Journey - Look Into The Future (1976)

Druhý album americkej kapely Journey – Look Into The Future – začína tam, kde debut skončil.

Zmes príjemných rockových pesničiek s melodickými spevmi kombinovaná s výnimočnými gitarovými i klávesovými exhibíciami, to je v skratke podstata ôsmich skladieb albumu. Taká On A Saturday Night by mohla byť instantným singlom a naozaj! Akurát, že do rebríčkov sa nedostal. Však si to kapela vynahradila neskôr. Jediný cover na albume pripadol na beatlesovku It’s All Too Much. Je fajn. Baladická smuténka Anyway opäť ničím neprekvapí, Journey to hrá na pohodu, pokoj, tabačik...

Figu! She Makes Me (Feel Alright) je hardrocková smršť s gitarovým riffom ako od britskej veličiny. Aj táto skladba to skúsila ako singel a aj ona pohorela. Nečudujem sa, je to pecka, ale nie do rádií. Pre mňa vrchol albumu. Vybrnkávaná naliehavá balada You're On Your Own sa časom chutne rozkokoší, no a záverečné gitarové sólo, to je slasť. Najdlhšia skladba na albume sa volá Look Into The Future a opäť je to pomalá citlivka, ktorá sa časom búrlivo vyleje z baladických brehov a zaplaví éter. Midnight Dreamer vôbec polnočne nesníva, skôr rockovo buráca. Akoby som sa ocitol na albume Burn od Deep Purple. A z hardrockovej tvrdosti neuhneme ani v záverečnej ťaživej bombe I'm Gonna Leave You.

Osobne mi táto muzika neprekáža, je dobrá, často výborná. Druhá polovica albumu je jasne lepšia. Asi sa už nikdy nestanem oddaným fanúšikom kapely, ale prvé albumy rozhodne rád vyťahujem z poličky. Look Into The Future je medzičlánok medzi dožívajúcim rockom prvej polovice 70. rokov a rockom pre novú generáciu. A ako taký je na polceste. Ale za tie hardrockové tendencie pokojne prihodím hviezdu navyše.
reagovat

Jarda P @ 29.03.2023 11:37:09
Mám rád obě období Journey, jak to s Rolliem za mikrofonem, tak i to s Perrym. První 3 alba jsou skvělá, poté asi Schon pochopil, že pro úspěch je nutno přizpůsobit styl kapely a změnit frontmana. Mám je až po Frontiers a jsem spokojen.

hejkal @ 29.03.2023 18:20:33
Spokojnosť je vždy fajn. Ja Journey nijako zvlášť nemusím, ale tieto prvé tri albumy sa dajú.

Hned rok po svém debutu přichází Neal Schon a jeho Journey s deskou číslo dvě. Tentokrát se soubor separoval do čtveřice a společnými silymi zplodil dílo, na kterém si dal opravdu záležet. Je poznat, že řada nesourodých věcí z debutu si potřebovala teprve sednout, což se na dvojce definitivně stalo. Jejich "pohled do budoucnosti" působí vyzrálejším, konzistentnějším a dotaženějším dojmem. Z nahrávky je patrné, že nejde o dílo jednotlivce, ale kompletní kapely. Ta po celou hrací dobu šlape jako hodinky a servíruje jednu skvostnou pasáž za druhou. Silné motivy se střídají v těsném sledu, deska má obrovský stylový záběr a vyloženě plane entusiasmem a společnou chutí táhnout za jeden provaz. Její energie a potenciál ve mně vyvolává vzpomínky na alba Nealova učitele Carlose Santany.

Chuť experimentovat Journey rozhodně neopouští. To je slyšet ihned na jazzovém modelu první skladby On A Saturday Night. Deska obsahuje jeden cover z dílny Beatles, Harrisonovsky údernou pumelici It's All Too Much pocházející ze žluté ponorky. Prvním vrcholem je třetí, krásně melancholická skladba Anyway s božským Roliem u mikrofonu a Nealovými klouzavými tóny na šestistrunce. She Makes Me se oddává rockovějšímu výrazu a způsob jakým Neal drhne struny nemá chybu. Energetickou výpust tu reguluje Dunbar svou živelnou hrou na škopky. Další věc hodná zaznamenání má opět pomalá tempa, je jí píseň You're On Your Own. Sestupná harmonická struktůra použita krátce před první minutou obšlehla hlavní myšlenku jednoho z největších heavy songů všech dob, Beatlesáckou píseň I Want You (She's So Heavy). Poté si už skladba plyne svým krásně lenošivým tempem a Rolie znovu předvádí, proč si jej kdysi mr. Santana vyžádal k mikrofonu. Bomba. Podobně vroucně je interpretováná i osmiminutová vláčná titulka Look Into The Future. Midnight Dreamer začíná jako pořádný nářez, kapela hraje rock, rock n roll, fusion, propojí všechno a navíc do toho prdne obří porci energie, až se vám roztočí hlava jak na velkým řetízkáči. Poslední písní je I'm Gonna Leave You-připomínající hravými hammondy uriáše i párply. Valoryho vytažená basa nabere sametový tón, do kterého Dunbar servíruje své dunivě hromové údery a Schon se totálně trhá ze řetězu. Neskutečné, jak se tenhle chlapík už za dva roky na desce Infinity vyklidní a přistoupí na naprosto opačný hudební model.

Look Into The Future mám z první trojky Journey nejraději. Obsahuje všechny ingredience a osobité songy potřebné k tomu, aby vás jejich náplň dokázala patřičně rozemlít na prach.

reagovat

PaloM @ 13.11.2019 08:25:22
Nespomínam si, že by ma Journey čo len trochu zaujali. Keď pozerám na diskografiu, na ich obaly, spomínam na 70. a 80. roky, no táto skupina sa o mňa vôbec neobtrela. Párkrát som skúšal niečo počúvať, keď sa tu objavila recenzia, ale márna sláva - nič pre mňa :-)

pinkman @ 13.11.2019 14:04:00
Rolieho Journey jsou pro příznivce Carlose Santany to pravé ořechové. S Perrym to šlo dole vodou.

PaloM @ 13.11.2019 19:35:10
Som fanúšikom Santanu prakticky od jeho začiatkov, no nenachádzam žiadne styčné body či plochy s týmto albumom...

horyna @ 14.11.2019 06:11:22
Neal Schon hrál na některých Santanových deskách z kraje jeho kariéry. Lecčemu se od něj naučil a přichytil. Na prvních deskách Journey je to v některých skladbách dost poznat. Samo, že to není latino jako u mistra, ale volný jazzový feeling na něj odkazuje. Navíc jak píše Pinkman, Rolieho zpěv tam rovněž směřuje.

Ale názor, že s Perrym to šlo s kapelou z kopce je nesmyslný. Desek s ním se prodala miliarda, teprve on Journey pořádně nakopl a poslal směr hitparády, kde je poznal celý svět. Ale hudba je to už diametrálně odlišná, úplně nová kapela.

PaloM @ 14.11.2019 06:54:39
Marek, ďakujem za vysvetlenie. Máne radi tie svoje kapely a tak je to správne. Všetko je OK :-)