Styx - The Grand Illusion (1977)

Sedmé album skupiny Styx - Velká Iluze vychází 7.7. 1977. Kapela v mých očích provedla velmi sympatický tah. V recenzi na předchozí opus Crystall Ball jsem totiž uvedl, že tam cítím jisté nakročení k mainstreamu. Obával jsem se, že tímto směrem budou Styx pokračovat i nadále.

Skupina se však v tento okamžik otočila na podpatku a udělala dva velké kroky směrem progresivním rockovým břehům, aby se tak tímto počinem katapultovala na piedestal ke Kansas či Rush, s nimiž také často po USA koncertovali...

Zvuk kytar se na albu zaostřil a zprůzračněl, již není tak hutně hard rockový, klávesové rejstříky nejsou jen fanfárovité znělky a aranžmá skladeb se stalo komplikovanější a propracovanější. Není tu žádný prosluněný hit do rádií typu Mademoiselle, ani žádné papa pá pá pá prozpěvování.

Kapela prostě dokázala nadrtit ve své inspirační mlýnici to nejlepší ze svého pompézního stylu, anglického klasického hard rocku a art rockových veteránů, špetky Queen a skvělých sborů. To dohromady ruku v ruce s bravurním hráčským uměním zaručilo mistrovský výsledek.

A tak se objevila vzácně vyrovnaná kolekce písní, kde není hluchého místa. Podrobněji je popsal v předchozí recenzi EasyRocker a já bych to lépe nenapsal. Marně se snažím najít nějakou, kterou bych vyzdvihnul nad ostatní, každá má trochu jinou náladu, ale své pevné, nezastupitelné místo na desce v širokém spektru nálad od drsně rockové Miss America až po křehkou Fooling Yourself.

Na závěr jen můj nepatrný postřeh. Song Man In The Wilderness je stavbou i pojetím hodně podobný písni Suite Madame Blue z alba Equinox, rovněž tak Miss America bude jakýmsi předobrazem Half Penny, Two Penny z desky Paradise Theater....

Není divu, netrvalo to ani dlouho a desku si v USA a Kanadě koupilo přes 3 miliony posluchačů. A nyní i já.

Hlasitě volám - jasná pětka !

reagovat

EasyRocker @ 12.07.2017 13:04:21
Díky za recenzi i poklonu :-) Skvělá melodická exploze, kterou si zase musím pustit. Bohužel jsem svou diskografii Styx stále nerozšířil :-(

jirka 7200 @ 13.07.2017 09:17:57
S jamýmkoliv albem v rozmezí 1975 - 1981 určitě budeš spokojen. Tyto desky Styx jsou dle mého v Evropě, potažmo i u nás trochu nedoceněné mezi (prog) rockovými fandy, většina si je zaškatulkovala podle elektro hitu Mr.Roboto, který se hrál na diskotékách.

Sám jsem mezi tyto lidi dlouhá léta patřil, až nová výtečná deska The Mission ve mě vzbudila touhu seznámit se se staršími alby a jsem moc rád, že jsem ten historický výlet podniknul.

Nejsem sice ortodoxním příznivcem melodického rocku či AOR a netroufl bych si označit se za odborníka v téhle oblasti, přesto mi pár alb od předních představitelů žánru přistála v šuplíku. A musím říct, že jsem byl zatím povětšinou více než spokojen (moje No. 1 v žánru Magnum, Def Leppard, Asia aj.). Mezi skvosty, kterými se kdysi progrocková kapela Styx z USA pomalu probouzela ke svému největšímu rozkvětu na přelomu 70. a 80. let, patří i toto album.

Grand Illusion je úvod hodný tehdejší nastupující monumentálnnosti zvuku kapely... Ohromující refrén a melodické vedení hlasu jsou úžasné - v závěru přitom kapela nezapomene připomenout hlasitě i svou progovou minulost... Fooling Yourself (The Angry Young Man) začíná pořádně rockově bytelně, zběsilý zápas kláves a kytar, pak se ale přesuneme do poloakustické roviny a provází nás vynikající melodický vokál, který má zvláštně nostalgicky-vypravěčský charakter a kapela zde potvrzuje svou pověst výborných aranžérů vícehlasů. Akustická kytara zůstává stále ve hře a zapojují se až k závěru klávesy, které jako štětec kreslí obrazy a tóny... zase jako kdybychom se na okamžik ocitli u Yes nebo Genesis. Superstars má okamžitý, razantní hymnický nástup s mocnými vícehlasy a v mezihře, kde si bere slovo i baskytara, opět kreslí nostalgicky působící zpěv a pak nás vynese do nebes jedno z nejlepších kytarových sól na albu. Tohle je skutečně vybroušený diamant, ale také zasloužený hit. Ovšem hitem se vším všudy je balada Come Sail Away, skutečně krásná daň melodickému klavíru i klávesám a až soundtrackově působící orchestrální aranži. Refrén se pak láme do hymnické podoby a melodii přebírají éterické klávesy. Skladba, která ve své době bořila žebříčky. Pokud chcete žánrovou esenci, je to asi právě tahle záležitost. Miss America má tesklivý klavírní úvod, který ale střídá poctivá rocková práce, podpořená i ráznými kytarovými riffy a zřejmě největšími hlasovými "odvazy" na albu. Pořádně skočná a energická věc, kde do rockové petelice vkládají klávesy alespoň střípky melodií. Man in the Wilderness je o poznání komornější záležitost - je tu zásadní melodický kytarový riff a kolem něj postavená v podstatě polobaladická skladba. Opět nostalgická, až filmová nálada, v mezihře se ale s kytarovým sólem nabudí do rockového tvaru, aby se ke konci vrátila k původní náladě. Castle Walls uvozují dramatické klávesy a baskytarové údery a taková je i nálada - skladba se klidně dá označit jako nejtemnější. Připojují se kytarové vlny a dramatické vícehlasy. Také instrumentálně tu kapela nenechala nic náhodě a její výkon tady dosahuje vrcholu - úlohu přebírá mohutná klávesová stěna a pod ní "zápasí" zbytek kapely. Jako jediná skladba má pochmurnou náladu, ale patří k vrcholům alba. Závěr obstarává The Grand Finale, kde se v lehce přearanžované podobě opakuje úvodní monumentální podobě ústřední motiv. Teatrální závěr, téměř ve stylu Alice Coopera...

Styx namíchali vynikající melodický koktejl a Tommy Shaw a spol. se tady ocitli těsně pod vrcholem své komerční úspěšnosti. Posunuli se k hymničnosti a melodiím, i když na řadě skladeb je progrocková minulost kapely jasně zřetelná. Zapůsobilo to na mě ale náramně a tak musím hodnotit maximálně...
reagovat

Brano @ 17.08.2014 12:27:47
The Grand Illusion je parádny album,môj najoblúbenejší od Styx.Predsa len je o chlp lepší ako Pieces Of Eight.Päť hviezdičiek je na mieste.Dík za recenziu.

Jarda P @ 17.08.2014 17:51:11
Kdysi jsem přivez z Jugoslávie Pieces of Eight aniž bych tušil, co jsou Styx za kapelu. Po prvních tónech jsem byl nadšen a pořídil si všechno od Equinoxu po Paradise Theater. Za nejlepší považuji bez rozdílu Pieces Of Eight, Grand Illusion, Crystal Ball a Equinox. Po reunionu mám rád Cycloramu a i na Brave New World jsou silná místa. Spolu s Kansas jsou Styx mojí nejoblíbenější americou AOR kapelou.

EasyRocker @ 18.08.2014 07:03:34
Díky za reakce a tipy, hlavně novější tvorbu neznám vlastně vůbec, zkusím něco sehnat...

luk63 @ 18.08.2014 07:59:10
Z té novější tvorby doporučuju Cyclorama (2003) - opravdu moc dobré album.

stargazer @ 13.02.2024 18:49:12
Výborná věc. Toť vše. 
Ale maximum hodnocení bych zatím nedal.

Apache @ 13.02.2024 20:10:29
stargazer: Možná to přijde po pár posleších. 
Pro mě je hlavním důvodem, proč dát téhle desce maximální hodnocení, skladba Come Sail Away. Je to imho nejen nejlepší píseň Styx, ale jedna z nejlepších rockových skladeb vůbec. Monument.
Když Styx album nahráli a naposledy ho poslouchali před vydáním (ke kterému došlo 7. 7. 1977, což vždycky rád připomenu, protože mám rád magii :-), tak po dohrání Come Sail Away Dennis DeYoung řekl: "Jestli neuspějeme s tímhle, tak už nikdy s ničím."
Myslím, že mu bylo jasné, že už na těch sedmi albech vyzkoušeli úplně všechno a tohle je absolutní vrchol jejich snažení.
No a oni s tím samozřejmě uspěli a dokonce se jim následujícím albem podařilo udržet nastavenou laťku.