Scorpions - Taken By Force (1977)

17.03.2024 hejkal | #

Priznávam bez mučenia, Scorpions som roky rokúce obchádzal a neznášal. Komerčné hity z MTV ma nikdy neoslovili. Napokon som sa v novom miléniu dostal k debutovému albumu Lonesome Crow a okamžite som sa na tvorbu tejto nemeckej úderky začal sústrediť s vervou politika túžiaceho ovládnuť verejnoprávne médium. Od druhého albumu Fly To The Rainbow po šiesty, koncertný majsterštyk, Tokyo Tapes hral v skupine gitarista Uli Roth. Okamžite si ma získal a mám toto hardrockové obdobie kapely veľmi rád. Posledný album, ktorý som si zaradil do zbierky pred cca tromi rokmi, je Taken By Force z roka 1977, o ktorom by som rád čosi napísal.

Ide o piaty album kapely, posledný štúdiový počin pre Uliho Rotha. Následné rozlúčkové turné zachytáva už zmienený živák Tokyo Tapes, ale to je detail. Kapela týmto zahodila to, čo vybudovala,  v 80. rokoch chytila príležitosť za pačesy a komerčne si polepšila. Nie vďaka mne, od tohto momentu je mi ukradnutá.

Album sa nahrával u Dietera Dirksa v Kolíne a kapela musela najprv nájsť nového bubeníka. Lenners ochorel a nezvládal už s kapelou behať po turné. Za pomoci Michaela Schenkera našli v Londýne nemeckého štúdiového hráča Hermana Erbela. Ten tam fungoval pod pseudonymom Rarebell. Paradoxne, Hendrixov obdivovateľ Roth mal čoraz menšiu chuť hrať hard rock, čím mi pripomína Joea Walsha. A preto sa nahrávanie nieslo v ťaživej atmosfére. Schenker s Meinem boli v jasnej opozícii a mali navrch.

Výsledok sa pretavil do ôsmich skladieb, z ktorých tri sú čisto Rothove. Ide o I’ve Got To Be Free, The Sails Of Charon a Your Light. Zvyšok zložili zvyšní hráči v rôznych pomeroch. Na strane dravého nekomplikovaného hard rocku stojí v čele pelotónu hneď úvodná skladba Steamrock Fever. Zbíjačka, halový pokrik, kapela sa evidentne snaží budiť dojem štadiónovej prezentácie a ja jej to žeriem. Priaznivcom balád ulahodí úvod ďalšej klasickej pecky We’ll Burn The Sky. Do tretice je tu melodicky podmanivá hardrocková manna I’ve Got To Be Free. Tá by sa vynímala aj na raných albumoch kapely. Riot Of Your Time je zadumaná perla Máme tu akustickú gitaru, krásne melodické plochy, progresívne budovanie rytmických predelov, skrátka, z môjho pohľadu ide o najlepšiu skladbu na albume. Spolu so Sails Of Charon, Uli Roth tu dokazuje, prečo bola jeho účasť v kapele priam božským zjavením. Gitara tu pradie sóla ako Sandman pradivo snov. A do tretice je tým naj na albume aj Your Light, nádherná podmanivá rocková skladba, takéto sa dnes už netvoria a je to škoda.

He’s A Woman, She’s A Man je regulárnym heavymetalovým „headbangerom“, úsečné, tvrdé, priamočiare šialenstvo. Záver albumu v podobe katarznej dumky Born To Touch Your Feelings nie je zlý. Vlastne je skvelý!

Myslím si, že najmä v druhej polovici sa album pretavil do prvotriedneho zážitku, kapela si zachovala tvár. A tá bola v 70. rokoch anticky sošná. Aspoň pre mňa. V porovnaní s UFO, kam si ju zaraďujem nielen pre meno Schenker, u mňa preferenčne o chlp víťazí práve Scorpions. Album Taken By Force zapadá do hardrockovej produkcie druhej polovice 70. rokov bez väčších problémov. Je parádny.

Ozaj, vlastním CD od BMG z roka 2015. Obsahuje šesť bonusov, béčkovú (singlovo i doslova) Suspender Love a päť demo nahrávok, priam nedokončených skladieb. Pre kompletistov je to asi zaujímavé, pre mňa skôr do počtu a zbytočná vata, ktorú vypínam.

reagovat

Apache @ 17.03.2024 23:26:08
Pro mě, tak jako pro většinu pamětníků jejich osmdesátkové slávy, jsou "ti praví Scorpions" nejlépe zastoupeni čtyřmi skvělými alby z let 1979 - 1984. Zároveň mám ale hodně rád i to předchozí, kraut rockové období. Třeba "I'm Going Mad" z debutu je skvost, ve kterém by "škorpiony" všichni ti lidičkové, co je začali vnímat až s "pískáním" (Wind of Change), nehledali ani omylem.
Moje nejoblíbenější album ze sedmdesátek je Virgin Killer, ale na každé desce starých Scorpions se dá najít nějaká dobrá věc. Na téhle u mě vede úvodní Steamrock Fever, ale dobré je tam vlastně všechno. Jen teda Born to Touch Your Feelings mě něčím nějak irituje (což nutně neznamená, že je špatná).
Jednou za čas na mě přijde období, kdy Scorpions jedu hodně intenzivně. Teď ho sice zrovna nemám, ale mezi 30 mými nejoblíbenějšími kapelami je budu mít vždycky. 
PS: V polovině osmdesátek se žádný hašišácký mejdan bez Scorpions neobešel. Dobré vzpomínky. :-)
PS 2: Zkoušel jsi někdy, hejkale, album Animal Magnetism? Myslím, že za poslech stojí. Pro mě osobně deska s nejlepším obalem a taky album, které mě kdysi definitivně přesvědčilo, že tahle kapela stojí za to.

hejkal @ 18.03.2024 05:23:38
Väčšina pamätníkov má právo na svoj pohľad na vec, mne sú 80's ukradnuté. Osobne mám štúdiovky zoradené priam chronologicky, najlepší debut, druhý album a In Trance s Tokyo Tapes. Potom Virgin Killer a Taken By Force. Ale všetky sú výborné.

Animal Magnetism som si osviežil námatkovým posluchom z youtube a nie. Komerčný marazmus doby vzniku z toho cítiť na hony, to pre mňa nie je.

Apache @ 18.03.2024 05:35:11
Tak to jsi při tom namátkovém osvěžování nejspíš vynechal poslední dvě skladby - The Zoo a hlavně titulní Animal Magnetism. Jestlli z té dýchá komerční marasmus (jakékoli) doby, tak už opravdu ničemu nerozumím. :-)

hejkal @ 18.03.2024 05:42:55
Pokojne si ten album vychutnávaj, neberiem ti to. Ja si ho neplánujem zaradiť do svojho života. Je príliš krátky, než aby som ho vyplýtval na niečo, čo ma nenapĺňa.

Apache @ 18.03.2024 05:45:50
A slyšel jsi ty dvě poslední skladby? Celé? :-)

Apache @ 18.03.2024 06:00:32
Jde mi totiž jen o to, že ani v jedné z nich (a v té druhé obzvlášť, ta je úplně specifická) necítím žádný rozdíl oproti tomu, co plodili na svých albech v polovině sedmdesátek. Jsou to parádní věci, které v podstatě mohly být v nezměněné podobě na některém z alb z té doby a pořád by tam vynikaly.

hejkal @ 18.03.2024 06:08:22
Viem, o čo ti ide. Názor nezmením. Mohli byť, neboli, to je podstatné. Sú tam, kde mi nechýbajú.

Apache @ 18.03.2024 06:45:57
Já jsem rád, že mi názor na jakoukoli písničku nediktuje doba jejího vzniku. ;-)

hejkal @ 18.03.2024 07:04:47
Jasné, ani mne. Ide len o pocit z hudby.

zdenek2512 @ 18.03.2024 07:12:21
Scorpions je skupina, kterou jsem si neoblíbil, jejich písničky neměly v sobě nic, co by mě uchvátilo, standartní komerční bigbít. Manželce se líbí, když v Rádio Beat pustí Wind Of Change, nebo White Dove. Ve sbírce od nich nemám nic.

Antony @ 18.03.2024 09:11:04
SCORPIONS vnímám jako velmi proměnlivou a invenční kapelu od debutu Lonesome Crow (1972) až po Savage Amusement (1988), kdy se začala projevovat tendence směrem ke kolovrátkovým mainstreamovým hitům bez špetky něčeho navíc. Je to krásných deset alb, většinu mám na japonských vinylech, pouštím si je rád a často. Pozdější tvorba jde zcela mimo mne s pár výjimkami, nejvíc mne bere paradoxně jejich vybočení Eye II Eye (1999). které ale na LP oficiálně nevyšlo. 

Taken By Force (1977) je jedno z jejich nejlepších sedmdesátkových, asi bych mu dal plné hodnocení 5*. Je mi jasné, že hejkal není úplná cílovka této kapely, proto považuji za milé překvapení, že u něj dostali šanci se projevit. Díky za recenzi!

hejkal @ 18.03.2024 09:14:58
Premenlivá kapela to bola, to je fakt. Podľa mňa je super, že existuje tak dlho a stále si k nej ktosi nájde cestu.

Apache @ 18.03.2024 11:08:21
Moje první opravdové zklamání ze Scorpions bylo album Crazy World z roku 1990. Paradoxně je to jediné jejich vinylové LP, které jsem si koupil oficiálně v českém obchodě. To je od nich první album, které pro mě bylo opravdu slabé a kde se mi nikdy nelíbila snad ani jedna písnička s výjimkou balady "Send Me an Angel". To je tam úplně poslední skladba a je jediná, která mě tam nikdy neštvala, i když se později dost hrála v rádiích. V době vydání alba ji ale zcela zastínilo "pískání", které opruzovalo v rádiovém éteru tak urputně, že zhnusilo Scorpions kdekomu. To LP jsem s klidem věnoval kámošovi, jak moc mě nebavilo.
Překvapivě to už dávno není jejich nejhorší deska. Eye II Eye z roku 1999 nepřekoná nic. :-) To se nedá - největší a nejtrapnější omyl v kariéře kapely.
Jediné deska, za kterou se kapela v 90. letech nemusí vůbec stydět, je Face the Heat z roku 1993. Tam se na chvíli celkem vrátili do formy.
Od té doby vydali hromadu víceméně zbytečných alb, z nichž to úplně poslední (Rock Believer, 2022) je částečný návrat do formy, kterou od nich snad už nikdo neočekával.

Ve sbírce mám všechno z let 1972 - 1988 a všechno to považuju za klasický dobrý Scorpions. Určitě plánuju dokoupit ještě Face the Heat, nejlépe nějakou edici s bonusy (měli tehdy na skladě dost dobrého materiálu, který se různě objevil na různých vydáních alba a B-stranách singlů. A trochu uvažuju i o Rock Believer.

Tři nejhorší alba, která jsem od nich slyšel: 1. Eye II Eye (1999), 2. Pure Instinct (1996) a 3. Crazy World (1990).

Přestože od roku 1990 vydali jen málo věcí, které za něco stály, celá jejich 70. a 80. léta byla skvělá a pro mě díky tomu navždy zůstanou jednou z mých 30 nejoblíbenějších kapel. Kdybych letos nejel do Pardubic na Alice Coopera, jel bych tam nejspíš na ně.
A jsem hrdý na to, že je to taky oblíbená kapela mého staršího syna. Kde bych se v 80. letech, kdy jsem byl zaníceným fanouškem Accept, Scorpions a Mötley Crüe, nadál, že tyhle kapely bude zhruba ve stejném věku uznávat ještě o 30 let později můj potomek. :-) A to jsem ho k rockové muzice nikdy nijak nápadně nevedl, protože mi bylo jasné, že mu to nemůžu vnucovat. Našel si to sám. No a mladší kluk je zase pro změnu velký fanda Alice Coopera. Je mu 21 - tzn. cca tolik, kolik bylo mně, když jsem Alice (konečně) slyšel poprvé.
Oba hoši jsou pro mě důkazem, že dobrá muzika nestárne a navzdory módám a trendům si svoje fanoušky najde kdykoliv.

hejkal @ 18.03.2024 15:19:39
Pre zaujímavoť som si Eye II Eye pustil... Nepochybujem, že každý čitateľ mojich textov si dokáže predstaviť, prečo som prvú skladbu nedopočúval a po pár sekundách druhej album vypol. :)

Antony @ 18.03.2024 12:02:06
hejkal:
Tobě se to nelíbilo? No nekecej.. :)
Já to album mám rád jako experiment. Elektronika, pop, rytmy, pro mne super!

hejkal @ 18.03.2024 12:06:42
No veru! Keby som sa nepoznal, aj by ma to šokovalo. :)

Jarda P @ 18.03.2024 12:42:01
Také By Force bylo první studiové album po Tokyo Tapes, které jsem měl. Přivezl mi ho otec z veletrhu v Hannoveru, kam ho tehdy komunisti omylem pustili. Ze všech desek s Rothem ho mám nejraději. Uli byl skvělý kytarista, ale hrozný zpěvák. Všechny desky s ním jsou dobré.

Apache @ 18.03.2024 12:57:45
Jarda P: Tak hrozný zpěvák zas nebyl - do punku by se celkem hodil. ;-) Přemýšlím teď, co zpíval a napadá mě nahonem jen Hell Cat. Což mi vždycky připadalo jako hodně dobrá skladba. Akorát že mi někdo říkal, že je to vykradený Hendrix. Nevím, nejsem na Hendrixe žádný odborník. Znám od něj asi čtyři skladby, které mi všechny připadají naprosto fantastické, ale zbytek jeho tvorby jsem nějak moc nezkoumal. Uli prý byl jeho fanatický obdivovatel.

Apache @ 18.03.2024 13:10:39
Jinak vedle Meineho by jako zpěvák pohořel asi kdekdo. Mimochodem, víte že Rudolf Schenker nazpíval v roce 1980 jednu skladbu Scorpions, která se probojovala dokonce až na singl? Na CD později vyšla jako bonus na Animal Magnetism a Rudi si tam nevede úplně špatně. :-)

Apache @ 18.03.2024 13:26:53
Ještě k Eye II Eye:
I komerce se musí umět (viz. např. ZZ Top - Eliminator nebo Heart 1985, abych jmenoval dva zástupce povedeného komerčního experimentu v rockových dějinách). Eye II Eye bylo fatální selhání, vedle kterého zní jako fajn rádiový rokec dokonce i The Deed Is Done od Molly Hatchet.

hejkal @ 18.03.2024 13:44:55
Dejiny percepcie umenia nás učia, že nič sa nemusí vedieť a prakticky každý ľudský tvorivý umelecký čin si nejakého priaznivca nájde. :)

Antony @ 18.03.2024 14:03:39
hejkal:
Znát dějiny umění je zcela jistě prospěšné. Každé poznání člověka dostane dál. Ale k vědomí, že individuálně si každé dílo (i jakože "fatální selhání") mohl někdo oblíbit, stačí zdravý rozum a trocha zkušenosti.
Stačí zkopírovat např. z RYM:
"Ok, it's a long, long way from Lovedrive or Love At First Sting but the Scorpions never were mere hard rockers. There's a good mix of rock, pop and ballads here and very few fillers." 4,5*
nebo
"It was unexpected but a great album with the new rock style and lots of effects....it's really good" 5*

Apache @ 18.03.2024 14:04:30
Nj, dokonce i Eye II Eye má jednoho. Jenomže když to neumíš, tak to bolí (řekla). ;-)

Judith @ 18.03.2024 14:27:26
Apache, ať na ty vidle nešlápneš: tuhle hlášku jsi slyšel v nějakém filmu, viď...

Apache @ 18.03.2024 14:40:02
Myslel jsem, že jsem si to teď vymyslel. Ale to není podstatné. Chtěl jsem tím říct, že když se to neumí (v tomto případě experimentování s komerčním rockem), výsledek bývá bolestivý. Alespoň pro většinu. Občas se najde nějaký ten masochista, co si to užije, ale komerčně je to propadák. A teď mi zase ty na oplátku vysvětli ty vidle, ať netápu. ;-)

Antony @ 18.03.2024 14:51:52
Většina, ta chýrna většina. Zaklínadlo. Záštita malomyslných. Jakou má většina váhu na webu zabývajícím se menšinovou hudbou? Jaký význam má pro skutečně vlastní vnímání hudby? Nulovou, absolutně nulovou. Stejně jako komerční úspěch/neúspěch té které nahrávky. Další slaboduché zaklínadlo, co nemá s individuálně vnímanou kvalitou hudby nic společného.

Judith @ 18.03.2024 14:52:55
Apache, mno, připadalo by mi dost nelichotivé, kdyby to mělo být vyslechnuto v reálu, z vlastní zkušenosti... Chtěla jsem ti dát příležitost elegantně tuto variantu vyloučit ;-) 

Antony @ 18.03.2024 15:00:52
Judith:
Dnes je sice přeskakuji, ale zpočátku jsem Apacheho recenze četl, a tak vím, že osobní zážitky do nich s oblibou dává. Tak proč ne do komentářů? Nic překvapivého.

Judith @ 18.03.2024 15:17:46
Ďjó, přesně tomuhle rozmazávání jsem chtěla předejít, ale zároveň jsem měla chuť na významový potenciál ne moc šikovně proneseného výroku lehce upozornit. Někde mezi těmito dvěma body se nachází hladina mojí škodolibosti :-) 

hejkal @ 18.03.2024 15:30:32
Viem, že to bude šokujúce, ale namiesto bujnej fantázie by stačilo zvážiť možnosť, akokoľvek divokú a nepredstaviteľnú, chápem, že šlo jednoducho o pokus o vtipné prirovnanie.

Apache @ 18.03.2024 15:33:55
Zažil jsem toho v životě spoustu, určitě i tohle. :-)
Každopádně Antonín by měl přeskakovat i moje komenty, nejen recenze. Myslím, že mu to prospěje na již tak chatrném zdraví. ;-)

Apache @ 18.03.2024 15:37:49
Věděl jsem, že hejkal to pochopí, protože jeho muselo Eye II Eye bolet nejvíc. :-)

Antony @ 18.03.2024 15:45:14
hejkal:
Tak bujnou fantazii nemám, abych něco takového považoval za přirovnání, navíc vtipné.
Holt mi laciné hospodské rádoby vtipy přijdou jen trapné a přízemní.

hejkal @ 18.03.2024 15:45:54
Krutá realita .

Judith @ 18.03.2024 15:49:06
Příležitost prokázat nadhled a gentlemanství jsme propásli tak nějak hromadně, koukám. Třeba příště.

Apache @ 18.03.2024 15:50:31
Jednoduše řečeno, Antonín zase nic nepochopil. Velice překvapivé. :-)

Judith @ 18.03.2024 15:59:46
Apache, ok, příště se mezi tebe a tvé vlastní vidle nebudu nijak plést :-)

Apache @ 18.03.2024 16:09:08
To jsou ale tvoje vidle, Judith. Do těch se zapleť jak jen budeš chtít. :-) Ten, komu jsem tím přirovnáním odpovídal, pochopil vše naprosto správně. :-) A to je to, oč mi šlo především. Ve skutečnosti byla celá ta debata pořád jen o hudbě, netušil jsem, že se to takhle zvrhne. :-)

Antony @ 18.03.2024 16:30:27
Ano, to je pravda.
Pro trapné a přízemní hospodské vytahování trika skutečně pochopení nemám. Leží pro mne moc nízko, musel bych se hrbit.
O hudbě to přestalo být od chvíle, kdy samozvaný autor kvalitních a profesionálních recenzí opět předvedl, jak mu záleží na  většinovém názoru a komerčním úspěchu.

Judith @ 18.03.2024 16:54:03
Nepřipomíná vám ten obal Nursery Cryme? Mně hrozně. To se holt pozná, na co kdo myslí. Jdu si Genesis pustit!

Apache @ 18.03.2024 16:57:44
Zase jsi to všechno popletl, Toníku. Měl by ses šetřit.

Antony @ 18.03.2024 17:01:37
Pořád moc nízko.. :)

Antony @ 18.03.2024 17:03:57
Judith:
Jak GENESIS? SCORPIONS si máš pustit! Ať je to zase o muzice a můžeš ke zde probíranému albu něco říct.

Jarda P @ 18.03.2024 18:20:48
Já jsem měl Taken By Force s úplně jiným obalem, byl černý a v horní části fotky členů kapely.

hejkal @ 18.03.2024 18:51:00
To bol pôvodný obal. Tento tu je tuším z japonského vydania z roku 1978 (prvýkrát).

Apache @ 18.03.2024 19:04:33
A já vždycky myslel, že původní je tenhle.

Apache @ 18.03.2024 19:08:43
Aha, hejkal se asi díval na Discogs, jako teď já. Tak aspoň něco nového jsem se tu dnes dozvěděl (krom toho, že Eye II Eye má i fanouška). :-)

hejkal @ 18.03.2024 19:11:25
Kukol, ale len zbežne, preto som napísal, že tuším, keby som čosi prehliadol.

Antony @ 18.03.2024 20:05:48
S obalem na Taken By Force (1977) se to má takto:
Původní cover art obsahoval záběr z vojenského hřbitova, kde si hrají na pistolníky dva mladíci. Jasné anti-war poselství. Některým lidem (cenzorům, pokrytcům a puritánům) to přišlo urážlivé, tak album bylo vydáno s alternativním obrázkem na přední straně. Japonské vydání, které vyšlo o pár měsíců později, ale tento původní obal použilo.
S cenzory měli SCORPIONS problémy častěji a umělecky koncipované obaly jejich alb byly v některých zemích nahrazovány neutrálními fotkami. Tak tomu je přinejmenším u In Trance (1975), Virgin Killer (1976), Lovedrive (1979) a Love At First Sting (1984). Japonci tyto tituli vydali vždy v originálním provedení. Ma druhou stranu, jiná alba, např debut, si zase v Japonsku udělali po svém jinak.

Judith @ 18.03.2024 20:55:08
No vida, k čemu je taková mimoidní poznámka dobrá. Jinak... musím si jednou taky vyzkoušet, co na tomhle typu komentářů lidi mají, takže: Scorpions mě nezajímají, album poslouchat nebudu, ale početla jsem si :D

Apache @ 18.03.2024 22:12:35
Je to ale stejně trochu divné - Virgin Killer o rok dříve prošel v pohodě a bílé kříže s postolníky byly moc? Možná, že po Virgin Killer nechtěli Scorpions riskovat další kontroverzi. Nebo spíš jejich management - podle rozhovorů s členy neměla samotná kapela ohledně cover artů žádné slovo. Od obalu Virgin Killer se pokud vím veřejně distoncoval Uli Roth a kapela (už poněkud méně hlasitě) v podstatě taky, protože na svých stránkách uváděla snad vždycky až pozdější verzi. Na rozdíl od Wikipedie, která byla někdy cca před patnácti lety napadena v rámci hysterické antipedofilní kampaně. Došlo tehdy ohledně toho snad i k nějakému soudu, ale tím si nejsem úplně jist. Nějaké materiály o tom budou možná i přímo na Wikipedii. Každopádně to pro ně dopadlo nejspíš dobře, protože původní obal tam dodnes je. Tu aféru si pamatuju dobře, protože jsem tehdy úplně náhodou (oniž bych tušil, co se kolem toho děje) shodou okolností napsal o tom obalu na svůj blog. A pak jsem se nestačil divit jak mi tam najednou (asi stonásobně) stoupla návštěnost. :-)

Antony @ 18.03.2024 22:20:53
Obal Virgil Killer (1976) samozřejmě neprošel v pohodě. To je jen další Apache info blud.

Apache @ 19.03.2024 00:18:46
Tebe si snad někdo musel vymyslet. :-) Myslím tím, že ten obal vydali bez problému. Ty nastaly až potom, ty blude.
Stejně jako původní obal Appetite for Destruction od GNR vyšel naprosto v klidu. Problém nastal teprve když ho pak určité řetězce odmítly distribuovat.
Ty se mi fakt jenom zdáš, to není normální tohle. Už jsi svou akutní nedovtipnost s někým konzultoval nebo tomu necháváš volný průběh? Nebo je to tak, jak si myslím od samého začátku: Zoufalá snaha zdiskreditovat někoho, komu se nemůžeš vyrovnat normálním způsobem, tak to zkoušíš takhle?
Škoda, že tu není nikdo, kdo by tě v tvé obsesi mohl zastavit. Je mi ale jasné, že většina se tím dobře baví a je ráda, že sis nevybral je. Ale tobě nikdo banem vyhrožovat nebude, holt za to nejspíš dobře platíš, abys tu mohl dál provozovat to svoje hovno.
Škoda, že už není mezi námi Merhaut. Ten by tě za ty tvoje lži a pitomé provokace hnal.
Bylo mi razeno, abych tě ignoroval, že většina už si svůj názor udělala sama. Ale já chci abys věděl, že vím co jsi zač a o co ti jde.

jiří schwarz @ 19.03.2024 02:31:02
Zcela souzním se Zdenkem2512. Německou tvorbu jsem nikdy nevyhledával. Poslední, co mě zaujalo, byli asi Can. A z východoněmecké tvorby možná City (navzdory tuctu recenzí Jirky7200 na desky Die Puhdys). Proč tak? No, v obecnosti jistá topornost, strojenost, neelegance, urputnost. Při čtení téhle diskuse, neadekvátně obsáhlé v poměru ke kvalitě recenzovaného LP, jsem si řek (na rozdíl od Judith), dám to tam (do uší). Vyslechnuté jen potvrdilo má očekávání, naznačená výše (pro mě očekávaná ztráta času). Nedávno jsem viděl kousek z open-air vystoupení Scorpions kdesi, nebyli už moc mladí (asi z minulé dekády), a zdáli se mi až komičtí. Takže to pop-baladické "pískání" asi patří k tomu lepšímu.

Mrzí mě, že kvalitní (nehardrockové) desky tady proplujou bez větší pozornosti (často Stargazerovy recenze), zatímco takovýhle dle mého názoru rockový skoro-šunt vyvolává vášně (spor o obal pro mě ničeho), A panstvo, to jak reagujete v diskuzi, často vypovídá víc, než o meritu věci, hlavně o Vás samotných. Je nás tady málo, buďme k sobě slušní a uctiví, jakkoli rozdílné názory můžeme mít.

hejkal @ 19.03.2024 10:44:37
Jiří - každý postoj je legitímny. Ja nemeckú scénu počúvam hojne. Bola pestrá. Aj napríklad fusion tam bolo nadostač. Passport, Emergency, Eiliff, Out Of Focus... Možno sa ti raz podarí rozšíriť si povedomie a niečo ťa osloví. A ak nie, svet sa nezrúti. :)

Apache @ 19.03.2024 07:34:36
Milý Jiří, reaguji přesně tak, jak by reagoval každý slušný a uctivý člověk, na kterého se přisála obrovská hnusná parazatická pijavice a ani po pěti měsících se nechtěla pustit.

Antony @ 19.03.2024 08:34:14
jiří schwarz:
Německá scéna má co nabídnout, není třeba se fixovat na SCORPIONS, když ti tento druh muziky nesedí. Právě ty "kvalitní (nehardrockové) desky" se u Germánů nacházejí ve značné míře také, jen si je najít. K hejkalovým tipům, z nichž vyzdvihuji fenomenální a mimožánrové OUT OF FOCUS a jazzrockové PASSPORT, by přidal ještě EPIDERMIS, EPIDAURUS (podobný název, rozdílná muzika), OS MUSDI, SAHARA, SPEKTAKEL, ODYSSEE, ALBATROS, CASSIBER, Eberhard WEBER. EMBRYO, GURU GURU, FAUST, KRAAN, THIRSTY MOON, MISSING LINK, EXMAGMA, TOMORROW'S GIFT, MORPHEUS, ASH RA TEMPEL, POPL VUH, AMON DÜÜL, AMON DÜÜL II, CAN, NEU!, DZYAN, AGITATION FREE, PROSPER, YATHA SIDHRA, A.R. & MACHINES, The COSMIC JOKERS, LA DÜSSELDORF, CLUSTER, KOLLEKTIV, CORNUCOPIA, ORANGE PEEL a kvantum dalších. Je z čeho vybírat, jen to zkusit...

Souhlasím, že reakce v diskuzi o člověku vypovídají hodně. O jeho znalostech, schopnostech, morálce, žebříčku hodnot. Každy ukáže, kým ve skutečnosti je.

Antony @ 19.03.2024 09:03:36
Stalo se bohužel smutnou realitou, že příchodem Apacheho se značně zhoršilo komunikační prostředí na Rockboardu. Tento jedinec nejenže šíří lži, výmysly a pomluvy, ale současně útočí na každého, kdo se pokusí ty nejvíce do očí bijící nesmysly opravit. Jeho vulgární hospodské chování možná funguje mezi jemu rovnými, ale zde je snaha diskutovat na jiné úrovni.
Zjevně si neuvědomuje, jak zdegenerovaně se vyjadřuje, což je jasný důsledek pokročilého alkoholismu, kterým se ještě vychloubá. Vydává se za profesionálního pisatele a slušného člověka, přičemž každou větou sebe usvědčuje o opaku. Tristní a ubohé, ale rozhodně je užitečné jako varování vidět, kam až může člověk klesnout. 

Nicméně i tak považuji za žádoucí opravovat alespoň nejmarkantnější bludy z těch, kterými nás zaplavuje, i s rizikem, že Apache opět propadne svému nekontrolovanému agresivnímu záchvatu. Jde o to, aby na Rockboardu na čtenáře nevyskakovaly dezinformace typu "Virgin Killer o rok dříve prošel v pohodě" ("ten obal vydali bez problému"není ani synonymická, ani pravdivá vazba). Pravdou je, že album Virgin Killer (1976) bylo s původním tzv "Jacqueline" cover vydáno pouze v prvním tisku v Německu, UK a ve Francii. Okamžitě se strhnul cenzorský cirkus, alba s těmito obaly byla stažena a jsou dnes vzácnou sběratelskou raritou. Chvilku odolávali Francouzi, plus se následně tento obal objevil např. v Brazílii a Chile. Japonci si jej vydávali zcela bezostyšně, jak je jeiich zvykem.

Tento případ představuje jeden z nejvíce skandálních úkazů na poli cover artů hudebních nahrávek. Ne kvůli obsahu, ale kvůli následným cenzorským zásahům a perzekucím. Dodnes si málokdo troufne inkriminovaný obrázek bez zásahu zveřejnit. Slovní spojení, že prošel v pohodě, je blud oblud, prokázaný nade vši pochybnost.

Poki @ 19.03.2024 10:47:42
S "hanbatými" obaly má problém i facebook. Minule nám jedna recenze zablokovala facebook na několik dní...

Apache/Antony - ban hrozí oboum, pokud se nenaučíte se buď ignorovat nebo alespoň reagovat bez urážek.

Antony @ 19.03.2024 10:59:55
Poki:
Opravuji jen zásadní chyby a faktické nepravdy, což považuji za žádoucí a nezbytné, ať to tu není zapleveleno nesmysly. Za to jsem opakovaně vystaven nezřízeně vulgárním útokům a dehonestujícímu napadání ze strany Apacheho. Vulgarizmy nepoužívám, Apache zcela běžně. Ohradím se pouze, když jeho napadání přesáhne míru snesitelnosti.
Mohu v této věci pouze spoléhat na tvůj uvážlivý moderátorský přístup, nic jiného mi nezbývá.

Poki @ 19.03.2024 11:27:34
Chápu opravy a upřesnění a neměl bych problém kdyby předchozí příspěvek začínal to větou "Pravdou je, že album Virgin Killer..." ... ne komentářem na Apache. To je zbytečné a přes čáru... samozřejmě stejně jako urážky od Apache.

Antony @ 19.03.2024 11:38:29
Poki:
Ano, to bylo přesně to ohrazení, o kterém jsem psal. Konkrétně proti vulgárnímu útoku završeném "holt za to nejspíš dobře platíš, abys tu mohl dál provozovat to svoje hovno."
Měl jsem si nechat líbit sprosté nadávky? Stane se to tady trpěným standardem?
Ustupování zlu nikdy k ničemu dobrému nevedlo.

Jarda P @ 19.03.2024 11:39:36
Nevím, zda byla nejdříve slepice nebo vejce, ale já jsem svého času na burzách nikdy obal Taken By Force že hřbitova neviděl, vždy jen ten černý. Rovněž jsem nikdy na burzách neviděl jiný obal k Virgin Killer než ten kritizovaný.

Apache @ 19.03.2024 11:46:59
Poki: Urážky? Opakuji, že reaguji tak, jak by každý slušný člověk reagoval v této situaci. Zkus se vcítit do té role, kdy někde přijdeš, přilepí se na tebe něco takového a pokouší se tě soustavně zdiskreditovat, dehonestovat a znemožnit před ostatními, ať už je jeho motivace jakákoli (a já už jsem napsal jaká pravděpodobně je). To nechceš.
Za mě k tomuto vše.
Nechci po tobě abys to nějak řešil - postarám se o sebe sám, když mu to nikdo nezatrhne, Pokud mě bude nadále napadat (což evidentně bude - vypadá to tady na jeden z jeho hlavních programů) s absolutními nesmysly, budu se pokoušet ho ignorovat. Ale jsem jen člověk. A člověk se brání. To, co tady na mě zkouší tahle existence od začátku přesahuje všechny meze. 
Poslední případ vidíš tady. Chytání se za slovíčka v normální běžné konverzaci, nesmyslné překrucování výroků a výkřiky typu další Apache blud, apod. Opravdu nemíním podobné útoky tolerovat.
Nikdo by nic takového neměl tolerovat.

Apache @ 19.03.2024 11:48:38
Jarda P: Tím myslíš ten původní?

Jarda P @ 19.03.2024 12:23:30
Apache: ano, ten původní.

Apache @ 19.03.2024 12:36:50
Jarda P: No já začal na burzu chodit až v roce 1984 a to už tam vždycky byla na obalu kapela a o tom původním se mluvilo jako o legendě.

Antony @ 19.03.2024 12:51:12
O kontroverzi obalu Virgin Killer (1976) je toho popsáno všude dost, většinou se pisatelé vzájemně opakují. Pěkně to shrnují např. zde:
>> odkaz
Vyberu pár vět:
"Obal vyvolal kontroverzi: v několika zemích se album mohlo prodávat pouze zapečetěné v černém plastu a v některých zemích byl obal nahrazen alternativním obalem s vyobrazením členů skupiny."
"Jejich další album Taken by Force mělo původně obal, který zobrazoval "děti hrající si se zbraněmi na vojenském hřbitově ve Francii a někteří lidé to považovali za urážlivé."

15.05.2016 horyna | #

Už jako větší dítě jsem dobře znal (a kdo také ne) hitovky a především balady Scorpions omýlané neustále v rádiích a prakticky všude okolo. Člověk se jejich fluktuací rychle nabažil, v horším případě snadno přesytil. Obzvláště, co v období revoluce vystřelil do hitparád song Wind of Change, tak už nebylo úniku, když jsem si o mnoho let později poslechl celé album, neshledal jsem ho příliš zajímavým a onen song jsem raději vypouštěl úplně. V pozdější etapě své hudební pouti jsem se s velkou zvědavostí a naplněn pozitivními vybracemi, začal pouštět do průzkumu diskografie této kapely zpoza hranic. Je jasné že za více jak 40 let trvání této party, i ona prožila mnohá úzkalí showbusinessu, velké pády se jí ale myslím vždy vcelku vyhýbali. Postupem let jsem si na jejich dílo vytvořil vlastní názor a přitažlivé jsou pro mne, vlastně jen některé desky, spíše než celá údobí. A tak mnohými velebené zlaté časy z kraje 80-let se mne vlastně nedotýkají vůbec a alba typu Blackout, nebo Love at First... jdou úplně mimo mne. Mnohem raději mám třeba, když to vezmeme odzadu, osobně progresivně stmelenou desku Humanity Hour I., ostrým drajvem přetékající Face the Heat z 93 a hlavně období této fošny, tudíž 70-léta. První dotknutí oné epochy související se Scorpions, se odehrálo prostřednictvím této desky (dodnes z oné doby mé nejoblíbenější) a musím poznamenat že šok byl dostatečně veliký. Nějak jsem nebyl připraven za a) na vcelku syrový zvuk, sice příznačny pro party hrající podobnou hudbu, přesto ve srovnání s tím co produkovali poté, si nelze velké proměny nevšimnout (ale na druhou stranu u které kapely z těchto dob to bylo jiné), za b) na mnohem ráznější a dynamičtšjší skladatelský přístup, vyvěrající ze samé podstaty rocku, no a za c) na jedinečnou a to především, kytarovou hru a techniku famózního šestistrunného kouzelníka Uliho Rotha. Myslím že tak silnou skladatelskou i hráčsckou osobnost, obdařenou jedinečně vyhlížející technikou ve svých řadách už pánové napotkali. A tak především desky Taken by Force, In Trance a i Virgin Killer v sobě nesou to nejlepší z oné obdivuhodné dekády, přesto, že kapela nepatří do ostrovního království, tak jako naprostá většina jiných.

Zvuk sbíječky a nezpoutaná energie valící se ven drtícím kytarovým motivem, nesmlouvavý Klausův projev, rychle pochodující bicí hradba a dětský řev, se na nás vyřítí prostřednictvím úvodní Steamrock Fever. Lepší nástup si deska nemohla přát.
Progesivní přístup vyzařující z písně We'll Burn the Sky- v němž se střídají dvě složky, jedna citelně okupujíc naše nitro akusticky něžným motivem, druhá je rytmicky pevná, rockově útočná.
I've Got to Be Free- pravý a nefalšovaný rock 70-let, skladbu si vystřihl, dle svých hlasových schopností přímo Uli.
Riot of Your Time- překrásný tón Rothovy klasické kytary a přesně drillující Maine, sypavé bicí a jedinečný melodický motiv, nás plně přesvědčují o svých kvalitách, jež bezesporu patří v katalogu kapely k těm nejatraktivnějším.
Sails of Charon- byla první píseň kterou jsem z alba slyšel, tuším že na Malmsteenově Inspiration, okamžitě mě zaujala její osobitá kytarová melodie i následný riff, když k tomu připočteme parádní sóla, nezvyklou basovou figuru a zarputile intonujícího Maineho, máme rázem adepta na nejoriginálnější skladbu alba.
Your Light - začne kratičkým monumentálním riffem, ovšem v těsném zápětí přejde do vysoce pohodové, akusticky plynoucí píseně, rytmicky precizně vystavěné, nepostrádajíc své vrcholy.
Jeden ze zářných momentů desky spatřuji v He's a Woman, She's a Man- její rytmické i vokální poryvy spolu zápolí v nezkortné, přímo ďábelské poloze.
Born to Touch Your Feelings- baladická tečka se sametovým vokálním přednesem, už v sobě nese zárodky velkých hitů kapely 80-let, ovšem čistá intonační Rothova práce nás ujistí, že tady žádný sladkobol opravdu nehrozí.

Konečné resumé pro tuto kapelu vyznívá díky inovativním deskám z jejich nejstaršího období mnohem příznivěji, než bych byl ochoten připustit v dalším jejich cyklu. S Taken by Force je to jasná známka, ta nejvyšší.
reagovat

b.wolf @ 15.05.2016 19:41:32
Scorpions spolu s Nazareth, njn, skupiny, jejichž balady se mastili na kdejakém bigbítu. Taken by force je solidní nášup, ale předchozí Virgin killer mě bere víc, zvláště Yellow raven. 4/5

Jarda P @ 16.05.2016 05:25:55
Kdysi jsem na burz narazil na 2LP Tokyo Tapes a vůbec jsem netušil, co jsou Scorpions zač. Tehdy jsem znal maďarské Skorpió, ale tyhle němce ne. Po prvních tónech jsem byl ohromen zvukem a rázem jsem se stal jejich fanouškem. Taken By Force byla první studiovka, ketrou jsem vlastnil díky otci, který mi ji dovezl z veletrhu v Hannoveru a dodnes je mojí nejoblíbenější. Postupně jsem si je pořídil všechny po Savage Amusement, kterou jsem si koupil při mé první cestě na západ v roce 1988. Dokonce jsem na ně ještě za bolševika vyrazil do Budapešti. Časem však moje nadšení ze Scorpions vyprchalo, začal jsem se věnovat jinému typu hudby a obzvlášť Meineho hlas mě začal dost iritovat (stejně jako Geddy Lee do Permanent Waves). Na CD jsem si už od už nepořídil nic, ale na HD prvních 5 desek mám a občas si je pustím. Stejně jako Horyna dávám přednost jejich deskám ze 70. let s Uli Rothem.

EasyRocker @ 16.05.2016 05:26:25
Kdysi jsem Scorpions tu a tam poslouchal, ale nikdy jsem nebyl nějakým zásadním fanouškem - ten Meineův "dámský" ječák mi nepřirostl k srdci nikdy. Z dnešního pohledu můžu říct, že tohle je poslední deska, kterou si pustím občas - Roth byl skvělý kytarista a po jeho odchodu už to šlo z kopce ještě mnohem více - mám taky mnohem raději jakékoli jeho sólovky. Pak mám desky až po Love at First Sting, ale prakticky už je neposlouchám.

jirka 7200 @ 20.02.2018 21:11:36
Na této desce se objevilo několik velmi chytlavých a kvalitních hard rockových songů - např. We'll Burn The Sky, The Riot Of Your Time, The Sails Of Charon nebo Your Light. Rudolf Schenker a Uli Roth si tu zdravě konkurovali a jejich zásluhou je tu co poslouchat.

Vadí mi však afektovaná He's A Woman-She's A Man a jsem opravdu jedinej, koho zbíječka rachotající celou úvodní skladbu Steamrock Fever neskutečně s..e ?