AC/DC - Dirty Deeds Done Dirt Cheap (1976)

11.11.2023 vmagistr | #

Troufám si říct, že v žádném části své kariéry se AC/DC nenadřeli víc než v roce 1976. Odehráli přes 160 koncertů na dvou kontinentech a v podstatě najednou potřebovali "krmit" dva hladové trhy. Když v dubnu 1976 přijeli do Anglie, měli už na studiových pásech připravené další album Dirty Deeds Done Dirt Cheap. Na jeho vydání v domovské Austrálii došlo v září, což bylo stále dobré dva měsíce předtím, než se kapela vrátila ze své anglické výpravy. No a když se deska 17. prosice objevila i na evropském trhu, byli zase odtamtud AC/DC už několik týdnů pryč. Nemůžu si pomoct, ale tohle načasování někdo dost zvoral.

Po hudební stránce je podle mě Dirty Deeds Done Dirt Cheap vyvrcholením úvodní fáze kariéry AC/DC - naposledy se tu objevují skladby, které stavějí na rock´n´rollovém mustru. Nutno dodat, že kousky jako Ain't No Fun (Waiting 'Round to Be a Millionaire), There's Gonna Be Some Rockin' a R.I.P. (Rock in Peace) vnímám jako tu slabší část celé nahrávky. Na první jmenované mi vadí její skoro osmiminutová délka, na kterou aranžmá, stojící po většinu doby na jediném akordu, nestačí. Druhá skladba na mě působí strašně krotce - jako by ji kapela vytáhla ze šuplíku, ve kterém skončila ještě v "daveevansovských" dobách. Poslední zástupce tohoto trojlístku je pro mě o něco atraktivnější, i u něj mě ale lehce nudí ta vyhoblovaná šablona. AC/DC už tehdy totiž uměli daleko lépe.

Za zářné příklady skladatelského posunu vnímám na téhle nahrávce třeba pecky Dirty Deeds Done Dirt Cheap a Problem Child. Obě stavějí na hutně sázených akordech a strohé rytmice, všechno je zcela podřízené soudržnosti celku. Po dvanáctitaktové šabloně ani vidu, ani slechu, a i to blues už je tu spíš cítit než slyšet. Že ho kapela dokáže uchopit zcela jinak (a daleko atraktivněji) ukazuje třeba pomalá, nashromážděné napětí způsobně krotící vyprávěnka Ride On. Svým způsobem se mi zdá i škoda, že se touhle cestou AC/DC v budoucnu alespoň jednou za čas nevydali. To stejné platí i o Big Balls, mladší sestřičce venerologické klasiky The Jack - osobitý dvojsmyslný humor Bona Scotta byl pro kapelu hodně důležitý. Na konec jsem si nechal dvě mé nejoblíbenější pecky: skvěle gradující Squealer a hardrockový monolit Jailbreak. Docela by mě zajímalo, zda se Atlantic rozhodl tuhle skladbu na britské vydání nezařadit kvůli tomu, že v žebříčku zrovna bodoval stejnojmenný singl od Thin Lizzy.

Texty na desce Dirty Deeds Done Dirt Cheap zčásti vytěžují již "stará známá" témata. Skladeb o tom, jak to večer na koncerte bude zábava (There´s Gonna Be Some Rockin´, R.I.P.) nebo o tom, jak není snadné se dostat na vrchol (Ain´t No Fun) už AC/DC na předcházejících deskách nasekali dost, v Ride On se Scott onen osamělý život na cestách alespoň pokusil podat s uvěřitelnou dávkou melancholie. Mnohem zábavnější se mi zdá kombo z titulní skladby, kde se ze soukromého očka schopného řešit problémy mladých dívek a chlapců vyklube pěkný zvrhlík, a z pecky Squealer, kde se velmi podobný vypravěč svěřuje, jak se mu jednu mladou slečnu podařilo svést na zcestí. No a docela dobře k tomu pasuje i sebeprezentace řízka, co pro bodnutí nožem nejde daleko, v Problem Child. Naprosto geniální je pak Bonův dvojsmyslný paján na "velké večírky", které by nejdraději pořádal každý den, a brutální tah na branku má i příběh o chlápkovi, co zastřelil svoji nevěrnou manželku, u soudu dostal 16 let vězení a skapal při pokusu o útěk.

S deskou Dirty Deeds Done Dirt Cheap šli AC/DC po všech směrech o pořádný kus nahoru, v mých očích jde o první z řady výborných počinů, které se Scottem vydali. Několik skladeb sice ještě vězí v minulosti víc, než by bylo zdrávo, s většinou materiálu už je ale skvělá zábava. Kapela ze dvou předchozích desek by ještě díru do světa neudělala, ta z roku 1976 už toho ale schopná byla.

reagovat

Antony @ 11.11.2023 23:12:49 | #
Je hezké, že se tady rozjely recenze AC/DC v jejich nejlepším období. Tím je pro mne vše s Bonem Scottem a prvních pár s Brianem Johnsonem. Mám raději australské verze jejich desek, považuji je za autentičtější. Ačkoli jsem vyrostl na evropských verzích, hned jak to šlo, obstaral jsem si ty z Austrálie, nedám na ně dopustit.
Desku mám naposlouchanou snad tisíckrát. V každé, a to zdůrazňiji, v každé skladbě slyším 100% rockerství, zaprášené, svázané se zemí, tvrdé jako šutrák. Absolutně věrné, nepřikrášné a opravdické. Je to špinavý, je to laciný, je to účinný. Pro mne je to navždycky.

hejkal @ 03.01.2024 14:56:52 | #
Big Balls je to najhoršie z glamu a pre mňa najslabšia skladba AC/DC zo 70. rokov. :)

Ale aby som uviedol na pravú mieru fámy, AC/DC je dobrá kapela, vždy, keď si ju pustím, bavím sa. Ale od mnou uznaných rockových velikánov má pre mňa ďaleko. :) Raz sa určite odhodlám i na recenziu tohto albumu, ale musím si ho najprv viac dostať pod kožu.

hejkal @ 12.11.2023 08:13:15 | #
To, či niečo z pohľadu druhých nepoberiem, mi je ukradnuté. Inak, k tomu baveniu, keby si si prečítal moje recenzie tu na AC/DC, vedel by si to dávno a nemal by si z toho traumu. :) Všetky majú vysoké hodnotenie. Inak, Dirty Deeds Done Dirt Cheap je aj pre mňa jedna z najobľúbenejších skladieb od skupiny.

Antony @ 12.11.2023 11:30:14 | #
Existence Big Balls jen potvrzuje pestrost začátků AC/DC. Je to skladba výsostně v jejich stylu, je skvělá a rozverná, jako mnoho dalších. Co víc si přát.

hejkal @ 12.11.2023 11:33:07 | #
Squeler, to ani neviem, ktorá je, a to som ten album počul nedávno dvakrát. Ride On je fajn. Teóriu o akejkoľvek skladbe kapely, ktorú nemam ani v prvej stovke obľúbenosti, nemám. Ja nemam ani teóriu, prečo je AC/DC komerčne úspešný projekt. :)

Antony @ 12.11.2023 11:51:50 | #
Je pravda, že u spousty zde oslavovaných kapel mi do hlavy nejde jejich komerční úspěch. Ale protože tento aspekt nepovažuji za nijak důležitý, nezabývám se jím. Vysoká prodejní čísla AC/DC nejsou nijak ve vztahu s tím, že se mi hudba této kapely líbí.

hejkal @ 12.11.2023 11:57:46 | #
To je pravda.

Ale ako téma k fanúšikovskej diskusii je to rovnako dobrá príležitosť ako čokoľvek iné. Je zaujímavé vnímať neuchopiteľnosť úspechu v umení. Raz to funguje, inokedy nie a zatiaľ som nenašiel žiadny vzorec pre úspech. Vnímam marketingové a ekonomické modely, ktoré vedia spraviť z Biebera superstar, ale aj to je neisté a nie vždy to funguje. Navyše, hudba ako komerčný produkt nie je pre mňa podstatná. Hoci úspech doprajem každému, i sebe.:)

Antony @ 12.11.2023 12:15:24 | #
Ano, s tím bezezbytku souhlasím. Téma široké a určitě žádoucí.
Funkční model naštěstí nikdo nevymyslel, i na toho Biebra spadají tisíce nepovedených Biebrů.. Úspěch přeji každému, kdo o něj stojí.

10.11.2023 b.wolf | #

    Po letech jsem se začal vracet k nahrávkám, které mě kdysi oslovily a dnes jsem začal s australskou legendou AC/DC; nejprve jsem uvažoval o Buffalo, ale ti mě nikdy moc nebrali, tak jsem vložil do přehrávače tohle CD, vlastně třetí nahrávku, kterou jsem od AC/DC slyšel (po nejlepší "Let there be rock" a fláku "Highway to hell"). Mám původní australské vydání, úlet "Rocker" naštěstí neobsahuje. Moc dobré album, ovšem dvě závěrečné skladby, zvláště pro AC/DC naprosto výjimečná "Ride on", tahají hodnocení o * výše. 

reagovat

05.01.2018 jirka 7200 | #

Jak bylo u AC-DC zvykem, jejich australská vydání se lišila od těch ve zbytku světa. Z původní australské verze vypadla boogie bluesová R.I.P., kterou bych ještě oželel, ale Jailbreak mi tam chybí a to citelně. Jinak toto třetí album spatřilo světlo světa nově pod hlavičkou nahrávací společnosti Atlantic.

Původní vydání firmy Albert na LP zní nejlépe, s každou další reedicí a remasterem kvalita klesala.

První, čeho si posluchač všimne je opět skvělý zvuk vytvořený úspěšným producentským duem Harry Vandou a Georgem Youngem. Kytary jsou oproti předchozí desce maličko ostřejší, průraznější a zní plastičtěji.

Z alba časem vykrystalizovalo několik hard rockových hitů : chuligánská Dirty Deeds… a Problem Child, dusně erotická Squealer, pochodový marš Big Balls s kontroverzním textem a především megahit Jailbreak o útěku z vězení, na které byl natočen skvělé promo klip, kde lze spatřit Anguse v policejní uniformě.

Potom zde najdeme dva jako vejce vejci se podobající rock n´rolly There's Gonna Be Some Rockin' a R.I.P. Tvrdě rockové boogie Ain't No Fun (Waiting Round To Be A Millionaire) mi připomnělo Status Quo.

Lahůdkou je pomalá, procítěná a z blues vyrostlá Ride On, která je v repertoáru AC-DC hodně velkou vyjímkou. Tuto skladbu si rád pustím večer na řádně vybuzené aparatuře a vždy mě dostane atmosféra písně podpořená obrovským prostorem nahrávky. Všechny nástroje slyším krásně plasticky v prostoru před sebou, do toho přesně a vřele zpívá Bon.

Nahrávka má i obrovskou dynamiku, takže když na záčátku zesílíte zvuk, aby jste slyšeli jemné prohrabování strun kytar bratří Youngů, tak vám při refrénu, kdy se intenzita zvuku řádně zvedá, reproduktory zhasínají svíčky na stole.

Opět skvělá deska AC-DC z jejich klubového období, které mám mnohem raději, než pozdější stadiónová léta.

Original klip Jailbreak zde : >> odkaz


reagovat

Martin H @ 06.01.2018 13:58:03 | #
Zdravím jirku 7200, tady ses trefil do mého vkusu. I když tuhle nahrávku znám v té světovější verzi, ta nádhera Ride On se naštěstí nachází na obou. Dík za Jailbreak.