Prokop, Michal - Město ER (1971)

O tuhle legendární rockovou tuzemskou desku jsem svou sbírku rozšířil až relativně nedávno. Jde nepochybně o jedno z předních hudebních děl 70. let z našich luhů a hájů, v titulní kompozici s odvážným pokusem vyrovnat se s tvorbou například takového Colossea.

Skoro dvacetiminutový titulní opus byl na svou dobu ambiciózním počinem. Osudový chrámový nástup varhan a orchestrace, které skvostně vtělil Petr Hannig, vyvolávají náladu dávných trabudúrů. Pak ale parádně nastoupí plnokrevná rocková jednotka, korunovaná vévodským Prokopovým hlasem. Parádní výkon "Káši" Jahna. Andršt už tu vypiloval své umění a dává k dobru ječící sóla. Skvostný opus, jistě ovlivněný třeba takovou Bare Wires nebo soudobou tvorbou Colossea nebo Chicaga.

Mimořádně jsem si oblíbil Tys kámen. Krásně rozjetý houpavý bluesrockový motiv se špetkou jazzu, Prokopova skvostná práce s dechem, Andrštovy ornamenty a ten text! Není co dodat. Trnkův klavír, působivě smutný Prokop a máme tu baladickou krásu s názvem Pláču. To hovoří samo za sebe. Tady se orchestrace i hostující ženské hlasy povedly. A je tu tolik diskutovaná Kapela z Hannigovy a Krečmarovy dílny, zřetelně ovlivněná funkem i popem. Nemůžu říct, že by mi vysloveně vadila, na album ale stylově nezapadá, lépe bych si ji představil jako bonus.

Přichází ovšem skvostný r´n´b odzemek Noc je můj den s nostalgickou a ospalou náladou bezčasí. Prokop tu ovládá pole naprosto suverénně - jako by to v plné polní rozjeli Mayallovi hoši. Palec nahoru. Závěr klasické albové verze patří Andrštově skladbě Perceptua. Tady konečně dostal prostor se vyřádit podle svého gusta kytarového matadora. Bluesový riff, jemné tónomalby, vznášející se krystalicky prostorem. Potlačená rytmika, jemný jazzový přídech a až ambietní nálada. Silná tečka.

Velmi silné album, podpořené sehranou sestavou ostřílených rockových matadorů a básnivými Kainarovými texty. Nepřirostla mi k srdci třeba jako Kuře v hodinkách, Zrnko písku nebo Stromboli - souhlasím s Akanou, že v titulce cítím tu a tam hluchá místa. Ale velmi silné čtyři sázím s jasnou hlavou.
reagovat

Art rock definitivně zapustil kořeny i v české kotlině. Skupina Framus Five se poté, co opustila převzatý rhythm'n'bluesový repertoár, pustila do původní tvorby právě v tomto duchu. Jakkoli je výsledek jejich snah, album Město Er nevyrovnané, nelze mu upřít zásluhy jednak za uvedení daného žánru na naši scénu, ale ještě víc za emancipaci češtiny v rockové hudbě vůbec. Skutečnost, že pod textem k titulní, téměř dvacetiminutové skladbě byl podepsán básník Josef Kainar (to byl především nápad Hynka Žalčíka, producenta alba a zásadní figury v pozadí české rockové produkce 70. let), měla pozitivní dopad nejen na jeho kvalitu, ale i jako silný argument proti tuhnoucí schvalovací mašinérii čím dál ostražitějších normalizačních arbitrů. Propojení Kainarovy poezie a rocku není v tomto případě ještě tak přirozené jako u Kuřete v hodinkách, ale jde přinejmenším o velmi důležitý krok správným směrem.

Ona taky samotná skladba Město Er, přes všechnu úctu k novátorskému přístupu, dotaženosti flamengovských písní leccos dluží. Autoři se do ní snažili nacpat co nejvíc různorodých částí v domnění, že takhle asi to Umění vzniká, nějakou vyšší jednotu se jim ale do nich nepodařilo vnést. Jediným pojítkem je Kainarovo textařské podobenství s mytologickými prvky, bez něj by se celý opus neodvratně rozpadl. Na písničkové B straně alba, bez přehnaných klasicizujících ambicí, jsou Framus Five silnější. Výborná je Prokopova Tys kámen s důrazným riffem Luboše Andršta, čerstvé kytarové naděje naší scény. Andršt se na desce uplatnil i autorsky a jak pomalá Noc je můj den, kde nejvíce prosvítají rhythm'n'bluesové kořeny, tak závěrečná instrumentálka Perceptua patří rovněž k těm zdařilým kouskům.

Úplným omylem je ale nuceně humorná Kapela. Ta by sedla spíš Milanovi Chladilovi, který už ovšem jednu měl - ze samých pozounů a taky podstatně vtipnější. Pohled na jméno autora hudby leccos vysvětluje. Nechce se ani věřit, že na tak důležitém albu našich rockových dějin se podílela taková bezpáteřní kreatura jako Petr Hannig, výrobce toho nejslizčího popového šuntu 80. let, který v současnosti strká prsty i do politiky (takovou drzost nemá ani Franta Janeček). Naštěstí druhý jeho výtvor Pláču ani orchestrální aranžmá v dalších skladbách včetně Města Er sice nejsou bůhvíjakým přínosem, ale aspoň zatím neprozrazjí nic o budoucích hrůzách.

Na misku kladných dojmů se ale ještě sluší přihodit stále zralejší zpěv Michala Prokopa. Jak se razantně změnilo stylové zaměření Framus Five, přestal i on pouze napodobovat soulové vzory, s češtinou se rychle sžil a nechal se od ní vést od afektu k větší civilnosti. Jeho bluesový feeling je sice tentokrát dost utlumený, technicky je ale brilantní a působivé jsou i jeho výškařské bonusy. I Prokopa čeká v následujících letech pád do bahna normalizační pop music, ale on, narozdíl od Hanniga bude mít dost soudnosti, aby se z něho vyhrabal a vzepjal se v následující dekádě k výkonům, které první éru Framus Five dokonce zastíní.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Martin H @ 25.05.2015 18:17:38
Pěkná recenze na album, které jsem dlouho neslyšel, Dík za připomenutí.

b.wolf @ 26.05.2015 05:24:39
Město ER je fošna, kterou jsem poprvé slyšel hodně dávno, to jsme jeli na koncert do Hodonína, kde tuším v '85 nebo '86 vystupovaly takové stars, jako Tublatanka, Citron, Titanic a i jakýsi Framus Five, jehož Kolej Yesterday se občas objevila i v rádiu. Nijak nás ovšem nenadchl, až do úvodní skladby Města ER, to si pamatuju, že jsme nechápali, jak to, že tahle deska je dobrých 14-15 roků venku a my ji neznali. Tohle dílko byl pro nás čs. art rock, který se dal poslouchat. Ovšem do doby, než někdo z nás sehnal někde na burze LP a poslechli jsme ji celou. Vyjma zmiňované úvodní skladby žádná sláva, blues nám moc neříkalo a nechutná srajda tzv. hudebníka Hanniga tomu dodala a jak se Prokop propadl do srágory, zvané tehdy "populární hudba" (brrrrrr), pro nás skončil a po '89, kdy se nas..l do politiky, úplně. Sem tam si úvodní dlouhou skladbu dám, k tomu Blues o spolykaných slovech, zbytek nemusím. Za Město ER 4/5, za ostatní tak 2/5, tudíž slušná trojhvězda.

mildys @ 28.05.2015 06:33:21
Jen pro přesnost: "kapelu plnou pozounů" měl v roce 1962 Milan Chladil...

Akana @ 28.05.2015 11:32:11
mildys: Ajaj, tak to mi ujelo. Díky za upozornění. Nevím proč jsem si to spojil s Hálou, snad že to byl pro mě větší frajer než Chladil. Opravím. Na progboardu tedy nemůžu, tak snad že by někdo z moderátorů...? Díky

hejkal @ 28.05.2015 11:44:56
Malo by to byť, prípadne to ešte skontroluj.

Akana @ 28.05.2015 12:21:24
hejkal: V pořádku, díky.

Zdá se mi naprosto neuvěřitelné, že v době, kdy nás začala postupně obklopovat nastupující normalizace, v době, kdy kdejaký „soudruh“ co si zrovna odskočil z JZD od rovnání bobků podle velikosti, rozhodoval o tom, která kapela smí hrát, která ne, které album smí být vydáno, které ne...zkrátka mi nejde do hlavy, jak mohla tahle deska tehdy vůbec spatřit světlo světa a ještě pod Supraphonem..Tomu tedy říkám štěstí..nebo zázrak..?

Tohle špičkové a snad vůbec první československé art/
rockové album znám už nějaký čas, ale pořádně jej naposlouchat a vstřebat se mi podařilo až teprve dnes...zkrátka tahle deska mne doslova uchvátila a strávil jsem jejím poslechem téměř půl dne..
Ano, tohle opravdu není hudba pro každého, ale jakmile se vám podaří do ní proniknout, tak už není cesty zpět.

Albu jednoznačně dominuje výborná titulní suita Město ER... Celá kompozice je nasáknutá takovou zvláštní melancholickou atmosférou, až jednoho příjemně zamrazí, a ty výborné instrumentální výkony a zpěv Michala Prokopa..skvělé. Tohle si dnes pouštím asi už po osmé, deváté a pokaždé v tom nacházím něco nového...to už musí o něčem vypovídat.

Dále následují skladby s názvy Tys kámen, Pláču, Kapela a Noc je můj den – Perceptua...
Tady bych zejména vyzdvihnul úžasnou a smutnou píseň Pláču a závěrečná kompozice Noc je můj den – Perceptua je hned po Městu ER moje druhá nejoblíbenější na albu..a samozřejmě nesmím opomenout skvělé texty básníka pana Kainara, ano tohle je umění...

Jedinou vadu na kráse spatřuji v písni Kapela, která mě opravdu moc neoslovila...nemůžu říci, že by mi nějak zvlášt‘ kazila celkový dojem z alba, ale připadá mi tak trochu vedle ostatních jako z jiné planety..
No, nicméně i přes tuto výhradu musím albu udělit jasných pět hvězd, protože tohle je zkrátka výborné..



reagovat

adam @ 10.02.2014 20:37:42
spatrila protoze kainar.... ne?

Petr87 @ 10.02.2014 20:54:32
adam...Ano, tím to nejspíš bude, protože bez něj by to asi opravdu nemělo šanci na vydání..Ještě že to dopadlo, jak to dopadlo.

hejkal @ 11.02.2014 08:11:02
Debut Colleium Musicum bol tiež artrock, prvým by som ho teda asi nenazval. Ale súhlasím, že je úžasný.

PaloM @ 12.02.2014 10:59:24
To je skvelý pohľad na vec, ďakujem za recenziu.

Město Er mi nič nehovorilo, naďabil som naň až na progboarde a v rámci minuloročného (dokonca už je to viac, ako tak pozerám na reakciu pod albumom Holubí Dante) skúšania tuzemských reliktov som si povedal, že ho okoštujem. Opäť sa samostatne nedalo kúpiť, nuž som musel voliť cestu šesťalbumového kompletu Pořád to platí 1968-1989. Škoda. Aj keď tu môžem počúvať celú polovicu cédečiek a prevedenie je super (na Slovensku si svoje veličiny ani zďaleka takto nevážime, reedície "bigbítu" sú jedna horšia ako druhá), naberať nosiče do poličky nie je mojim cieľom. Hudba, ktorá sa nepočúva, je mŕtva a ja ju zabíjam nerád.

Titulná skladba začína ako gotický horor alebo kostolná žieravo nenávistná kázeň úbohým hriešnikom. Organ soptí síru a výpary, ale nebojte sa, príde aj píšťalková selanka a napokon sa dostaneme k tomu, čo celú skladbu vystihuje najviac. Temnota v brassrockovom háve, prebytok kadejakých slákov, striedaní nabúchaných pasáží s pokojnejšími infarktovými stavmi, nechýba trojštvrťové blúznenie (bluesnenie), bigbandová swing(er) párty, psychedelické mručanie... Je to skrátka (ak je bezmála dvadsať minút skrátka) pecka a jedna z najlepších českých rockových kompozícií, akú poznám. Plusom je aj to, že bubeník sa nefláka, ale maká. Svižná parádička Tys kámen dokazuje, že aj na menšej ploche sa kapela dokázala vyjašiť. Blues rock s ukecanou gitarou a dýchavičným pozadím sily uragánu milujem. Prokop veselo buráca, keď treba, "gillanovsky" zajačí, koľko takýchto spevákom sme mali a máme? Zopár sme mali a dnes už hádam ani nie sú. Rovnako tragická balada Pláču nemá chybu. Kapela mi pripomína inú kravinu tej doby, pieseň Keď odchádza kapela od Prúdov. Je tu aspoň aká-taká bluesová gitara, ale to je všetko. Naopak, dychy sú rovné nestrávenému obedu túžiacemu opustiť žalúdok ústami. Našťastie ide o jednorazovú záležitosť, bluesová baladička Noc je můj den je opäť parádna a Perceptua priam hendrixovsky gitaruje (iný nástroj tam ani netreba).

Michal Prokop a Framus 5 si s Městom Er právom vyárendovali flek v top tene československej rockovej produkcie.

P.S. Dva bonusy Modrá ryba a Co zbude z lásky neurazia. Prvá má tullovský náprah, druhá hutnú atmosféru.
reagovat

tykeww @ 09.02.2014 10:00:04
V každém případě jedno z nejvýznamnějších československých alb.

Snake @ 09.02.2014 10:19:41
Pěkné čtení,díky za recku.Album bych rád zařadil do sbírky,leč celý box kupovat se mi kvůli tomu nechce.Nezbývá než čekat a pátrat..

zdenek2512 @ 09.02.2014 10:30:14
Snake: dival jsem se na audio3 a tam maji ten komplet za 615,- (6 CD) je to slusna cena a vsechna se daji poslouchat a rozumis co se tam zpiva. :)

pito63 @ 09.02.2014 15:02:06
Box "Pořád to platí 1968-1989" som kúpil "nahlucho". Tento album u mňa boduje najviac z celej kolekcie. Už som to tu raz napísal, ale zopakujem to - nádherný spev Michala Prokopa!
hejkal, vďaka za recenziu!

hejkal @ 09.02.2014 15:03:56
Prvý je v pohode, tento je naj, aj tretí je ešte normálne rockový, zvyšok však ide s dobou a to ma míňa.

PaloM @ 09.02.2014 17:19:15
hejkal, to čo, nazývaš, že šlo s dobou, patrí k špičke československého rocku. No, pomaly si zvykám na tvoje hodnotenia vecí, ku ktorým si si nevytvoril žiadny vzťah. Načo to potom hodnotiť?
Město ER je samozrejme preverená hodnota.

hejkal @ 09.02.2014 17:21:16
Načo to hodnotiť? To sa vážne pýtaš? Hodnotenie predsa nepredikuje iba klady. Som presvedčený, že nie som jediný, kto to takto cíti, prečo to rozhorčene umlčovať?

PaloM @ 09.02.2014 17:31:51
Rozhodne nie som rozhorčený, ani umlčujúci :-)

hejkal @ 09.02.2014 17:33:25
OK, nemyslel som to osobne, skôr ma zaujímal tvoj názor na to.

PaloM @ 09.02.2014 18:28:44
hejkal, z tých ďalších albumov, tri vydané v r.1984, 1987 a 1989 si veľmi cením a tiež Poprvé naposledy (2006) - neviem, či aj tento je v boxe. Kúpil som ho za výpredajovú cenu (vyhodil som potom napálený).

hejkal @ 09.02.2014 19:05:37
Poprvé naposledy tam nie je.

Přelom šedesátých a počátek sedmdesátých let v socialistickém Československou byl neblahou dobou pro uměleckou profilaci talentovaných skupin a zpěváků. Přesto se podařilo natočit a téměř s odřenýma ušima vydat několik alb, které patří do zlatého fondu dějin rockové hudby. Michal Prokop – zpěvák a skladatel, který na sebe upozornil s rhythmandbluesovou skupinou Framus Five na řadě koncertů (a již dříve vydaným albem coververzí jazzových a bluesových standardů), patřil mezi výrazné pěvecké osobnosti, které dokázaly natolik vstřebat angličtinu, že jejich interpretace stála na věrohodném základě.
Producent Hynek Žalčík, získán ideou natočit nové album, prosadil v r. 1970 natáčení skladeb ve studiu Mozarteum pro Supraphon. Celému projektu pomohla okolnost, že Žalčík oslovil básníka Josefa Kainara, který svým jménem zaštítil jeho realizaci.

Pilotní skladba MĚSTO ER zásadním způsobem ovlivnila celou koncepci alba (pokryla celou stranu A), zatímco strana B se skládala z jednotlivých skladeb kratšího formátu. Výrobní termíny desky se protahovaly tak, že album spatřilo světlo světa až v r. 1971. Po celou dobu hrozilo nebezpečí, že celý natočený projekt bude odložen k ledu a nebude realizován, což se naštěstí nesplnilo. Podobně jako v případě jiných rockových desek, i zde zapracovala socialistická cenzura… Jestliže nemohla napadnout text titulní skladby veřejně (Kainar byl režimní básník a navíc předseda Přípravného výboru Svazu československých spisovatelů), vzala si na paškál výtvarně zajímavý návrh obalu alba Alana Pajera, který se vymykal socialistickým zvyklostem (motivy kostelů, chrámové lodi, hřbitova a soch…). Nakonec obal zaštítila výtvarná koláž, starého terče s dírami po kulkách a se stylizovaným královským erbem (zhotoveným podle samolepky z etikety známkového vína) a majestátním Prokopem, kterou kulturní ideologové schválili…
Úvodní introdukce na varhany Hammond navodí téměř chrámovou atmosféru a je zároveň jakousi předehrou před daným tématem, na něž volně navazuje téměř dvacetiminutová kompozice Město Er. Krátký vstup na zobcovou flétnu předjímá aranžérsky silně pojaté téma, ve kterém se snoubí rock, blues, soul a jazz podle všech dobových pravidel. Skupina Framus Five doprovázená dechovou sekcí stojí na prahu hudebního pojetí skupin jako Blood Sweat And Tears, C.C.S. nebo Chicago. Sugestivní téma je podepřeno skvělým pěveckým výkonem expresivního Prokopa (obdivovatele zpěvu Ray Charlese, ale i Stevieho Winwooda), který Kainarovu poezii dokázal přijmout za sobě vlastní a přesvědčivě interpretovat na velmi vysoké úrovni. Přesné Jahnovy bicí nástroje (v přechodech cestujících ve stereofonním efektu prostorem) a kreativní Eliášova baskytara zdatně sekundují Trnkovým hammondkám a Andrštově už tehdy velmi nadějné elektrické kytaře, která stejně tak jako v rocku, blues i jazzu získala známku kvality. Snaha rockovou hudbu zintelektualizovat byla pro někoho vrcholem směřování k hudebnímu Parnasu, pro někoho zase příliš patetickým gestem nebo méně stravitelným počinem. Nicméně zde bylo dokázáno, že vývoj posunul rockové principy na úroveň vzdálenou na míle jednoduchému rock and rollu a že do budoucna se jeho ambice budou dále zvyšovat…

Druhou skladbu TYS KÁMEN otevírá Andršt nosným kytarovým riffem, zatímco rozpoutaný živel Prokop skladbu posouvá do soulové polohy, kde se cítí jako ryba ve vodě. Dechová sekce zdatně sekunduje Andrštově kytaře a Prokopovým pěveckým emocím, kterou píseň podepřel i svým zdařilým textem.
V zklidněnějším pojetí (s cíleným obratem k rhythm and blues) je pojímána skladba Pláču. V písni bylo ubráno (bohužel) na energii, naopak byly přidány ženské vokály a studiové smyčce, což atmosféru rozmělnilo. Framus Five zůstali neprávem jaksi upozadněni.

Skladba KAPELA má ležérní náladu (téměř kavárenského typu). Ironická nadsázka je v prvním plánu (snaha vzdálit se akademismu a vrátit se k civilnímu pojetí je zjevná), nicméně s ohledem na nedostatek prostoru v rámci vinylového formátu mohl Žalčík po dohodě s Prokopem zařadit nějakou silnější záležitost, zejména proto, že se zcela jistě předpokládalo, že další nahrávací frekvence pro Framus Five kulturní politika normalizace těžko schválí… Hodně posluchačů se nemohlo vyrovnat se skutečností, že se na albu, které tak zásadním způsobem ovlivnila pilotní dlouhá kompozice mohla objevit skladba podobného typu, což mnozí lidé považovali za jistý druh dramaturgického omylu…

NOC JE MUJ DEN ovšem vrací Framus Five na rhythmandbluesovou platformu. Trnka na varhany vytváří nosné pozadí melancholicky interpretujícímu Prokopovi a Andrštově stylotvorné kytaře, s mírně experimentujícím závěrem s podílem varhan a kytary…

Závěrečná instrumentální kompozice PERCEPTUA náladotvorným způsobem dává prostor Andrštově kytarovému pojetí jazzového blues, mírně ve stylu oktávového hraní Wese Montgomeryho. Nenápadná melancholická studie činí tečku za na svou dobu odvážným projektem, akcentovaným zejména úvodní skladbou…

Album se rovněž nevyhnulo i personálním proměnám. Po prvních dvou skladbách odešli Jahn a Eliáš, protože řešili existenční záležitosti (do skupiny Josefa Laufera) a na baskytary se střídali v dalších skladbách Luboš Nývlt a Miki Bláha, zatímco za bicí nástroje zasedl pohostinsky legendární člen pražského Flamenga, Jaroslav „Erno“ Šedivý.
Velmi slušně byla pojednána zvuková režie Petrem Kocfeldou a Jiřím Brabcem a hudební režie Janem Spáleným, které se i v dalších letech a na jiných albech ukázaly jako zdařilé a za daných možností jako nejlepší volba pro žádanou kvalitu.
Názory na Město Er se různily. Část posluchačů si přála album v koncepčním pojetí první strany vinylu, zatímco jiní by přijali emocionálnější a expresivnější variantu s vyřazením skladeb písňového typu. Prokop měl možná více prosadit i svoje autorské záměry, což by pojetí desky zcela určitě prospělo. Album však bylo prvním setkáním rockové hudby s poezií u nás na vinylovém formátu a stalo se tak jistým milníkem a další vizitkou Prokopova mimořádného pěveckého talentu, i když na mnoho let jeho konečnou stanicí ve světě rocku a odchodem do světa pop-music…

V r. 1999 se album dočkalo CD verze a bylo doplněno skladbami Modrá ryba (M. Prokop/V. Poštulka,) (vzdáleně připomínající Jethro Tull ve spojení s rhythm and blues) s Petrem Bezpalcem na příčnou flétnu a balada Co zbude z lásky (I. Trnka/V. Poštulka), s Trnkovými výtečnými varhanami, na bicí nástroje ovšem Petrem Klárfeldem, propojující blues s jazzem, které, kdyby byly zařazeny na původní formát, by zajisté zdařile už tenkrát dokreslily atmosféru dávného projektu…

V rámci objektivity bych dal albu čtyři a půl hvězdy, ale protože takové hodnocení Progboard neumožňuje, tak dám hvězd pět. Je to grandiózní projekt, který u nás do té doby neměl obdoby, třebaže skladba Kapela na mě působí jaksi nepatřičně, jakoby zabloudila na album nějakým omylem, Vymyslet ale takové téma jako pilotní skladba je ovšem opravdu počin, před kterým smekám.
Koncepční projekty Jana Spáleného Edison a Signál času se dostaly v sedmdesátých letech ještě dál, ale Město Er je pořád jen jedno!


reagovat

nowhere_man @ 01.05.2012 16:14:19
Petr Gratias: Všimol som si, že si vynechal v recenzii skladbu Pláču. Nešlo by to doplniť? Zaujíma ma to len preto, že toto je jeden z mojich najobľúbenejších albumov.

adam @ 02.12.2013 20:53:17
Dnes som to objavil a uz to pocuvam asi tak 10x.... Skladba kapela mi tam sadne
nadych pred dalsou porciou hustej muziky
osobne by som ju zaradil za uvodnu velku plochu, pretoze by viac vynikla tam. Skvely album. Vdaka tomuto foru som to objavil....

tykeww @ 03.12.2013 12:39:35
To je opravdu skvělé album. Někdy bych ho docela rád slyšel poprvé znova :D

Som prekvapený, že tento skvost nie je zrecenzovaný. Město ER je kult. Prvé československé album, ktoré vyšlo a obsahovalo artrockovú suitu (ale nie je prvá, Dežo Ursiny mal 30 minutovú suitu Christmas time zloženú v roku 1968, na album 1973 ju skresal na 20 minút). Takže spomínaná suita je v názve zhodná s názvom albumu a text má na svedomí famózny Josef Kainar (Kuře v hodinkách). Suita je vrchol albumu, veľmi pestrá a vynikajú klávesy a nádherný spev Michala Prokopa. Zvyšné skladby nie sú zlé, ako som sa najprv obával: príjemná soulovka Tys kámen, balada Pláču, veselá Kapela (pripomína mi Prúdy - Keď odchádza kapela), nádherná melanchólia Noc je můj den a záver patrí Andrštovej Perceptue. Bonusy z roku 1970 (bez gitary, ale s flautou) vynikajúco doplnili album - Jethro Tullovská vypalovačka Modrá ryba a melancholická Co zbude z lásky.
Klobúk dolu pred hudobníkmi a pred nádherným hlasom Michala Prokopa.
reagovat

nowhere_man @ 06.08.2009 00:20:40
Aby som nezabudol: Beriem to ako projekt kapely Framus five, nie Prokopovu vec, hoci je v jeho diskografii. Len tak pre poriadok.

Mirek Kostlivý @ 06.08.2009 20:08:45
Možná že ji měl složenou v roce 1968, ale na koncertech hrál Christmas Time o mnoho let později. V Praze poprvé dne 10.6.1971 (viz CD Pevniny a vrchy 2).
Však z toho, co tu Dežo předvedl, byli všichni velmi mile překvapeni.
I když je pravděpodobně Prokop prvý (tenkrát jsme tomu ale art rock neříkali), Christmas Time je famózní skladba.

nowhere_man @ 07.08.2009 11:05:31
Christmas time je famózna. O roku zloženia 1968 hovorí vtedajší Dežov textar (anglických textov) Juraj Lihosit v rozhovore, ale áno, prvýkrát bola skladba uvedená na verejnosť v roku 1971 v Prahe.

Borek @ 14.12.2009 22:53:33
Aby se reakce u nejlepšího alba historie československého rocku netočily jen kolem Ursinyho 'Christmas Time', přidám dvě poznámky:

1) stejně vysoko jako obsah alba hodnotím také jeho obal, resp. Pajerovu 'náhradní' schválenou verzi
2) zdravý rozum mi nepřestane stát nad aranžérským, skladatelským a vlastně i muzikantským podílem Petra Hanniga na vzniku tohoto alba, resp. nad jeho dalšími skutky

pito63 @ 19.03.2011 17:26:26
Včera som si dal prvé rande s "Mestom Er". Ak by som napísal, že som jeho hudobným obsahom nadšením celý bez seba, tak by som klamal. Ak by som tvrdil, že som sklamaný, cigánil by som ešte viac. Na prvý raz to nebolo zlé, volím zlatú strednú cestu. Jedno však musím uznať - nádherný spev Michala Prokopa!
nowhere-man, vďaka za recenziu!