Blue Cheer - Vincebus Eruptum (1968)

22.03.2013 Petr Gratias | #

Musím konstatovat, že Blue Cheer jsem ve své sbírce neměl. Jednoduše všechno člověk doma mít nemůže, ale neřekl bych, že je to proto, že bych nchtěl. Prostě je „překrývalo“ hodně dalších a dalších kapel… Znám je ale již dlouhá léta, ale musím konstatovat že na poli amerického syrového rocku znám jiné kapely, které mě přirostly k srdci víc. Ale nakonec jsem se rozhodl a jejich debutové album jsem si pořídil. Po desítkách let, tedy začnu „objevovat“ to co už znám a tak se do toho pustím… Už obal samotný mě velmi zaujal a je odrazem výtvarného názoru dané doby (typografie, barva, motiv a portrét)...

SUMMERTIME BLUES – syrový rockový nástup. Na pár okamžiků jsem nabyl dojmu, že je zde silná inspirace (v úvodní fázi) Hendrixovou skladbou Purple Haze (!). Pak už tady máme dravou hudební smršť od Eddie Cochrana, bílého rockandrollového hrdiny. Zpěv se poslouchá velice dobře, je to baskytarista Dick Peterson. Hudba je nekompromisní a agresivní a dokážu si představit, jak musela provokovat neinformovaného posluchače ve své době. Hudba je z dnešního pohledu zrnitě jednoduchá, ale už i tady je vypilováván zásadní jednoduchý riff, který má svou sílu. Kapela dokáže pracovat s dramatickými vyústěními a to je sympatické. Zvuk je ovšem na hranici únosnosti… Vzpomínám si, že tuhle skladbu jako cover dělali i The Who…

ROCK ME BABY – tohle vypadá jako rockové blues. Klasický model bluesové struktury, který je od počátku čitelný a předvídatelný. Hutné basy a zašumlované bicí Paula Whaleyho. Kytarista Leigh Stephens sice není nějaký zázračný talent, ale do powerrockového tria jeho podíl dobře zapadne. Sólo mi sice přijde v mezihře takové chaotické, jakoby se hledaly harmonické souvislosti, ale ten celkový dojem je bluesově zatěžkaný a protože se píše osmašedesátý rok je všechno v intencích doby. Závěr jakoby psychedelicky zvýrazňoval téma, které má zaujmout expresivitou podání.

DOCTOR PLEASE – tak tady je cítit vliv ďábelského Jimiho Hendrixe každým coulem. Ono se to asi jinak nedalo v době, kdy alba Experience válcovala hudební scénu na obou stranách Atlantiku. Nijak závrátně vystavěná kompozice, hraje se tady se základním principem, ale Dick Peterson stíhá sázet dunivé basy, ale být i talentovaným shouterem podle modelu nejexpresivnějších ztvárnění Jima Morrisona. Stephens teď ovšem rozjede kytarový běh a chce ukázat, že není žádné ořezávatko. Z dnešního pohledu už nic zázračného, ale tehdy takhle silově, agresivně a poměrně dlouho hrát na albu nebylo běžné. Bicí se hrnou jako lavina kamení a basy duní jako podzemní výbuch ve sklepích po náletu Stopáž skladby je natažena přes sedm minut, ale po mezihře se zase vracíme do začátečního úderného tématu. Závěrečné kouzlení je opět jako z dílny Jimiho Hendrixe s dlouhým vazbením a kvílením s duněním rytmiky.

OUT OF FOCUS – další hendrixovský derivát, jen co je pravda. Tohle téma zní ale po prvních taktech jaksi komplexněji a čitelněji. Připojily se k tomu tamburíny, parderias a rumba koule (!). Melodická vrstva je čitelnější a i když není nějak rafinovaně vystavěná, přesto má sílu uhranout a o to tu šlo asi nejvíc. Zpěv je jaksi zahlušen hřmotným soundem. Kytarové nálety jsou nahrány v playbacku, což přináší větší pestrost a barevnost, ale hudba nesahá k nějakým zásadně průkopnickým principům. Víceméně jsem toho názoru, že už byly na albu vytyčeny hranice a víme, co můžeme očekávat. A zase vazbení a kvílení, aby dojem zůstal co nejhlubší.

PARCHMENT FARM – tak tuhle tuhle skladbu bych měl znát, mám pocit že je od Mose Allisona a že ji nahráli v Británii i Bluesbreakers. Tady mě ale mate ta transkripce názvu Parchment Farm – znám ji jako Parchman Farm. Taky mám dojem, že ji nahrál Bob Dylan. Možná se ale mylím, tahle coververze je totálně překopaná a tak se obtížněji hledají styčné body. Dynamické odstíny zde pracují a tak se nám najednou hudba dokonce i odmlčí a některé momenty po odmlce mohou připomínat syrovější Cream. Tohle se ale dobře poslouchá. Stephens bloudí svými kvílivými a zkreslenými tóny málem ve stratosférických výškách a Peterson mu v daném okamžiku pomáhá v dobře pojednaném unisonu. Bicí jsou hřmotné a výbojně hlučné s přemírou činelů. Musím konstatovat, že napětí tohle trio dokáže udržet a rozvíjet jednoduché téma do sugestivního obrazu i s omezenými výrazovými prostředky, kdy stojí a padá struktura skladby na kytaře, baskytaře a bicích.. Zvuk je ovšem mizerný, ale má to atmosféru….

SECOND TIME AROUND – závěrečná skladba má výrazný riff (dost obligátní) a tak se pracuje se schematickými postupy, které jsme potom v první polovině sedmdesátých let slýchali například v Británii např. od Budgie a v USA třeba od Cactus. Ryze elektrická záležitost s nekompromisním tahem na branku, který válcuje všechno, co mu přijde do cesty. Whaley nabídne divoké bubenické sólo, víceméně bez ladu a skladu a Stephens zase omračuje svými destruktivními tóny, které se vzájemně překrývají a posouvají tenhle závěrečný kakofonický hudební útvar někam k free jazzu, že by si s nimi zajamoval i takový John Tchicai. Opakované schéma teď uchopí baskytara a hojně mi to doma duní v reproboxech až do nečekaného zastavení…..

Otázka stojí, lze hudbu, kterou slyšíme na albu Vincebus Eruptum nazvat hard rockem? Pokud se pamatuji, tak historické anály hovoří o tom, že termín hard rock se objevil až v r. 1970! Jak tedy pojednat léta, která se zabývají syrovým agresivním rockem před tímto datem?
Ale asi nemá smysl být tak rigidní a trvat na nějakém konkrétním datu od kdy hard rock byl hard rockem a od kdy ještě nebyl. Myslím, že na rok 1968 je to dost odvážné téma. Mladí hudebníci chtěli šokovat a srazit publikum na kolena a to se jim myslím tehdy podařilo. Mám doma knihu uměleckých fotografií Lindy McCartneyové, která portrétovala koncem šedesátých let na obou stranách Atlantiku tehdejší rockové hvězdy. Stephens, Peterson a Whaley byli fešáci s dlouhými háry v hippie kostýmech a chápu, že se holkám líbili. Škoda, že i sem dorazily drogy…
V mnoha ohledech syrově zrnitě agresivní hudba. Na svou dobu určitě šokovala, i když Leslie West měl v té době svoje Vagrants (předobraz Mountain) a také Cactus se chystali nastoupit na scénu, stejně jako s mírným zpožděním Grand Funk Railroad. Myslím, že ti nakonec všechny převálcovali. Váhám nad pěti hvězdičkami, ale je tady poměrně hodně nepůvodnosti
A tak dám „jenom“ čtyři. Album ale mohu milovníkům syrového rocku potažmo hard rocku doporučit. Určitě by ale albu prospěla zvuková úprava, ta se tehdy moc nevyvedla, i když digitalizace byla ještě daleko….
reagovat

gunslinger @ 22.03.2013 12:04:02
NIE NIE NIE žiadna zvuková úprava. Chápem maniakálnych hifistov ktorým vadí čo by len náznak šumu v skladbe ale ja by som si to bez toho šumu a neustálej prichádzajúcej spätnej väzby nevedel ani predstaviť jeden s mojich najobľúbenejších albumov nemenil by som na ňom nič !!!

Cossack @ 22.03.2013 14:23:36
„… asi nemá smysl být tak rigidní a trvat na nějakém konkrétním datu od kdy hard rock byl hard rockem a od kdy ještě nebyl…”
To je svatá pravda, Petře… A naprosto stejné to je (s „Tvým milovaným”) heavy metalem.
:-)

Petr Gratias @ 22.03.2013 15:41:29
Zdravím, Cossacku....
wroooam... jedna nula pro Tebe, to se Ti povedlo!
No, myslím, že na to pivo bychom někdy měli zajít.
Na koncertech v Brně jsem Tě teď nikde nezahlédl¨
(Beatfest, SBB, Chick Corea...)

Petr Gratias @ 22.03.2013 15:47:32
Zdravím, Gunslingere....
no vidím, že jsi fanoušek.
starého dobrého hlukošumu až za hrob.
Vlastně je to v pořádku.
Pamatuji se, když počátkem existence CD vycházeli
Black Sabbath z analogovým záznamem (na CD) a všichni sabbatisti si libovali nad jejich zvukem.
Když se ale objevil remastering, tak jsem "kupodivu" v obchodě potkal pár svých známých s jejich CD (remasteringy) u pokladny a měnili původní sound za remasterovaný.
To není žádná narážka na Tebe, Gunslingere. Jenom jsem to konstatoval. Vážím si lidí, kteří se drží
svých zvyků a názorů a nenechají se "koupit".
A onen sound na albu má svůj styl.
Já bych se ale tomu nebránil.
CD Jimi Hendrixe a Cream "prokoukly" a já najednou cítím jemnější proporce hudby a výraznější Bruceovu baskytaru.

Cossack @ 22.03.2013 19:03:52
Petře, pivu se nebráním, ovšem teď na něj moc často nechodím, protože to málo, co mi zbývá z platu, zvládám „proměnit” ve vinyly. To je taky důvod, proč jsi mě nemohl na žádném z jmenovaných koncertů (a ani jiném) potkat. (Už jsem se vzdal naděje, že v létě půjdu na mého oblíbence Alice Coopera.)

S tím, že spolu dáme řeč a probereme naše pohledy a názory na různá hudební témata, ale počítám, jsem přesvědčen, že to brzy určitě vyjde!

Matouš @ 21.11.2013 12:59:00
Znám kapelu a tohle album díky otci, který ho měl ve své sbírce vinylů. Nepamatuji si už kdy jsem tohle album slyšel poprvé, ale vím, že jsem si ho nemusel dlouho zamilovávat. Nic podobného jsem do té doby nikdy neslyšel! Vezmu-li v úvahu dobu vzniku, je to naprosto výjimečný počin. Okamžitě mě oslovila hlavně syrovost provedení, jednoduchost, živočišnost. Možná můžeme srovnávat s některými Steppenwolf nebo ranými The Stooges, ale těžko, protože každá z těch kapel je nezaměnitelná. Fascinuje mě taky ta verva, to napření do zvuku, to nasazení! Summertime Blues zní jako válečná vřava.

Petr Gratias: Skvělá recenze, jako ostatně všechny Tvoje recenze! Chtěl jsem původně taky napsat recku, ale když jsem si přečetl Tvojí, musel jsem uznat, že je lepší ji nepsat...

Chtěl bych si teď sehnat tohle album na CD, ale vůbec se mně to nedaří. Buď na CD nebylo vydáno, nebo bylo a není k dostání. Nevíte někdo, jestli je možný to sehnat na CD?

Voytus @ 21.11.2013 13:28:31
Matouš: >> odkaz
můžeš vybírat, navíc vyšlo znovu i na LP

Blue Cheer stojí sami o sobě, myslím, že surovější z nahrávku z té doby neznám (možná by konkuroval Hendrix s prvním albem (jímž se inspirovali - jenže kdo ne), ale musel by vynechat balady :-). Předností Vincebus Eruptum je jednoznačně vpostatě nulová produkce - pár zdvojených vokálů a kytarových sól, jinak to snad nikdo nijak neupravoval. Tuším, že na původním přebale stálo "recorded by Abe 'Voco' Kesh', takže žádné 'produced' :-)
Jo a dema jsou ještě větší masakr >> odkaz

Matouš @ 21.11.2013 14:25:51
Voytus: Díky!!!! Zkusil jsem hned objednat z Rockparadise. Na Audio3.cz to sice mají v nabídce, ale neseženou to - už jsem to tam zkoušel objednat, ale pak mi napsali, že to nejsou schopni dodat.

Ty dema - to je fakt prudký! Sonic Youth jsou hovna ve srovnání s Blue Cheer! Základ je jak nějaký pra-techno a zbytek syrová, městsky ušpiněná psychedelie...

Díky!!

Voytus @ 21.11.2013 14:42:45
Jo! Cokoli padá ve srovnání s Blue Cheer. A že jsem svého času poslouchal veškerý ten death/thrash/black...metal.
Dodnes pro mě ale jednou z nejtvrdších desek všech dob zůstává Deep Purple In Rock, což nejspíš souvisí s faktem, že jsem ji objevil ještě coby děco a něco tak tvrdého do té doby neslyšel. Nicméně i In rock má svá jemná místa a navíc virtuózní hráčské výkony, které to vše posunují ještě někam jinam (jam session bude asi nejvýstižnější termín). Blue Cheer mají technickou stránku na háku, jde jim jen o bordel. Když jsem psal sem jejich profil, tak jsem při sbírání informací natrefil na toto >> odkaz a je to příspěvěk pod tímto nickem (25.06.2004)

zdenek2512 @ 21.11.2013 15:00:39
Voytus: zdravím, nechtěl jsem vstupovat do toho rozhovoru Blue Cheer znám ještě z doby vzniku, ale takové album Sonic Death nebo Swans Public Castration Is A Good Idea to je řádný nápor. Nemluvím o albech Ground Zero: Ground Zero nebo Null & Void. Doporučuji k poslechu :)

Voytus @ 21.11.2013 15:02:56
Zdeněk: Jo, taky bych chtěl u tohohle být v době vzniku :-). Tebou jmenované skupiny můžu zkusit.

zdenek2512 @ 21.11.2013 15:17:50
Voytus: zdravím to první je pouze album Sonic Youth a je to album, které si poslechneš jednou, v podstatě jedna skladba na dvou stranách původně kazety ( mám ji ve sbírce) a to druhé je živé album na obalu je napsáno "play at maximum volume". :)

07.10.2008 hejkal | #

Písal sa rok 1967 (aspoň podľa môjho CD), keď uzrela svetlo sveta táto...tvrdá doska.

Konkrétne toto CD je jedno z prvých (štvrté), ktoré som si kedy kúpil (úplne prvé bolo Unavení a zničení od Slobodnej Európy a potom prišla výberovka Animals a Lynyrd Skynyrd 1991). Predchádzalo tomu videnie videa so skladbou Summertime blues. Bubeníkovi okram vlasov nebolo vidieť prakticky nič z tváre, basákovi len o kúsok viac a gitarista bol síce identifikovateľný, ale jeho hra...). Dodnes ju považujem za najlepšiu verziu. Albumová verzia je doplnená o podivnú hučivú stredovú pasáž.

Rock me baby, to je blues...teda, ak sa niečo tak hlasno-surové dá takto označiť. Na dokreslenie, sprievodný rytmus hrá bicman na crash činel (žiadna hi-hat ani decentne zvonivý ride činel sa nekonajú). Doctor please je rovnako vražedné psycho, Out of focus a predovšetkým Parchment farm sa musia počuť, niečo takéto už nevyprodukoval nikto.

Second time around je záverečná "predstavovačka" skupiny, bubeník umláti nejaké tie trioly, gitarista sa Hendrixovsky nakvíli a evidentne si vystačí s tým, že nič ďalšie na gitaru nezahrá.

Vincebus eruptum je míľnikom toho, čo sa neskôr nazve metal (a asi aj punk). A navyše, je to jedna z mojich naj dosiek, ktorá ma sprevádza životom už pekných 15 či koľko rokov.
reagovat

Maeror @ 24.06.2009 12:44:27
Jen bych poznamenal, že cover "Summertime Blues" je brán jako snad první metalová skladba vůbec.

gunslinger @ 02.02.2011 13:16:46
čistý heavy rock !!

pito63 @ 02.02.2011 13:47:36
Gunslinger
Ak Ťa hudba Blue Cheer dostala po prvom zoznámení, skús si to vychutnať naživo:
>> odkaz

Prajem príjemný zážitok!

gunslinger @ 02.02.2011 13:55:13
áno tá hudba ma dostala. ten koncert ten si fakt pozriem.
ešte raz dík.

hejkal @ 02.02.2011 14:08:45
Blue Cheer sundá každého.

luk63 @ 02.02.2011 15:56:29
Pito63, ten rockpalastovej koncert je parádní :-)

pito63 @ 02.02.2011 16:05:31
Luk63
Tak to súhlasím!
Odkaz na "Rockpalast" som dával už dávnejšie. Vtedy zareagoval iba Voytus, ale všetko sa nedá ustrážiť.
Skús si tam polistovať, je tam toho požehnane. Určite si ešte vyberieš koncert obľúbenej porcie hudby.
Príjemný zážitok!

...a aby som dodržal pravidlá, plánujem kúpiť albumy skupiny Blue Cheer, takže moje poďakovanie patrí najlepšiemu bubeníkovi z bratislavských pivníc! :-)

pito63 @ 13.07.2012 20:41:40
Tak som si splnil ďalší z mnohých hudobných sľubov, ktoré som si dal. Síce je doma iba debut, ale aj to sa počíta. Booklet, ako väčšinou, o veľkom hovne, ale aspoň mám čisté svedomie.
Bombová muzika!!!

vmagistr @ 14.09.2015 17:04:47
Zajímavý doklad toho, kam až se dá vytavit blues a jak moc se dá surovým zvukem nahradit technika, aniž by zásadněji utrpěla melodická složka skladby. U Doctor Please už je to hodně na hraně, se zbytkem jsem ale zcela spokojený. Nemusím si tím šmirglovat uši denně, ale jednou za čas si rád připomenu, co že je to vlastně opravdu ten HARD rock.