Proto-Kaw - Before Became After (2004)

Dnes nechci psát standardní recenzi na předem určenou nahrávku, ale ráda bych vám doporučila tuto jedinečnou americkou kapelu, která je považována za nástupce velkých Kansas. A jelikož jsou Proto-Kaw jejich přímí předskokani i potomci, musím logicky začít u nich. Kansas byli jednou z nejpopulárnějších kapel mého táty. Poslouchal je pravidelně. V poličce měl všechny jejich desky (možná ne úplně všechny, ale většinu určitě). Pak je překupoval na cd a některé po dalších letech přikoupil ještě brácha. Ten je samozřejmě také poslouchal, ale pro něj byli jen jedni z mnoha. Už v tom nebylo to kultovní velikášství.

Jeden den donesl bratr domů album Before Became After. Řekl nám (tedy mně úplně ne, protože jsem byla v začínající pubertě a moc tomu nerozuměla), o koho jde. Otec se k nové kapele zpočátku stavěl dost nedůvěřivě. Nechtěl věřit, že by nějací Proto-Kaw dokázali jeho Kansas nahradit. Desku si přehrál jenom brácha, ale když se jednou bytem nesla monstrózní píseň Leaven, ze které faraónský duch starověkého Egypta sálá jako roztopená kamna, přiběhl i táta a nechápajíc žasl. CD si okamžitě odnesl k sobě a pozorně jej poslouchal. Pak se prý vrátil a začal vyprávět o svých dojmech a pocitech, které z té muziky načerpal - doslova hodinový monolog. Byl jako u vytržení a svůj přístup k novicům úplně přehodnotil. Během pár dnů se dokupovaly další desky.

Ptáte se proč o tom tak zeširoka vyprávím? No proto, že já na chlup stejné pocity včera zažila také. Nejdřív jsem si pustila desku Forth, ze které jsem v Jiříkově vidění ještě teď. Vzápětí Before a v závěsu hned The Wait of Glory. Ještě nikdy se mně nestalo, abych zůstala trčet u třech desek od stejné kapely. Co je tedy na Proto-Kaw tak jedinečného? Čím dokáží člověka zblbnout natolik, že zapomene na čas a zůstane u jejich muziky několik hodin v kuse? Je to především osobitost, nezaměnitelnost a ohromná originalita, s jakou dokáží smíchat několik hudebních stylů v jednu obrovskou působivou masu, v jeden nekončící hudebně-vášnivý proud. Teď se budu opičit po tátovi a bráchovi, když si vypůjčím některá jejich slova a řeknu, že v nich slyším celou art-rockovou nádheru sedmdesátých let, kterou kombinují s jazzovými postupy Return to Forever, folkovými esencemi Fairport Convention, symfonickým burácením Renaissance, a nad vším ční duch Livgrenova druhého pracoviště Kansas.

Tři desky Proto-Kaw rozdělené mezi letopočty 2004, 2006 a 2011 mají vkusně sofistikovanou tvář a na člověka dokážou zapůsobit neuvěřitelně pozitivně. V jednotlivých písních často uslyšíte flétnu a saxofon, ale ne po vzoru Jethro Tull nebo Weather Report, tady ty nástroje zní romanticky a dynamicky zároveň a i schema je jiné. Lynn Meredith má příjemně pevný a dospělácký hlas, zpívá uvolněně, ale umí přitlačit a vyjadřuje se také dramaticky. S hudbou Proto-Kaw je dokonale srostlá. Kapela v některých textech čerpá z historie a není pro ni nic jednoduššího, než doplnit slova hudbou, která tu událost dokáže umocnit.

Chtěla bych doma mít víc takových kapel, jako jsou Proto-Kaw. Jestli jsou tady jedinci, kteří jejich muzikou žijí podobně jako já a navíc vědí o skupinách hrajících na podobné bázi, ať mně jejich jména sdělí. Strašně ráda si doplním sbírku. Po světe dnes běhají tisíce kapel hrajících takzvaný novodobý neoprogresivní model, ale kolik jich je na takové úrovni a skladatelsky tak vyspělých, aby dokázali předvést něco podobného jako Proto-Kaw? Těším se na vaše tipy.
reagovat

PaloM @ 13.12.2018 08:54:00
Páči sa mi tvoj príbeh, Terka. Kedysi som počul iba starý Proto-Kaw (Early Recordings) a albumy 2004-11 nepoznám. Ďakujem za inšpiráciu.

Brano @ 13.12.2018 10:51:14
Recenzia plná nadšenia a to sa mi páči.Tento album je fakt kvalitka,tiež ho mám samozrejme v zbierke,už od doby vydania...a pred pár dňami som rozmýšľal,že som ho už dávno nepočul.A môj hudobný tip pre Teba?Skús si vypočuť argentínsku prog-rockovú skupinu Bad Dreams >> odkaz

Jarda P @ 13.12.2018 11:54:07
Všechny 3 jejich desky (když pominu Early Recordings) jsou vynikající. Čiší z nich skladatelské mistrovství Kerryho Livgrena, jehož sólová alba mě ale kupodivu neoslovila. Asi si ponechal invenci pro Proto-Kaw :-).

horyna @ 13.12.2018 17:05:23
Proto-Kaw mám ještě radši než Kansas, i když vydali jen tři, respektive čtyři desky. Neznám nápadami nabušenější desky než jsou ty jejich, takže doporučit něco podobného snad ani nejde. Ne v podobném stylu. Na špici bych dosadil The Wait of Glory, ale jen těsně před Forth a Before.

steve @ 16.12.2018 13:32:30
Bravo Terko!!!!!!!!!!!
Proto Kaw jsou to nejlepší co si můžeš v dnešní progresivní produkci přát. Netuším jestli mají ve svém stylu konkurenci. Ale potřebuješ ji, když máš tak dobrý originál?

Sajgon3 @ 17.12.2018 20:59:41
Každá baladickejšia skladba ja pecka - pretože spevákom je LM - a to je vokál ktorý rozbíja solar - a úplne na prach -))

Posledních pár let už moc nic nového v hudbě nesháním, protože toho mám tolik, že už ani sám nevím, co jsem slyšel a kolikrát.Tak jsem si řekl, že už budu doplňovat jen opravdu super věci. Občas dám na nějaké doporučení a nebo mně něco zaujme v recenzi dané kapely a zkusím to. Bohužel,spíš víc než míň, se mi to většinou nelíbí nebo to není nic, co bych přidával do své diskotéky.Myslím si, že po přejetí cd dnes už vím, zda ta kapela pro mne bude nebo nebude to pravé.
Nedávno jsem si zde přečetl recenzi na Proto-Kaw - Forth od Horyny. Nevím, ale hodně mne ta recenze zaujala, asi skvělým popisem Horyny a tak jsem si zmíněné cedlo sehnal.
Oooh, jakej to byl balzám na mou starou artrockovou duši.Hudba = přesně podle mého gusta. (To je jako v Bille, ne?)
O této kapele jsem fakt nevěděl. Kansas samo znám, i když okrajově, protože mně nijak nenadchli.(Stejně jako třeba Saga nebo Styx).
Ovšem toto je jiné kafe.
Po poslechu Forth jsem sehnal nejdříve jejich druhou řadovku The Wait Of Glory. Ta je taky hodně dobrá, ale Forth se mi líbí víc.
No a před tydnem se začala v kolotoči točit placka s názvem Before Became After. Tedy jejich první řadovka.
No a to je teprve jízda.Ten kdo tam jako já slyší odkazy mnoha super kapel od Jethro Tull, přes Deep Purple až po třeba Santanu až Chicago by mohl namítnout, že jsou to třeba napodobeniny. Ale při té záplavě kapel za ta léta, lze slyšet určité povědomé náměty asi všude. Nicméně chlapci z P-K to mají moc dobře poskládané. Ani na chvíli se nenudíme, slyšíme výborný hlas zpěváka, skvělou rytmiku a hlavně úžasné nápady, spojení a změny rytmů. A to prostě žeru.
Pro mne je to opravdu znovuobjevení klasického art rocku, nebo ať to nazveme jak chceme.
Kdo může, ať si to poslechne. Těžko vyzdvihnout jednu skladbu od jiné. CD je prostě plnotučné.

Forth je za 5, The Wait... za 4 a půl a

Before za 6******
reagovat

horyna @ 20.04.2016 20:22:59
Zdenek3: jsem potěšen a nadšen, že díky recenzi jež jsem tu uvedl, si někdo zmíněné dílo opatřil a navíc je nad míru spokojen. Takže díky za ocenění a užívej kvalitu, všechny desky stojí opravdu za to. Jinak koukám že mezi oblíbenými máš i Arenu a Pendragon,co říkáš na jejich poslední alba?

zdenek3 @ 21.04.2016 09:23:59
Ohledně Areny - XX je to jednoduché. Zatím nepočul.
Ohledně Pendragon - Men Who Climb Mountains , dle mého stále vysoká laťka. Ale na P-K nemaj.

horyna @ 21.04.2016 09:39:50
zdenek3: Pendragon mě také chutnají navýsost výživně, od Arény jsem myslel, ani né tak onen živák, jako spíš obě alba, celou novou etapu s dalším vokalistou v řadě.

kamila @ 21.04.2016 12:34:25
jasná jednička v jejich diskografii a úplný souhlas s recenzentem, podobně jako Kansas dotaženo do maxima, snad ještě dále rozvíjejíc ducha alba Somewhere to Elsewhere

zdenek3 @ 21.04.2016 14:08:22
Pokud myslíš konkrétně Paul Manzi-ho, tak Arena má asi velké štěstí na zpěváky. Protože Paul je ,pokud dobře počítám, 4 vokalista. A tak nějak mi to u té Arény je jedno, kdo zpívá. Líbí se mi fšechny CD.

horyna @ 21.04.2016 14:17:31
přesně tak jsem to myslel, mám podobný názor, také miluji všechny etapy těchto originálních anglánů, na zpěváky maj hold neuvěřitelný štěstí

Brano @ 21.04.2016 14:38:12
Mne v skupine Arena najviac sedel spevák Paul Wrigthson.Mal silne precítený spev...u mňa je v rebríčku tesne pod Fish-om.

horyna @ 21.04.2016 14:51:24
také s ním vydali možná své nejlepší a naprosto jedinečné dílo Visitor (krom kvalitního předchůdce), škoda že není slyšet z nějaké nové originální kapelky

murky @ 24.04.2016 16:22:32
Máš absolutní pravdu , že se zde jedná o absolutně super věc.Mohl jsem poslechl si to a sem dojat.Tak dluho kolem teho šmatlu a název mi nic neřekl.Díky za recenzi.Proto-Kaw , no - zřejmě dobrej oddíl.Už se těším jak to znova do té lebeně nasypu.

Proto-Kaw bolo a je zoskupenie nadaných hudobníkov, z ktorého tvorivého potenciálu neskôr vznikla skupina Kansas. Dalo by sa teda označiť nahrávky, ktoré vyšli pod menom Proto-Kaw ako priameho predka najznámejšej a najvýznamnejšej americkej progrockovej skupiny. Gitarista a skladateľ Kerry Livgren, duša oboch zoskupení v roku 2003 povolal starých pánov do zbrane na naliehavé hudobné manévre. Vznikla z toho táto mimoriadne svieža a umelecky hodnotná platňa, ktorá určite poteší každého staromilca a art-progrockera. Lynn Meredith spieva veľmi príjemným hlasom, (ale zároveň dramaticky), ktorý úplne prirodzene zapadá do celkovej atmosféry a kontextu tohto albumu. Skladby sú po kompozičnej stránke na vysokej úrovni, album je plný nádherných nevtieravých melódií. Žiadne klišé nehrozí a zaručene nebudete mať pocit, že toto ste už niekde počuli. Teda na Before Became After nájdete desať skvostných skladieb, ktoré isto potešia vaše uši a pozitívne vás naladia. Starí páni sa poriadne vytiahli a vyštafírovali a ukázali, že ešte vedia a majú čo povedať. Ja sa k tomuto albumu pravidelne vraciam, mám ho na poličke na čestnom mieste a vždy keď si ho pustím, mám z tejto hudby radosť. To isté prajem aj vám!
reagovat

martin69 @ 18.03.2011 14:38:36
Brano: souhlasím s tvou recenzí.I u mne platí,tebou napsané: mám s té hudby radost.Výborná deska na dobrou náladu,pohodu...

Parádní progrockové album hudebně postavené na sotisfikovaných kompozicích s hardrockovými rify a příjemnými melodiemi. O symfonický zvuk se starají bohaté klávesy, ale kytara i tak často hraje prim. Pod tím šlape bezchybná rytmika a celek dobarvují flétna či tenorsaxofon. Zpěv je příjemný včetně občasných vokálů. Lynn Meredith má příjemný hlas, zpívá uvolněně, ale umí také dobře vyjádřit napětí, které v sobě skladby mají. Těžko vyzdvihovat některou píseň - album je kompaktní a žádná věc vyloženě nevyčnívá, ale také na něm nenajdeme slabá místa! Možná se celku trochu vymyká tak trochu legrácka Greengurg, Glickstein, Charles, David, Smith and Jones - vždy mě pobaví a vyloudí mi na tváři úsměv. Suma sumárum: mistrovské dílo.
reagovat