Hendrix, Jimi - Are You Experienced (1967)

Čtyřicet let jsem Hendixe ignoroval. Tedy - abych byl přesný - dvacet, protože těch prvních zhruba dvacet jsem netušil, že někdo takový existoval. Hity jako Hey Joe nebo Manic Depression mě bavily tak z poloviny a i když se na mne valila chvála jeho osoby ze všech stran, pořád jsem necítil důvod podlehnout. Až velké přehrabování archivy 60. a 70. let vyplavilo na povrch několik velkých jmen, mezi kterými figurovala osoba černého kytaristy možná nejvýše.

Rozhodl jsem se intuitivně nějakého toho Hendrixe poslechnout. Kratičký testík na YT a šlo se nakupovat. Svého prvního Jimiho jsem si oblíbil okamžitě. Deska Are You Experienced byla přesně taková, jakou jsem si vysnil. Euforická, strhující, kytarově dominantní, nadupaná dobrými skladbami od půdy až po sklep. Její rozšířená verze, která se momentálně na krámech prodává, čítá sedmnáct položek a jednu perlu vedle druhé.

Foxy Lady je úžasná. Definitivně "udělaný"/dokončený Hendrixův styl tu emočně "vaří" skvělé riffy a začouzený hlasový esprit jeho hrdla z vás postupně sdírá kousky kůže až na holou kostici. Dalším hitem s velkým H je Manic Depression. Tu znám z mnoha úprav, ale až jsem konečně poznal originál, začala mě skladba bavit na sto próco. Red House jde do blues, ale tady mi Jimiho parketa moc nesedí.

Další rychlejší a nenápadné věci Can You See Me, Love or Confusion a I Don't Live Today mám moc rád. Poslouchám Jimiho kytaru a říkám si, jaký to byl v tom 67 roce pořádnej "řízek". Hrál jako ďas, jako démon a neměl konkurenci. Že půjde Hendrix i do jazzu jsem skutečně nečekal, skladba Third Stone From the Sun je takovou první vlaštovkou, na kterou budou navazovat písně z třetího dvojalba. I další věci stojí za pozornost, nejoblíbenější je samozřejmě cover Hey Joe, tvrďárna Purple Haze a malebné pošetilosti 51st Anniversary a The Wind Cries Mary.

Stejně jako několik zdejší členů jsem dlouho odolával pokušení zařadit Hendrixe k nám domů. Pořád jsem si opakoval, že ho k životu nepotřebuji - a jak jsem teď rád, že jej mohu poslouchat a obdivovat s plnou parádou. Jimi byl prostě virtuóz každým coulem, což z něj učinilo kytarovou legendu. Čest jeho památce.
reagovat

Martin H @ 30.09.2018 09:30:28
Horyno, vítej v klubu.

oř @ 30.09.2018 09:49:19
Základní stavební kámen kytarové techniky. Hendrix stanovil pravidla, podle kterých se kytarová hra ubírá dodnes. Jeho feeling se dá těžko napodobit.

PaloM @ 01.10.2018 06:23:55
horyna: proste si sa k Hendrixovi prepočúval. Najskôr si počul spústu rôznej inej kvalitnej muziky a až potom prišiel na rad Hendrix. To je normálne.
Pozrel som hodnotenie toho albumu na Progboarde. Všetci sa zhodli na 5 hviezd. Vzácna zhoda.

bullb @ 01.10.2018 06:49:00
Členstvo v klube poslucháčov Hendrixa sa rozšírilo. Blahoželám.

Balů @ 01.10.2018 11:33:43
Lepší pozdě, než později.
:)

horyna @ 01.10.2018 11:59:29
Kluci díky za klubovou pozvánku🤗

EasyRocker @ 01.10.2018 12:05:02
horyna: obrovské díky nejen za recku, ale hlavně že jsi Jimiho "našel", já myslel že ho znáš zpaměti :-)) Ale tady není co sakra řešit, 10/5.

horyna @ 01.10.2018 12:10:21
Easy už se ho doučuji😁 a vítej nazpět Chorvate.

EasyRocker @ 01.10.2018 12:42:30
horyna: díky, ještě se stále vzpamatovávám :-) Jinak pokud ti sedí ty Jimiho experimenty, a pochopil jsem že ano, tak na Axis, ale i Electirc Ladyland je mnohem víc výletů do jazzu, funku, alternativy. Dneska norma, ale tehdy něco neskutečného. On se chtěl i k jazzu vlastně ubírat - chystal spolupráci vedle Traffic s fusionisty. Jak by to dopadlo už se žel nedozvíme :-/

PaloM @ 01.10.2018 13:32:33
Z hlavy si už podrobnosti nepamätám, malo byť spoločné nahrávanie s Milesom Davisom. Okrem skorej smrti Jimiho najviac ľutujem tútu nerealizovanú spoluprácu.

PaloM @ 01.10.2018 16:34:15
Ak je to pravda, mohlo to byť ešte zaujímavejšie. Aj keď mi McCartney štýlom hry do tej partie vôbec nesedí. >> odkaz

Dosud se skláním před tvorbou tohoto ryzího UMĚLCE, u kterého byla vždy, ať šlo o cokoli, na prvním místě kytara a hudba. Jsem velmi rád, že jsem si zakoupil jeho životopis, který osvětluje mnoho stránek jeho povahy a vysvětluje celou řadu jeho postupů a technik, které předběhly dobu o desítky let (experimenty se zesilovači, echy aj.). Stal se legendou po právu už za svého života.

Kytarový efekt a vazbený riff, jeden z těch, které už pomalu před půlstoletím psaly rockovou historii. Mistrovy propletence proplouvají kupředu jako parní válec a jsou drceny bakerovským rachotem pana Mitchella. To byla prostě vražedná, revoluční kombinace, která ve spojení s odvázaným Hendrixovým projevem probíjela pancíř. A ta sóla... Dusající bicí a napjaté riffy podporované živou basou Noela Reddinga - Manic Depression je svým pojetím geniální, nepamatuju si zkrátka do té doby na podobný typ skladby. Hendrixovy kytarové plochy, živelně propojené s jeho sóly vzbuzují už památný dojem, že hrálo kytaristů několik, různé melodie a vyhrávky hrál na různých částech kytary. Uff...

Bluesová formule se zakouřenou atmosférou a drtícími basovými údery. Hendrixův projev je tu stylový, přináší ale i vlastní prvky. Jeho kytarové běsnění, kdy se jeho nástroj sice jakž takž drží rytmické struktury, aby vybuchovala do nekonečných ničivých sólových přívalů, mě zbavuje slov. Jen částečné a nesmělé přiblížení k tehdejšímu blues-rocku Anglie. Rychlé riffové přívaly, práskající bicí a vybuchující a jiné hlukové efekty, to vše je stručná a drtivá Can You See Me, přesto si tu Jimi našel sólový prostor. Krásná kytarová melodie, přinášející jako na přilivové vlně už kalifornský otisk, a Jimiho mírný, až něžný zpěv - moje milovaná Love or Confusion. Tady cítíte naplno srážku jedinečných kytarových technik s psychedelickým odkazem doby. Krásná, niterná věc s neuvěřitelným zápalem...

A už na nás útočí Jimiho ohýbaný riff a živelný, až eroticky působící vokál, navrstvené efekty, kdy máte pocit, že se někdo vznáší či přistává. Taky I Don´t Live Today jsem si zamiloval skoro okamžitě a s věkem stále roste. Nutno tu zmínit i neblahé řádění rytmické dvojice v pozadí, je to jako by vás zpředu a zase zezadu přejížděl čtyři minuty buldozer. May This Be Love - tóny pomalu jako z freejazzové improvizace střídají jemně, skoro zase až kalifornsky pojaté kytary a zpěv (krásný závěr!), baladický nádech se drží, je ale přerušován nepředvídatelnými Jimiho improvizacemi a tripovými výlety. Než se stihnete probrat, je tu historické rachocení Fire, kde rytmický úprk jen tak stíhá šíleného kytaristu, do kytarových riffů, vrstvených vyhrávek a sól ještě stíhá pěkně řvát.

Neskutečné, nepochopitelné. Krásně plynoucí tóny kytary s nekonečnou záplavou efektů a fint, kdy máte pocit, že kytara pluje v tunelu nebo snad odlétá do vesmíru - Third Stone from the Sun. Melodie, psycho vložky, ale i disharmonie a totální šílenost na ploše sedmi minut. Pro nepřipravené jistě K.O. Remember stojí na pevném bluesovém základě, ohraničeným přesnou prací Reddinga a Mitchella. Psychedelicky ospalá a těžká nálada, Jimiho tóny proplouvají opět odněkud z luk od San Francisca, záplava efektů vás nenechá vydechnout. Jeden ze zásadních dobových monumentů, Are You Experienced? - na čtyřech minutách přináší Jimi absolutně vše, i zběsilá sóla, mizející v prostoru. Nemožno popsat, nutno prožít. Touto skladbou řadové album končilo.

Hey Joe, skladba napnutá emocionálně a energeticky jako struna s jedním z nejlepších kytarových sól dějin, proslavila autora ještě před vydáním alba a dočkala se nekonečného množství zpracování. Stone Free je rytmický, svižně upalující song, kde Jimi na jednoduchý sekaný základ nabaluje svoje strunné ornamenty. Přidává se na tempu, závěr patří zničujícím sólům. Purple Haze (vzpomínáte famózní cover od Coroner na albu Punishment for Decadence z r. 1988?) - další fantaskní pecka, těžce psychedelický kytarový útok valící se jako stádo bizonů a stejně tak dupající - Mitchell tu předvádí opravdu smrtící jízdu a nepřekvapí, že byl srovnáván s Bakerem či Moonem. Každé Jimiho sólo je historický unikát, zde to platí dvojnásob, vše v palbě efektů míří do finále. 51st Anniversary je další peckou s výrazným šedesátkovým tripovým otiskem, Jimiho ohnivě lámané a přelévané riffy jsou jako nespoutaný mejdan, trvající až do vyčerpání.

The Wind Cries Mary je proslavenou baladou, Jimi samozřejmě uměl i tuhle polohu, v záplavě ohně, kouře a lávy tu působí skoro jako cizák. Krásně stavěný model, civilní, ale vždy originální hlas a výrazný výkon Noela Reddinga se čtyřmi dráty. Přináší to sem závan prvního alba LedZep - to ovšem vzniklo až za rok. Highway Chile - zásadní melodicky ohýbaný riff a pak nástup neskutečného energetického náporu s refrénem, který si zapamatujete i ve stavu klinické smrti. Ukázka naprosto dokonalé spolupráce tohoto magicky sehraného tria, odplouvající do hlubin...

Pro mě dílo nesmírné hodnoty, jedno z těch úplně nejvýše na mém osobním žebříčku obliby, jedno z nejlepších debutových alb, kde Mistr přinesl hotovou hudební formuli, kterou už pak jen rozvíjel a doplňoval, absolutně si nedokážu představit, co by nám ještě předvedl, když si jen uvědomím, s kým vším chtěl spolupracovat. Živelný, ohnivý, primární, nespoutaný a zcela zničující tanec apokalypsy, který dodnes nemá jakoukoli konkurenci. Díky za tu slabou hodinku rozkoše.
reagovat

bullb @ 22.11.2016 07:21:25
Hendrix - nemá zmysel polemizovať. Jeho prvú LP som poznal samozrejme bez bonusov. Hudba, ktorá doteraz nemá konkurenciu. Hudobný obelisk. Vďaka.

Martin H @ 22.11.2016 09:29:10
Dík za recenzi na jednu z neúžasnějších desek, co znám. Hendrixe zatím nikdo nepřekonal. Každý poslech mě odstřelí do úplně jiných sfér hudebního vesmíru.

POsibr @ 23.11.2016 08:36:09
áno, áno, áno, do bodky súhlasím s recenziou. vďaka za fajn čítanie.

aký to bol asi pocit, keď koncom 60-tých rokov zazneli tieto skladby z rádia, resp. z platne? čo si ľudia o tom mysleli? závidím im ten dobový kontext, veď to muselo byť ako blesk z čistého neba, úžasné zjavenie.

americká "odpoveď" na Fresh Cream vyšla na jednotku.

EasyRocker @ 23.11.2016 09:05:42
POsibr: díky:-) souhlasím, ale Jimi asi šel ještě dál, i Clapton, který si skoro nenechal ujít ani jednu Jimiho show, uznával, že došel asi nejdál. To je ale už o gustu hlavně kytaristů, co komu sedí.

Říct: "Před Hendrixem nebylo nic" by byl samozřejmě nadsazený nesmysl, hrubě nevděčný vůči dlouhé řadě jeho předchůdců i současníků, k nimž i sám kytarový génius musel někdy chodit do učení. Ale srovnáme-li jeho přínos kytarové hře třeba s momentem, kdy petrolejku nahradila Edisonova "baňka", takový příměr bude už výstižnější a rockové modle lesku neubere. Jimi Hendrix měl pochopitelně své kořeny i inspirace, ale skok, který díky němu nastal ve vnímání kytary jako nástroje i jako symbolu, překonal všechno před ním i po něm. A nejde jen o hru samotnou. Albem Are You Experienced přinesl do rockové hudby dosud neslýchaný a absolutně dopilovaný žánrový amalgám, v němž smísil rhythm'n'blues s psychedelií, rock'n'roll se soulem a neoddělitelně provázal bílé i černé hudební elementy. Zároveň oplýval nevšední imaginací i jako textař a skladatel.

Debut skupiny Jimi Hendrix Experience, kterou spolu s ním tvořili basák Noel Redding a bubeník Mitch Mitchell, nenese žádné známky vývojového tápání. Hendrixův styl je hotový, vybroušený a přitom stále plný ještě nerealizovaných možností a to samé platí o souhře trojice, v níž oba "bělouši" netvoří žádnou stafáž, ale dýchají s Jimim v jednom intenzivním, horečnatě neposedném i soustředěném tranzu.

U klasických rockových kytaristů jsme zvyklí obdivovat především sóla, ale Hendrixův vklad je mnohem všestrannější a komplexnější. Stejně - ne-li víc - fascinující jsou u něho doprovodné party, nesmírně vynalézavé a novátorské (příkladem za všechny budiž třeba Manic Depression), které sólovými improvizacemi jen šperkuje a navrch přidává odvážné zvukové experimenty, i když v tomhle směru zachází na pozdějších deskách ještě dál. Hendrix svojí kytarou zaplňuje prostor pro dva až tři hráče, tóny tryskající od jeho prstů jsou ale nejen virtuózní, ale především po okraj napumpované nezkrotnou vášní a naprostou oddaností své dlouhokrké milence a jeho dravý bluesový shouting je stejně intuitivní a nespoutaný jako ona.

Na albu není slabé místo. Erotickým žárem nabitá Foxy Lady, klasické blues Red House, chytlavá I Don't Live Today nebo strhující jízda Fire jsou nanejvýš jen orientačními body a ostatní písně jim nezůstávají nic dlužny. Věci příští naznačuje nejrozsáhlejší skladba Third Stone from the Sun , kde na pozadí jazzově pulzujících bicích a ostinátní basy Hendrix rozehrává přepestrý rej hlukových ploch, vazeb a zmučených tónů střídaný hlavní kytarovou melodií s lehce orientálním nádechem. K základnímu tracklistu výborně pasuje i šestice albu předcházejících singlových nahrávek, o které je obohacená CD reedice z roku 1997, a mezi nimiž najdeme některé z vůbec největších Jimiho hitů Hey Joe, Purple Haze nebo nádhernou baladu The Wind Cries Mary. V takovém kompletu už se nedostatky hledají opravdu těžko.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Mohyla @ 28.04.2014 08:18:29
Páči sa mi! Aj recenzia, aj doska!

Já myslím, že snad ani nemůže existovat ryzí rocker, který by se vůči Jimi Hendrixovi nedokázal vymezit. Hendrix to je hudební odkaz, to je posleství z minulosti do přítomnosti a určitě i do budoucnosti...Najdete velmi málo rockových kytaristů, kteří by nepocítili to nutkání dotknout se živého ohně, jaký byl Hendrix. Novátor, futurista, revolucionář... a přitom ryzí přírodní talent nedotčený studiem kytarové hry...

Druhá polovina šedesátých let byla ve Velké Británii bohatá na originální, osobitá a neopakovatelná alba. Pokud bychom se chtěli skutečně přísným pohledem podívat na jejich žeň s odstupem času, hudební revoluci způsobilo jen několik z nich. Mezi ně ovšem bez odporu patří to, které si nyní přiblížíme na dosah a které zůstává průkopnickým počinem.
Když byl do té doby v Evropě neznámý americký kytarista Jimi Hendrix na přelomu let 1966 až 1967 uveden na britskou scénu svým novým manažerem Chasem Chandlerem (ex-Animals), nastalo na britských ostrovech v pravdě zemětřesení. Hendrix se objevil jako charismatický etnický hudebník vybaven takovým energetickým potenciálem a kytarovými technikami, jaké ve Velké Británii a v kontinentální Evropě nikdo neměl a nikdo neznal. Po několika jam sessionech v Londýně vzniklo trio Jimi Hendrix Experience. Baskytaristou se stal Noel Redding (původně kytarista) a bubeníkem Mitch Mitchell. Hendrixe fascinoval jeho styl hry na bicí nástroje, který se hodně přibližoval k excentrickému bubnování Gingera Bakera (Cream) a Keitha Moona (Who). Po veleúspěšném singlu Hey Joe jim byly otevřeny dveře v nahrávacích studiích a po velmi krátké době bylo natočeno jejich první album – Are You Experienced? Jedenáct skladeb představilo Hendrixe nejenom jako fenomenálního hudebníka, ale i jako skladatele, textaře a zpěváka.
Produkci zajistil manažer Chas Chandler a hudební režii Eddie Kramer. Autorem skladeb a textů byl Jimi Hendrix. Obal alba představil stylizovaný kruhový obrázek ve fialovém tónu s osobitým nápisem a názvem alba. Později byl obal alba pozměněn a tím byla znepřehledněna původní designová idea, demonstrující psychedelický rok 1967 s létem lásky a hippies.

FOXY LADY – úvodní skladba otevírá nevšední výlet po dosud neprobádané hudební krajině. Kvílící zpětná vazba a zásadní elektrický kytarový riff rozjíždějí syrovou rockovou píseň s neslýchaným ostrým zvukem a hutnou rytmikou. Od první skladby Hendrix přesvědčuje o neskutečné dávce energie, se kterou přijel pokořit rockovou Anglii…

MANIC DEPRESSION je ještě výraznější skladba s mocným unisonem kytary a baskytary a úderných bicích nástrojů a kombinovaným kytarovým sólem, kterým Hendrix vévodí hutnému soundu. Na britských ostrovech tímto způsobem nikdo nehrál a vlastně se ani hrát neodvážil…

RED HOUSE nám představuje Hendrixe, Reddinga a Mitchella jako bluesové trio. Ve snaze předvést vlastní variantu elektrického blues se posluchači dostává možnost nadzvednout pokličku Hendrixova hudebního kotlíku, v němž se připravuje směs podivuhodných ingrediencí… Jinak než Bluesbreakers, Cream, Ten Years After, Groundhogs… nebo Jeff Beck, přesto velmi inspirativní a emocionálně přesvědčivá.

CAN YOU SEE ME – úderná rocková skladba s výrazným energetickým potenciálem. Výrazná melodie se přizpůsobuje rytmickým proměnám s přímým tahem na branku. Hendrixův přírodní talent zde deklaruje schopnost s několika silnými nápady vystavět silnou záležitost, na kterou se nezapomene…

LOVE OR CONFUSION – mysteriózní skladba s vnitřním napětím a undergroundovým soundem. Hendrix zde dává vyniknout různým zvukovým barevným vrstvám, stejně jako kreativní Mitchell na bicí nástroje stylotvorně vystihuje jemné odstíny rytmických proměn.

I DON´T LIVE TODAY – mechanicky se pakující se riff nad nímž krouží kytarové eskapády a Hendrixův nezaměnitelný pěvecký projev. Spontánní kouzlení se zvukem a hledání optimální polohy bylo hlavním poznávacím znakem této netypické skladby, společně se zrychlujícím se tempem Mitchellových bicích a tříštěním zvuku, který se několikrát v závěru ztrácí a opět vrací……

MAY THIS BE LOVE – perlivé tóny kytary a zádumčivý projev nám představuje sugestivní baladu s křehkým jádrem a tetelivými zvuky kytarových vibrací. Perkusivní zvuk bicích nástrojů a přibližování a vzdalování kytarového sóla zní ve stereu své doby velmi podmanivě a přesvědčuje, že Hendrix byl schopen vystavět i jemné a procítěné záležitosti…

FIRE – ale jsme opět na nekompromisní rockové půdě. Úderný kytarový riff a přesná rytmická práce neustále graduje, až do propuknutí kvílivého kytarového sóla. Projení rocku a soulu ve výslednici znamenalo jeden z nejsilnějších Hendrixových hudebních počinů.

THIRD STONE FROM THE SUN – patří do světa psychedelické fantazie. Zatímco baskytara opisuje jedno mechanické téma a bicí nástroje vytvářejí prostor svými místy téměř jazzovými rytmy, elektrická kytara za pomocí zpětné vazby, pilování strun a použití wah wah pedálu kreativním způsobem modeluje osobité nálady a impresivní pocity nekonečna…

REMEMBER – patří do rodu úderných skladeb s dusavým rytmem a výrazným unisonem kytary a baskytary, zatímco v mezihře přichází ke slovu spojující kytarové sólo. Celkový dojem ze skladby připomíná osobití pojetí bigbítového tanga…

ARE YOU EXPERIENCED? uzavírá tenhle pestrobarevný zvukový set. Pilování strun a hypnotický pochodový rytmus nás od prvního tónu vtáhnout do hudebního děje, v němž Hendrixův hlas nad touto směsicí jakoby deklamuje vnitřní pocitové sdělení. Kytarové sólo má vibrující zvuk, který se vznáší jako imaginární obrovitá vážka nad stejně imaginární bažinatou hudební plochou. Vzdáleně modulující atmosféra beatlesovského Strawberry Fields Forever (vznikajícího zhruba ve stejné době) v závěrečných okamžicích. Uhrančivé a neskutečné….

Koncepční projekt, který byl srovnáván s vnitřním významem alb Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (Beatles), Freak Out (Mothers Of Invention) nebo Pet Sounds (Beach Boys). Jakékoliv další úvahy, zamyšlení a pocity jsou nadbytečné… Album je třeba slyšet na vlastní uši a znovu vdechnout atmosféru, kterou se podařilo do skladeb a alba zasadit. Hendrix byl génius. Dostalo se mu uznání, ne vždy však pochopení. V době kdy startoval svou závratnou kariéru a šokoval svou hudbou, komerční Británie poslouchala Toma Jonese a Engelberta Humperdincka, Sandie Shaw, a nebylo pro mnoho lidí snadné akceptovat kytarové eskapády neznámého Afroameričana, který přijel do Londýna… Po čtyřiačtyřiceti letech od vydání tohoto alba se o jeho genialitě můžeme opět přesvědčit, aniž by na ní cokoliv devalvovalo.V pětadvaceti letech dosáhl na virtuální výšiny a zákonitě se očekávalo, že jako hudební horolezec bude šplhat stále výš a výš…
Jeho bílý model kytary Fender Stratocaster, wah wah pedál Vox a propojené zesilovače a reproboxy Marshall se staly synonymem nového elektrického zvuku, vytvářeného na tomto albu.
Hodně kytaristů na světě si dodnes přeje hrát jako Jimi Hendrix. Má hodně zajímavých plagiátorů, hodně mizerných plagiátorů, ale zatím ho nikdo nepřekonal...
Are You Experienced? je revoluční předěl v hudbě. Skoro se mi chce říct, že to, co pro lidstvo ve starověku znamenalo objev kola, to pro elektrickou kytaru znamenal ON - Eternal fire (Věčný oheň).
Čest jeho památce!
Pět hvězd!
reagovat

Filozof @ 06.05.2011 08:45:56
V roce 1967 byla Británie stejná jako Amerika. Za louží šíleli mladí po Jefferson Airplane, Doors, ti progresivní po šílenci Zappovi a Velvet Underground a starší generace se těch pazvuků děsila a teprve stravovala komernější orzbředlou podobu RnR předchozí dekády, milujíce stejně nejvíc Sinatru.

V Británii mladí vybíjeli energii u Who, Small Faces, Cream, Rolling Stones a nastupující britské bluesové vlny (Ten Years After, Chicken Shack, Fleetwood Mac...) a ti progresivní u Pink Floyd a starší generace byla nadšená, že se mezi tím objevili sice stále ještě relativně mladí, ale "správně" projevem usedlí Tom Jones a Engelbert Humpferdinck.

Samozřejmě to vše platí do značné míry i křížem.

Hendrix působil tam i tady stejně - mladí (hlavně hudebníci) u vytržení, staří ho brali stejně jako jiné šílenosti doby a mezi Hendrixem a třeba Alvinem Lee nerozlišovali - rámus jako rámus. Maximálně ti rasisti mezi nimi koukali na barvu kůže.

Myslím, že k tomuto albumu, rovnako ako k interpretovi,len ťažko napíšem niečo, čo by nebolo známe.

Prakticky celý album tvorí nedeliteľnú súčasť akejkoľvek bestofky, historický dopad sa merať súčasnými metódami nedá, ostáva opísať poslucháčsky zážitok.

A ten sa u mňa vyvíjal. Priznám sa, Hendrixa som vždy mal za legendu, ktorú hrá každý lepšie než on sám, hlavne kvôli zvuku. Znel ako z kúpeľňovej garáže, ale pod ním bol pochovaný neuveriteľný skladateľský a hráčsky potenciál.

S japonskými CD sa situácia zmenila. Nazdávam sa, že remaster konkrétne Hendrixovi nesmierne prospel. Zrazu ma osvietilo a konečne som naplno porozumel jeho genialite.

A o čom to teda je?

Originálny, pôvodný a neopakovateľný exkurz do dejín rockovej hudby, dnes už viem, že bezkonkurenčný a neopakovateľný.
reagovat

PaloM @ 06.10.2009 07:29:51
Správne hejkal, bol to génius a nemám viac k jeho hudbe čo povedať. K základnej štúdiovej rade CD treba mať najvýznamnejšie bootlegy a samozrejme koncertné DVD. Ak by som bol odsúdený na trest vlastniť a počúvať len jedného rockového umelca, vyberem si Hendrixa (ak dvoch, tak ešte Zeppelin) :-)

Pozn. hodnotím Cd verzi.

Máte rádi geniální práci s kytarou? Máte rádi podmanivý zpěv, který až nehorázně čpí sexem? Jste fandové muziky ze které táhne LSD? Máte afro? A nemáte Are You Experienced? od TJHE? Zřejmě přicházíte o desku, kterou budete uctívat.

O tom, že je Hendrix fenomenální kytarista, se ani nediskutuje, avšak vězte, že tohle není kytara z konzervatoře, která vás dráždí stupnicemi na 136 způsobů, ale čistá feelingová hra, kde kytara a její tóny srůstají s hudebníkem v jednu bytost. Jasně, vychází se z blues, ale dostáváme pekelný kotlík ve kterém kromě poctivých bluesových licků bublá i kýbl té pravé LSD psychedelie, která na desce vytváří patřičnou atmosféru. Všimněte si i faktu, že Hendrix je velký fanda nejrůznějších kytarových efektů a tudíž místy máte pocit, že nehraje nahrávka, ale že přijíždí sanitka, či že jeho kytara každou chvíli zemře v hrozných bolestech, aby se náhle uklidnila a spokojeně něco zakvákala pomocí wah-wah pedálu.

Abychom jen nechválili Jimiho, tak i Noel Redding (basa) a Mitch Mitchell (bicí) odvádějí solidní kus práce a dávají nám zakusit, jak vypadá takové pořádné power-trio, které to umí pekelně rozbalit.

Jestli hledáte hity, tak těch se nabažíte až až. Začínáme hned první skladbou Foxy Lady, kterou sice otvírá vazba, ale ta se rázem překulí do jedinečného riffu do kterého skanduje doprovod své šeptavé „foxy". Chcete-li skladbu, které vás převálcuje, tak jistě oceníte řinčivou Manic Depression či je libo poctivé klasické blues Red House? Další mega šleha je často přejímaná vypalovačka Fire nebo neuvěřitelným sólem oplývající Stone Free. Největší úspěch však zřejmě u vás bude mít jediná nepůvodní skladba desky, Hey Joe, kterou Hendrix začal svoji hvězdnou kariéru, a ačkoli se této skladbě dostalo neuvěřitelného množství úprav, tak tato verze je zřejmě nejznámější. Z mých oblíbených upozorním také na decentní The Wind Cries Mary a fandové psychedelie se zas zřejmě s chutí čuníků v žitě ponoří do Third Stone From the Sun. A co třeba vítězka několika anket o nejlepší rockovou skladbu historie Purple Haze? Prostě výběr je velký a špatnou skladbu tu nenajdete.

Takže neváhejte, rozmlaťte kytaru, zapalte ji a trosky hoďte mezi dav. Prostě se do téhle muziky naplno ponořte a pochopíte, proč je Hendrix zván Největší kytarista všech dob. Kvůli výšce to vážně není....

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska Are You Experienced? umístila na 15. místě.
reagovat

merhaut @ 08.10.2007 21:18:53
Teď jsem vyčetl, že ten wah-wah nebyl wah-wah, ale ruční práce. Pedál prý Jimi poznal o pár měsíců později. To jsem tedy netušil ...