Slade - Slade Alive! (1972)

Kapelu Slade mám zaradenú v priečinku – super hlas, hitovková banda, od ktorej stačí výber z tvorby. Jedinú výnimku tvorí album Alive!, ktorý mal u môjho otca viac ako dobrú povesť. Ono to vôbec v 70. rokoch naživo bola paráda, aj tie najsladšie skupiny vedeli zahrať pekne od podlahy.

Tlesk, tlesk, tlesk, Hear me calling je parádna bluesová nakladačka od Ten Years After, Slade ju hrá rýchlejšie, než kážu dobré mravy, avšak kto by niečo podobné očakával na rockovom koncerte... Pád k base a bicím, aby sa mohlo hecovať publikum, je vydarený. Melodický opar v I like a shot from my gun nekompromisne potláča drsný zvuk, ktorý je hádam pritavený aj k spevovým mikrofónom. Aby sa navodil dojem baladickej atmosféry, zaradila kapela do repertoáru aj cukrovinku Darling be home soon. Živé prevedenie jej dodáva istú drevitú ostrosť, akokoľvek sa v nej nič drevorubačské nedeje. Pravda, v strede sa odohrá krátky, ale o to krvavejší gitarový texaský masaker motorovou pílou, čo natoľko vysilí všetkých prítomných, že dôjde aj na ticho pred búrkou. Záverečná spievaná pasáž pripomína skôr rev sklamaného fanatika, ktorému nevyšlo referendum posilňujúce jeho moc, než spev. O to je to intenzívnejšie a parádnejšie. Ďalšia koncertne vďačná skladba stavajúca na istom napätí vlastnom takmer monotónnym pasážam sa volá Know who you are. Ostré gitarové sólo pripomína skalpel, napriek tomu má človek pocit, že ho režú tupým pilníkom na nechty. Rokec s chemickým označením ťažkej vody, Keep on rocking, by ožiaril aj najčernejšiu tmu, Little Richard by mal radosť. Dynamický pád vhodný na interakciu s publikom kapela zvláda s rutinérskou presnosťou snajpera, zasahuje neomylne. V podstate je zrastený s Get down and get with it, tento dvojzáprah nesie všetky rysy klasickej „slajdoviny“, Holder jačí, ako stačí, hučia aj ostatní hráči, opäť je tu vsuvka pre kontakt s publikom, čo viac si priať. Na záver sa servíruje Born to be wild. Nie, táto skladba sa azda nedá pokaziť (myslím pravými hudobníkmi, počul dom akýsi DJ remix a dodnes mám z toho nočné mory, niektoré činy proti ľudskosti by mali byť trestné), napriek tomu preferujem verzie iných interpretov (Steppenwolf, Blue Oyster Cult). Nič to nemení na skutočnosti, že Slade hrá na doraz a azda aj kúsok zaň, celé to kvíli, škrípe, duní, asi ako dajaký ohurujúci parostroj z fantázie Julesa Verna.

Slade Alive! mám rád. Veľmi. Presvedčivé koncertné rockovanie bez multiefektných falšov môžem kedykoľvek a v akýchkoľvek množstvách.
reagovat

PaloM @ 12.02.2015 08:36:44
S výberovkou súhlasím, však som si ju nedávno kúpil. No predsa len mojim No.1. je "Slayed?", tam sú väzby na gymnaziálne diskotéky. Slade Alive! - snažil som sa viackrát, no zatiaľ ma nechytilo. Bude v tom okamih prvého počutého a to bol spomínaný "Slayed?"
Vďaka hejkal a fajn, že tu píšeš.

hejkal @ 12.02.2015 09:04:09
Niet za čo, mám to tu rád.

Progjar @ 12.02.2015 09:25:38
Hejkal, dík za toto vyjadrenie!

Gattolino @ 18.04.2015 14:45:03
Slade dodnes ohromují svou divokostí a energií, jejich písně jsou přitom melodické a vesměs kvalitní. Dočetl jsem se, že kdysi lanařili na post zpěváka Roberta Planta, ještě než nastoupil k budoucím Zeppelinům. Bylo by to bývalo rozhodně zajímavé, ale Noddy Holder taky jako Plant patří do mé pěvecké elity a k Sladeům se asi víc hodí....

Mirek Kostlivý @ 26.11.2023 15:09:12
Tato deska mě před padesáti lety minula, tak to napravuji a pouštím si ji poprvé celou. Na první poslech kapela odehrála koncert opravdu v parádní formě. Musím ocenit hned úvodní skladbu od TYA, za jejíž provedení by se nemusel stydeť ani Alvin Lee. Též následná skladba je solidní, kapela šetří vícehlasnými vyřvávanými vokály, které mě tenkrát tak dráždily a kterým se dodnes nepřišel na chuť. Jedině co mi na desce vadí, je to spartakiádní skandování obecenstva, z kterého je zřejmé, že na kapelu chodilo opravdu specifické publikum.
A té dobré pověsti alba se opravdu nedivím.

hejkal @ 26.11.2023 17:08:03
Koncertné albumy zo 70. rokov ma napĺňajú. Vždy ma poteší, keď tento pocit pri tom alebo onom kúsku zdieľa aj niekto iný. Ďakujem.

užasné album,ukázka toho,co byli slade schopni předvést před publikem a ukázka toho,o co nás bolševik připravil(pořád doufám,že se pánové vrátí na podia v původní sestavě,aspon jednou,please)nejvíce se mi líbí cover od J.Sebastiana Darling be home soon a Born to be wild(dálší cover,tentokrát od Steppenwolf)
reagovat

První z alb Slade, které se objevilo, živák s nesmrtelným "Lečóóó hej", což jsme jako puboši bez znalosti anglištiny řvali jak o život! Slade, to je generační záležitost, nemá cenu tady něco parafrázovat s Grand Funk, to bylo o něčem jiném (mimo jiné- GFR-Caught in the act, to je živák živáků...). Jsem vinylový maniak a stejně postiženým sděluji, že plotnu lze sehnat asi za dvacku eur, snad i u nás. Kdo jen lehce zpochybní Slade, tuto, desku, ať jde se mnou na férovku...
reagovat

Pepa Benkovič @ 23.03.2010 00:30:15
Souhlas s tebou ,Lečo hej mě také postihlo a na tuto desku vzpomínám jako na mládí a dejchá z toho nostalgie.Nemusím nutně vynyl,takže jsem si jednotlivé písně natahal na CD a v autě mi to občas hraje(ovšem manželce a synovi to nic neříká),pokud jedu sám.

Tak tohle můžu už od svých patnácti. Nejlepší živák, jakej jsem kdy měl ve sbírce. Prostě vyjímka, jinak živáky moc nemusím. Řvoucí hlas Noddyho Holdera se blíží k dokonalosti i bez studiových úprav. Syrově řízná kytara se dnes už málo slyší. Ale hlavně super kontakt a spolupráce s publikem, to je nářez. Pokaždý mám znovu husí kůži, jako v dávných dobách mládí. Pro ty, kdo mají rádi klasický hard rock, a ještě váhají, mám doporučení. Tahle deska stojí alespoň za jedno poslechnutí. Uvidíte, že v klidu nemůže zůstat snad nikdo.
reagovat

Filozof @ 12.11.2009 08:31:04
A znáš Grand Funk Railroad - Live (70)? To je teprve energie! (I když zvuk stojí za prd.)

Voytus @ 12.11.2009 12:37:48
První živák GFR, to je dobrý příklad. Zvuk možná stijí za prd, ale to jen proto, že jsme dneska zvyklí na perfektní zvuk, kde není nic zkreslené, nic přebuzené, všechno akorát. Jenže to přirozené lampové zkreslení se nedá napodobit sebelepšími efekty. Proto mají živí GFR takové kouzlo - a to mají aparáty jen nahlas, kdoví co by dělali se současnými možnostmi, kdy jsou k dispozici nejrůznější kytarové krabičky. Osobně mám radši votavenej lampáč na kytaru a když mírně kreslí i basovka, je to ideální - i když pro leckoho prasárna :-).

Filozof @ 12.11.2009 13:20:35
Voytus
A to kdybys věděl, že doma poslouchám přes lampáč... :-))

Lothian @ 12.11.2009 17:11:51
Přebuzená basa je super. Miluju i proto Mountain.

Slade Alive! je nejlepší živák zlaté hardockové éry.
Syrovostí se mu vyrovná snad jen LP Grand Funk Live Album - možná.
Výborně sejmutá, syrová, animální smršť. Nespoutaná chuť a energie. Stoprocentní kontakt s obecenstvem - takové je Slade Alive!
Podobnou atmosféru si prý přál mít na své živé desce i sám Boss - Bruce Springsteen. Tůdle nůdle!
Později, v éře zfunělých superkapel už vlastně ani nešlo podobný live natočit - muzikanti se příliš vzdálili svému publiku a punk je za to poprávu ztrestal.
V dobách mého mládí bylo proslulé pikantní říhnutí v coveru Darling Be Home Soon a hlavně úvodní, později zlidovělý, řvaný slogan ,,Lečo Hé" z písně Get Down And Get With It, to jsme žrali.
Závěrečná hysterická verze Born To Be Wild s implantovanou sirénou a ,,strojovou" kytarovou exhibicí nás vždycky dorazila, nadobro.
,,Aaallrigh everybody, lečo heééééé dooown..."
Maso - ani po pětatřiceti letech se toho nemůžu nabažit, pořád to funguje!


reagovat