Black Sabbath - Mob Rules (1981)

08.03.2021 pinkman | #

Ozzyho odchod jsem na konci sedmdesátek pořádně oplakali. Nikdo z nás si tehdy neuvědomoval závažnost situace, ve které se kapela naráz ocitla. Až později jsme došli na to, že šlo o přirozený vývoj uvnitř drogami a alkoholem zmítaného souboru. Takových už přece bylo. Šéf Iommi se s tím musel nějak popasovat. Tedy alespoň za předpokladu, že chtěl svou jednotku udržet boje schopnou. A že bylo s kým bojovat. Na mateřském kontinentu se zrovna rodilo NWOBHM, které BS pořádně komplikovalo pozici. Většina věrných začala odcházet už po Sabotage a to ještě netušili, jaký průšvih je čeká ve společnosti Never Say Die! Přecházeli ke stabilnějším spolkům i nově se rodící odnoži. Jako vnuknutí přímo z nebes se jevilo angažování zpěváka Ronnieho James Dia na vyprázdněný post. Ale Dio nebyl Ozzy. Byl to typově zcela odlišný chlapík, který si udělal jméno především u Rainbow, pro které byl jeho sytý témbr dělaný přímo na míru. K BS se už tolik nehodil. Ti skrze něj museli dost překopat repertoár. Přiskočili do rozjetého heavy metalového rychlíku, díky čemuž se začalo hned tvrdit, že tento styl formovali. To je samozřejmě blbost. BS byl vždy čistý hard rock a ne žádný heavy, nebo dokonce doom.

První deska kapela světe div se vyšla dobře. Dio byl částečně přijat a skladby stály na kvalitním rockovém základu. Ale už u další Mob Rules se začalo leccos drolit. Bill Ward následoval Ozzyho a kvalita repertoáru začala povážlivě pokulhávat. Sice to pořád nebyl takový průšvih jako s nemastným a zatraceně nudným Born Again, pro který frustrovaný Iommi sáhl k totálnímu přehmatu, když angažoval Iana Gillana, to už bylo fakt moc. Nazpět k MR. Co z toho, že desku znovu produkuje osvědčený Martin Birch, když kapele povážlivě dochází nápady. Co chybí především je čerstvost a epika. Kapela položila všechny karty na heavy metalový stolec a to není věru dobře. Metal a rock jsou dvě rozličné disciplíny. Ten první má jen omezený počet prostředků, kterými se dokáže vyjadřovat. Vše je založeno na předem daných šablonách, v jasně vyjetých kolejnicích. Postupy i skladby jsou podobné, tempo je příliš vláčné a refrény nevýrazné. Deska má malý tah a mimo dvou tří skutečných pumelic nemá co nabídnout. The Sign of the Southern Cross, titulní The Mob Rules, snad i Woodoo spolu s Country Girl a hlavně Falling Off the Edge of the World. To je zatraceně málo. Co tedy říct na závěr. BS byla hlavně sedmdesátková kapela. To, co se dělo v jejím středu v další desetiletce, lze nazvat jen parodií sebe sama. Bodů pochopitelně přidělovat moc nebudu. Ale zase, pokud poslouchám Mob Rules a potom takový kýč jakým je Dehumanizer, může kapele v prvním případě pořád ještě gratulovat za slušně odvedenou práci.
reagovat

gandalf @ 08.03.2021 07:18:29
Pro mě pořád ještě obstojná deska. Nejsem až tak kritický. Podle mého nastal soumrak Sabbath v roce 1976 a nový úsvit s příchodem Dia. Jasně, Gillan nebyl pro potřeby temných Sabbath nejšťastnější volba, jenže kdo po Ozzym byl. Super povídání, jen těch bodů mohlo být víc)

pinkman @ 08.03.2021 08:02:31
Nemohlo, fakt nemohlo. Tam jde o to, s čím desku poměřuješ. S vlastní dikografií? Pak je ortel neměnný.

steve @ 08.03.2021 09:57:03
Takže ty máš pět hvězd vyhraněných pouze pro Ozzyho? Ani tam nemůžeš všechno naházet do jednoho pytle. A co Martin?

VaclavV @ 08.03.2021 10:43:10
Je to samozřejmě subjektivní pohled, ale nesouhlasím vůbec s ničím :-) Za mě jasných 5 a pokračování v krasojízdě předešlé desky...

stargazer @ 08.03.2021 18:32:13
Kdysi jsem vlastnil komplet diskografii BS. Hodně často jsem poslouchal alba po odchodu Ozzyho, abych jim přišel na chut'. Celkově vzato to byla pro mě ztráta času a peněz. Nechci tvrdit,že jsou špatná, ale mě vůbec neoslovily. Za mě, když BS, tak pouze s Ozzym a to včetně Never Say Die.

dan @ 08.03.2021 19:08:10
Každej kdo má uši aspoň trochu v pořádku dobře ví, že nejkvalitnějším slavíkem u Black Sabbath byl jen jeden jediný muž. Tony Martin. Nedostižný a nedoceněný v každém směru.

Pegas @ 08.03.2021 19:46:45
Dio je jedinečný zpěvák, ale přiznám se, že mě ty dvě desky Black Sabbath s ním zas tolik nebavily, nevím, jak by to bylo dnes, spoustu let jsem je neslyšel a z hlavy si tolik skladeb nevybavím. Ale označit Dehumanizer za kýč? To je deska prostoupená temnotou a dlouho mi trvalo, než ji ji celou přijmul a stále se mi líbí. Black Sabbath s Gillanem byl možná omyl, ale Born Again je docela zajímavá, podle mě však trpěla také zvukem (alespoň CD, které mám), ale když nic jiného tak z toho vzěšla skladba Disturbing The Priest, kde to spojení funguje-

vmagistr @ 08.03.2021 20:38:31
dan: Podle jakých kritérií podle Tebe posluchač s ušima "aspoň trochu v pořádku" pozná, že právě Tony Martin byl nejkvalitnějším slavíkem u Black Sabbath? Je to něco měřitelného, nebo to závisí na osobních estetických preferencích? A pokud pro mě takovým zpěvákem Tony Martin u Black Sabbath není, znamená to, že mé uši nejsou v pořádku?

S.C.A.Lytch @ 08.03.2021 21:56:18
V zásadě s Danem souhlasím. Martin je pro mě nejkvalitnější zpěvák kterého BS měli. Jiná věc je, že nejkvalitnější rozhodně nemusí znamenat nejlepší pro kapelu a její hudbu. Když to přeženu, tak lidi co mají rádi Sepulturu by asi taky nechtěli aby Arise nazpíval Fredie Mercury :)

martin.b @ 09.03.2021 09:52:29
Nic ve zlém, ale vždy když čtu reakce typu "nejkvalitnější slavík", "nedostižný a nedoceněný", tak odcházím ze stránek, na nějaký čas... Progboard mám ale rád, tak zareaguji.
Kdo stojí v Black Sabbath o slavíka? Viděl jsem v devadesátkách asi dvakrát koncert BS s Tony Martinem a jako interpret klasických skladeb byl sotva průměrný. Jeho frontmanství bylo též diskutabilní. Prostě aby někdo dosáhl legendárního statutu jako třeba Ozzy, když už jsme u těch BS, tak dobře zpívat prostě nestačí.

Hanry @ 10.03.2021 17:32:51
Myslím, že větší přestřel jsem tu za poslední roky neviděl, než že "BS byl vždy čistý hard rock a ne žádný heavy, nebo dokonce doom." ..jestli sabbati byli něco, tak průkopnící heavy metalu a takový Master of Reality je jeden z nejmetalovějších alb, který v té době neměl obdoby, hard rock opravdu vypadá (zní) jinak :). K albu samotnému, technicky i obsahově určitě převyšuje poslední 2 alba z Ozzym, což byly skutečné průsery a naopak angažování Dia byla osvěžující změna, díky které sabbati udrželi důstojnost své značky.

dolycentrum @ 11.03.2021 16:31:56
...je niekedy ozaj zaujimave,da sa povedat az komicke sledovat tieto nazorove strety hudobneho diania na danu dobu,kedy vacsina prispevatelov
nebola ani na svete.
Znacku Black Sabbat som zacal vnimat uz ako adolescent niekedy v 13-tich rokoch svojho zivota.Skor ma fascinovala morbidnot a temna stranka ako
samotny hudobny prejav.V casoch svojej samostatnosti a nazorovej uhranenosti som si k ucty k tomu suboru a nostalgii zadovazil na CD Ozzyho eru
,ale nijak zvlast to neformovalo moje sympatie k tomu hudobnemu telesu.Az rokmi kedy vinyl zacal hrat v mojom hudobnom svete prim ,som sa vrhol aj na Black Sabbath.
Pochopitelne som ostal s Ozzym. Nedokazem nejak spajat v ich sounde ine hlasy na poste spevaka.Aj ked uznam,ze pocin s Diom je uchvatny...akurat to uz nie je Black Sabbath.
Nazor ako ...len jediny hlas slavika Martina je to orechove...mi pripada az smiesny.Black Sabbat je trzna znacka a obchodny rating Tommy vyuzival na
realizaciu vlastnych projektov a zmluvnych zavazkov.To uz je ina hudba v inej dobe ! Pripada mi to obdobne ako sme v 90-tych rokoch nasli v ponuke Spissku borovicku
vyrobenu vo Wiedni...receptrura ta ista,ale pit sa to nedalo !

domy @ 15.03.2021 20:53:39
Taky si dovolím s recenzentem nesouhlasit. I když ho asi chápu. BS s Ozzym je úplně jiná kapela než BS s Diem nebo Martinem nebo s Gillenem. Pro mě má každá éra svoje kouzlo.

02.04.2012 Corsica | #

Mob Rules a Heaven & Hell, dvě desky Black Sabbath po sobě, dva klenoty metalové historie na kterých se snoubila temná kytara riffmistra Tonyho Iommiho a skvělý hlas Ronnieho Jamese Dia.

Mob Rules je sice méně epická než Heaven & Hell, ale má mnoho jiných předností. Tak třeba fantastický zvuk, pořadí skladeb... A skladby samotné.
Turn Up The Night a Slipping Away znějí komerčně a hodí se spíš na odpočinkový poslech. Country Girl a zejména Voodoo jsou dvě skladby založené na úžasných a chytlavých riffech, Diovy vokály přesně pasují na kytarovou linku, to, že rytmika šlape (také díky Appicemu za bicími, jenž bubnuje lépe než Ward) není třeba dodávat.
Sign Of The Southern Cross, nádherně velkolepé dílo, skvělá Mob Rules se řadí mezi další tutovky.
Závěrečné dvě skladby se nesou v podobném Sabbathovském duchu a více než důstojně zakončí album, jenž tahle skupina už nikdy v budoucnu nepřekoná.

Celé album je výborné, nejvíc bych ale vyzdvihl Voodoo, jak jinak než s úžasným Diovým textem.
reagovat

Mohyla @ 22.05.2014 17:39:56
Dio k tejto hudbe pasuje jedna radosť!

19.07.2007 martin.b | #

Mob Rules vzniká opět pod producentským dohledem Martina Birche a vůbec poprvé bez Billa Warda, kterého střídá za baterií bicích Vinnie Appice. Kapela tentokrát předkládá o něco tvrdší oříšek k rozlousknutí. Nahrávka je hodně "heavy" a nabídka silných skladeb, které žene dopředu svým jedinečným hlasem DIO je opět neodolatelná. Za nejpovedenější skladby považuji VOODOO, THE MOB RULES a SLIPPING AWAY. Vypadá to na další silná léta ve výborné a stabilizované sestavě. Opak je ale pravdou. BLACK SABBATH vydávají v této sestavě ještě velmi slušné koncertní album LIVE EVIL a DIO a APPICE balí fidlátka a opuští palubu s nápisem BLACK SABBATH. Palubu, která začíná dostávat po letech první citelné šrámy...
reagovat

Hanry @ 04.08.2007 21:16:58
NO v těch nejpovedenějších maš pravdu jen s jednou skladbou a to Mob Rules...další velký hit na tomto albu je uvodní Turn Up the Night,dále The Sign of the Southern Cross a nakonec Falling off the Edge of the World,a to neříkám jen já..ale viděl jsem hodně ruznych anket a tyto 3 pisně vždy jasně vyhravaly..a je to zaslouženě,protože podel psolechu jsou nejsilnější...JInka zas nic proti,ale na SLIPPING AWAY toho moc zajímavého není..pořád staále se opkaující riffy,ktere jedou od začatku do konce..

martin.b @ 08.11.2007 13:03:41
Hanry: ono to bude všechno tím, že se víc řídím svým sluchem než anketami a žebříčky hitů...je to o diskusi, to je jasný, ale oblíbenost písně podle nějaký tabulky? U desek kapely UFO - I a Flying, jsem taky nehýřil (a pochybuji že někdy budu) velkým nadšením a reakce dalších lidiček na tato alba byla diametrálně odlišná. Hádat se s nima nebudu, jsem rád, že se tato alba někomu líbí a to je celý...
Měj se.

miguel7 @ 08.11.2007 15:14:47
Tak tohle si Henry musí zapamatovat:) Jinak souhlasím s tvým názorem martine (ne ve skladbách ale v názoru). Mě se třeba líbí víc album Dehumanizer, i když je už více podceňované než Mob Rules