Weed - Weed...! (1971)

Keď v roku 2005 vyšiel prvý z úžasných samplerov Krautrock – Music For Your Brain, objavil som na ňom (okrem iných perál) aj dve skladby skupiny Weed – Sweet Morning Light a Lonely Ship. Klávesový hard rock mám vpísaný v DNA, nuž som začal pátrať po albume Weed...! z roka 1971. Našťastie ho v roku 2008 vydala na CD firma SPV, nuž som si ho čo najskôr kúpil a začala sa moja púť s jednou z tých podivnejších kapiel.

Ťažko povedať, či šlo o kapelu v pravom slova zmysle. Skôr šlo o štúdiový projekt. Napokon, zostavu tvorili hráči zo skupiny Virus a nepriznaný člen za klávesovými nástrojmi – Ken Hensley! Odskočil si medzi dvomi albumami Uriah Heep z prozaického dôvodu. Bol švorc. Ako sa sám vyjadril, tento album ako aj Orgasm od Head Machine mu mali pomôcť ku peniazom. Niekto potreboval pesničky, on chechtáky. Nuž, profesionál. Každopádne si na albume aj zaspieval a hral na gitaru. Len kvôli zmluvným podmienkam nemohol byť uvedený na obale.

Šesť skladieb je správne hardrockovo špinavých. Dobová charakteristika, že ide o mix Guru Guru a Status Quo je podľa mňa značne mimo, ale to je detail. Sweet Morning Light je jednou z najlepších „uriaheepovských“ peciek. Posadená, ťaživá, hutná. Počul som ju ako prvú a okamžite som vedel, že toto je láska na celý život. Predstava, že by som nemal mať v zbierke celý album, mi v tom momente vysublimovala z mozgu a už sa späť nikdy nevrátila. Krásna krehká balada Lonely Ship ma tiež opantala a ja sa na ňu vždy teším. Zato trojminútová tichá pasáž pred skladbou My Dream sa mi zdá zbytočná. Kdesi na hranici počuteľnosti šumia klávesy, jasné, že kontrast pri nástupe hlavného riffu je pôsobivý. Prichádza však trocha neskoro. Našťastie, je to ďalšia nepoznaná melodická pecka á la Uriah Heep. Hensley z tohto diela prýšti ako ruble do vreciek slovenských politikov, je skrátka všade a utajiť sa ani nesnaží. Boogie Slowin’ Down by som konečne prirovnal ku Status Quo. Gitary sú v popredí, klávesy absentujú. Je to taká oddychovka pred heepovskou baladickou rockovkou Before I Die (tie vrstvené vokály!) a najmä drsnou hardrockovou inštrumentálnou smršťou Weed. Tá mi evokuje až Black Sabbath krížený s Led Zeppelin. Takto sa to robí!

Beriem, že sa nejedná o výnimočné dielo svetového rocku (a má príšerný obal), je to však vynikajúci hardrockový album a ja ho milujem. A vy?
reagovat

Antony @ 09.06.2023 11:25:10
Měl jsem to štěstí, že seznámení s kapelou WEED proběhlo kdysi dávno skrze CD klub Jardy Merhauta. Osvětový text na krabičce uváděl raritní přítomnost Kena Hensleyho i další okolnosti. Muselo tehdy jít o edici z roku 1991, Second Battle – SB 018.
Hudebně ohromná věc. Melodický hard rock s klávesami. Uriášovsky chutný krautrock, také kapela VIRUS by mohla sloužit, hlavně prvním albem, jako pěkné srovnání.
Každopádně, takové věci se mají připomínat. Díky!

hejkal @ 09.06.2023 23:09:31
Sám som ostal prekvapený, že som tento album ešte nerecenzoval. Aspoň som ho mohol pripomenúť.

Ne nadarmo se říká, že poturčenec horší Turka. U německé kapely Weed to platí ve všech ohledech, akorát bych to upravil a zodpovědně prohlásil, že Weed jsou „uriášovštějští“ než „Uriáši“ samotní. A možná by se to dalo říct jinak. Ken Hensley nedostal ještě v domovské kapele dostatek prostoru, a proto se realizoval někde jinde. Rozhodně to ale neznamená, že tuhle desku zatracuji nebo chci pohanět. Pokud máte (stejně jako já) rádi Uriah Heep v jejich původní (klasické) podobě a chcete slyšet něco v tomto duchu, obstarejte si Weed!
Já jsem se kupříkladu opravdu divil při poslechu úvodní skladby Sweet Morning Light, že tuhle pecku od UH ještě neznám. Balada Lonely Ship nás chystá na očekávání věcí příštích, které se bohužel v následující skladbě jaksi nekonají. Šestapůlminutová My Dream začíná tříminutovým klávesovým tichem, na něž je třeba vytočit volume doprava a v třetí minutě a dvacáté vteřině zase doleva, abychom vstřebali další jasnou uriášovku až do konce. Rock´n´Roll Slowin´ Down mi evokuje kromě UH i jisté SQ. Následuje skladba Before I Die – moje osobní favoritka alba – zas jako by UH z oka (ucha) vypadla. A je tu závěrečná eponymní píseň Weed. O jejich ingrediencích ani nebudu mluvit (kupodivu zase UH), ale nějak mi z ní čpí ztráta invence a snaha o větší umění a taky nastavovaná kaše.
A stejně je mi líto, že žádní další Weed už nevyšli, třeba by vyrostli jako UH, kdoví? A ohodnotím je stejně, jako bych ohodnotil první UH – půl na půl – tři hvězdy.

reagovat

hejkal @ 10.11.2011 18:39:15
Súhlasím s tým, že to nie je až taká geniálna nahrávka, ale tiež si myslím, že je to fajn počin. Vďaka za pripomenutie, budúci týždeň, až mi skončia fofry, si Weed určite pustím.

merhaut @ 10.11.2011 21:45:23
Ono to hlavně bylo všechno jaksi jinak, než si longjohn domýšlí:-)

luk63 @ 11.11.2011 06:47:24
A jak jinak to bylo?

bloodfrozen @ 11.11.2011 11:43:29
Sklamanie, toto je fakt veľmi slabé album. Nudné, neišpiratívne...

longjohn @ 11.11.2011 12:51:45
Přidávám se otázkou (to merhaut): A jak jinak to tedy bylo? Nesporné je, že na první desce UH se Hensley autorsky nepodílel a byl přizván, aby přispěl na debut Weed, kde v původním vydání nebyl ani jmenovitě uváděn. Ale že bych si něco domýšlel...ani jsem si nevšiml.

merhaut @ 11.11.2011 13:10:53
Takhle jinak to bylo: >> odkaz

Další Kenovo upřesnění je v letošním rozhovoru pro Rock&Pop.

pito63 @ 12.11.2011 17:53:50
Nemusím "olomoucké syrečky" a ani "Baťove podrážky". To prvé mi nikdy nechutilo a to druhé, vzorkovník svetovej značky, môjmu vkusu nelahodí... :-)
Vlastne je mi jedno, kde je pravda, či to Ken urobil pre marky alebo z lásky k blížnemu. Ako fanúšik Uriah Heep mám z tohto albumu radosť. Ken Hensley je moja hviezda za hammondkami i mikrofónom.
longjohn, vďaka za recenziu Weed!