Gnidrolog - Lady Lake (1972)

12.06.2019 horyna | #

Tohle nebojím se říci fantastické album mě kdysi padlo do oka především svým velmi velmi povedným coverem. A podobně jako motiv na přední straně alba svou metaforickou výpovědí nastiňuje souboj dobra se zlem, i muzika ukrytá v jeho drážkách tyto dvě tak protichůdné vlastnosti občas rozehrává na poli hudebním.

Nebudu popírat, že kdyby deska trochu častěji odkazovala k tvorbě kupříkladu Yes (jak jsem dle "romantické" malby prvotně očekával), sám bych byl ještě malinko spokojenější, ale i podobný konglomerát Van der Graaf-ovského soundu kříženého s King Crimson-novským, a právě oním laskavějším Yes-ovským, je naservírován s nespornou grácií a elegancí, aby milovníka desetiletky přes čtyřicet let staré, potěšit dokázal.

K desce samotné:
Song č.1. v jeho první polovině tvoří předivo Yesovsko-Genesisovské, ale druhá, těkavější pasáž, zcela znatelně odkazuje k inspiraci Andersonovými Jethro Tull.

V druhé písni zpočátku bublají Crimsonovské saxofony, ale romatické španělky a naléhavý zpěvákův vokál posouvají song vstříc romantickým příběhům dávného středověku.

Trojka plní funkci jakési baladické vložky, protože za dveřmi už vystrkuje růžky nej-jazzovější skladba alba, u Graafů se inspirující titulka. Kapela v ní ovšem šlape svou pevně vydupanou cestičkou a souhra saxofonu s rockovým spodkem působí úžasně i fatálně zároveň. Po čase přichází opět blahodárné uvolnění, pozvolna narůstající v katarzní finále.

Podobně jako song č.3. vyznívá i píseň pátá. Znovu má za úkol uklidnit divákovu mysl a přivodit poetické stavy, jelikož v závěru desky se bude peklit znovu a zase v tom Frippovsko-Hammillovském duchu.

Gnidrolog a jejich druhou desku Lady Lake by si neměli nechat ujít všichni obdivovatelé giantických dinosaurů sedmdesátých let, ke kterým jsem tuto jinak zcela osobitou squadru tak často přirovnával.
reagovat

pinkman @ 12.06.2019 12:08:19
Stará vykopávka z dvaasedmdesátého. Gnidrolog je kapela, na kterou by si nebýt internetu nikdo nikdy už nevzpomenul. Není to vyloženě špatná muzika, jen jí chybí originalita. Tu kousek od Genarátoru, tu zase od Crimsona. Ale jó souhlasím, celkem to drží při sobě, ale nic světoborného. Třeba kdyby vyšla další alba, ale to je kdyby...... Nehltal(i) jsme to tehdy a nehltám to ani dnes.
Mezi třicátou variací na Uriah Heep je to sice osvěžující a záslužné, vyhrábávat tyhle fosílie, ale já si raděj pustím bandu okolo Davida Byrona.

misa @ 12.06.2019 12:38:35
Většinou nemám potřebu vyjadřovat se k osobním připomínkám a různým uštěpačným komentářům, připadá mě to jako ztráta času. Ale panu pinkmanovi zřejmě nedochází, že v internetové době žijeme ať se nám to líbí nebo ne. Vám se snad žilo líp v době informačního temna?

Jarda P @ 12.06.2019 13:46:19
Málo z desek že 70 let, které jsem neznal, mě nadchlo tak jako před lety Lady Lake. Nic neoriginálního tu neslyším. Nebo snad musí být všechno originální?

pinkman @ 12.06.2019 14:32:23
Slečno, pokud jste slečna, jestli myslíte za komárů, tak to ne. Z hlediska hudebního měla ta doba ovšem své velké kouzlo. To spočívalo v lačnosti po nové muzice, která nám tehdy mladým nebyla nucena a předhazována jako dnes vám.

vmagistr @ 12.06.2019 15:39:08
pinkman: Také se považuji za "mladšího", ale nemám pocit, že by mi nějaká hudba byla "nucena a předhazována". Naopak množství hudby, které je mi snadno dostupné, mi dává rozličné příležitosti k téměř nekonečnému svobodnému objevování.

pinkman @ 12.06.2019 16:16:54
vmagistr ty mě nechápeš, nebo mě nechceš pochopit? Přece jde o tu masáž, kterou denně dostáváme z médií o co je dobré a co není. Všechny média se snaží řídit vkus mladých a směřovat je přesně tam, kam sami chtějí.

vmagistr @ 12.06.2019 16:29:28
pinkman: V tomhle případě asi nechápu. Jaká média na mě budou působit si povětšinou vybírám sám. Samozřejmě si netroufám tvrdit, že bych jimi nebyl jakkoli ovlivňován, ale svůj osobní vkus v hudební oblasti shledávám spíše jako menšinový a tudíž pro mediální "masáž" ne zcela vhodný.

09.02.2014 Kristýna | #

Kapelu Gnidrolog mi doporučil jeden známý, který má opravdu velmi slušný rozhled, co se progresivního a psychedelického rocku týče, a tudíž jsem vůbec nepochybovala o kvalitách tohoto souboru. Když jsem však poprvé doposlouchala úvodní skladbu I Could Never Be a Soldier, naprosto zbavena slov jsem už jasně věděla, že toto není „jen“ dobré album. Toto je, prosím, čirý skvost.

Nutno podotknout, že se nejedná o progresivní rock v tom nejužším slova smyslu. Je to spíše art rock s folk rockovými prvky, které do hudby na tomto albu vnáší zejména flétna Nigela Pegruma, jemně evokující Jethro Tull.
Nejsilnější skladbou na albu je bezpochyby I Could Never Be a Soldier, která svou naléhavostí a melodičností „doprovodné“ sekce dominuje celému albu. Baskytara hraje velmi kreativní basové figury, které svou hravostí nezřídkakdy naplno upoutají posluchačovu pozornost. Zajímavé je na této bezmála dvanáctiminutové kompozici i využití dechových nástrojů, které jen zpestřují celkový projev kapely a suverénně napomáhají navodit dramatickou atmosféru, jež na konci prudce graduje. I Could Never Be a Soldier je vynikající ve své bytostné jednoduchosti, která se pak rozvíjí právě tím zvláštním využitím dechů a melodickými rozklady kytary. Neskutečná věc.
Následující skladba s názvem Ship si jistě také zaslouží alespoň malou zmínku. V podstatě se jedná o skladbu ve velmi podobném duchu jako I Could Never Be a Soldier, tentokrát se však jedná spíše o oslavu klasické písňové formy, která svými přesahy do vod progresivní hudby získává na zvláštní atmosféře, jež jasně definuje hudební tvář Gnidrolog a stává se poznávacím znamením této formace. Jasnou vůdčí osobností je zde opět Colin Goldring, který svým naléhavým vokálem dokáže na posluchače působit až na emocionální úrovni. Velmi charakteristický vůdčí projev.
Následující A Dog With No Collar s akustickou kytarou funguje spíše jako takový předěl, aby dal adresátovi hudby trochu odpočinout. Po této krátké, citlivé skladbičce však přichází titulní Lady Lake. To už je spíše jazz-rocková záležitost, která se vyznačuje zejména nevšedním propletením jednotlivých hlasů v kontrapunktu a následným „zklidněním“, jenž pak skladbu obrací ve – pro Gnidrolog typický – folk rockový kus s decentními flétnovými party a pevnou rytmikou. Opět nastává vynikající gradace, které z velké části napomáhají až free jazzové „propletence“ saxofonových zvuků.
Kratičká Same Dreams by se o dekádu později uchytila jako pěkný AORový kus (což ne vždy musí být urážka, jak se někteří mylně domnívají), přestože nesklouzává k plytké vtíravosti. Je to skladbička, která jednoduše plyne a opět dává posluchači vydechnout. Proč?
Protože následuje Social Embarrassment. Opět trochu avantgardní dechy, které jako by byly vystřiženy z hudby Plastic People, dotvářejí nezaměnitelnou atmosféru této desky. Social Embarrassment staví na rytmických proměnách a vysoce položené baskytaře, jejíž styl může vzdáleně připomínat i takového Chrise Squirea. Velmi zajímavý kus, který jako by se chtěl vymanit z pout běžné rockové hudby, ovšem vytvořený tak, aby zněl co nejrockověji. O velmi zvláštní gradaci se postará směs různých psychotických vokálů. Nečekané, co k tomu dodat.

Album kombinující písňovou jednoduchost s ranou hudební avantgardou, jistě také mírně ovlivněnou Frankem Zappou. Gnidrolog je téměř neznámá kapela, která vytvořila skutečný skvost koketující s hudebním perfekcionismem. Lady Lake působí stále neotřele, a to, prosím, i přes to, že je to dílo staré více než čtyřicet let. Co na to říct... Lady Lake prošlo sítem času.
reagovat

hejkal @ 09.02.2014 15:10:58
Jéj, som rád, že táto úžasná kapela a aj neopakovateľne podmanivý album po čase niekoho prinútili ospevovať ich. Poznáš aj debut? Ten je viac Van Der Graafovský.

Kristýna @ 09.02.2014 15:17:09
Zdravím, hejkale. Na debut se teprve chystám. Nepředpokládám ale, že by byl stejně dechberoucí jako Lady Lake. :-)

Snake @ 09.02.2014 21:25:22
O kapele Gnidrolog jsem snad v životě neslyšel a desku pochopitelně neznám,ale recka je napsaná tak,že mi úplně zní v uších.Stačil jsem si všimnout,že je na trhu v podobě dva v jednom - spolu s debutem.Při nejbližší možné příležitosti si nahrávku najdu a pustím.Děkuji za tip.

zdenek2512 @ 11.02.2014 13:00:08
O téhle kapele mi vykládal již před rokem jeden kamarád. Tenkrát jsem si to stáhl a na přeskáčku přeposlechl. Dnes jsem si pustil celou desku z titulní skladby jsou slyšet Van Der Graaf Generator, v úvodní skladbě Genesis a Jethro Tull, hlavně ta flétna. Zajímavá muzika, nejspíš si tu desku nekoupím, ale jsem rád, že existuje. Kristýnko opět si to krásně popsala, protože mě to donutilo si to album pustit. Van Der Graaf Generator se mi líbí více už kvůli Hammillovi, ale tohle je taky dobrý. :-) Díky za recenzi a připomenutí.

Snake @ 11.02.2014 17:53:38
Desce věnoval jsem dva velmi soustředěné poslechy a až na pár disharmonických chvilek se mi líbí.Při poslechu dělal jsem si nějaké poznámky a tak je připojím..

..skladba první,I Could Never Be a Soldier,je výborná.Trochu nesmělý,s větší dávkou fantazie témeř Yesovský vokál,hodně flétny,komorní atmosféra,silný refrén.

Ship.Pro mě nejlepší kus na desce.Pěkná melodie,výborné dechy,tady mi to náladou hodně připomíná Caravan.

A Dog With No Collar.Pouze akustické nástroje a zpěv.Dvě minutky dlouhá příjemnost.

Titulní Lady Lake z počátku nabídne jazzový rytmus a hodně,poměrně divoce proplétajících se dechů.Pasáž,která vyžaduje soustředěný poslech,jinak může ledaskomu pocuchat nervy.Prostřední úsek je klidný a zadumaný,ovšem v závěru celé zvrhne se to v pořádnou melu.Ty,cituji - až free jazzové „propletence“ saxofonových zvuků - na mě působí poněkud destruktivně.

Jako vysvobození přichází poměrně jednoduchá a melodická písnička Same Dreams.Jen necelé tři minutky dlouhá.

Social Embarrassment.Tady mi to opět trochu připomíná Yes,ale skladba je to výborná!Členitá a přitom prosta jakýchkoliv disharmonií.Tedy až na samotný závěr..

Hodnotit album potom,co slyšel jsem ho teprve dvakrát,je asi trochu troufalé.Jsem však přesvědčený o tom,že na pět,ani na tři to z mé strany nebude.. Za čtyři.A desku si koupím.

25.09.2007 hejkal | #

Bývam obvykle skeptický k propagačným vyhláseniam o genialite skupín, ktoré dieru do sveta nespravili, ale vďaka dnešnému biznisu so starou hudbou sa ako raritky dobre predávajú. Predsa len sú veľké skupiny veľkými z určitého dôvodu.
Občas však reklama neklame, naopak, je príliš skromná.

Pre menej chápavých zopakujem - geniálna a absolútne špičková skupina Gnidrolog v pohode strčí do vrecka väčšinu dobovej produkcie (o nedobovej ani nehovoriac) a aj Van Der Graaf Generator a King Crimson podľa mňa majú čo robiť, aby ich nezatienili. Nie, že by boli originálni, vyššie zmieňovaní velikáni vydávali podobnú hudbu skôr, ale Gnidrolog si zobral to najlepšie a stvoril vrcholné dielo progresívneho rocku.

Po temnom a drsnom debute sa dvojka vyznačuje naliehavosťou a melodickosťou presahujúcou bežné vrcholné diela a Dáma z jazera sa tak stáva priam legendárnou.
Ak poznáte Gentle Giant, tak budete s Gnidrolog ako doma. Ibaže skladby sú zovretejšie, trošku priamočiarejšie a melodickejšie. Spomeniem iba dve skladby, úvodnú protivojnovo ladenú baladu s neskutočným naliehavým prejavom speváka a úplný vrchol, skladbu Ship. Nemám slov. Balada, gradácia, extáza, readosť počúvať.

Aby som iba nevelebil, chybou skupiny ako takej bol jej absolútne zlý manažment, ktorý nezabezpečil správne "Pí áR", takže sa o nich dnes už nikto pomaly ani neobtrie. Škoda. Hlavne, keď je možné vypočuť si spústu populárnych skupín so zlomkom talentu, kompozičných a muzikantských zručností Gnidrolog, ktoré sú brané ako "mienkotvorné" v dejinách rockovej a populárnej hudby.


reagovat