Cactus - One Way...Or Another (1971)

Cactus ide jednou cestou... alebo inou?

Na ceste po amerických rockových prériách bolo ľahké stretnúť tvrdú a neoblomnú muziku. Ale aj v čriedach nebezpečných bizónov sa vždy našli titani. Samotári týčiaci sa oproti horizontu ako... Cactus. Vo februári 1971 ste si ani nevšimli a už vás bral na rohy album One Way... Or Another.

Kým v Británii rockeri uchlipkávali čaj o piatej, Appice, Bogert, Day a McCarty vešali na sedlá osem skalpov najčernejšej muziky. Je to blues, ale aké! Dva covery sú husté ako osmium (Long Tall Sally) a irídium (Feel So Bad). Inak, taká Rockout, Whatever You Feel Like by mohla slúžiť glamrockovým hitmakerom ako výplň albumov popri hitoch. Bola by z nich najlepšia. Vôbec je druhý album spevnejší ako debut. A je aj štipku pomalší, čo by mohlo evokovať, že kapela stratila energiu. Ale nie je to pravda. Rytmika šliape tak, ako sa na najlepšiu veličinu vo svojom obore patrí, gitarista sóluje s chuťou, no a spevák brutálne ziape a chrčí ako zmagorený dav na proteste proti hygienizácii. Akurát on sa dá počúvať bez ujmy na zdraví. Skutočnosť, že celá britská bluesová vlna sa môže ísť dať vypchať, Cactusáci autenticky americky ozrejmia v harmonikovom Big Mama Boogie, Pt. 1 & 2. Ono je to vlastne prosté. Keď to má hučať, tak to hučí (Rock ‘N’ Roll Children). Keď je potrebné niečo vybrnkať, príde inštrumentálka Song For Aries. V neposlednom rade, prečo by brány Jericha nemohlo vyvrátiť pomalé blues? Mohlo! Všakže, Hometown Bust?

To najlepšie nakoniec, zvykne sa hovoriť. A kým iní hovoria, Cactus koná. Titulná skladba One Way... Or Another je hardrocková klasika, pecka, bomba, žrádlo, masaker, delovica... Dosaďte si, čo len chcete. Na mojom vydaní (spoločné dvojcédečko s debutom) sa nachádza aj jeden bonus. Watersovské blues Hound Dog Sniffin’ je tradične monštruózne, milujem neuhladenú muziku!

Akokoľvek som nekritický, uznávam, že iné albumy skupiny mám o chlp radšej. Osobné preferencie sú jedna vec, rezultát druhá. Čiže tu máme vynikajúcu muziku, priam bezkonkurenčnú. U mňa obstála na výbornú, a teda za štyri hviezdy. A u vás?
reagovat

Judith @ 17.11.2022 10:36:09
A to sa pálí z čeho, ta delovica? Chvíli jsem myslela, že je to kořalka... (moje valašské kořeny jiný význam zakončení -ovica nechápou) Ah, hlavo, sklapni a jen si to užívej! Líbí se mi, jak se dají v téhle tkanině sledovat jednotlivé nitky, stylové základy, všechno to boogie a blues a kdovíco ještě, hezky se to taví a prolíná, ale pořád to ještě smrdí každé tím svým původním kotlíkem a moc pěkně.

hejkal @ 17.11.2022 10:54:25
Delovica je tvrdá rana ako z dela. :)
Cactus mám veľmi rád a koncertne to bola ešte o triedu špinavšia a dravšia muzika. Som rád, že som Cactus videl naživo v roku 2013 v Bratislave. Stále im to hrá super.
>> odkaz

balu @ 17.11.2022 11:15:56
I mě dělají první tři alba velkou radost, tehdy byl hardrock v nejlepší kondici.

hejkal @ 17.11.2022 12:15:59
Mám rád aj štvrtý, dokonca i tie reunionové albumy sú viac ako dobré. Pre Cactus mám slabosť.

stargazer @ 17.11.2022 16:23:16
Vůbec jsem netušil, že polovinu souboru Cactus na této desce, tvoří dvě třetiny tria Beck, Bogert & Appice. S chutí jsem dnes to do sebe poslal a užil si. Sice to není přímo můj šálek kávičky, ale občasná změna nikdy nemůže uškodit.

hejkal @ 17.11.2022 21:49:58
Tak, tak, velikáni. Fajn, že dobre padlo.

Vysoko kvalitny hardrock od vynikajucej americkej skupiny Cactus. Na rozdiel od prveho albumu ma album One way or another iny, kvalitnejsi sound. Kapela predvadza azda vrcholove kusky bluesoveho hardrocku. Rytmiku Bogert and Appice netreba prilis predstavovat. McCarthyho gitara tiez nezaostava a spevak Rusty Day sa cini. Osobne si najviac cenim skladby One way or another (skladba naslapana po vsetkych strankach) a prerijnu psychedeliu Song for Aries. Vrele doporucujem vsetkym Ten Years Afterakom, Zeppelinakom, Grand Funkistom a podobnym personam.
Majstrovske dielo.
reagovat

jirka 7200 @ 07.09.2019 19:56:25
Cactus jsem nikdy neposlouchal, ba ani neznal - do očí mě praštilo jen jméno bubeníka C.Appiceho.

Desku jsem si poslechl, je to zatím blíže nespecifikovaná směska různých stylů, dřevní proto hard rock výrazně ovlivněný boogie, jižanským blues a rock n rollem.

V několika skladbách jako bych pod povrchem cítil zárodky Van Halen. V době vzniku jistě vyjímečné album, dnes mě však tolik nechytlo.