Ten Years After - Ten Years After (1967)

Ten Years After už pri prvej skladbe znie ako poriadna dávka rýchleho belošského blues ktorý hrajú hudobníci s čistého potešenia ( a tak sa aj poslucháč teší spolu s nimi) .
Pri druhej skladbe I Can't Keep from Crying, Sometimes sa hudba dosť spomalí .
V tretej si zasólujú gitara a klávesy .
V ďalšej piesňi notoricky známej Spoonful od Willieho Dixona si gitara sekne pekné sólo ináč vtedy dobová záležitoť pekne zahraná.
Losing the Dogs pieseň s country feelingom.
Feel it for me je tam opäť veľmi pekné sólo a ešte silná basgitarová linka. Radosť počuvať takéto album.
Love until I die Ahá tak začnem, prvých 5 sekúnd a hneď som si všimol ten gitaroví riff úplne mi pripomína gitaru v piesňi Crossroads verziu od Claptona,za zmienku ešte v skladbe stojí fúkacia harmonica.táto pecka je asi môj favorit albumu.
Don't Want You jéé moja slabosť akustická gitara to stačí.
Help Me ďalšia Dixonovka pomalé tempo rýchla gitara nárek speváka len potvrdzuje že kto má rád blues by si mal túto skupinu určite vypočuť.Prekvapuje ma silná hlasitosť basgitary. Na rok 1967 je pomerne dosť hlasná.
V bonusoch stoja za zmienku peckovité piesňe Spider In My Web, The Sounds.


reagovat

lover-of-music @ 18.08.2018 00:18:51
Za sebe prohlašuji, že je to nejslabší album roku 1967. Obal mě neskutečně navnadil. Kapela ve famózních barevných kostýmech, vše prostoupené LSD nádechem. Těšil jsem se na nádhernou psychedelickou jízdu, a dočkal jsem se příšerné bluesové nudy. Uvažuji, co mi těch ztracených 35 minut nahradí. Opravdu, jsem převelice zklamaný.

Pečlivě jsem poslouchal i Ssssh z roku 1969, a výsledek stejný. Těšil jsem se na svůj nový objev, a prd.

S kapelou Ten Years After končím !!!

Mohyla @ 18.08.2018 04:40:17
Po nedávnych skúsenostiach, žiadam prípadných diskutujúcich o nadhľad a zdržanlivosť!

yngwie3 @ 18.08.2018 06:29:42
Citujem, "Ten Years After je anglická blues-rocková skupina", koniec citátu z Wiki ale pre znalých samozrejme nič nového.
Takže ten, kto čakal "nádhernou psychedelickou jízdu", musí logicky zostať sklamaný ... ale to je jeho problém ...
Alvin Lee, jeden z vajväčších gitaristov, bol rocker v tej najčírejšej podobe ...

Toľko k "jízde" ...

Balů @ 18.08.2018 07:02:44
Tak jsme bohatší o informaci co se někomu Opravdu nelíbí.
Já odpovím ´ psi štěkají, ale karavana jde dál ´

lover-of-music @ 18.08.2018 09:43:05
Balů: "psi štěkají, ale karavana jde dál"
Tos mi připomněl. U skupiny Caravan je obal debutového alba otřesný, ale hudba famózní, kdežto u Ten Years After je obal debutového alba famózní, a hudba o ničem.

Balů @ 18.08.2018 10:10:17
Je tu prosím někdo, kdo poslouchá obaly ???

yngwie3 @ 18.08.2018 10:20:26
No, podľa Ivana Mládka Zobali vrabci zobali,
igelitové obaly ... ale počúvať ? neviem, to snáď ani nie je technicky možné ...

lover-of-music @ 18.08.2018 10:24:30
Balů: Já dbám i na kvalitu obalu. A u Ten Years After mě hodně navnadil. Ale hudba byla jedno z mých největších zklamání.

Ende !!

Voytus @ 18.08.2018 12:51:26
lover-of-music/hater-of-blues :-D. (chlape, právě jsi se stal námětem na song - jestli teda budu kdy ještě tvořit). Tohle je debut jako hrom, prvotřídní ukázka britského bluesrocku s nejlepším kytaristou té doby. I on může za to, že jsem kdy začal hrát na kytaru, ať už zběsilými najazzlými sóly a nebo akustickým blues jako je zde výborná Don't want you woman.

tykeww @ 18.08.2018 14:07:02
Lover> Je vůbec nějaké blues, které máš rád? A není-li tomu tak, proč máš vůči tomuhle velmi důležitému žánru takovou nelibost?

Mirek Kostlivý @ 18.08.2018 17:24:14
Na rok 1967 špičkové bluesové album, na které se opravdu nedá dívat očima toho, kdo blues objevuje teprve dnes! Nedá mi to nevzpomenou na Vojtu Lindauera, který mlsně držel tohle album (asi ho sám neměl) ve svých rukách, když jsem se ho někdy před dvanácti lety chystal pouštět na Rádiu Beat ve své rubrice "Kapely prvního alba".

itchycoo @ 18.08.2018 18:01:42
@Mirek Kostlivý: No, ono není blues jako blues. Britští bluesrockeři a jejich fanoušci mají neoddiskutovatelnou zásluhu na "objevení" chicagské elektrické bluesové scény (Vilík Dixon, Muddy Waters, Howlin Wolf, Otis Rush, Buddy Guy nebo např. Big Mama Thornthon a další).

Nicméně, nahrávky dnes zcela zapomenutých představitelů texaského, west coast či detroitského blues (namátkou třebas Charles Brown, Amos Milburn, Percy Mayfield, Bobo Jenkins, Baby Boy Warren, Joe Fritz, D.C. Bender) jsou zcela jiná káva, než roztomilé, jistě dobře míněné, ale pouze fanouškovské, tudíž ne právě původní, pokusy TYA.

Byť chápu, že v době reálného socíku neexistovala šance, jak se dostat k jiným nahrávkám, o nichž se zmiňuji.

Ten Years After by mohla slúžiť ako ukážková skupina z prelomu 60. a 70. rokov. Má niekoľko charakteristických čŕt, ktoré toto obdobie sprevádzali. V prvom rade je to jasná rozpoznateľnosť po pár tónoch, dnes, v časoch masovej tvorby rovnakých obsahov, sa s tým už často nestretávam. Veľkú zásluhu na tom má gitarista a spevák Alvin Lee, ktorého hlas, zvuk gitary a spôsob sólovania sú jednoducho jedinečné. K tomu pripočítajme dunivú rytmiku (hlavne basu), nevtieravý kláves, výrazné vlastné kompozície plné nápaditých riffov, podmanivých nálad a strhujúceho muzikantského nasadenia a je vymaľované.

Takže, v stručnosti, o čom je táto doska?

Svižný bluesik I want to know to celé otvorí a pomalá temnota Help me to uzavrie.

Už na debute sú jasné črty Ten Years After, Leeho nezameniteľný spev, gitara, repertoár vychádzajúci z blues, sú tu potemnelé náladovky (I can’t keep from crying sometimes, Help me), walking bass pohodička (Adventures of a young organ) a priehrštie typických TYR bluesových skladieb á la Love until I die alebo hoci hutný cover Spoonful.

Výborný debut nezameniteľnej skupiny. Je tu všetko, čo bude už len vybrusované k absolútnej dokonalosti.

P.S Šesť bonusoviek na mojom CD je príjemných, niektoré nevydané veci sa neskôr zjavili na ďalších albumoch. Vyzdvihnem béčko singlu Portable people/The sounds. To je pre mňa esencia Ten Years After.

reagovat

PaloM @ 21.12.2009 07:36:50
Mám CD bez bonusov, ich hudba sa mi veľmi páči. Debut je skutočne vydarený, všehochuť odvodená z bluesu.