Clapton, Eric - Just One Night (1980)
Disc One:
01. Tulsa Time [Flowers] (4:00)
02. Early in the Morning [trad./arr. Clapton] (7:11)
03. Lay Down Sally [Clapton/Levy/Terry] (5:35)
04. Wonderful Tonight [Clapton] (4:42)
05. If I Don't Be There By Morning [Dylan/Springs] (4:26)
06. Worried Life Blues [Merriweather] (8:28)
07. All Our Past Times [Clapton/Danko] (5:00)
08. After Midnight [Cale] (5:38)
Disc Two:
09. Double Trouble [Rush] (8:17)
10. Setting Me Up [Knopfler] (4:35)
11. Blues Power [Clapton/Russell] (7:23)
12. Rambling on My Mind [trad./Johnson/Myles] (8:48)
13. Cocaine [Cale] (7:39)
14. Further Up on the Road [Veasey/Robey] (7:17)
Obsazení:
Eric Clapton - guitar, vocals
Albert Lee - guitar, organ (6), backing vocals, lead vocals (10)
Chris Stainton - keyboards
Dave Markee - bass
Henry Spinetti - drums
Jednoznačně Claptonův nejlepší koncertní počin v kariéře. Je to z mojí strany velkohubost, ale já si za svým tvrzením budu vždy stát. Clapton má ve své diskografii live nahrávek několik a z různých časových období, ale zvuk, energie a živočišnost je na Just One Night nepopiratelná. Tady mu všechno věřím, jak bluesové standardy a balady, tak i svižnější kousky a covery jiných umělců. Navíc zvuk "Blackie" /Claptonova nejslavnější kytara/ je nedostižný.
Koncert obsahuje výčet těch nejlepších věcí, co Eric mohl v té době nabídnout. Koncert byl zaznamenán v Japonsku roku 1979, během turné na podporu posledního studio alba Backless /1978/ a patří mezi sto nejlepších živých nahrávek podle Ultimate Classic Rock a já můžu jen souhlasit. Osobně bych Just One Night zařadil mezi deset nejlepších živáků, co jsem slyšel. Nejde vyjmenovat ty nejlepší skladby - tady je to zcela zbytečné. Každý kousek je top. Neskutečně kompaktní nahrávka, plná energie, pohody i melancholie.
Jestli něco doporučit ke seznámení s hudbou od Erica Claptona, tak tohle je přesně ten materiál, který ho vystihuje v tom pravém smyslu. Alba z osmdesátých let a devadesátek jsou taky skvělá, ale tady je ten pravý, sólový Clapton a já se mistrovi můžu jen uklonit a poděkovat za práci, co odvedl /a nejen on, díky celému týmu/. Jednoznačně *****z***** Vynikající.
reagovat
Jarda P @ 31.01.2024 18:24:42
Claptonovy koncerty jsou jako sázka do loterie. Jeho první u nás v O2 Aréně byl vynikající včetně Dereka Truckse, který Erica místy zastínil. Druhý tamtéž byl pro mě zklamáním, byl zaměřen převážně akusticky, a to není styl, který u něj vyhledávám. Just One Night neznám, ale mám od něj 24 Nights a ten je skvělý.
stargazer @ 31.01.2024 18:45:02
Jarda P : Doporučuji ti poslech Just One Night. 24 Nights jsem slyšel pouze jednou a nebudu se už k němu vracet. JON je úplně někde jinde. Je kompaktní a atmosférické.
jiří schwarz @ 31.01.2024 20:19:11
S těmi koncerty v O2 jsem to cítil stejně, jako Jarda P. Skoro bych řek, že tom prvním byl ve vrcholné formě (i vokálně, třeba na rozdíl od Paula McC). Recenzovaný živák z doby cca o 30 let před tím pražským poslechnu.
Judith @ 02.02.2024 22:57:20
Albu jsem dala šanci, ale jeho kouzlo mě minulo. Moc blues. Nic pro mě.
Jarda P @ 03.02.2024 11:47:02
Mě také nenadchlo. 24 Nights se mi líbí víc.
chimp.charlie @ 06.02.2024 07:25:37
Tak jsem si to v noci poslechl a musím říct, že zvuk té kytary mě - obzvlášť v Double Trouble - posadil na zadek. A to jsem celoživotním příznivcem spíše macatějšího humbuckerového gibsonského tónu :) Koncert skvělý, kromě hlavní hvězdy jsem si dost užíval i basovou linku Davea Markeeho. Pro bezprostřední srovnání jsem si hned pustil i kousek 24 Nights, ale už se mi chtělo spát, takže na nějaké velké srovnávání to není. 24 Nights mi přišlo jako typický "velký" claptonovský koncert; Just One Night je sevřenější a tak nějak "čistší", tedy pro mě alespoň při tomto povrchním srovnání lepší.
stargazer @ 07.02.2024 15:06:33
chimp.charlie a nebo kdokoliv : Jakého blues kytaristu si mám vybavit, co hraje na kytaru Gibson s humbuckerem a macatějším tónem? Možná BB Kinga, jinak z blues možná Gary Moore, ale on zas nejel pouze ve značce Gibson.
Značku Gibson mám hlavně spojenou se jmény Slash a Angus Young.
chimp.charlie @ 07.02.2024 15:21:24
Třeba Jimmy Page nebo Peter Green?
hejkal @ 07.02.2024 15:37:40
Les Harvey (Stone The Crows)?
chimp.charlie @ 08.02.2024 06:50:39
stargazer: Ještě Ti dlužím drobné vysvětlení k macatějšímu gibsonskému tónu (včera jsem odpovídal jen narychlo z mobilu). Šlo o moji soukromou vzpomínku na bohužel již nežijícího kamaráda, amatérského kytaristu profesionálních kvalit - tak profesionálních, že ho svého času jeho spolužák Neckář lákal do Bacilů jako druhého kytaristu k Petřinovi. Věděl, že se mi líbí Les Paul, protože většina kytaritů mého mládí - od Jimmyho Page až po zmíněného Petřinu - hrála právě na něj, a tak jsme se vzájemně špičkovali, co je lepší, jestli LP nebo Stratocaster, ačkoli jsme oba dobře věděli, že takto postavený "spor" nemůže nikdo brát vážně. Mimochodem on sám hrál rock na Stratocastera, na jazz měl Epiphone, nejakou variaci na Gibson ES 335. Tož tak :)
stargazer @ 08.02.2024 15:50:17
cimp.charlie . Pravdu máš. Spory o tom, která kytara je lepší a která horší nikam nevedou. Jako posluchač můžeš ocenit zvuk, který se ovšem nezakládá jen na značce kytary /i když kytara samotná je velmi podstatná pro docílený zvuk/. Mě je osobně jedno na jakou kytaru kytarista hraje, zajímá mě finální výsledek, co z toho dostane. Díky za příběh o kamarádovi.
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x