Vanilla Fudge - Renaissance (1968)

Americká rocková psychedelická legenda je pro mě další zjevení šedesátých let, které patří k těm základním stavebním kamenům progresivního pojetí rocku zbaveného "dětských nemocí".
Jestliže západní pobřeží mělo svoje Iron Butterfly, východní pobřeží se mohlo pochlubit Vanilla Fudge. Nechci jejich styly slučovat - nejsou to stejná pojetí, ale jako jedni z prvních začali cíleně pracovat se zvukem, protože objevili jeho nesmírnou moc a také způsob jak působit na lidské psychické napětí střídáním nápad, dynamiky a vytvářet ono podmanivé tajemno...
Troufnu si říct, že měli i velký vliv na některé britské skupiny, které "vařily" z podobné vody. Podle mého názoru i začínající Deep Purple se nechávali inspirovat jejich soundem, třebaže později se vydali jiným směrem a v našem domácím prostředí byl nesporný vliv Vanilla Fudge i na brněnské Progress Organization (bubeník Kluka dodnes považuje Cream a Vanilla Fudge za svoje nejoblíbenější kapely), ale i pražské Yearning Lorry... Vanilla Fudge to bylo mimořádné hudební společenství.

THE SKY CRIED - WHEN I WAS A BOY - mocný úder na gong a neprokreslený tón baskytary s bublajícími hammondkami v pozadí a přiostřená elektrická kytara zvolna, ale neodbytně zesilují svůj nápor do dramatického vyvrcholení. Střídání hudebních nápad a tremolo varhan se rozostřenými kytarovými rejstříky otvírají první skladbou celý projekt. Varhaník Stein má v hlase patos a je třeba si na něj chvíli zvyknout, než se vám nakonec vryje do mysli a stane se jedním z poznávacích znaků kapely.
Z pozadí přicházejí tajemné zneklidňující exploze a šumění vody - už ten název: Obloha plakala, když sem byl malý chlapec, ve vás vyvolá různé asociace.
Energetický potenciál je velký. Trvající tremolo hammondek a kvílící kytara s občasnými vokáolními party se různé prostřídávají a cítíme jakousi dramatickou stavbu hudebního tématu na pokraji rapsódie s niternými prožitky, které odzbrojují....
modulované baskytarové tóny ukončuje úder do gongu.

THOUGHTS - nádherný vokální part pro celou skupinu. Skladba se ztiší a jednotlivé nástroje se podřizují pěveckému projevu, v němž se střídá Stein s Martellem. Stereofonní efekt zprostředovává přelévání vokální stavby zprava doleva a vyvolává to ve vás jakési nadzemské obrazové vize a dynamická práce výtečně sehrané rytmiky baskytaristy Bogerta a bubeníka Appiceho je jedinečná... náhle odmlčení a v prostoru cítíme Steinovo varhanní kouzlení, jakoby přicházelo z astrálu, z velkého neznáma.

PARADISE - zvolna se opakující vokální schéma, kterému odpovídají hlasy z pozadí za doprovodu hammondek, které pojednou zahřmí a rozpoutají další harmonickou bitvu s bubenickými breaky. Dynamika je zde na vysoké úrovni a vrývá se vám do mysli, stejně jako zajímavě zaranžované vokální party. Bogert vkládá do baskytarové hry výtečně vystavěné basové figury, které nejsou k přeslechnutí, ani ve vokáln smršti.

THAT´S WHAT MAKES A MAN - do rockovější polohy se dostává další skladba, vokály ovšem nepřiostřují, tak jako hlas Steina, zato rocková údernost získává na větší průraznosti a psychedelické obrazy kreslí expresivní i impresivní obrazy - řečeno slovy výtvarníka

THE SPELL THAT COMES AFTER - v úvodu psychedelický obraz, který jakoby inspirován českým skladatelem filmové hudby Zdeňkem Liškou, by mohl být zasazen do Vláčilových filmů Ďáblova past nebo Markéta Lazarová... následně ovšem do tématu vstoupí pevný rockový sound s výrazným podílem hammondek, elektrické kytary a citlivě nasazovaných basů a bicích. Následné dramatické stupňování harmonie je famózní v každém ohledu. Bludné tóny varhan a důrazná úder do činelů skladbu uzavírají...

FACELESS PEOPLE - varhanní motiv jako barokní kantáta v chrámu s postupným napětím stále graduje.
Základní riff je dále rozvíjen kytarou a baskytarou, aby ustoupil dalšímu varhannímu motivu, který tvoří podklad pro Martellovo kytarové sólo, čeřené bubenickými breaky. Rytmika se zde opravdu vyznamenává, třebaže nijak nevyčnívá do popředí, svou důrazností a kreativitou. Martell používá výrazné zkreslení, které se spojuje s tremolem hammondek, ale i s vokálním podílem, násobeným v harmoniích, připomínajících nějaký starověký obřad.
Martell svými zrychlenými tóny dodává mírně španělský odér a důrazný úder do klaviatury hammondek skladbu ukončuje...

SEASON OF THE WITCH - kdo nezná Vanilla Fudge, může mít pocit, že v úvodu zaslechl rané Pink Floyd ve svém psychedelickém období... Ale my máme co do činění s psychedelicky upravenou coververzí slavné Donovanovy skladby, kterou zpracovali nejen Brian Auger And The Trinity, ale i Bloomfield, Kooper a Stills na albu Supersession.
Sólový hlas je trochu utopen, ale sekundují mu z pozadí další vokály.... zato atmosféra vytvářená hammondkami s přeznívajícím tremolem a gradující rytmikou a hlasy ztrácející se v prostoru vytvářejí čarodějné tajemno, podporované i recitovaným textem, jako při nějaké černokněžnické formuli. Pro někoho zbytečný patos, ale já cítím úžasný smysl pro vygradování tématu a to se zde děje s úžasným smyslem pro detail a prokreslení... Nevím jestli vedle kvartetu při nahrávání působil ještě pátý neviditelný člen jménem LSD, ale nevadí mi to. Výsledek je pro mě velmi emocionáolně přesvědčivý.
Dramatické vyvrcholení jako ve skladbě The End - v morrisonovském vyjádření...

ALL IN YOUR MIND - po předšlé skladbě musí přijít "něco víc písničkového" - melodika se drží daného schématu s kytarovým tématem, a dusavou rytmikou a důsledné vokální party s varhanami. Hudba je více čitelnější, třebaže Stein zde tlačí na hlasivky v expresích podle rockových pravidel...

LOOK OF LOVE - pomalé tempo s bublavou rytmikou a varhanní kresbou v pozadí s aplikací žraločích zubů a výtečně vystavěnými vokály se pohybuje v náladotvorném pojetí. Bublání hammondek jakoby předjímalo vývoj dalších věcí. Skladba pochází z dílny známého amerického skladatele Burta Bacharacha (pamatujete na Butche Cassidyho a Sundance Kida?). Vanilla Fudge se zde nepokoušejí přeorat aranžmá k nepoznání, ale přesto je jejich aranžérský koncept v jejich stylu...

WHERE IS MY MIND - závěr patří opět energičtější skladbě. Martell zde aplikuje přitulmený wah wah, ale skladbě vévodí především mocný varhanní sound za doprovodu vynikající rytmiky - Bogert i Appice byli jedineční v každém ohledu....
Konec představení plného dojmů - to je album Renaissance!

Hudba Vanilla Fudge je hudbou studovaných muzikantů a v jejich kompozicích cítíme jejich studijní léta na hudebních školách, kde se hodně naučili a předběhli řadu jiných ve své době. Třebaže známý bratislavský varhaník Marián Varga se o Vanilla Fudge vyjádřil jako o patetickém hybridu, který mu vždycky vadil, myslím, že i jemu uvízlo za nehty leccos z jejich hudebních postupů.... alespoň to tu a tam tak cítím...
Vanilla Fudge jsou tvůrci nového stylu a soundu a těmi i zůstanou.
Dávám plný počet hvězdiček!
reagovat

Filozof @ 24.05.2011 14:06:33
Petr
"...Troufnu si říct, že měli i velký vliv na některé britské skupiny..."

To si klidně troufni. Skoro všechny důležité britské skupiny na nich doslova ulítávaly. Vanilla Fudge byli bezesporu jedním z nejvlivnějších skupin té doby - i když jen relativně krátce. Ještě štěstí, že jejich kopírování by bylo moc okaté. .-)

gunslinger @ 25.05.2011 11:31:51
chlapci hrajú(alebo už iba hrali) ťažkopádne ale veľkolepo niekto to už na fore spomenul , boli ako dinosauri ... boli obrovskí ale vyhinuli. túto hudbu už málo kto počúva opravte ma keď sa mýlim ale v mojom okolí nikto.

PaloM @ 25.05.2011 13:12:11
Ja ich tiež nepočúvam a v mojom okolí rovnako nikto. Niežeby som ich ignoroval, ani som nemal príležitosť, ani som ich sám od seba nevyhľadal.

Filozof @ 25.05.2011 16:28:31
Já je poslouchám - stejně jako mnoho jiných kapel té doby. Předpokládám, že tady budou mít fanoušků mnoho, v běžném našem okolí se o starou hudbu zajímá málokdo - tedy tam asi málokoho.

hejkal @ 25.05.2011 16:31:14
Tiež ich počúvam rád (predovšetkým album Near the beginning). Konkrétne toto dielo ma úplne neoslovilo, ale občas mám náladu aj na Season of the witch.- :)

Mirek Kostlivý @ 25.05.2011 18:08:46
Pro mě je tato deska od nich naprostá jednička možná i proto, že byla první kterou jsem si na burze koupil. Tato vynikající deska by přeci jenom měla ještě dostat šanci i u těch, co ji dosud nepřišli na chuť :-). Doporučuji k opětovnému k poslechu!

Jarda P @ 26.05.2011 07:03:32
Já je poslouchám taky, hlavně jedničku, Renaissance a po reunionu i The Return. Je fakt, že dnes znějí trochu archaicky, proto mám rád jejich staré věci nahrané v současné době. Zajímavé je i spojení se symfoňákem.

Úvodná tvrdosť mixovaná pomalou ťažkopádnosťou The sky Cried - When I was a boy je zaujímavá, ale nejako jej neviem prísť na chuť. To Thoughts a Paradise sú už z iného cesta, naliehavosť ma pohlcuje a radosť z nasledujúceho diania sa...

Nedostaví. Neviem prečo, ale Renaissance ma vcelku nebaví. Počúvam, počúvam, a zrazu zistím, že nevnímam a venujem sa iným veciam.

Záverečná Season of the witch je dobrá, ale radšej mám verziu Briana Augera a Julie Driscoll a ich skupiny Trinity.

Bonusy, ak by neboli, ani by ma to nemrzelo. Najviac sa mi páči svižnejšia All in your mind.

Toto je album, ktorý ma celkom nevťahuje do deja. Dávam jednu hviezdu navyše za historický význam.

reagovat

josef k @ 25.05.2010 08:48:22
Ahoj Hejkale, souhlasím. Dnes ve 2 ráno jsem nemohl spát kvůli bouřce, tak jsem si tuhle fošnu pustil do mp3, že mi to unaví mozek a usnu, ale zjistil jsem po třetí písničce, že jsem myšlenkama úplně jinde, že je tahle deska šílená nuda a nemůžu spát až do 4 ráno. Dávám taky jednu hvězdičku za úvodní song.

Borek @ 25.05.2010 12:51:00
Ahoj josefe,
a co takhle si příště místo 'týhle fošny do mp3' pustit plyn? Neměl bys problém s usnutím a já zas s podobně fundovaným odsudkem.

PaloM @ 25.05.2010 14:10:25
:-)))
Pozor na samovraždy, pribúdajú a nielen v umeleckých kruhoch.

josef k @ 27.05.2010 07:57:30
Borku,hlavně klíííd. Už beru Hypnogen a marodím doma se spánkovou poruchou a užívám si poslech hudby a čtení knih.