Marillion - Anoraknophobia (2001)

Jedna z pětice z hogarthovské éry Marillion, které nedávno rozhojnily mou CD sbírku. Pětice v čele s kormidelníkem Stevem Rotherym vykročila odvážně, ve snaze svou léty zajetou škatulku rozvinout a obohatit. A u prahu Milénia nemohli opomenout ani modernu.

Po spurtující, do posledního detailu vypulírované hitovce Between You And Me přichází s Quartz prvá mistrovská ochutnávka. Mosley s Trewavasem staví na funkových figurách, na které nanáší Rothery sólové i atmosférické libůstky. A je tu Hogarth - jemný i štěrkově šmirglující. Pro co jeho hrdlo vykvetlo, v extatickém stylu obnaží Map Of The World. V pěti minutách je vše - hitovost i artová velebnost. Mosley odbíjí střední tempo a na jedné z nejlahodnějších Rotheryho melodií plyne When I Meet God. Devatero minut rozkoše. The Fruit Of The Wild Rose ten funkový vstup mi nějak nevoní, refrén a mezihry ale ovládají Rothery s Hogarthem stylově dokonale. Lehké rozpaky cítím i u Separated Out - lehce nedotažený rádiový počátek, se přelije v emocionálně našponovaný závěr. Celou genialitu si ale pánové This Is The 21st Century. Rothery i Mark Kelly tu ze své minulosti dali k dobru jen to nej. Mrazící koberce, můstky, mašinky, samply... Kdo že schází? Hogarth, Hogarth... těch jedenáct minut je jeho, není pochyb. Lehce funky je i závěr If My Heart Were A Ball It Would Roll Uphill. Celá pětice se nedala zahanbit a ač to rozjela to na plné koule, zvítězila křehkost a melodičnost.

Těžká volba s bodíky. Protože mě o chlup víc coby střely Amorovy zasáhly Afraid of Sunlight a hlavně Marbles (a This Strange... stále naposlouchávám). Skvělá hudba, ale stylové přemety u mě působí zbrkle. Některé části jako by nebyly napojeny v organický celek. Alba zmíněná drží u mě zkrátka víc pohromadě. Ale to je věc gusta. 4/5.
reagovat

PaloM @ 15.06.2020 20:03:07
Pekne si to napísal. V poslednom odstavci menuješ albumy, ktorá aj mňa výrazne zaujali. Až na to, že tento recenzovaný som odpísal ako nezaujímavý. Rozhodne mi nevošiel do dvanástky CD Marillion, ktoré som si obľúbil.

Toolista @ 15.06.2020 21:39:29
je to posledný album ktorý som ešte dokázal stráviť a mám ho velmi rád, ale Fish je Fish a Clutching at Straws je Clutching at Straws

EasyRocker @ 16.06.2020 05:18:17
Palo: úplný souhlas.. Marbles jsou prostě skvělé, tam snad není žádné slabé místo. Tady ty přemety na mě občas působivé trochu uspěchaně, fakt jako kdyyb se snažili napojit kusy úplně jiných skladeb. Ale pořád je tam hodně skvělých chvilek. Díky za posty, pánové!

Jarda P @ 16.06.2020 05:51:50
Taky jsem celá léta upřednostňoval Fishovo období, zlom nastal asi před 5 lety, kdy jsem si vzal na dovolenou celé Hoghartovské období do přehrávače a v klidu naposlouchal. Dnes už obě období oceňuju stejně. Toto album se mi líbí velice, jediné, které jsem si nekoupil je Happiness is the Road.

Brano @ 16.06.2020 07:23:59
Je to dobrý album a 4 hviezdičky si určite zaslúži!Easy,vďaka za peknú recenziu.

Mayak @ 16.06.2020 17:04:49
... mám veľmi špecifický vzťah ku tomuto albumu ...

1. Môj prvý a skutočne úžasný koncert Marillion som videl 25.10. 2001 v Krakove vrámci "Anoraknophobia Tour" ...
2. Spolu som videl plnohodnotný (teda vyše 2-hodinový) koncert Marillion desať krát - a vždy v čiernom tričku s motívom z albumu "Anoraknophobia" ... proste rituál ...
3. Kompozícia "This Is The 21st Century" je pre mňa jeden z troch najlepších, najkrajších a najsilnejších songov všetkých čias z éry Steve Hogartha, tak to cítim ...

EasyRocker @ 16.06.2020 18:59:05
Ještě jednou díky za rozvinutí pokecu i Majákovy skvělé koncertní zážitky. Hodně z vás, na jejichž náhzor jsem byl zvědav, napsalo, kromě mistra horyny. A tortura od něj mě asi tentokrát nemine !!

horyna @ 17.06.2020 03:55:51
Však už jsem tu, už běžím:-) Času není s létem jaksi nazbyt a když si mám vybrat, raději poslechnu třicet cd a o jednom napíšu. Dřív byl poměr tak pět ku jedné:-)

Si piš, že tě trest nemine. Člověče Easy, ty jsi se snad úplně zbláznil, co sis to dovolil? Dát JEN čtyřku:-):-) A teď vážně, kromě toho, že je ta známka více než dobrá, pro mne osobně je mnohem důležitější, že jsi začal H-Marillion poslouchat, pořídil sis řadu jejich desek a některé z nich obdivuješ podobně jako já. Jelikož jsou to mí miláčkové a kapela (spolu s Beatles) naprosto number one, dávám všem jejich výtvorům plný kotel. Vady na kráse jsou u nich pro mne jen kosmetické. Když jsem slyšel poprvé Anorak., dost jsem čučel. Nemám moc rád desky, které jsou echt moderní a postavené na mašinkách. Ale za pár měsíců, možná let jsem to kousl a dnes si u této zřejmě nejvíce novátorské desky Marillion (spolu s M.com) výsostně pochutnávám. Navíc je tu zmiňovaná This Is The 21st Century - totální modla (viz recenze) a spolu s Interior Lulu a Out of This World i srdci nejbližší píseň jejich repertoáru. Díky ti za recenzi.

EasyRocker @ 17.06.2020 04:00:33
horyyna: och děkuji, ukázal jsi lidskost a milosrdnost. Je pravda, že ta deska se hodně vymyká nejen modernou, ale takovou tou stylovou volností. Ale zase takové Afraid..., o Marbles nemluvě, mě úplně pohltily. i piš, že se do toho taky dám, holt je toho od nich kotel...

PaloM @ 20.06.2020 11:03:49
Po rokoch som to znovu skúsil. Nebudem hodnotiť, lebo by som vám pokazil skóre. Max. 2.5 bodov. Rozťahané, neoriginálne, bez atmosféry. Dokonca to cítim ako podvod na fanúšikoch. Toto mala byť inovatívna zmena? Všetko, čím si ma Marillion získali, tu chýba. Číra nuda. Keby tie rozťahané prázdne plochy vynechali a album skrátili na polovičnú stopáž, možno by to bol aspoň priemer. Sorry chlapci, toto zneužíva značku Marillion. No, nie každý deň je slnko.

EasyRocker @ 20.06.2020 15:14:53
PaloM: Neshodneme se v hodnocení, ale naprosto a úplně rozumím tomu, co jsi napsal. Mám s tím vlastně podobné problémy - uvidíme, jak to vyřeší čas, zda se dojem z alba zlepší, nebo zhorší. Ale pravda, když si hned potom pustím Marbles, Afraid..., nebo This Strange Engine, je to značný rozdíl. Tam slabá místa nevidím.

PaloM @ 20.06.2020 16:06:25
EasyRocker: ďakujem. Albumy, ktoré menuješ, mám veľmi rád, lebo mám z nich silný zážitok. No vieš, Marillion som kedysi odpísal ako nepodarené napodobňovanie Genesis s Gabrielom.

Pred pár rokmi ma ich hudba očarila a je to úspech, že som z ich diskografie prevzal do zbierky polovicu titulov, ktoré sú na Progboarde. Viac CD alebo porovnateľne v žánri mám iba Yes, Jethro Tull, King Crimson, VdGG, Rush, P. Floyd.
A tak Marillion mi dávajú veľa a majú v celej kariére nárok na slabé roky.
To moja top skupina Yes nahrala oveľa horšie veci.

stargazer @ 01.07.2020 17:14:43
Tuhle kapelu mám moc rád. Kdysi jsem vlastnil komplet cd diskorafii, včetně sběratelských cd. Tohle bylo moje předposlední album tohoto souboru, poslední jsem měl Duhovky.
Pak se vše změnilo a já začal moji mega sbírku originálů prodávat a měnit za postupně za jiný žánr.
Tohle album je výborné, souhlas s Tvým hodnocením.
I když vlstně všechny alba Marillion u mě mají rozpětí čtyři až pět hvězd. Tedy alba od Script For... až po Marbles, pak jsem je už neměl v registru zájmu. Ovšem doba se mění, technologie taky a já zrovna tak.
Díky za recku.

Album Anoraknophobia představuje spolu s předešlou deskou Marillion.com zřejmě nejmodernější a nejvíce kreativně inovativní desku v dějinách souboru. Kapela vědoma si naprosto volných skladatelských mantinelů a prahnoucí po objevování stále nových progresivních postupů a zvuků, dokázala vyprodukovat reprezentativní směsici odlišných barevných koláží jež plně představila pokrokově smýšlející soubor.
Dobrá polovina zde obsažených skladeb přesahuje hranici 9 minut, zcela jasně tímto upozorňuje posluchače, že zde nebude místo na nějaké (jednodušší) písně s hitovými ambicemi, samozřejmě opak je pravdou, vesměs to jsou suity poskládané z velikého množství nápadů, přecházející v odlišně strukturované hudební i emoční motivy.

Between You And Me- teskný klavírní motiv nás přivádí k poslechu první skladby jež poletuje na křídlech klasických kytar v optimistickém duchu, zlom přichází za půlí, tempo rázně zpomalí, hlavní slovo má klavír a klávesy Marka Kellyho, po tomto krátkém intermezu skladba opět nabírá počáteční dech.
Quartz- naprostá originalita basové linky a samply kolem ní, dávají tušit že zde půjde o mimořádný zážitek, Hoharth zpívá až ležérně, do refrénu se elektrizuje, nálada je vesmírně nekonečná, přichází lahodné Rotheryho sólo, po kterém je kapela puštěna ze řetězů, mimořádný zážitek přináší hypermoderní pasáž po 5 minutě skladby.
Map Of The World- plní funkci pohodové pomalé písně plné ornamentálních kytar a jemného přediva.
When I Meet God- futuristická věc s důrazem na zvuk rumba koule, leží na Kellyho zvucích jež modulují tuto píseň, za půli přijde zlom a teskná atmosféra z ní přímo vyzařuje.
The Fruit Of The Wild Rose- velice citlivě zkomponovaná skladba, ve které hamondy a klávesy mají spolu s Hoggarthem hlavní slovo, ke konci přichází rytmická pasáž kde se více ozývá Rotheryho nástroj.
Separated Out- jedinečná věc uvozena zvuky staré dětské poutě, jedna z mála zde zastoupených ostřejších skladeb. Rytmus pevně svírá Ian Mosley, její barevnost a originalita, spolu s Hogarthem variabilně se pohybujícím v několika polohách, v posluchači vyvolává ono pověstné mrazení. Počáteční hlasy znovu vyplouvají na povrch a hard rockový náboj nabírá na síle, konec je velice originální.
This Is The 21st Century- soukromá modla tohoto alba a kapely vůbec, opět ty futuristicko-vesmírné klávesové rejstříky, kytarové akordy a dojemný hlas mě vždy přivádí do stavu naprosté euforie, je to 11 minut blaha ve společnosti něčeho naprosto nevšedního, prostor kolem nás je vytvářen samplovými zvuky a jednoduchým rytmem nad nímž se vznáší mistr Hogarth.
If My Heart Were A Ball It Would Roll Uphill- zvláštní tečka za zvláštním albem, těžko uchopitelná věc, plna prapodivných rytmů a zvukových koláží, která ve své druhé části překvapí svou niternou náladou vyúsťující do stupňovitého finále.

Do nového tisíciletí vstupují Marillion nabiti mimořádnou kreativitou.
reagovat

Tak som sa rozhodol, že napíšem zopár slov aj na nejaký ten album, ktorý veľmi neni v mojom košíku "obľúbenosti". Tento album pokladám za súčasť tzv. "spanilého"obdobia Marillion spolu s predchádzajúcimi dvoma počinmi.Album som si prepočul po pomerne dlhom období - dal som si záležať, aby mi nič neuniklo - ale proste - nie a nie to dostať pod kožu. Samozrejme, zlý album to zďaleka nie je - nájdu sa v ňom niektoré krásne momenty, najmä v druhej skladbe, ale proste - chcem v tom "byť doma", ale je to marný, je to marný, je to marný. Proste "This Strange Engine" - to je moje gusto - ale v zbierke tento album samozrejme mám -))
reagovat

Zberateľskej vášni sa medze nekladú. Ľudia zbierajú všetko možné aj nemožné. V Anglicku, kde skoro stále prší, sú ľudia, ktorí zbierajú pršiplášte (anorak). Darmo, iný kraj, iný mrav. Anoraknophobia.

Marillion, po vlažných albumoch z konca rokov deväťdesiatych, vstúpili do nového milénia vo veľkom štýle. BETWEEN YOU AND ME - vážne klavírne intro a potom sa to rozbehne! Je to celkom veselý, optimistický song vhodný do rádií v ktorúkoľvek dennú aj nočnú hodinu. A gitary na záver sú úplne v štýle U2. QUARTZ - úplne nový, moderný sound a úžasná basa Peta Trewavasa. To treba počuť a cítiť tie vibrácie! Dočkáme sa tiež zaujímavého prekvapenia v podobe svojského rapu Steva Hogartha. Nie, nebojte sa, nie je to nič v štýle Rytmusa! Celý song je olemovaný gitarovým minisóličkom Mr.Rotheryho. MAP OF THE WORLD - rozprávačský úvod sa rozvinie do pekného romantického refrénu. Je to síce jednoduchá pieseň, ale s výrazným pozitívnym dojmom. WHEN I MEET GOD je ďaľší príjemný song, v ktorom sa Steve Hogarth skvele ujal pôsobivej roli kazateľa s priam hypnotickými schopnosťami. Z rovnakého súdku je aj THE FRUIT OF THE WILD ROSE. Zaujme vkusne zakomponovaný hammond organ, ktorý sa na záver pretaví do jemne tanečného rytmu. SEPARATED OUT je gitarová pecka trochu v štýle U2, ale predsa je to len MARILLION! THIS IS THE 21st CENTURY - toto je už vážna meditatívna skladba. Hogarthovi mimoriadne sedí rola kazateľa kombinovaná s citlivým rozprávačom. Jeho prejav je presvedčivý na 100 percent! A pecka na záver - IF MY HEART WERE..., kde sa opäť blysne Mr.Trewavas so svojou basou. Hogarth sa poriadne obuje do ťažkého refrénu, kde to ťahá do riadnych výšok. Skvelý výkon, Steve! Po piatej minúte nastane nečakaný prechod, olemovaný zvukom praskajúcej vinylovej platne.

Steve Rothery zbiera poznávacie značky áut a je fanúšikom Star Treku. Mark Kelly zbiera skameneliny a fosílie. Pete Trewavas zbiera poštové známky a rád opravuje staré TV. Ian Mosley sa zaoberá ornitológiou. A ich fanúšik Braňo zbiera CD-čka s neoprogom, venuje sa ovocinárstvu a chová stredného bradáča. :-)
reagovat

Voytus @ 28.06.2013 14:56:37
Tuhle desku mám od Marillion také rád. Společně s Afraid of sunlight pro mě nejlepší deska post-fishovské éry. A vlastně je mám radši se Steve Hogarthem, protože s Fishem znějí až moc jako Genesis (Na druhou stranu to mohla být v 80. letech pro fandy Genesis solidní náhrada, když se dali na popík. Ale to je jen můj dojem, či představa). Fishe si raději poslechnu sólově. Hogarth mě navíc překvapil interpretací písní s Fishové éry na jednom ze živáků. Dokáže se do nich vcítit, a mluvit o rozsahu či barvě hlasu nemá cenu - zpívá lehce a bez námahy a dobře se poslouchá. Ta přirovnání k U2 jsou docela na místě, řekl bych, že vliv této skupiny je slyšet na celé britské scéně pozdních 90. let a dostal se i do té progresivní, či neoprogresivní (viz Pink Floyd a song Take it back - ale zase ti přišli s kytarovými party zahlcenými delayem a podobnými efekty už během 70. let, takže možná je to všechno úplně jinak a jak tak nahlížím přes Zeď, tak si říkám, že vítr vane právě odtud. A pak porovnej hlasy Gilmour-Bono-Hogarth - všichni tři zpívají takovým jemným, lyrickým způsobem a i když dojde na vypjatější pasáže, tak ty hlasy neztrácejí na čistotě a prostoru).
No a basa a rap v Quartz jsou parádní, Between you and me mě vždycky dokáže nakopnout, navíc super text: "Today I saw music in the sky...". Jsou tu meditativní i dramatické pasáže, na jiných albech převažují právě ty meditativní, až z nich téměř nic neutkví, na tomto albu je vše perfektně vyvážené.

Brano @ 28.06.2013 16:41:33
Voytus,veľmi presný postreh.Áno,album je dostatočne vyvážený a kvalitný.Ďakujem za Tvoj názor.

Odvážím se kacířské myšlenky, ale podle mě je tohle po Marbles druhé nejlepší album Marillion. Postupně s Hogarthem získali svou novou hudební tvář a ta jim neuvěřitelně sedí. Nebojí se experimentů a o tom přece progresivní rock je. Každá z osmi skladeb je něčím vyjímečná a má svou atmosféru. Chce se vám u toho tančit, přemýšlet, plakat, smát se. Fish byl dobrý, ale Hogarth je ještě lepší! Už se těším na nástupce Marbles.
reagovat

Tomáš @ 26.01.2008 10:43:59
Souhlasím s tebou v tom, že je to skvělé album, ale Hogarth opravdu není lepší než Fish...

Petrucci @ 26.01.2008 11:23:47
A je, a je, a je lepší Hogarth:)

celkom slušný album od Rotheryho a spol. kde ako je u nich zvykom znova experimentujú napr. basa v Quartz, a fruit of the wild rose. Marillion počúvam už celkom dlho, tento album som dlho čakal, aj keď si myslím, že nesplnil očakávania autorov, napravili to ďalším albumom, ktorý už nemá najmenšiu chybu.
reagovat

Tuhle kazetu jsem zakoupil v levných knihách za nějakých 49Kč. Marillion pro mne byli vždy jenom nudným rádobyartrockem kde zpíval Fish, kterého znám z Ayreonu :-) Do pekla s Fishem!! Steve je geniální vokalista a tohle album mne doslova zabilo!! Super! Zvuk, texty, hudba..... Mám jmenovat doporučené skladby?? 1, 2, 3, 4, ...atd. Jsem rád, že jsem si našel novou kapelu v jejíž historii se můžu hrabat a objevovat pro mne neobjevené...
reagovat