Petřina, Ota - Komplet [Super-robot] (2009)

Když jsem oné červencové neděle roku 2015 uslyšel z rádia tu smutnou zprávu, konečně jsem pochopil, proč někteří o Lennonově smrti říkali, že je definitivně odstřihla od jejich mládí. Protože moje mládí byl Ota Petřina.

Ač zjevem démon claptonsko-pageovského střihu, Petřina nikdy nebyl typickým kytarovým toreadorem jako ti dva – jestli víte, jak to myslím. Ne, že by sóla neuměl (třeba to na konci Pospíšilovy Lásko, lásko... je opravdovou lahůdkou), ale přece jen jsem ho vždycky vnímal víc jako invenčního autora (záměrně nepíšu skladatele, protože napsal i řadu osobitých textů) a důmyslného aranžéra. A jeho záběr byl opravdu úctyhodný: hlavně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let patřilo k bontonu mít jeho jméno na obalu desky, a tak se s ním kromě "stájových" spolupracovníků (Neckář, Janů, C&K Vocal, Pospíšil) setkáme leckde, Ulrychovci počínaje a Schelingerem konče, Božského Káju nevyjímaje. Z této obsáhlé diskotéky (bez výhrad souhlasím s tím, co jednou napsal tuším Jiří Černý, že ať už Petřina psal pro kohokoli, stejně nakonec psal hlavně pro sebe) pak vyčnívají dvě jeho autorská alba – SUPER ROBOT a PEČEŤ, vydaná spolu s bonusy jako "sebrané spisy" na tomto supraphonském dvojalbu.

SUPER-ROBOT. Přelom 70.-80. let minulého století byl sci-fi tématikou březí: kromě Super-Robota tu vznikla alba jako Planetárium, Prázdniny na zemi či Dialog s vesmírem. Bůhví, co toho bylo příčinou, možná to souviselo s nástupem syntezátorů, z gruntu nových, z "elektrických komnat" přišedších a akustickou minulostí nezatížených hudebních nástrojů, které svými výrazovými možnostmi k výbojům do kosmo- či kyberprostoru přímo vybízely. Z téhle desky mám ale stejně raději věci, které do této kategorie zrovna nepatří: mrazivě existenciální Já nejsem já, melancholický Čas neodeslaných dopisů, Nebýt tebe, jejíž stavba mi tolik připomíná zeppelinskou Since I´ve Been Lovin´ You, a Podivína – obraz naivního malíře na ploše sotva dvě minuty trvající písně. Největší bombou ale pro mě byl a stále je singl Karin/Vnitřní svět tvých jantarových očí, který je na tomto disku jako bonus: co si Ota na tak malé ploše dovolil mi dodnes bere dech a bez nadsázky je to jedna z věcí, které zásadně ovlivnily mé vnímání hudby.

PEČEŤ. Na tomto albu došlo ke dvěma důležitým změnám: na postu baskytaristy nahradil jednoho Vladimíra (Padrůňka) druhý („Guma“ Kulhánek), na pozici textaře pak Zdeňka Rytíře Pavel Vrba. Tím je řečeno mnohé: sound je vzdušnější, hudba nervnější, texty vrstevnatější. Nakonec i doba už byla po těch pěti letech v lecčems jiná: opojení vzdálenými světy pominulo a zájem o člověka se vrátil zpět na rodnou hroudu k jeho starostem vezdejším: víc než nadvlády umělé inteligence se teď bojí toho, co by mohl nalézt ve svém nitru (Obálka), zabývá se vztahy k nejbližším – potomstvu (Syn) a té, s níž sdílí lože a stůl (Odchod), sem tam si zafilozofuje odkud a kam jde (Čas) nebo se vyzná z obdivu k oblíbenému spisovateli (Hemingway). Vždycky si ale najde chvilku, aby se potěšil klasickými tvary krásné orchideje (Phalaenopsis), či vlhkou vůní partnerčiných právě umytých vlasů (Kopřiva) – drobnými životními radostmi přesně v duchu vonnegutovského "If this isn´t nice, I don´t know what is." Bonusem je tu Marylin, goodbye, která už dříve vyšla na desce Luboše Pospíšila. Mám rád obě verze a už dávno neřeším, která je lepší, zda autorovo drásavě syrové vyznání, či Pospíšilova pamětnická nostalgie.

Petřinu jsem svého času poslouchal opravdu hodně a kdykoli si něco pustím teď, je mi jako bych se vrátil do rodného domu, do svého pokoje a probíral se poklady ve svých tajných skrýších – nechám se vést melodiemi, nořím se do přediva aranží, každé zákoutí je mi důvěrně známé. Tady jsem opravdu doma.

...kde jen jsi
kde máš svou skrýš
proč se zpátky
nevrátíš
sto souhvězdí mi nepoví...

Oto, stýská se mi...
reagovat

Egon Dust @ 25.02.2019 07:58:15
Vynikajúca Recenzia!!!
Petřina toho vyprodukoval na 100vky rokov a 90% kvalitka. Jeho sólo albumy sú čisté art rockové lahôdky. Temnota Super Robota je na svoju dobu niečo nevídané. Nie sú to klasické dielka s koncepčnou tematikou. Cítiť tam kus autentickosti.

PaloM @ 25.02.2019 09:57:54
Zodral som prvú LP platňu, kým som z posluchu zapísal texty :-)
Skvelé, proste Petřina. Debut sa mi páči trochu viac.
Vďaka za pripomienku.
Česť Otíkovej pamiatke. Bol to jeden z gitarových hrdinov mojej mladosti >> odkaz

jirka 7200 @ 26.02.2019 05:52:03
Velmi poutavá recenze o jednom z našich nejinvenčnějších kytaristů !

Petr_70 @ 26.02.2019 06:55:56
Ota byl dle mého názoru jeden z nejméně doceněných muzikantů, které znám.
Já jsem ho výrazněji zaregistroval díky jeho skvělému autorsko interpretačnímu podílu na debutovém albu Luboše Pospíšila.
Později bez něj byl Pospíšil už poloviční a možná ani to ne...

Egon Dust @ 26.02.2019 09:23:29
Súhlasim s tou nedocenenosťou. To isté platí o umeleckej stránke Neckařa vďaka Petřinovi a jeho bratovi Jánovi ho dokázali aj rockeri v ČSSR uznať, Pospíšil je jednoznačne bez Petřinu menej zaujímavý. Sólo albumy Petřinu nie sú komerčné trháky a jeho nádherný úprimný hlas nie je Dalibor Janda, ale Petřina je umelecký KULT. Budem krutý, ale pre mňa viac ako špičkový Hladík, ktorého silne uznávam. Tak ako ma dokážu Petřinové piesne vtiahnuť do deja, to sa málokomu z domácej sféry podarilo...

jirka 7200 @ 26.02.2019 10:34:23
Ota dokázal zahrát v písni takovým způsobem, že ji posunul o několik tříd výše. Třeba v případě Petry Janů a alba Exploduj. Pokud songy zahrál jiný kytarista, píseň ztatila ihned jiskru.

chimp.charlie @ 26.02.2019 16:27:44
Pánové, děkuji za reakce. Ota Petřina pro mě byl a stále je nesmírně důležitý. Dokázal, že navzdory režimu bylo možné udržet si vysokou uměleckou úroveň, a nakonec i rockerskou image. Bohužel, zákaz vystupování ho možná připravil o pár let života - četl jsem, že někdy v té době se Bacily rozhodly kolektivně skončit s kouřením, ale to už byl Ota mimo...

U jeho profilu by asi mohlo být víc desek jiných interpretů, ale dvě by tu měly být zcela jistě: Neckářův skvost "Tomu, kdo nás má rád" a "Ročník 50", výjimečný počin, který nahráli a nazpívali jen ve dvou s Petrou Janů. Až budu v příhodném rozpoložení, zkusím napsat recky.

verjan2 @ 05.03.2019 20:36:58
Krásná recenze na krásnou tvorbu hudebního génia. Petřina pracoval na svém třetím projektu, který už nestihl dokončit. Pevně doufám, že se toho někdo ujme a zkusí s tím něco udělat, aby to šlo v nějaké podobě, tak jak to Ota zamýšlel, vydat. A taky by bylo fajn vydání ucelené kompilace jeho tvorby pro Golden Kids, Neckáře, CK VOcal, Pospíšila, Vondráčkovou, Ulrychovy, Vítkovo Kvarteto a další...

PaloM @ 06.03.2019 07:51:54
verjan2: ak sa dá, môžeš tu dať odkaz na informáciu o práci Petřinu na tretej sólovke? Tá kompilácia by bola zaujímavá, no to by niekto vplyvný moc musel chcieť to vybaviť.

chimp.charlie @ 06.03.2019 19:28:54
verjan2: Zdravím a děkuji. Ucelená kolekce Petřinovy tvorby existuje, byť jen v elektronické podobě. Na >> odkaz jsou k zakoupení a následnému stažení celkem 4 alba: "Nejvýznamnější skladatelé české populární hudby Ota Petřina 1-3" a "Nejvýznamnější skladatelé české populární hudby Ota Petřina a ještě něco navíc" - buď v mp3 320 kbps, nebo FLAC (při zakoupení jen o málo dražšího FLACu dostaneš mp3 v ceně), ceny vcelku přijatelné.

verjan2 @ 07.03.2019 10:02:44
PaloM: odkaz zde: >> odkaz

PaloM @ 07.03.2019 10:05:07
Ďakujem pekne.

verjan2 @ 07.03.2019 10:05:39
chimp.charlie: díky za odkazy

Konečně došlo k jubileu Oty Petřiny k vydání kompletu Super-robot/Pečeť; nemohl jsem tyhle placky nikde sehnat, původní vinyly zůstaly po povodních kdesi v blátě, takže jsem nesmírně rád, že se tyhle skvosty objevily. Hodnotit tady vlastně není co, že
reagovat

zdenek jeník @ 29.05.2010 19:20:36
Petřinova hudba - to je dobrodružství , které chci stále a stále podstupovat.

jirka 7200 @ 12.02.2017 13:48:26
Netýká se to přímo této desky, ale vlastně Oty Petřiny.
Jedná se mi o desku Petry Janů - "Exploduj" z roku 1980 , kterou Ota napsal a zaranžoval. Kvůli této jedné nahrávce nebudu zakládat profil Petry, neboť její další nahrávky spadají do úplně jiných žánrů.

Nicméně dílo "Exploduj" lze bez uzardění označit za výborný prog rockový počin. To, jak Ota vrstvil jednotlivé nástroje do nahrávek,to nemá obdobu. Zajímavé je porovnat, jak tyto písně zněly na koncertě, kde Petru doprovázela kapela Bumerang - to byl čistý, nefalšovaný hard rock. Toto lze vidět částečně v kriminálním filmu "Koncert" z roku 1980, kde je útržek produkce vidět.

Ve studiu však Ota tyto písně neuvěřitelně přetvořil do prog rockové podoby. Tuto desku mám moc rád. Kdo zná Petru Janů jen jako zpěvačku mainstreamového popu, možná by se divil, jakou desku vydala před 37 lety.