, kroť se a přestaň se předvádět.. Jestli existují skutečně úsporní bubeníci, pak určitě bych jmenoval persony jako Doug Clifford nebo Hugh Grundy.

Zaujalo mne především údajné bubenické přizvukování ostatním nástrojům na koncertní verzi All Right Now. Na to jsem byl fakt zvědavý. Jak to vypadá, v čem se to projevuje? Z disků, co mám k dispozici jsem pořídil tři studiové verze tohoto hitu a zmíněnou koncertní. Mno, neslyším tam nic jiného, že větší předvádění se bubeníka. Víc do toho prostě řeže, vlastně ukazuje protiklad zmiňované úspornosti. O nějakém "šanteniu" ani stopa. Tolik můj posluchačský vjem. Asi jsou některé věci zaznamenatelné jen pro mistry daných instrumentů.

Jinak je tento živák derivátem nectností všech živáků. Řvou lidi, muzika je rozháraná, s výpadky, chybami, nepřesnostmi, horším zvukem, atd. Jediná dobrá věc na něm je ta poslední skladba, protože je studiová, to dá rozum..

Zajímavé jsou ale ty studiové verze All Right Now. Mám tři, každá je úplně jiná. Když vezmu albové provedení jako etalon, pak singlová varianta této skladby z alba The Free Story (1973) je úplně jinak mixovaná (jaksi nevýrazně, placatě, bicí skoro neslyšíš) a zdá se mi, že je tam odlišná kytarová stopa. Jakoby na SP vzali jiný take. Taky je o víc jak minutu kratší. Zato verze z The Best Of Free (1991) je neuvěřitelně naprděná právě na base a bicích. Kopák z toho trčí jako Matterhorn z dunajské roviny. Jinak se podobá té druhé (má teda dost brutálně useklý fadeout) a výrazně liší od albové. Dočítám se, že jde o remix, který v roce 1991 provedl Bob Clearmountain. Za mě, zbytečnost. Albové provedení je naprosto vyhovující, opět se ukazuje, že jakékoli dodatečné "vylepšováky" jsou jen pajcování od likérky Drak z důvodu nenažrané hrabivosti.

hejkal @ 21.05.2023 21:41:05
Rytmus hraný na kopáku v slohe akcentujúci striedavo druhú a štvrtú štvrťovú notu kombinovaný so štvrtou, prvou a druhou štvrťovou notou v rámci taktu je pre riff ďaleko lepšia voľba ako štúdiová akcentácia prvej a potom prvej a druhej štvrťovej noty v rámci 4/4 taktu. Rovnako osminkový brejk v treťom takte refrénu je pre skladbu požehnaním.

Na debute je Kirke samozrejme najrozkokošenejší, potom už len uberal. Techniku mal veľmi dobrú, to občas počuť.

Vďaka za pozornosť, text opravím.

zdenek2512 @ 22.05.2023 07:55:44
Skupinu Free jsem začal obdivovat od poslechu skladby All Right Now v pořadu Mikroforum na stanici Československo, zaujal mě zpěvák Paul Rodgers, kterého mám rád dodnes. Asi nejvíce se mi líbí Tons Of Sobs, ale pouštím si všechny, tenhle živák mám ve sbírce nejkratší dobu v japonské mini LP, je skutečně skvělý.

hejkal @ 22.05.2023 08:00:11
Rodgers je neskutočný a na staré kolená spieva technicky lepšie ako zamladi, čo je unikát. Pravda, jeho fúzia s Queen, hoci nie je taká zlá, ako sa hovorí, bola omyl.

Antony @ 22.05.2023 10:17:32
hejkal:
Díky za odborné vysvětlení. I jako laik ty změny slyším, akorát jim říkám jinak..

Rodgers skutečně zpívá vždy skvěle a především má svůj styl. Vyhýbá se laciným efektům a manýrám, jeho práce s hlasem je postavena na organickém prolínání s náladou skladby. I zdánlivě obyčejná balada se v jeho režii mění na klenot. Nejraději ho mám na debutu BAD COMPANY.

Na tomto albume som odrástol hneď po punkovej vlne. :)

Otec mal Free na kazetách, takže nebola núdza o posluch. A tento živák je parádny. Už v úvode počuť, že výkon bude surový, Kossoff občas falošný, hneď v úvodnej hitovke neskutočne odflákne sólo, ale sedí to!!! Vrcholom je pecková verzia Fire and water, Mr.Big a basovka a neskutočná verzia Hunter.

Tu nebudem objektívny. (Ako keby som niekedy bol)
reagovat

martin @ 23.04.2009 15:53:43
Moje první seznámení s Free ,skvělý ,studiově neupravované koncertní album .