Jethro Tull - Benefit (1970)

27.03.2024 Antony | #

JETHRO TULL se mi jeví až do konce sedmdesátých let jako folkové seskupení, do kterého někdo propašoval elektrickou kytaru. Skladby jsou vystavěné pocitově na akustických nástrojích, se špetkou efektů s elektronikou, a občasnými šlehy vydatné elektrické kytary. Je to působivé zvukové spojení tvořící jeden z charakteristických znaků této kapely.

Na Benefit kytaru přiostřili a povedlo se jim takto vytvořit dvě monstrózní hardrockové skladby. Tou první je With You There To Help Me s rafinovaným proplétáním ostrých kytarových laufů a psychedelicky nahalených brejků agresivní flétny ve strhujícím finále, které vyvře na povrch po skoro až nesmělé první polovině skladby. Druhým výrazným zářezem je To Cry You A Song s monumentálním riffem vynořujícím se z přízračného neznáma, omotávající nás několika vrstvami řezavé vokální linky a nedávají žádného prostoru k oddechu ve spleti drsných až trnitých tónů. Obě skladby opět dělají z této desky nezapomenutelný zážitek. Obzvláště ta druhá je průplach enormní, energetická bomba, šestiminutová ždímačka naslouchající mysli. Nářez, nářez, nářez.

Jemnější tvář skupiny se představuje v části dalších skladeb, které tak mohou působit méně výrazněji, než zmíněné monumenty, ale v každé je slušná porce melodie spojené s rockovým tvrďáctvím, bez zbytných vycpávek a trivialit. Za vynikající považuji Nothing To Say, která má dobře stupňované napětí na pozadí opakovaného refrénu, výpravnou Inside (připomínající atmosférou a mixem spíše období Stand Up), rozmarně hravou Play In Time, nebo nádherně uvolněnou Sossity; You're A Woman.

Z pojetí desky je cítit větší ucelenost a sevřenost oproti předchozím dílům, také je znát snaha o obohacení zvuku aranžérskými a studiovými efekty. Z hlediska produkce je album zcela prosté nedotažeností a excesů, zvuková vyrovnanost dovoluje lépe se zaposlouchat. Složitější je to s verzemi alba, neboť provedení v UK a US se vzájemně lišilo pořadím i alternativní sestavou skladeb, kdy více artovou Alive And Well And Living In nahradila v USA pro mne obyčejnější Teacher. Pozdější CD vydání občas bonusově tyto skladby doplňují, ale ne vždy. Dále mne vždy udivovalo, že došlo ke zopakování principu grafické práce s obalem desky, papírové figurky opět a zase.

Hodnotím absolutním počtem, neboť i když by se našlo pár ne zcela stoprocentní míst, jako celek je to deska skvostná.
reagovat

zdenek2512 @ 27.03.2024 14:49:10
Měl jsem nahrané desky po A Passion Play, až po tomto albu jsem si nahrál This Was a Benefit, ale o to víc jsem si ho užíval. Ta deska patří k mým nejoblíbenějším deskám od Jethro Tull. Skvostný začátek vynikne při Volume doprava a vlastně celá deska, je z ní cítit radost z hraní a Anderson je výborný zpěvák a hráč na flétnu.

Antony @ 27.03.2024 14:54:25
To je výstižně řečeno. Přesně takhle Andersona vnímám. Jeho nespoutanost je obdivuhodná.

hejkal @ 27.03.2024 16:05:40
Tento album si ma našiel v správnom čase, v rozkvitajúcej puberte. Bol prvým od Jethro Tull, ktorý som ako celok počul a dodnes je mojim najobľúbenejším. Anderson sa kdesi vyjadril, že prvýkrát mali možnosť v štúdiu skúšať množstvo zvukových efektov, a tak je výsledok taký, aký je. Že dnes by to už takto neurobil. Ja dodávam, že našťastie toto dielo vzniklo tak, ako je.

Antony @ 27.03.2024 16:43:13
hejkal:
Takhle mne ve správný čas potkalo jiné album a neochvějně stojí nejenom na vrcholu všeho, co kdy JETHRO TULL udělali, ale patří do mého celoživotního TOP 10. Až k němu dojdeme, bude to znát.. :)
Jinak, každé dílo je svědectvím doby, možností a tvůrčího stádia. Vypovídá o situaci a zachycuje kousek historie. Proto jakékoli revize považuji za matoucí. Když, tak jedině jako vzpomínková afterparty s příslušným vročením.

zdenek2512 @ 28.03.2024 06:19:39
Tak v klidu kanceláře jsem si otevřel okno a pustil jsem si Benefit a  vytočil potenciometr doprava na 70% a je to pohoda písničky ubíhají a už jsem u Inside. Na téhle desce obdivuji vše od zpěvu a flétny Iana Andersona, basu Glena Cornica, bicí Cliva Bunkera a úžasně tvrdou kytaru Martina Barreho, který od alba Stand Up doprovázel Iana andersona až do alba Roots To Branches. Co skladba to perla, užívám si úvodní With You There To Help Me, For Michael Collins, Jeffrey And me, Inside, Play In Time po Sossity, You´re A Woman. Na CD jsou ještě přidané čtyři bonusy nejsou o nic horší než základní playlist.

hejkal @ 28.03.2024 06:26:34
Mám CD bez bonusov, ktoré som si kúpil v polovici 90. rokov ako jedno z prvých CD. Neskôr som si kúpil aj vydanie s bonusmi, a tak mám tento album v dvoch verziách. Nikdy by som sa však neodvážil počúvať Wilsonov remix.

zdenek2512 @ 28.03.2024 08:04:59
Poslouchané CD je japonské mini LP, mám ještě vinyl a krabičku s prvními třemi CD v pošetkách.

26.02.2021 Gattolino | #

Poslední dobou, snad v souvislosti s očekávaným a stále odkládaným koncertem v Praze, a pod dojmem z výborné knihy pana Řepíka, jsem se k Jethrům opět vrátil. Jak už jsem někde psal, Aqualung je legenda a milník, This Was je skvostný debut před osudovou křižovatkou, ale moje pozornost se teď stále více upíná k oběma albům mezi těmito výraznými záseky v historii. Zprvu jsem preferoval Benefit nad Stand-Upem proto, že jsem měl u druhého k dispozici takovou hodně zahuhlanou verzi bez výšek, a tak se mi ty skladby dost slévaly v jedno. Dnes je mi jasné, že se jedná o úžasnou desku s překrásnými, různorodými písněmi, předvádějící výrazně nástup nezaměnitelného poznávacího zvuku kapely. Reason for Waiting bych osobně vypíchl jako vrchol alba. Ale zpět k Benefitu.
Trpím nešvarem srovnávání, ale nahrazuje mi to nedostatek vhodného slovního popisu. Zkrátka, Benefit mi stále zní jako nikoliv kolekce písní na předchozím albu, ale jako ucelený, z jednoho kusu oceli vytepaný monolit, podobně jako hutná zeppelinovská slitina Physical Graffiti oproti zvukové pestrosti Houses of the Holy a Four symbols. Ale to je prosím pochvala!
Písně se jakoby nesou ve stejné zvukové barevnosti a vytvářejí úchvatný hudební tunel, který se chce projít od začátku na konec. Nevytrhovat nic z kontextu. Aniž jsem nějak zkoumal texty, jde zjevně o hodně osobní zpovědi, až mi připadá, že album muselo vzniknout "na jeden zátah". Uchvacující mi zde připadá oproti jakési hravosti a snad i zasněné prozářenosti Stand Upu spíše tvrdá linie plná sebevědomého, možná až bojovného a hrdého expresivního zpěvu (který pak plně vygraduje na Aqualungu). Ve "For Michael Collins ..." v ovázaných refrénech Andersonův hlas nádherně úlétává do koncových "kohoutů", což napětí jinak trochu chmurné sklady oživuje. Taky se zde předvádí celá přehlídka mocných hardrockových riffů (To Cry You a Song, Son) a Barreho typická "tlumeně zasekávaná, drbaná" kytara, kterou si pak na Aqualungu užijeme dosyta (Hymn 43, Locomotive Breath). Zajímavé také je, nakolik se kapela už vzdálila od někdejší bluesové kolébky a našla svou originální polohu.
Jedna z mých nejmilejších je "Inside". Krásně to šlape, Anderson zpívá tak důvěrně, jako by seděl u vás doma na čaji, a "Take a walk in the park, does the wind in the dark sound like music to you?" s tou "civilní samozřejmostí i naléhavostí" mne uchvacuje.
Vášnivá "Play in Time" s mírně disharmonickými vložkami, to už není jen obyčejná písnička, to se člověk zastaví a poslouchá. Nemluvě o "Sossity", to je jedna z věcí, kde člověk nechápe, jak to mohli zkomponovat.
Prostě deska za jasných pět hvězd, ale popravdě řečeno, která z tullích desek do Stormwatche není za pět hvězd? A to tu hranici dávám jen proto, že ty další nemám dobře naposlouchané.

reagovat

bullb @ 28.02.2021 10:04:01
Autorovi príspevku patrí poďakovanie za pripomenutie jednej z najlepších vecí od Jethro. (Zdôrazňujem: podľa môjho názoru). Plných 5*

15.03.2016 horyna | #

Nikdy jsem nepatřil k kdovíjakým obdivovatelům Jetho Tull a znalcům už vůbec ne. Postupně jsem jejich hudbu objevoval a ta mi s každou chvílí strávenou v jejich společnosti začínala pomalu a jistě učarovávat. Přesto jsem si vystačil s řekněme základními položkami jejich dost nabitého katalogu. Až nedávo přišla chuť a chvíle poohlédnout se po některém z dalších jejich milníků. Nebudu zastírat že na této cestě pomohli mi stránky pro tento účel nejvhodnější a to tyto:-) (jako už mnohokrát). Podle zde prezentovaných recenzí (s důrazem na 70-léta) vybíral jsem pečlivě a s pomocí ukázek z netu jsem zaměřil svoji pozornost k této fošně.

Spokojenost byla v očekávání, ovšem že to bude až taková chuťovka, to jsem tedy netušil. Byl jsem ohromen od prvních chvil a s každým dalším poslechem (a že jich už bylo) stával se zážitek intenzivnějším. Řekl bych že album je jiné, možná až zcela jiné od jeho dvou služebně mladších nástupníků s kterými jsem na začátku tak nějak desku chtěl poměřovat. Těžko se mě to v tomto případě vyjadřuje, ale je to nejspíš celková (místy až posmutnělá) nálada alba, která dělá z tohoto skvostu unikát a i snad ještě větší nástrojová rozmanitost a skladatelská preciznost.

Už fantaskní flétnový úvod s připojujícím se klavírem, jež poté prostupuje celou skladbou, dávají tušit že se bude dít něco mimořádného. S Nothing To Say vstupuje do hry klasická kytara, která bude na tomto albu znít velice často a z které jsem vždy tak ohromen. Hypnotický riff prezentující skladbu Son patří k nesmrtelným, stejně jako melancholická atmosféra jež zde funguje na mnoha místech, mimo jiné třeba v sedmé A Time For Everything? Mezi nejoblíbenější patři především čarovná miniatura s božskou flétnovou melodií-Inside, pro mne vrchol desky společně s navazující Play in Time v pulzujícím tempu.

S Benefitem je spokojenost převeliká, kus poctivého muzicírování které se teď už tak často nevidí,tehdy bylo zcela na místě. Ach, ta doba.
reagovat

tykeww @ 15.03.2016 14:04:36
Benefit se mi zdá trochu přehlížený oproti Aqualung a Thick As A Brick, přitom je to skvělá deska. Mám ji hodně rád, od začátku do konce.

horyna @ 15.03.2016 14:16:34
tykeww: přesně tak jsem k ní zprvu přistupoval také, ovšem velký omyl

b.wolf @ 15.03.2016 14:19:42
Benefit jsem si pořídil v luxusní edici, jelikož TOHLE album je téměř vrcholem geniálních nápadů maníka, zovoucího se Ion Anderson (nedávno na Back Beatu jsem mohl vidět ty rozdíly v hlavovém porostu, ovšem v hudbě nikoliv). K recenzi vlastně není co doplnit, za mě pouze to, že užití flétny bylo, je a bude vždycky nevšedním zážitkem. 5/5

Petr_70 @ 15.03.2016 14:32:43
Já tohle album považuji spíše průměrné až horší v diskografii skupiny. Ja takovým slabším, méně výrazným pokračovatelem o něco více zdařilejšího alba Stand Up.

Mirek Kostlivý @ 15.03.2016 16:51:19
Když jsem toto album a Stand Up slyšel poprvé před 45 lety, tak jsem dlouho váhal, které z nich je kvalitnější. Nejdříve vyhrávala dvojka, později se mi více líbila trojka, dneska bych už je dal na stejnou váhu.
A ta doba 1. poloviny 70. let byla opravdu neuvěřitelná. Každou chvíli vycházela nějaká kvalitní muzika, balast jsme většinou vůbec neposlouchali. I když bych nezatracoval ani dnešní dobu. Však i v naší hitparádě se občas objeví neznámá kvalita, která za tou dobou 70. let v ničem nezaostává. Je pravda, že jí je na druhé straně jako šafránu.
Ale kdo hledá, najde!

bullb @ 16.03.2016 08:13:34
Mirek Kostlivý: Absolútne súhlasím. Asi by som len kopíroval a prekladal z češtiny.
Už len citácia recenzenta horyna:
"kus poctivého muzicírování které se teď už tak často nevidí,tehdy bylo zcela na místě. Ach, ta doba".
70-te roky, hlavne prvá polovica boli tou najkvalitnejšou esenciou kvasenia z konca 60-tych rokov. Toť minule som sledoval na ČT art program o J.Tull. Sám Anderson sa vyjadril (necitujem) že hudba ku ktorej sa hlási je práve z tohto obdobia.

Snake @ 16.03.2016 09:09:00
První dvě alba neznám, takže teprve Benefitem začíná moje sbírka Jethro Tull. Mám ho rád, ale poněkud větší dojem na mě dělají desky následující - "Aqualung", "Thick As A Brick", "Living in the Past", ale i "A Passion Play". Je tady několik výborných skladeb, líbí se mi především dvojka Nothing To Say, hned následující, výtečným klavírním doprovodem opatřená Alive And Well And Living In, nebo vytříbeně melodická Inside. Naopak, jestli mi něco dere nervy, tak ty studiové hrátky v jinak pěkně zemité Play In Time.

Dal bych tři a půl, ale protože tu možnost nemám, tak za čtyři.

luk63 @ 16.03.2016 10:24:07
Snake: doporučuji sbírku doplnit minimálně o Stand Up (výborná je verze s bonus CD + DVD Live At Carnegie Hall,1970), This Was nepovažuji za povinnost :-)

Snake @ 16.03.2016 10:42:52
Beru na vědomí. Jak bude čas, "Stand Up" si najdu a poslechnu. A pak se uvidí.

Petr_70 @ 16.03.2016 11:00:28
Narozdíl od luka63 považuji This Was za povinnost mít.. :)

Z výše diskutovaných alb JT z konce šedesátek ho považuji za nejlepší, i když je díky zásadnímu autorsko-interpretačnímu podílu Micka Abrahamse pochopitelně úplně jiné.

Mirek Kostlivý @ 16.03.2016 14:09:36
Vynechat 1. album This Was by bylo chybou, kterou by nikdo neměl opakovat tak jako já, když jsem si ho pořídil až s 10 letým zpožděním. Už jenom pro skladbu Song From Jeffrey >> odkaz
to stojí za to! A k mému překvapení v ní hraje na foukací harmoniku basák Glenn Cornick a nikoliv Ian Anderson, jak je uvedeno na obalu desky This Was.

luk63 @ 16.03.2016 14:11:18
Sice už jsme se dostali trochu od Benefitu, ale ještě napíšu, že This Was samozřejmě mám. Ale je to jen jedna z mnoha desek stylu, který do té doby už hrál na Ostrovech pár let kde kdo. Tedy nic zásadního pro vývoj rocku, na rozdíl od Stand Up, na kterém se už profilovala originální a nápaditá hudba Jethro Tull.

bullb @ 16.03.2016 16:21:06
Album Benefit nastúpil strmý vzostup Jethro. V prvých dvoch sa "akoby" hľadali. Ja mám slabosť na rozdiel od "populárneho" Aqualung skôr pre Minstrell. A asi ako vačšina z nás sme v 70-tych rokoch začínali Songs from the wood, postupne som prišiel na chuť práve spomínaným. Možno aj vďaka kompilácii Living in the Past, ktorú som "odral".
Inak: perfektná debata...

Balů @ 06.09.2016 17:08:15
horyna
Musím říct, že tvoje recenze vyloženě sedí.
S Benefitem jsem se seznámil až po desce A passion play. Znal jsem jen skladbu Nothing to say ze skvělého výběru (2LP) Bumpers od Island rec.

Ovšem seznámení s tímto skvostem mne zase dostalo.
Je nutné říct, že vývoj JT od první desky stoupá jak raketoplán do vesmíru.
Deska se vyznačuje snad největším zapojením flétny z prvních alb.
A to mi právě vyhovuje. A Barreho kytara-prostě paráda.
Moje hodnocení- bomba.

zdenek3 @ 06.09.2016 20:01:08
Už jsem to kdysi někde tady psal, že u této kapely mám problém v tom, že se mi líbí všechny alba. Jistě, některá víc a některá o něco méně, ale v globálu, je to jedna z mála kapel, kde "beru vše".
Jedno zda folkovější, rockovější nebo artovější. U všech si najdu to své.
Kdybych si měl na pustý ostrova vzít placky 3 kapel, tak zde bych neváhal a jednou z nich by jistě byli Jethro Tull.

Jarda P @ 07.09.2016 11:15:00
Mně se od nich líbí všechno kromě Under Wraps. Naštěstí pak od elektroniky ustoupili a další desky už jsou v pohodě.

22.01.2012 nowhere_man | #

Album Benefit je už iný ako predchádzajúce dva počiny. Tak nejak to počujem ja. Je zvláštne, že som mal dosť zo začiatku problémy s týmto albumom. Prvé dva ma uchvátili a hovoril som si, že to bude riadna pecka ten Benefit, keď má ešte lepšie hodnotenia ako prvé dva počiny. Asi preto mi dlho trvalo, kým som mu prišiel na chuť. Stačilo prestať porovnávať s predchádzajúcimi. Dnes už ho radím k vrcholným dielam Jethro Tull. Bez ohľadu na to, že prvé dva albumy mám radšej. Aj tento album má svoje kúzlo. Najviac na mňa zaberá kúzlo zvláštnej skladby Nothing to say, tajomnej Alive and well and living in, skvelá riffovka To cry you a song a emotívna Sossity: you're a woman. Zvyšok tiež kvalitný, ale tieto sú moje vrcholy. Okrem toho sú tu aj bonusy: zaujímavá Singing all day, singlovka Witch's promise s béčkovou stranou Teacher a miniatúrka Just trying to be. Všetky 4 sa nachádzajú aj na Living in the past. Takže i keď u mňa vyhrávajú prechádzajúce dva počiny oproti tomuto albumu, napriek tomu je to stále 5 hviezdičkový počin.
reagovat

Mohyla @ 22.01.2012 15:08:35
nowhere_man, album sa mi tiež páči. Nechceš opraviť/nič v zlom/ ten album, nie to album?

nowhere_man @ 22.01.2012 17:21:17
Mohyla: Áno, oprav. Vieš, dlhé roky som používal spojenie to album a až na progboarde ma opravili, že je to ten album. A niekedy sa mi ten starý zvyk vráti a ja si to ani nevšimnem :D

11.01.2012 Petr Gratias | #

Třetí řadové album Jethro Tull si nejprve koupil můj dobrý kamarád, který se rozhodl postupně kompletovat celou jejich produkci a pozval mě k sobě ke společnému poslechu a tak jsme nad albem hodně meditovali. První dvě alba nám učarovala pro mimořádnou atmosféru. Benefit – jak bylo z poslechu zřejmé, se vymanil z bluesových nálad a Anderson suverénně ovládl autorské zázemí, ale především kontrolu nad vším co kapela měla natáčet

WITH YOU THERE TO HELP ME – šamansko-čarodějnicky znějící flétna otevírá první skladbu. Začíná se trochu líně a zvolna…. Všeho do času Andersonův hlas získává na dynamice a rázný akcent rytmiky a kvílivé elektrické kytary rozbíhá další členěný a dobře vypilovaný rytmický postup. Je to magie, dostat hned do první skladby tolik zvukových impresí a nálad. Akustické kytarové doprovody jsou přesně kontrolovány Bunkerovými výtečnými bicími a Cornickovou melodickou baskytarou. Barre jako správný kuchař přimíchává dravé kytarové ingredience. Dravost se střídána s lehkostí a všechno se odvíjí rychle jako dokumentární film. Parádní nástup od prvního okamžiku!

NOTHING TO SAY – příjemné kytarové intro přináší nádhernou melodickou formu, v níž Amdersonova akustická kytara krásné zvoní s jeho ceremoniářky pojímaným hlasem, který vnímám v divadelních intencích, stejně jako přítomnost neviditelného hudebníka – klavíristy Johna Evana, na albu ještě jako hostujícího hráče, který v příštích letech významně ovlivní sound skupiny. Melodická linka je precizně vystavěná a má v sobě nejen rockovou naléhavost, ale i baladickou výpovědnost. Leze mě mráz po těle, když zavřu oči a nechávám na sebe skladbu působit….

ALIVE AND WELL AND LIVING IN – třetí skladba stále zachovává výtečně vypilovanou melodii a dobře volené rytmické akcenty. Melancholická flétna se spojuje s klavírem, který doprovází jedinečným způsobem sehraná rytmika Bunkera a Cornicka. Příjemně se poslouchá mezihra na sólující akustickou kytaru, střídaná flétnou v unisonu s elektrickou kytarou. Z klavírních postupů lze vyčíst, že John Evan je studovaný hudebník, který má klasické vzdělání a smysl pro proporce…

SON – první dravější rocková skladba od samého začátků. Barre popřeje kytarovému tématu pořádně nabroušené ostří, ale i dynamika skladba je zvýrazněna v celkové instrumentaci. Zvláštní změnu přináší zklidnění a akusticky propilované následné téma. Rytmika má záměrně zatěžkaný zadek a hutné Cornickovy basy prorezonovávají při zpěvu do posledního nervu v těle.

FOR MICHAEL COLLINS, JEFFREY AND ME – krásně zahraná kytarová studie na akustické kytary, které se prolínají s klavírem a naříkavým Andersonovým vokálním projevem. Větší energetický nápřah přichází s dalším postupem, kdy akordické proměny ovládnou s hlasovým projevem terén do akcentovaného zklidnění, kdy rozlamované akordy a tónové kouzlení se výtečně prolíná s konejšivým Andersonovým vypravěčským hlasem. Výtečně vystavěná kompozice. Nic nevyčnívá a nenarušuje její základy a široce se rozevírají možnosti rozvíjení daného tématu. Anderson srší nápady v bytostném slova smyslu…

TO CRY YOU A SONG – opakované kytarové schéma na elektrickou kytaru přichází s další hudební vibrací. Andersonův hlas je studiově upraven a získává ještě větší průraznost a charismatický timbr. Bunkerovy bicí se přesně strefují do rytmických postupů a Barre nahrává v playbacích odlišná, přesto však harmonicky do sebe jedinečně zapadající kytarová témata. Klasické rockové téma, které kapela rozvíjí do řemeslné, ale i umělecké dokonalosti. Barre sice nehraje jako Page, Blackmore, Lee nebo Hendrix ( a ani tgak hrát nikdy nebude), ale přesto je to velmi kreativní kytarový hráč, který se s vrtošivým a stále nespokojeným Andersonem velmi rychle sžil. Jedno kytarové téma nahrál přes Leslie box, což soundu dodává určitou přitažlivost.. Srozumitelné, přehledné a melodicky pevné!

A TIME FOR EVERYTHING? – další rockově pojatá skladba spojovaná s jemnými odstíny akustických nástrojů. Démonická flétna je opět ve hře. Skladba není harmonicky nějak rafinovaně komplikovaná, přesto má i ona pevné základy, i když melodická linka je čitelná a akordicky obvyklá v daných postupech. Důležitou roli zde hraje akcentování jednotlivých akordických proměn. Flétna má hadí mrštnost a vedle klavírních a kytarových nástupů je ve skladbě důležitým aspektem.

INSIDE – jedna z nejsilnějších melodických záležitostí na albu. Atmosféru zde krásně podmiňuje flétna a místy i mandolína a důkladné rytmické postupy. Cornick je opravdu jedinečný hráč a určitě měl zůstat v kapele hrát ještě další léta. Takovouhle baskytaru v kapele mít a nemít – toť otázka. Všechno mi připadá silné bez objevování hned na první poslech. Skrytá genialita pitoreskně vyhlížejícího vousáče s dlouhými vlasy, třeštícími oči, špulícími se rty a neuroticky pobíhajícího tu a tam po pódiu. Opravdové terno!

PLAY IN TIME – také Jethro Tull dokázali vymyslet nosný riff. Rockově dravá skladba, kde Barreova kytara je doprovázena hammondkami a perfektními Bunketrovými bubenickými breaky a šamanské kouzlení na flétnu a aplikace dobové studiové elektroniky s destruktivními zvukovými orgiemi. Dokážu si představit, jak Jethro Tull dokázali speciálně s touto skladbou řádit na koncertních vystoupeních a získat si patřičný obdiv….

SOSSITY, YOU´RE A WOMAN – podle mého názoru vyvrcholení. Andersonovský umělecký orgasmus na první poslech. Tahle skladba mě nikdy neomrzí. Akustická kytara je poučena barokní hudbou a nádherně prochází harmonickou strukturou a melodickými proměnami. Anderson a Barre zde dotvořili dokonalý obraz reálné krásy. Hammondky v pozadí, sférická flétna percussion pak přivolají téměř vánoční atmosféru. Kdybych měl vybrat klíčovou skladbu z alba, asi bych vybral tuhle záležitost. Je emocionální, kreativní a velmi přesvědčivá v instrumentálním provedení i ve zpívané interpretaci. Stejně sugestivní je i kytarový závěr v rozbrnkaných tónech a mocném úhozu ve skutečném epilogu….

Benefit je předobrazem nového stylového směřování Jethro Tull k progresivnější hudební formě, kde už nebude místo pro blues, ale pro výtečně prokomponované a proaranžované skladby. Jakýmsi předpokojem před komnatou, která dostane v příštím roce jméno Aqualung. Pět hvězdiček si album zaslouží!







reagovat

07.08.2008 Beriq | #

Věřím že pro ty co mají rádi Jethro Tull spíš v tom zemitém, rockovém kabátě nenafouklém o ten kus progresivity, orchestrálních aranžů, vyhrávek a meziher, je právě toto jedno z těch nej alb. V tomto podle mě trumfne i Aqualung (na který ovšem nedám dopustit). Od úvodní With You There To Help Me přes Nothing To Say až třeba k To Cry You A Song je to víc než kdy jindy nářez.Martin Barre jako utržený ze řetězu. Tolik enrgie. Vedlo toho ovšem taková tichounká For Michael Collins, Jeffrey and Me nebo Inside spíš vyniknou.
Ovšem nejraděj mám Teacher- Iana Andersona zpívájícího a flétnujícího ve svém koncertním kabátu, s vyzáží mladého Krakonoše, za ním Glenna Cornicka hrajícího ve své čelence na basu ...právě pro něj to bylo poslední album s tully- poté spoluzaložil Wild Turkey, kde-dle mě- navázal na ducha alb Stand Up a právě Benefit.

Benefit rozhodně považuju za jedno z nejlepších od JT ale dávám pouze 4,222222222222 tedy čtverku, protože 4,5 jsem dal Aqualungu, 4,8 Minstelovi a 5,0+++ Thick as a Brick.

reagovat

PaloM @ 07.08.2008 16:24:21
Páči sa mi toto hodnotenie Benefitu, dosť vystihuje i moje pocity. Album je vôbec jeden z prvých skutočne rockových, ktoré som mal možnosť počuť ako 15-16 ročný na kamarátovom mini kotúčovom prenosnom magneťáku Pluto. Ešte tam mal ELP "Pictures..." a niečo s Alice Cooperom.
Vedeli sme, že hrá J.Tull, ale názov platne sme nepoznali. Neskôr som hľadal tie skladby, ako to Beriq pekne nazval v "zemitom, rockovom kabáte". Fakt je, že som Benefit identifikoval veľmi neskoro, vďaka požičovni CD asi v r.1992(nemal som iné možnosti). Rád si ho púšťam a objavia sa mi spomienky, keď sme pri paneláku na schodišti, na radosť susedov z prízemia, žhavili Pluto s anonymným Benefitom.

Voytus @ 07.08.2008 21:42:41
Do konce 70. let jsem v případě JT téměř nekritický, každopádně Benefit mám na prvních příčkách oblíbenosti. Ano, Warchild a Too old jsou trochu slabší, ale prostě je mám rád. Nemusím vlasně jen 'A', Under wraps a některé věci z Crest of a knave. Co takhle Roots to Branches?

PaloM @ 08.08.2008 03:40:37
Roots to Branches sa mi na 1. počutie veľmi páčilo, potom som vytriezvel.Asi polovica albumu ma nudí, málo nových nápadov, unavený spev. Tie skladby, čo sa mi páčia, pripomínajú staré dobré časy J.Tull.
Patria sem 1.Roots to Branches, 2.Rare and Precious Chain a 5.Valley. Dal by som 2,5 bodu a v našom hodnotení 3 hviezdy. Je to J.Tull a nič od nich úplne nezatracujem. CD "Roots..." sa mi dostalo do rúk zhruba v rovnakom čase, ako 2 sólovky Iana, "Divinities - 12 tancov s Bohom"(1995) a "Tajné reči vtákov"(2000). To prvé kritici dosť zatracujú, mne sa páči ako výborná hudba v pozadí pri robote. No a tajná reč vtákov je extra klenot, čosi tak nádherné a svieže mi vôbec nepasuje s paralelnou tvorbou pre J.Tull (Dot.com).
No a to boli momenty, keď som začal brať J.Tull už len ako spomienku na dobré časy. Úplne som zmenil názor po r.2003, keď vyšli na dvd 2 excelentné koncerty - Montreux a Lugano, stará energia a vtip sa vrátili.

22.07.2007 hejkal | #

Prvá skutočná doska od Jethro Tull (a dodnes moja najobľúbenejšia). To bolo ešte počas puberty, keď som si púšťal otcove kazety, aby som zistil, či tam predsa len nie je niečo dobré (a narazil som na prvý Wishbone Ash, prvý ELP, Calling Card a Photo-Finish Roryho Gallaghera a Jethro Tull). Zmieňovaná kazeta obsahovala Iron Butterfly In a gadda da vida a Benefit. Ironov som rád nemal (to prišlo až podstatne neskôr, vtedy som kazetu vždy pretočil späť na začiatok), ale Benefit ma dostal.

Podmanivý, atmosferický úvod With you there to help me a nasledujúca Nothing to say ma ešte aj dnes úplne omamujú a pripadám si pri nich mimo reality. Samozrejmosťou je špičkový vypaľovák To cry you a song a najkrajšou subtílnou skladbou je záverečná Sossity...

Čo dodať? Je to prvý skutočný album Jethro Tull, nemá slabé miesto a navyše má atmosféru, ktorá je neopakovateľná (hoci aj iné ich albumy majú jedinečnú atmosféru). A na čom človek vyrastá, na to nedá dopustiť.
reagovat

Filozof @ 26.07.2007 12:58:00
Dotaz:
Proč první skutečné album JT?

hejkal @ 26.07.2007 14:13:07
Prvé skutočné v zmysle tradičného JT soundu, pretože prvý album je bluesový a tažko ho možno charakterizovať ako typický JT, druhé bolo podľa mňa tiež ešte také o hľadaní samých seba a až Benefit prišiel s tým, čo je pre JT typické. Ale ide o subjektívny názor. Samozrejme, že všetky albumy JT su ich :)

Filozof @ 27.07.2007 08:56:31
Hejkal:
Benefit je skutečně jiný, než This Was a Stand Up, ale po HR albech Benefit či Aqualung je zase změna k náročnějším koncepcím, pak další - do folk-rocku, poté do synthy-rocku - takže těžko hovořit o tom, co je ten "pravý zvuk" JT. Spojuje je mnoho, ale proč brát za typické zrovna jen období Benefitu?

hejkal @ 27.07.2007 09:06:57
Pretože je pre mňa táto etapa štartujúcou. Vstúpili do 70-tych rokov. Nenanucujem svoj názor nikomu, súhlasím, že skupina prechádzala (a prechádza) vývojom.

04.12.2004 | #

Pre mna najkrajsie a najemotývnejšie album od JT.Nadherný spev J.Andersona,krasne zladene gitary Barreho.Inak na akustike mu sekunduje aj Anderson-nadherna suhra-zaverečná
You are a Woman.Započuvajte sa do skladby For M.Collins Jeffery and me...Krasa,magicke čaro rannych Jethro Tull.
To cry you a Song je asi najlepšia pecka na albume.
Fakt ucelená koncepcia,nadhera a kvalita zo všetkým...
Odporučam vypočuť,a ja myslím že kto zbiera CD tak zakladný kamen v zbierke.Ja davam 4 a pol.
reagovat

02.09.2004 Hans | #

Nejemotivnejsi album JT a pro mne jeden z vrcholu jejich tvorby. Folkrockove, na prvni pohled nenapadne, jemne utkane album. Pri poslechu mi vzdycky naskoci husi kuze a nostalgicke vzpominky, z tehle desky na mne dycha leto, vonava trava (ale ne Trava), letni pohoda, valeni se u vody, mladi (pokud to ve svych 30 muzu rict :o), laska. Songy jsou krehke a opravdu "krasne" v nejopravdovejsim smyslu toho slova. Mozna je to dano osobnim prozitkem pri prvnim poslechu desky (na detaily si nevzpominam), ale je to proste tam. Nemam k tomu co dodat, doporucuju poslechnout.
reagovat

Placka @ 10.03.2007 00:00:00
Tato deska mě přivádí zpět do roku1977,kdy mě bylo patnáct a slyšel jsem ji poprvé.Přesně jak píšeš.Léto,první lásky a kurva ta nádherná mladická naiivita.Poslouchám ji vždy s nostalgií.