Prokop, Michal - Kolej Yesterday (1984)

Kolej Yesterday je dalším albem z domova, které považuju za zcela zásadní. Sešly se tu ve šťastném spojení podstatné prvky: silné písně v zajímavých aranžích a dobré texty. Tvůrcům nebylo zatěžko rozepsat někdy i velmi složitou instrumentaci, energie se ale vyplatila a vrátila se zpět v podobě skvělých skladeb. Kolej Yesterday je současně dalším domácím albem, které opustilo typické rockové vzorce a našlo si svou podobu. To jsou ty šťastné okamžiky, které mám rád a poslech alba je pro mě pořád hudebním svátkem; i po těch letech.

Hrubého Předehra 1984 je vhodným předkrmem před opravdovou hostinou. Navíc v mnohém napoví, co vás čeká - hudba prokomponovaná, která se nedá nahodile najít v rámci improvizace. Tohle je kombinace nápadů a schopnosti s nimi zacházet. Rozepsat je do partitury. A tato schopnost není zrovna běžná. Dnes se každý, kdo dokáže poskládat za sebe pár akordů, považuje za skladatele.

Právě v širokých aranžích leží kouzlo skladeb tohoto alba, představují totiž náležité krajiny pro nádherné texty. Mužem v pozadí byl tady Ladislav Kantor, on zosnoval podstatu tohoto programu a dohlížel na to, aby všechny složky měly odpovídající kvalitu. On, výsostný textař, nepřispěl nakonec žádným textem. Této role se tu ujalo několik mimořádných veršotepců, z nich pak nejvýrazněji básník Pavel Šrut, který přispěl šesti texty.

Asi nemá cenu popisovat postupně podstatu všech skladeb, všechny jsou zajímavé a nabízejí ještě něco navíc: každá je jiná. Kromě ostřeji laděných kusů tu najdeme i rockové šansony, formu, která Prokopovi velmi sedí. Hned první z nich, Skoumalova a Šrutova Stará píseň, patří k zásadním kusům zpěvákova katalogu. A tady musíme dodat další významnou součást kvality této nahrávky, a tou je sám Michal Prokop, vokální veličina a ústřední postava veškerého dění tady. Úžasný hlasový rejstřík díky svému přemýšlivému přístupu propojuje s uváženým výrazem. A je v tom nedostižný. Moc ho v tomto obdivuju.

Básník Josef Kainar měl své hudební alter ego, důsledně navíc své básně odděloval od písňových textů, které psal. Hudebnost a sklon k rytmizaci jsou patrné ovšem i z jeho básní. Pokud si poslechnete Petrem Skoumalem zhudebněný Odjezd, pochopíte. Žádné slovo tu nezazní jen tak, pro každé slovní spojení existuje nějaký důvod a finální montáž s hudbou, to je malý zázrak. Prokop sám přispěl nejen hybnějšími skladbami Blues pro poštovní doručovatelku (s vtipnou citací lidového popěvku Jede, jede poštovský panáček) a Tramvaj, ale hlavně nesmrtelnou klasikou v podobě dvojice pecek V baru jménem „Krásný ztráty“ a závěrečného Blues o spolykaných slovech. Ano, až si pro mě přijdou... A radši nedodávejme, kdo si pro nás přijde. Musím dodat, že autorem skvělého textu je Jiří Žáček, stejně jako v případě skladby Blues milenců z kina Svět, ve kterém se ústřední dvojice zbytečně hryže do rtu a válí se po sobě ve křoví.

Chybí snad ještě něco? Samozřejmě, výborná a báječně fantazijní Bitva o Karlův most autorské dvojice Hrubý/Šrut. Kdo někdy zkoušel psát písně, tak ví, že dát dohromady něco takového, je skoro nemožné. Pánové, klobouk dolů! A na úplný závěr jsem si nechal zjevný vrchol alba, titulní Kolej Yesterday. Těžko říct, jestli skladatel Petr Skoumal a básník (a textař) Pavel Šrut napsali někdy něco silnějšího. Možná ano... Tohle album se mi nikdy neoposlouchá a obdivuju všechno, co nabízí.
reagovat

Kritik Vláďa @ 30.12.2020 11:01:47
Krásná deska plná hitů. Tohle je myslím Michalovo nejlepší album. Až pak je Město ER a další...
Hospoda Na Věčnosti, parádní reggae Odjezd, Bitva o Karlův Most, a hlavně ta titulní Kolej Yesterday jsou fakt neoposlouchatelné klenoty české hudební kotliny. Vždycky, když s mojí sestřenkou si jen tak pro radost sami zpíváme a hrajeme na kytary, tak vždy si zahrajeme aspoň dvě písně z této desky.
Dík za připomenutí.

Danny @ 30.12.2020 23:59:48
Mám toto album taky nejradši, bez ohledu na to, že ta další nejsou vůbec špatná. Zajímavé pro mě ovšem je, že hraješ na kytaru a zpíváš. Když si tak muzicírujete, jaké písně máš nejraději? Nemyslím poslechově, ale co hraješ rád jako kytarista. A díky za reakci.

Kritik Vláďa @ 31.12.2020 00:51:13
Ahoj Danny: Tak pokud se ptáš na konkrétní písně, tak my máme s mou sestřenkou takovou svou TOP 5 písní, které hrajeme spolu pokaždé, když ty kytary vezmeme do rukou. Jsou to Behind Blue Eyes od Who, Refugees od Van Der Graaf Generator, Brain Damage/Eclipse od Pink Floyd, Nights In White Satin od Moody Blues, a klasika Yesterday od Beatles. Jako bonus si taky někdy dáme For Absent Friends od Genesis.
Těch písní je samozřejmě víc, ale tohle je náš základ, který nesmíme vynechat, když spolu "muzicírujeme".

Danny @ 31.12.2020 00:57:46
Tak to je impozantní Top 5! Čekal jsem všechno možné, ale tohle je naprosto skvělé. Jak dlouho hraješ na kytaru? A píšeš i svoje skladby?

Kritik Vláďa @ 31.12.2020 01:08:42
Na kytaru hraju od svých cca jedenácti let.
Přiznám se, že jednou jsem zkusil něco složit, ale záhy jsem zjistil, že jen melodicky vykrádám mé oblíbené skladby, takže radši už se o nic nepokouším.

jiří schwarz @ 02.01.2021 00:22:13
Danny, další slova díků a chvály na Tvou hlavu za tuhle recenzi. Já mám tuhle desku taky moc rád, obzvlášť stranu B s těmi vskutku skvělými hity. Při poslechu strany A se mi taky vloudějí pocity, které vyjádřil až hodně ostře v předešlé recenzi hejkal. Ano, těch synťáků je tam trochu moc, akustický piáno by leckde udělalo lepší servis, jak vědí písničkáři s bluesovými kořeny na západ od nás. Ale Prokopův chlapský pěvecký projev (vždy jsem ho považoval za lepšího ve srovnání s dřevním Mišíkem - ten se s věkem zlepšuje), cit pro muziku, sevřenost, autenticita, mě vede dát plný počet hvězd.

Danny @ 02.01.2021 21:57:00
Jirko, je to zajímavé, taky mám na albu slabší okamžiky, když o něm ale přemýšlím jako o celku, je pro mě mimořádně silné. Jako u tebe. Ty synťáky mi nevadí, je to otázka aranže. Nehrají plošně, jak to bývá u barového rocku nebo popového pomp rocku, hrají vyhrávky a poctivé riffy. Nikdy jsem neřešil, jaký nástroj hraje, ale co hraje. Rozhodně souhlasím s tím, že Prokopův zpěv, silný a široký rozsahem i výrazem, je mimořádný. V domácích podmínkách moc konkurentů nemá. A vždycky ví, o čem zpívá. Jirko, díky za postřehy, moc si jich cením.

jiří schwarz @ 03.01.2021 02:08:43
Danny, tohle Tvoje: jedno na co, ale jak kdo hraje, mě nikdy nenapadlo, zajímavé. Asi hráčský pohled muzikanta, já aktivní muzikant nejsem. Ale i když nejsem fanatik zvuku, zůstal bych při tom, že záleží na obojím.

Už od prvých tónov indipopvej gitarky a hnusnej elektrobasy je jasné, o čom budú klávesy. Našťastie je Předehra krátka. Hospoda na věčnosti sa motá niekde medzi hradným folklórom, páči sa mi a akokoľvek to bude znieť čudne, je to druhá najlepšia skladba na albume, ktorý má byť údajne rockový. Žiaľ, označiť ho takto môžem iba v prípade, ak bude splnená aspoň jedna z nasledujúcich podmienok:

1. stanem sa príslušníkom cirkvi, ktorá miluje všetko a nápad s ľubovoľnou formou inkvizície jej nikdy neskrsol v gebuli,
2. požijem omamné množstvo náladových rastliniek alebo húb.

Je zvláštne, ako dokáže neúprimný sterilný zvuk pochovať každú potenciálne dobrú hudbu. Blues Stará píseň je toho priam ukážkovým príkladom. Veľká škoda. Keby to bolo nasnímané z koncertu, šumiac, chrapčiac, mohlo by to byť fakt podmanivé, ale takto... Takto je to druhá a nadlho posledná skladba, ktorá sa mi na albume aspoň trochu páči. Hoci ten gýčový saxofón by som okamžite vrazil tomu, kto ho tam zaradil, do gágora (obrazne povedané). Konzistencia sa tomuto albumu vyhla míľovým oblúkom, nastupuje krok za krokom, zostup do močiarneho dna. Blues pro poštovní doručovatelku je neskutočne sprznená popina, čo tu porobili so zvukom, to sa musí počuť. Raz. O nočné mory na dlhé roky je postarané. Aj tak je to nič oproti najodpornejšiemu zničeniu blues, aké som kedy počul, s výstižným názvom Tramvaj. S funky sa v komerčných bahnách tak nejako dá rátať, ale vraziť dýku do chrbta emočnej muzike á la blues a následne obscénne przniť jeden z jej esenciálnych nástrojov (harmoniku), to ma vydesilo. Trpím, toto si blues nezaslúžil! Úplne vážne. Od protagonistu, ktorý nahral album Blues in soul je to nepochopiteľné a neverím, že to niekto dokáže obhájiť. Bezradnosť jednotiaceho vyznenia korunuje reggae Odjezd. Fakt je pre peniaze profesionálny hudobník schopný predať matku i s celou rodinou do otroctva? Ako inak si vysvetliť tie kotrmelce niekdajších rockerov? Nerozumiem a asi ani nechcem. Ale nebojte, bude horšie. Neviem, ako sa to dá, ale evidentne k tomu stačí synťákové funky Blues milenců z kina svět. Bitva o Karlův most navracia čundrácku náladu, ďakujem aspoň za to. Keď chcel Prokop vypichnúť toto ako vrchol albumu, tak sa mu to podarilo, po štyroch (fakt to bolo tak málo skladieb, trvajú večnosť) "veľdielach" vskutku vyniká. Synťáky, efekty, 80. roky, titulná rádiovka Kolej Yesterday vytŕča na obdiv text, nakoľko muzika je nepočúvateľná. Beatlesovská reminiscencia tomu nasadzuje korunu. Ahaho! Nastupuje bu, bu, bu metalická V baru jménem "Krásný ztráty", to asi chcel byť pokus o niečo rockové, celé to pôsobí komicky, hustá atmosféra nemôže byť sterilná ako uhorka v zaváračke. A tie cirkusovo-cigánske medzihry tomu nepridávajú. A je tu koniec, Blues o spolykaných slovech privíta dychovku na pohrebe, ale nebojte sa. Gro tvorí akustika a spev, konečne niečo prirodzené. Vydarené nástupy na refrény definitívne rozháňajú obavy a prinášajú rock, čím celú skladbu katapultujú na prvé miesto albumovej hitparády. Konečne jedna skvelá balada, pri ktorej sa nemusím hanbiť, že sa ozýva skrz steny po chodbách bytovky!

Popovo vyznievajúci bezcieľny album z roku 1984. Čo dodať. Azda iba toľko, že kvalitní hudobníci neznamenajú automaticky kvalitnú muziku. Ospravedlňujem sa všetkým, ktorí tento album majú radi, nie je to provokácia, mňa iba neuveriteľne sklamal. Aby som túto rozhorčenú recenziu ukončil pozitívne, basák je skvelý a huslista je šťastím pre každú sekundu, kedy sa ozve.
reagovat

honanek @ 10.02.2014 19:23:01
Dost mě mrzí,že hejkal album tak sepsul.Slyšel jsem kapelu,která hrála album i na živo v té době /Mělnické vinobraní /a byla to jízda.
Nádherná hudba,melodie a skvostné texty.Můj kamarád bubeník Jarda Suk,který hrál i s Kocábem si pomlaskával,jaké bicí tam jsou.K albu nemám sebemenší výhrady,je podle mých uší špičkově provedeno a neměnil bych na něm ani notu.

tykeww @ 10.02.2014 19:38:03
Tedy jestli se ti nelíbí Kolej Yesterday, tak si Poprvé naposledy nepořizuj, to jen taková rada. Já osobně považuji album za.. Možná i to nejlepší, co se dalo na LP koupit v osmdesátých letech.

honanek @ 10.02.2014 19:53:09
Ano tykeww,společně s Lubošem Pospíšilem,Helenou Arnetovou..i s Pražským výběrem...

diesbies @ 10.02.2014 22:08:16
Ahoj hejkale, no toto teda...mrzí mě, že to zrovna Ty slyšíš takto, ale co s tím nadělám?
S Tvým názorem na tohle album, které mám moc rád, absolutně nesouhlasím- ale samozřejmě jej toleruji.

hejkal @ 11.02.2014 05:29:30
Ďakujem za reakcie i za radu, nič ďalšie si kupovať nemienim, už ten šesťdiskový box bol značne nadplán. Cítil som potrebu varovať nových poslucháčov, ktorý vnímajú hudbu inak ako cez zažité koncerty, aby neočakávali to, čo je opísané v iných recenziách. Najviac ma mrzí (dobový sound ber čert), ako sa tu plytvá slovom blues a ako je nesmierne zmrzačené. To nedokážem prehrýzť.

Cossack @ 12.02.2014 19:49:00
Aby Hejkal neupadl do hluboké deprese, bezbřehé trudomyslnosti a pocitu zmaru poté, co se na něj sesypaly balvany rozhořčení „pamětníků i nepamětníků” z řad fandů Michala Prokopa a jeho skupiny Framus 5, přidám sem také svůj názor, takže se nebude muset cítit tak osamocen.

S jeho recenzemi souhlasím téměř do puntíku… Většinou kritizované a opovrhované album z roku 1980 „Holubí dante” se mi rovněž líbí (jak už jsem u něj podotkl), dokonce mnohem víc než následující trojice z 80. let. Narozdíl od Hejkala nemohu být označován za toho, kdo „nezažil dobu”, naopak si dobře pamatuji, že na stanici Hvězda velice často pouštěli píseň „Kolej Yesterday”, která se mi tam docela líbila. Aby taky ne, mezi těmi ostatními, když šlo o Vondráčkové, Zagorové, Gotty a spol. Z takových „soubojů” vycházely kapely jako Framus 5 nebo Olympic vždycky vítězně.
Nikdy mě ale Michal Prokop nechytl tak, abych šel na jeho koncert; to jsem dal vždycky raději přednost skupinám Progres 2, Synkopy, Bronz, Futurum apod. Ani ke koupi desky mě tehdy nezlákal (Město ER už v té době k sehnání nebylo).

Dnes mám na vinylu „Holubí dante” a žádnou další bych nechtěl (výjma „Města ER” a možná poslední „Sto roků na cestě”), protože jsem jim na chuť stále nepřišel a už nejspíš nepříjdu (i když… Nikdy neříkej nikdy!)…

EasyRocker @ 16.09.2019 13:19:38
Tak jsem shodou okolní před krátkým časem pořídil tohle album. Hodně jsem z toho znal už dlouho, přece jen jsou tam provařené hity. Po 5-6 posleších ale spíš souhlas s hejkalem, než s jeho zastánci a fandy. Nejsem skalní fanda, mám jen první dvě věci a Holubí Dante. Krásná atmosférická Stará píseň, ale pak čtyři synťákovky, které mě k autorovi Města ER nebo dokonce debutu vůbec nesedí. Titulka je klasika, no ale i tam je ta studená synťáková pachuť od samého začátku. Bar mě taky moc nebaví, až na houslový závěr. Jen jímavá poslední hitovka mě baví. Zachraňuje to jen frázování a texty, ale předběžně tak 2-3. Dám tomu ještě čas, ale pokud něco "nevyplave", určitě střelím.

Osmdesátá léta byla v Československu o poznání vstřícnější stran albové produkce, i když nadále trval striktní dozor nad veškerým vydávaným hudebním materiálem, který střežila úporná cenzura, jež stačila i tak zmařit řadu různých zajímavých projektů. Elpíčka se však objevovala v pestřejším žánrovém pojetí a tak vzniklo poměrně dost nejrůznějších projektů. Některé zub času nemilosrdně (a mnohdy poprávu) vytlačil na okraj zájmu či zapomnění, ale některé přežily do dnešních dnů a jsou výstavním zbožím své doby….
Zpěvák a skladatel Michal Prokop (1946), který se nadějně koncem šedesátých let projevil na dvou albech Blues In Soul (1969) a Město Er (1971) v sedmdesátých letech odešel do standardní pop-music, a přestože výrazově jako zpěvák nezapadl, jeho hudební produkce se nezachytila v mysli rockově cítícího posluchače. Objevil se v Šesti strýcích a ve skupinách Evy Pilarové a Hany Zagorové. Nevyšel ani záměr propojit v r. 1975 jeho zpěv s jazzrockovou skupinou Mahagon.
V r. 1978 opustil popovou scénu se záměrem postavit novou skupinu a vrátit se k rocku, soulu a blues. Jeho první kroky veřejnost sledovala s napětím, ale jeho čas ještě nepřišel. Několik singlů a dokonce i album Holubí Dante (1980) naznačovaly jistý příslib, ale výsledný produkt nebyl příliš zdařilý a přesvědčivý. Nová skupina Framus se rozpadla a Prokop se seznámil s Ladislavem Kantorem (C+K Vocal), který ho napojil do jiného hudebního společenství. Neblahé okolnosti striktního zákazu umělecké činnosti Vladimíra Mišíka kupodivu napomohly Prokopově další kariéře. Část bývalých Etc… s Prokopem začala nahrávat další album, které pod názvem Kolej Yesterday vyšlo na podzim 1984.

PŘEDEHRA 1984 – akustická kytara a zemitý basový synthesizer otevírají společně s houslemi jako literární prolog první skladbu….

HOSPODA NA VĚČNOSTI – V aranžérských postupech cítím vliv Jethro Tull na albu Songs From The Wood, což zní sympaticky, navíc kolorováno Kolářovým hobojem. Keltské prvky jsou v hudbě nepřeslechnutelné a potvrzují Hrubého orientaci k lidové hudbě.

STARÁ PÍSEŇ – pomalé blues s klouzavými tóny Pokorného kytary navodí stylotvornou línou atmosféru, do níž Hrubý implantuje svoje housle. V mezihře mi pár tónů připomene beatlesovskou píseň Baby You´re A Rich Man, aby se pak melodická linka zase rychle vrátila do blues. Nostalgii podmiňuje i Šrutův báječný text a Stivínovo sólo na altsaxofon.

BLUES PRO POŠTOVNÍ DORUČOVATELKU – rytmická pregnance a strojový rytmus charakterizují další píseň, kam neváhá kreativní Hrubý implantovat fragment písničky Jede jede, poštovský panáček…

TRAMVAJ – sugestivní synthesizerové téma s dusající rytmikou pohání skladbu kupředu, kolorované bluesovou foukací harmonikou. Se zajímavou mezihrou na synthesizer, doplněnou Hrubého skvělým sólem na housle a elektrickým klavírem. Pravděpodobně nejživější skladba na celém albu.

ODJEZD – módní vlna reggae, která prostoupila první polovinu osmdesátých let se dotkla i Prokopa, který ji osobitým způsobem pojednal, aniž by porušil základní pravidla tohoto jamajského hudebního stylu. Hrubého housle a Bláhova baskytara v akci, stejně jako klouzavé tóny Pokorného kytary.

BLUES MILENCU Z KINA SVĚT – Funky rytmus rozbíhá další skladbu, výrazné basy a přesné Vrbovcovy bicí, místy cítíme Hrubého aranžérské postupy podobné jako v Etc… stále vkusné, chytlavé a muzikantsky přesvědčivé. Střídání houslových a synthesizerových vyhrávek dodává písni patřičnou šťávu stejně jako Žáčkův osobitý text.

BITVA O KARLUV MOST – Hrubého skladba stojí na lidové písni Nešťastný šafářův dvoreček, což člověka napadne hned po prvním poslechu, zapojení houslí a akordeonu vnáší do skladby hospodský periferní charakter. Velmi sugestivně znějí propojené sólování Pokorného kytary a Hrubého houslí. Velmi zdařilá skladba, která se celkem zákonitě stala Prokopovým hitem.

KOLEJ YESTERDAY – elektrické klávesy a výrazné basy otvírají velmi působivou skladbu, která dala albu jméno. Melancholický sound je obestřen jakýmsi skrytým varovným sdělením, v němž si záměrně Skoumal jako autor vypůjčuje téma slavné beatlesovské skladby Yesterday, ovšem s jinými konotacemi. Šrutův vynikající text dává Prokopovi prostor pro jedinečnou interpretaci. Hrubého housle nostalgicky dokreslují celkový sound a Skálovy tónové kytarové kresby se závěrečným tónovým S.O.S. finalizují mimořádnost celé písně.

V BARU JMÉNEM KRÁSNÝ ZTRÁTY – tajemná atmosféra nás přivádí na pokraji hororu s téměř strašidelnou atmosférou a sborovým zpěvem C+K Vocalu opakuje základní téma až do okamžiku, kdy do hry vstupuje opět ono periférní klíma díky Skoumalovu klavíru a Šonkův akordeon, přecházející do ruského kozáčku, kolorovaného Hrubého houslemi, do téměř dekadentní polohy. Osobité každým coulem!

BLUES O SPOLYKANÝCH SLOVECH – pochmurné téma pohřebního marše uvádí poslední skladbu, skvělou baladu se zvonivou kytarou za doprovodu houslí a mňoukání vzdáleného synthesizeru, aby se pak doširoka rozevřel prostor pro celou skupinu. Přesvědčivý pěvecký výkon Prokopa se má možnost opřít o výborný Žáčkův text. Hrubého housle a sbory C+K Vocalu a Stivínův tenorsaxofon uvádějí skladbu a zároveň celé album k závěru.

Skladba Kolej Yesterday získala na soutěžní přehlídce Vokalíza 1983 cenu za nejlepší kompozici a v r. 1984 ji ocenil i Český hudební fond. Album Kolej Yesterday se stalo nejlepším albovým počinem v Prokopově kariéře na kterou zdařile navázal i dalšími alby, ale jeho význam se překonat nepodařilo. Prokop za producentského dohledu Ladislava Faktora se dokázal obklopit kvalitními a kreativními hudebníky, kteří na albu zanechali svůj věrný otisk. Škoda, že sestava skupiny nevydržela na dalších albech, kde se objevil vedle jiných hudebníků i třeba vynikající kytarista Luboš Andršt…
Vzpomínám si, že Prokop poměrně odvážně v mezidobí osmdesátých let prohlásil, že skupina Framus nebude mít v nástrojovém inventáři elektrickou kytaru a že tuhle úlohu převezmou Hrubého housle.... Střídání elektrických kytaristů bylo v nových Framus v osmdesátých letech hodně časté, ale nakonec to dopadlo vždycky tak, že tam nějaký kytarista vždycky byl.
Do značné míry se dá říci, že noví Framus vlastně "okopírovali" v mnoha ohledech sound Mišíkových Etc..., kteří už byli v r. 1983, kdy se album natáčelo minulostí a Vláďa byl na indexu. Proto také publikum, které chodilo dříve na Etc... hledalo nějakou adekvátní rockovou náhradu a tak tito lidé začali chodit na nový Framus. Možná to moje tvrzení není úplně stoprocentní, ale když album poslouchám, v mnohém ohledu se mi tato teorie potvrzuje...
Nečekané komplikace způsobil i původní design obalu desky, kde se objevil boční obvodový plášť domu po razantním bouracím zásahu, což vyvolalo u cenzorů nepochopitelně negativní asociace na demolice (možná totalitního režimu, která přišla až o pět let později). Bílý popsaný obal Karla Halouna byl nakonec schválen. Ten původní se objevil až jako součást bookletu CD vydání alba Kolej Yesterday v r. 1997 v digitální verzi.
Album patří do zlatého fondu těch nejlepších rockových počinů co u nás byly natočeny a vydány. Propojily se na nich muzikantské výkony, osobitá aranžmá, Prokopův emocionální pěvecký projev a kvalitní texty v jeden umělecký celek.
Pět hvězdiček.
reagovat

Hikoki777 @ 27.09.2011 08:09:40
Skvělá věc, právě jsem ji po létech znova poslouchal.´Blues o spolykaných slovech´ je moje nejoblíběnější a navíc si Michal tu hudbu složil sám.

Ačkoliv se mi celá Kolej dostala do rukou teprve přede dvěma měsíci, dá se říct, že ji znám skoro nazpamět, neboť mnoho věcí z ní znám už dávno z výběru(který je také z poloviny tvořen skladbami z KY, překvapivě:-). Teď, když jsem si už konečně doplnil vzdělání a prázdná místa v mozaice jsou zaplněna, se můžu pokusit o recenzi.
Rock, blues, folk, lidové a historické náměty - to všechno tady je. Už na začátku na nás z "Hospody na věčnosti" dýchne gotika. Varhany nekompromisně vyhrávající melodii prokládanou houslovými a měkkými kytarovými sóly navozuje představy hradů, středověkých hospod, rvaček , bílých paní strašících ve věži:-). Tento pocit mi neovlivnil ani text, který přitom o tomhle vůbec není. „Stará píseň“ - věc, která na výběru nebyla, a kterou jsem si zamiloval hned na první poslech. Krásný text, Michalův hlas nasátý smutkem a emocemi a pak ta nádherně nezávazná kytara, která jako by klouzala po vlnách nebo se houpala ze strany na stranu. Fakt velice milá věc, v jistých chvílích dokáže navodit s přehledem náladu, pro níž by člověk normálně sáhl třeba do Led Zeppelin.
Bohužel o tolik víc přijdeme kvůli „Blues pro poštovní doručovatelku“, což je podle mého skoro podprůměrná záležitost a snad jediné větší zklamání. Následující „Tramvaj“ už je trošku lepší, ale také toho moc neřekne. První stranu zachraňuje až Odjezd, zamyšlená báseň od Kainara a pohodová skladba na závěr.
Druhá polovina je podle mého názoru o mnoho lepší, jediným slabším momentem je další takový trochu rozpačitý „Blues milenců z kina Svět“. Folková a živá„Bitva o Karlův most“ energii dává, abychom při „Koleji Yesterday“ mohli přemýšlet o věčné pomíjivosti a zatracující „V baru jménem Krásný ztráty“ ji z nás zase přirozeně vytáhne. Na konci této cesty majestátně stojí „Blues o spolykaných slovech“. Hymna vyznání s obrovskou gradací, skvěle odzpívaným textem plným stesku, lítosti a odhodlání, vrcholí a uzavírá album jedním z jeho nejlepších momentů.
Kolej má neskutečnou sílu v textech, je moc dobře zahraná a Michal Prokop ji svým zpěvem pozvedl snad nejvýš ze všech. Jediným jejím problémem je trojice slabších kusů, které bohužel mezi tím vším zní jako vycpávky a mě osobně moc nesedí. Ovšem kdybych kvůli tomu zrovna tady snížil hodnocení o stupeň, bylo by mi těžko u srdce.
reagovat

pito63 @ 09.12.2010 14:14:07
Prečo by si mal trápiť svoje srdce kvôli hudbe? Život Ti na ňom uštedrí ešte nejednu ranu a jazvu. Teš sa zo svojej lásky k albumom a svoju lásku rozdávaj plným priehrštím, totiž hviezdami.

martin69 @ 10.12.2010 12:03:26
Nádherná deska! Hodnocení jaké dostala si právem zaslouží.

pito63 @ 10.12.2010 12:18:23
Práve Cainova recenzia ma konečne rozkývala a jeho zásluhou som objednal kolekciu "Michal Prokop a Framus Five - Pořád to platí 1968-1989, 6 CD".
...a budem bádať, nadávať, odhaľovať, počúvať, skúmať, vychutnávať. :-)

luk63 @ 10.12.2010 12:27:19
Bádej, odhaluj, poslouchež a užívej :-) a potom, až se trochu nabažíš, doporučuji ještě Michal Prokop - Poprvé naposledy, protože se taky povedla.

pito63 @ 10.12.2010 12:46:04
Koniec, žiadne tutovky!
Už nemám ani na salónky. :-)

PaloM @ 10.12.2010 12:50:22
Piťo, však aj po Novom roku bude hudba znieť :-)
A ďalšie v rade českých nákupov ti odporúčam C&K Vocal

luk63 @ 10.12.2010 13:03:25
C+K Vocal tu ještě nejsou, no to budeme muset napravit. Kdo se hlásí dobrovolně :-).

Jinak Kolej Yesterday vyšlo, když jsem kroutil VZS 2. rokem a na cvičení v Mělníku nám jí pouštěli z amplionu do stanového táboru. Alespoň něco normálního v pakárně. Co normálního - skvostného!

Filozof @ 10.12.2010 14:41:42
Mně styl Prokopových desek 80tých let moc nesedí - málo rockové. Ale období 1968 - 72 a i poslední deska (Poprvé naposledy) jsou pro mne skvělé.

Na prstech frézařovy ruky by se daly spočítat rockové počiny, které patří k tomu nejlepšímu, co v ČSSR a jeho pohrobcích bylo stvořeno. Co Framus předvedl ve studiu, to zručně ukázal i na pódiu. Dnešní rádia neprávem opomíjejí takové pecky, jakými jsou Blues o spolykaných slovech, Stará píseň. Ač se posléze Prokop politikou zdiskreditoval, pořád bych před ním smeknul. Takže na koňak všech koňaků lepím pět hvězd.
reagovat

Zdeněk @ 15.08.2009 15:03:11
To s tou diskreditací politikou by chtělo v Prokopově případu vysvětlit.Myslím,že patřil ve své době mezi ty nejslušnější.

Barbuch @ 15.08.2009 22:47:06
Tak tak, též bych poprosil o vysvětlení, v čem spočívala jeho diskreditace.
Jinak co se týče alba, tak opravdu v tom bolševickém marasmu jedna z mála radostí...

PaloM @ 16.08.2009 03:58:04
Myslím, že náš kolega poukázal na účinkovanie Michala v najvyššej politike - podľa článkov na webe najdlhšie spomedzi ostatných umelcov, čo je aj v oficiálnej biografii >> odkaz Tu ďalej sú jeho názory, nevdím nič, čo by ma iritovalo >> odkaz
>> odkaz
Neviem o žiadnom veľkom prešlape. Na jednom blogu mu bolo vyčítané, že sa po okupácii oženil s dcérou neakého TV normalizátora a odvtedy zbieral ceny, čo popokladám za hovadinu, lebo v 70. rokoch sa mu najmenej darilo.

Poustevn�k @ 16.08.2009 13:51:11
Nechci tady psát jen o politice. Ale byl jsem tázán. Poslanec Prokop navvrhl zákon o státních symbolech ČR. Než se rozpadla federace bylo dohodnuto, že dnešní českou vlajku nebude užívat žádný vzniknuvší subjekt. Jak to dopadlo je evidentní, jasné porušení dohody. Souhlasím, že existují větší lumpové než tento interpret. Dále, muzikant prostě patří k notám, ne k politickým intrikám. A trocha příměru na konec, Lennon, Zappa, nebo třeba i ten Bono měnili svět, aniž se potřísnili politikou. Jinak dál už bych se tady chtěl věnovat muzice, nikoli věcem takřka veřejným.

merhaut @ 16.08.2009 14:54:57
Kuš

Zdeněk @ 16.08.2009 15:49:40
ad Merhaut/ líp se ani reagovat nedá

Poustevn�k @ 16.08.2009 16:49:59
K merhautovi a Zdeňkovi; těžko s vámi polemizovat, když ani jeden nemáte, resp.neumíte svůj názor vyjádřit. S analfabety se těžko píše.

merhaut @ 16.08.2009 16:58:38
Huš

PaloM @ 16.08.2009 18:48:28
Poustevník, dobre si tu začal, recenzia na "33" sa mi páčila. Uvítal by som, keby si pokračoval v názoroch na hudbu, na politiku kašlať. Zrovna tých 2 pánov obviniť z neznalosti je krok mimo.
Keď počúvam Prokopove cédéčka, československá vlajka na českých stožiaroch ma vôbec netankuje :-)) znova sme v jednej krajine, EÚ. Posrali to Klaus s Mečiarom, tak nechajme Prokopa pokojne spávať.

Poustevn�k @ 16.08.2009 19:17:23
PaloM, já jsem taky v prvním příspěvku vysekl Prokopovi poklonu co se muziky týká. Je však obtížné mlčet, když osoba bez názoru a argumentů reaguje tak, že se do druhého naváží, byť citoslovcí. Vlajka-nevlajka, o politice jsem psát nechtěl a už nebudu. Dodnes nemůžu zapomenout koncert Framus 5, když v sestavě s Roškaňukem a Veselým končili tak, že každý z muzikantů odehrál delší sólo na svůj nástroj, odpojil jej a z pódia odešel. Nakonec tam zůstal pouze bubeník. Publikum bylo ve varu, tehdy Prokop aspol.rozparádili Brno. To bylo kolem roku 1986.

Zdeněk @ 16.08.2009 20:32:20
Tak tady souhlasím,tak jsem pár koncertů Framus Five v té době zažil a bylo to asi to nejlepší co se dalo na našich rockových podiích v té době vidět.Nicméně kritizovat někohoza to, že chce zachovat vlajku státu v kterém žiji- to snad není ani anarchismus.Tímto končím diskusi na téma Michal Prokop-politik.