Styx - Pieces Of Eight (1978)

Osmá nahrávka Styx s názvem „Pieces of Eight“ vyšla opět pod numerologickou ochranou 1.9.1978.

Dalo by se říci (někteří fandové, co studují dopodrobna texty Styx a jejich význam,to potvrzují), že se jedná částečně o koncepční album, které se zabývá tématy, jako je bohatství, úspěchem, tedy i penězi a vším, co se kolem nich točí. Proto i ten název alba „Pieces of Eight“ – název prvního oficiálního platidla v Americe, osmé královské mince, či Španělského dolaru.

V převzatém slova smyslu je označení „Pieces of Eight“ také symbolem bohatství, velkého množství peněz. O penězích a jejich významu pro člověka se zmiňuje několik skladeb.
O ponížení a hněvu propuštěného člověka bez práce a bez peněz je Blue Collar Man, že vše se za peníze koupit nedá, zazní v Pieces f Eight. O tom, jak člověk kvůli penězům sejde na zcestí a za peníze lze najmout lidi, kteří takové lidi vyhledávají a dovedou až na šibenici, vypráví Renegade. Skladba Queen of Spades varuje před závislostí na hazardních hrách, kde lze zase v okamžiku naopak o celé jmění přijít....

Nakonec i Tommy Shaw v jednom rozhovoru uvedl, že bez peněz člověk řeší mnoho problémů a s mnoha penězi řeší také problémy, jen jiného druhu.

Přímo učebnicovým příkladem o získání obrovského množství peněz, tedy o naplnění tzv. Amerického snu je i vlastně samotný příběh kariéry Styx, kteří se propracovali od neslavných počátků až na výsluní popularity a k mnohamilionovým kontům.

Druhou stranou takového života v luxusu je to, že na člověka číhá mnoho lákadel a nástrah. Příkladem budiž osud dvou hráčů Styx – bratří Panozzových.
John umírá v roce 1996 ve svých 47 letech na cirhózu jater a na krvácení do žaludku po léta neřízeného požívání alkoholu, Chuck dlouhá desetiletí bojuje s plně rozvinutou chorobou A.I.D.S…

Zpět k hudbě. Osou alba jsou hard rockové, velmi chytlavé, ne však podbízivé, skutečně do nejmenších detailů proaranžované skladby, založené na naprosto úchvatných riffech, okořeněné střízlivě tu syntenzátorovou linkou, jinde skutečnými zvuky varhan či hammondek – je to drtivá Great White Hope, ve které bicí pádí jako stádo splašených koní, Blue Collar Man s klávesovým úvodem jak od Deep Purple a v úvodu klamající tělem Queen of Spades.

Do art rockových poloh vystavěné jsou mnohovstevné skladby Pieces of Eight s instrumentálním outrem Aku Aku a Lords of The Ring s pro změnu instrumentálním klávesovým intrem The Message ve sci fi stylu.

Někde na pomezí obou zmiňovaných žánrů stojí výborná I ´m OK se skvělým kytarovým sólem Tommyho a bombastickou varhanní mezihrou Dennise, jak vystřiženou z partitury skladatele vážné hudby . U jinak energické a rockové Renegade mě dlouho iritoval úvod, který mi připomínal černošské gospel blues.

Nejméně oblíbená je u mě prosluněná a singlová oddychovka (jak jinak) Sing for the Day – sentimentální vyznání Tommyho své dceři Hannah.

Deska získala několikanásobnou platinu, kapela poprvé vyrazila v následujícím roce krom kroužení po Americe na několika evropských štací.

Je zajímavé, že v této době byla Anglie zmítána punkovou horečkou, pomalu vystrkovaly růžky novovlné kapely, v USA však dle všemožných veřejných průzkumů a žebříčků u rockových fandů vedli jednoznačně Styx....

Poslední výborná, na hard rockových kytarách postavená šťavnatá deska. Ode mě jasná pětka.


reagovat

Brano @ 02.08.2017 15:22:30
Zaujímavé čítanie,filozoficky a zároveň aj poučne poňatá recenzia so spústou informácii o Styx.Palec hore!

Mayak @ 02.08.2017 15:32:18
... aj u mňa fajn recka na obľúbený album s informáciami a postrehmi, ktoré ma obohatili ...

EasyRocker @ 02.08.2017 17:11:31
Už se chystám k její koupi :-) Zatím mám jen The Grand Illusion...

Jarda P @ 02.08.2017 19:10:09
Pieces Of Eight jsem koncem 70. let koupil v Sarajevu aniž jsem tušil, o jakou kapelu jde. A byla to trefa do černého a dodnes je to jejich moje nejoblíbenější deska završující hvězdné kvarteto počínající Equinoxem.

jirka 7200 @ 03.08.2017 13:56:11
to Brano a Mayak : děkuji za pochvalu a zpětnou vazbu, jsem rád, že tu někdo Styx počůvá

jirka 7200 @ 03.08.2017 13:59:28
to Mayak : v předešlé recenzi jsi reagoval na toto album a psal jsi, že na něj nedáš z nostalgie dopustit... rozumím tomu dobře, že jinak by jsi si tuto desku dnes nepustil :-) ?

Jarda P @ 03.08.2017 15:01:38
Zrovna teď mám období se Styx. Dokonce se mi zalíbil i dříve odmítnutý Kilroy, jen s Edge Of the Century mám problém. Tady jako Styx neznějí, hlavně díky zpěvu Burtnicka.

...tak jako předpisatel, i já jsem se s deskou kapely setkal poprvé díky tomuto albu, které jsem ve verzi DUMDUM India přitáhl z Maďar. A byl jsem hotov! Vynikající pomp rock v podání vyvážené pětice autorů songů, vynikajících instrumentalistů. V Ostravě na burze, kde jsme jezdili asi všichni, jsem získal jejich jedničku, na obale s dvojčaty válcových mrakodrapů z Chicaga. Moje první cesta do USA v roce 1992 vedla právě do tohoto města, mrknout se na ten barák, kterej mě s touto pro mě nesmrtelnou kapelou píchl do žil jejich muziku. Sleduju jejich činnost dodnes, jasně není to už ono bez Denise deYounga, ale jsou pořád bezva a doporučuju je vidět live. Koncert v Mnichově před pár lety boural olympijský stadion... Kruci, škoda, že nelze vrátit čas, bez toho zkurvenýho bolševika...
reagovat

Pieces byla moje první deska, kterou jsem se Styx měl.A jak to tak bývá, první rovná se nejoblíbenější. Koupil jsem ji někdy v devětasedmdesátém v jugošce, tehdy pro nás za železnou oponou zemí zaslíbenou co se desek týče.
Začátek je kupodivu Youngův, tedy drsný, s jakoby živým začátkem s ostrými kytarovými rify, zvlášť nápaditý je klávesový motiv po refrénu Great White Hope.
I´m okay už je klasická deyoungovka, skvělá melodika, když ji poslouchám, je mi fakt dobře.
Sing for the Day je zase typická Shawovka, lyrická, vzletná, plná slunce, více akustická.
Po krátké instrumentálce následuje Lord Of the Ring, skvělá věc s dominantním klávesovým motivem uprostřed.
Další věci s hammondovským tématem dominuje Tommyho zpěv, v té době vysoko bodující na US žebříčcích.
Queen Of Spades s andělským hlasem Dennise, čnějícím nad klávesami přechází v hutnou řežbu.
Následující Renegade je jedinou průměrnou věcí, ale závěr v podobě titulní kladby je famózní. Nemá cenu popisovat, nutno slyšet.
Tímto albem se Styx zařadily v mém žebříčku mezi nesmrtelné. Škoda se dá dát nejvíce pět.
reagovat

merhaut @ 29.09.2007 11:21:14
Zdarec, jsem rád, že jsem Styx nezpracovával do rána nadarmo :-)

Hoď k sobě taky pár slov do svého profilu, díkec.

merhaut @ 30.09.2007 11:47:10
Díky za stylové vzpomínání v profilu. Další žánrově spřízněný vrstevník potěší :-)

V Opavě mám pár hudebních přátel, například tullistu Pavla Holeše - vede pobočku cd klubu. Opavské trio brášků Wellartů bylo mým hlavním dodavatelem audio kazet na ostravských burzách, potkal jsem je - už coby Pražáky - na Watersovi, další tamější kamarád, kolega z dob cd půjčoven, Fiala, tragicky zemřel loni.

Mayak @ 30.09.2007 14:31:07
...mne sa stalo to isté - "Pieces of Eight" som počul, ako prvý album STYX, dokonca som si "musel kúpiť" originál vinyl, tak sa mi páčil v r.1979 počas štúdia v Blave. Vtedy mi STYX evokovali kapelu najviac približujúcu sa YES (samozrejme, mimo Starcastle, ktoých bol problém zohnať v čase súdruhov...).
Ale dodnes nedám na "Pieces of Eight" dopustiť, hold nostalgia je niekedy docela síííla...

Jarda P @ 30.09.2007 18:59:01
Pavla Holeše znám od vojny, kterou jsme oba strávili v Brněnských Řečkovicích. Tehdy jsme se osobně neznali, já tam byl jako špagát, on jako dvouročák. Tehdy jsem netušil, že se naše zájmy střetnou v bigbítu. Takže se potkáváme každý týden v pátek v pobočce MCD, kterou věrně navštěvuji od doby, kdy ji do Opavy přitáhl Jirka Fiala, budiž mu země lehká. Zemřel za záhadných okolností, v podnikání se mu příliš nedařilo, údajně ho někdo komu dlužil shodil ze schodů. Každopádně měl náročnou manželku a on byl bohužel moc velký dobrák...

merhaut @ 30.09.2007 20:21:23
Svět je malý :-)

stargazer @ 15.02.2024 19:55:18
Tohle album je zatím to nejlepší, co jsem naposlouchal od debutu. Ale zatím nic nepřekonalo Paradise Theater, které znám z dřívějška. Ovšem i Pieces of Eight má kouzelné skladby. 

Apache @ 15.02.2024 20:05:11
stargazer: Tak minimálně Renegade a Blue Collar Man jsou klasiky, že jo. Ale jestli máš víc naposlouchané jen Paradise Theatre, tak to ho asi už nic nepřekoná. Možná kdyby sis poslechl The Grand Illusion a tohle album víckrát, změnil bys názor. Ale i já považuju tahle tři alba ze absolutní vrcholy tvorby Styx. Ale třeba tě ještě překvapí Cornerstone. :-) (To je do té doby nejpopovější album Styx. Třeba ti to sedne, kdo ví.)