Dio - Magica (2000)

Pokud se hlouběji ponoříte do nahrávek kapely Dio a necháte se unášet na vlnách jeho houpavého hard rocku, zjistíte zajímavou věc. Přes určitou a na první pohled nabízející se šablonovitost písní vnímavému posluchači neunikne fakt, že každá deska je ovlivněná kytaristovým vkladem. Můžeme pohlédnout třeba na naprostou legendu a jednoho z tahounů a nebojím se říci architektů heavy metalu ostrovní scény Viviana Campbella. Kdo zná rané nahrávky Sweet Savage, ví, o čem mluvím. Hlavně jeho přičiněním uctívají miliony fandů kult Holy Diver či The Last In Line. Nebo zmiňme Douga Aldricha, který do kapely naskočil již jako zralý a všestranný axeman a opět řádně nakopl stagnující soubor. Následující řada kytaristů nebyla již tak stylotvorná, přesto se z nich po odchodu z Dia vyklubali světově uznávaní hráči. I oni měli kapánek odlišný rukopis - namátkou Craig Goldy na Dream Evil odkazoval na období Dia v Rainbow, Tracy G na Angry Machines či Strange Highways zase pomalu vrstvil spíše hutné sabaťácké riffy.

Na recenzované Magice došlo k překvapivé rošádě na postu spoluhráčů. Jednak to byl jeden z dalších návratů kytaristy Craiga Goldyho, který dodnes drží v tajnosti, proč kdysi před lety tak rychle balil kufry po vcelku solidním albu Dream Evil. S Ronniem byli prý stále kámoši, že by tedy zaúřadovala Wendy? Tvrdit basu přišel letitý kolega a Diův souputník v různých kapelách Jimmy Bain. Za bubny usedl tlučmistr Simon Wright z AC/DC, který po třech slabších albech nahraných s tímto souborem projevil chuť vyzkoušet si něco komplikovanějšího.

Sám Ronnie předložil návrh k vytvoření sci-fi trilogie. Z tohoto ambiciozního plánu vzešlo nakonec jen jedno CD, na kterém byl v bookletu celý příběh vytištěn a dokonce Diem namluven ve formě audioknihy umístěné v závěru desky. Tento rozsáhlý a komplikovaný příběh jsem nepřekládal, na českém netu je však vcelku solidně popsán. Vypráví o planetě Požehnání, která byla světem plným magie. Jejím zdrojem byla Kniha Magica, která byla nejvyššími mágy užívána pro blaho všeho živého. Fragmenty z této povídky jsou použity v jednotlivých písních, což je velkou změnou oproti předchozím deskám, kde se nějaký významnější obsah v textech hledal velmi těžko. Propojit děj s hudbou a vyjádřit tak různé pocity a nálady není jednoduché, pomohly i různé elektronické předěly se zkresleným hlasem.

S tímto CD mám několik problémů. Jedním je neúnosná délka skladeb samotných v převážně středním tempu – cca kolem šesti minut. Hudebně se Dio dostalo až někam na pomezí progresivního hard and heavy. Mně osobně koncepční alba více pasují k art rockovým kapelám, které nejsou tolik svázány hudebním výrazivem. Tady mně některé rádoby symfonické pasáže (třeba v Eriel) k hudbě Mistra moc nesednou. Samostatně na mě nejvíce působí hlavně ultra doomová Lord of the Last Day, po řadě následných průměrných songů zahřála u srdce Challis, která připomněla atmosféru prvních alb. Dojemný je i zpěv v baladě As Long As It's Not About Love. Úvod a středověká nálada v Losing My Insanity je rovněž příjemným zpestřením.

Zbytek na mně působí ospalým dojmem, tuny těžkých riffů mazlavých jak rašelina ze šumavských slatí, kterými se brodíte chladnou nocí. Pookřál jsem jen v okamžicích, kdy atmosféru tu a tam prozářil velkolepý Diův hlas v refrénu a tehdy, kdy v kompozicích probleskl jeho rukopis. Nemít slabost pro Pana zpěváka, kdo ví, jak by to s výsledným hodnocením dopadlo. Dávám dva a půl bodu, zaokrouhlit nahoru však nemohu.
reagovat

domy @ 08.04.2019 14:03:29
Musím přiznat, že v době vydání se mi po předchozích těžkotonážních Stange Highways a Angry Machines Magica dost líbila. Některé desky časem vyrostou a některé ne. U téhle se mi stalo, že mi docela vyčpěla. Je tam určitě pár solidních věcí a mistr nikdy nešel do podprůměru, ale vidím to na solidní tři hvězdy.

VaclavV @ 08.04.2019 14:09:38
Pravděpodobně má nejoblíbenější Diova sólovka :-)

jirka 7200 @ 09.04.2019 07:49:51
to VáclavV : Magica si ve své době nějaké příznivce získala, myslím si, že se rekrutovali většinou z okruhu posluchačů, kteří Diovu dráhu nijak blíže, či souvisle dříve nesledovali. Prozradíš zde, Václave, jak je to u tebe ?

VaclavV @ 09.04.2019 14:14:19
Vzhledem k tomu, že celý život miluju Black Sabbath a Rainbow, tak do této sorty nepatřím :-) Mně se Magica prostě líbí, i když chápu, že to někdo cítí opačně...

Pegas @ 09.04.2019 14:26:03
Mně se Magica také líbila, ale pamatuji si, že to chvíli trvalo a první poslechy byly spíše zklamáním. Ale já to tak mám i u mnoha jiných desek Dio, přece jenom tam je dost takových těch táhlých skladeb místo rockových vypalovaček a samozřejmě plno patosu. Ale to k němu asi patří.

horyna @ 09.04.2019 15:43:01
Děkuji za prima počteníčko. Když Dio tak u Rainbow, když ještě Dio, tak u Black Sabbath, no a pokud Dio sólově, tak první tři desky.

VaclavV @ 09.04.2019 16:23:41
Mně u Dia nikdy moc neseděla taková ta snaha o tvrdé Iommiho riffy, které nikdy nevyzněly jak u Sabbath... Magica je má taky, ale vyvažuje to u mě super atmoška :-)

PaloM @ 10.04.2019 07:34:56
Ešte keď tu písal Borek, on bol veľkým fanúšikom Dia, vtedy som sa inšpiroval a počúval som jednotlivé sólovky. CD Magica sa mi páčilo (najviac však debut).
Asi som v minulosti aj napísal, a platí to stále, že oveľa radšej mám Dia v iných skupinách ako sólo. Samozrejme na prvom mieste Rainbow a potom Black Sabbath.

jirka 7200 @ 10.04.2019 08:30:01
to Palom : I já jsem příznivec Ronnieho, mám i desku z jeho počátků v ELF. Nejsem však nekritickým fandou či sběratelem CD, takže z období DIO velebím jen několik alb. Ostatně další recenze na album Mistra je ve výrobě :-)

PaloM @ 10.04.2019 09:45:31
Jirka, dík za reakciu (aj za recenziu, samozrejme)