Gong - Continental Circus (Soundtrack) (1971)

21.03.2024 Antony | #

Kontrolní otázečka, vážení. Kterou desku vydali GONG mezi alby Magick Brother (1969) a Camembert Electrique (1971)? Správně, žádnou. A teď se zeptám jinak, kterou desku v tomto mezidobí natočili? Tady je už nutno zapátrat v archivních údajích a odpověď se dostaví. V létě roku 1971, před zahájením nahrávacích prací pro album Camembert Electrique, se plná sestava GONG věnovala vytvoření soundtracku k filmu „Continental Circus“. Vzniklo velice zajímavé a neobyčejné dílo, které zůstává utajeno i mnoha fanouškům GONG.

Film režíroval Jérôme Laperrousaz a nenajdeme v něm žádné herce. Jde o čistokrevný dokument. Atraktivním způsobem mapuje sezónu 1969 Grand Prix silničních motocyklů. Hodinu a čtyřicet minut si zde můžeme vychutnávat v často velmi dramatických záběrech dobrodružství soupeřících pilotů silných strojů. Řvaní motorů, napětí, adrenalin a do toho psychedelická muzika. Zážitek, který hned tak nenajdete. V hlavních rolích – legendy motocyklového sportu, Australan Jack Findlay a Ital Giacomo Agostini. Film byl uveden do kin a TV v roce 1971 a režisér za něj roku 1972 získal francouzskou Cenu Jeana-Viga za „kvalitu režie a nezávislost jeho ducha“. Ve snímku můžeme vidět i naši značku Jawa.

Na album si posluchač musel počkat. Vydal je francouzský Philips v roce 1972 s plným názvem Continental Circus – musique par GONG avec Daevid Allen. Další vydání bylo uskutečněno až v létech 1975 a 1979, opět Philips. Pak dlouho nic, ani éra CD nepřináší mnoho možností, neboť jediné oficiální vydání bylo roku 1994 na značce Mantra, taktéž Francie. A to je vlastně všechno, pokud pominu pár pirátských edic. Vzhledem k distribuci nosičů primárně ve Francii nemělo mnoho Allenofilů dlouho možnost nahrávku slyšet.

Co na ní vlastně najdeme? Zcela unikátní muziku především. Skupina zde vůbec nepoužívá klávesové nástroje a vyhýbá se svým space hříčkám. Všechno je situováno do neurvalého psychedelického tripu, kterému dominuje divoká kytarová hra, sem tam saxofon. Texty jsou místo mimozemšťanů tematizovány okolnostmi kolem závodníků a závodění. První skladba Blues For Findlay je pořádný fuzzy guitar nářez, kde se za doprovodu svižné rytmiky dostavuje několik vln silných gradací. Tato skladba je mistrovský kus a dokáže posluchače vstřebat, vtáhnout a pěkně zhypnotizovat. Allen v ní deklamuje „Time is your life, time is your wife, time is your world…“

Další pamětihodný track na desce je kompozice číslo 3., neboli otvírák B strany What Do You Want? Ta nám pro změnu nakládá pořádnou masáž pěkně napumpovanou basou. Tady jsou z hudby výrazně cítit PINK FLOYD z doby post Pompeyovské a pre Meddleyovské. Právě mystická uhrančivost nálady vzbuzené touto skladbou se s nimi může rovnat. Veškeré zvuky, na pozdějších albech hrané syntezátory, zde vyluzují kytary. Zpěv se tu ozve jen sporadicky, zato si můžeme užít všech možných kvílivých a táhlých elektrických rytmů a vibrací a jejich ozvěn v kosmických šepotech paní Gilli Smyth. Je to ohromná a elektrizující síla, která v závěru nenápadně, ale o to účinněji, nasazuje majestátní finiš a stává se z ní solidní rockec, jako z hipisáckého San Francisca.

Tím však nabídka originální hudby končí, což je docela škoda. Zbytek desky tvoří jen nehudební směsice zvuků, dvojka Continental Circus World, a závěrečná instrumentální verze skladby Blues For Findlay. V té prvně jmenované se nám představí francouzsky mluvící hlasatel, povzbuzující a křičící diváci, kulisa projíždějících závodních strojů, taky nějaká dechovka. V pozadí se občas vynořují a zanořují vazbící kytary, ejhle, ona je to pořád skladba Blues For Findlay, roztrhaná na malé kousky, které vlají v turbulencích a vírech za projíždějícími závodníky. Kompozici je tak možno vnímat jako koláž zvukových dojmů ze závodu a je celkem působivá. No, a ta zmíněná instrumentálka je sice dobrá, ale jde jen o mírně zkrácenou podobu první skladby. Moc nového toho až na pár saxofonových a kytarových vyhrávek nepřináší, pokud jsem si dokázal všimnout.

Deska se mi líbí hodně, to je nepopiratelný fakt. Jsem z ní dlouhodobě nadšený, a to i přese všechny výhrady, které uvádím. Jsou to jiní GONG, přitom pořád sví. Takhle tvrdě a rockově nikdy jindy nehráli, už proto stojí za poslech. Tento druh odlišného hudebního vyjádření jim prostě jde také náramně. Současně se tímto počinem kapela řadí po bok autorů skutečně vydařených rockových soundtracků, kterých není mnoho. Dílo také oplývá příchutí vzácnosti a nedostupnosti, což mu dodává na jisté atraktivitě. Dávám takovou slabší čtyřku, ale dávám ji s nadšením, protože tahle muzička mě dostala. Vřele doporučuji k poslechu.

reagovat

hejkal @ 21.03.2024 12:29:05
O tomto viem, že to existuje, ale nikdy som to nepočul. Po opise - tvrdá gitara - si to rozhodne dávam na zoznam pre zoznámenie.

Judith @ 21.03.2024 13:55:43
Tu zrazu seznám, že mám též seznam (tak mě s ním seznam)... a nalákalo mě stejné vyjádření. Hm hm hm!

zdenek2512 @ 21.03.2024 18:05:38
Tohle mám jen na vinylu, výborná záležitost srovnatelná s následující trilogií. Desky Gongu jsou pro mě to nejlepší co vzniklo v sedmdesátých letech. Výborné jsou i sólové desky Daevida Allena.

Antony @ 21.03.2024 20:09:26
hejkal: určitě vyzkoušej, je to jiné
zdenek2512: tak to je milé překvapení, že máš desku

zdenek2512 @ 21.03.2024 21:01:52
Tak já mám trilogii třikrát na vinylu různá vydání a dvakrát CD jednou jako normální v jewel case a jako japonská mini LP a od Zero To Infinity  mám desky jako LP + CD. Jsem trochu blázen do týhle kapely.

Antony @ 21.03.2024 22:16:01
zdenek2512: ovšem, tuhle sběratelskou vášeň chápu. U některých interpretů to mám  také tak. Je pak zajímavé srovnávat.

zdenek2512 @ 22.03.2024 07:44:18
V současné době poslouchám muziku z NAS přes streamer, takže moc neporovnávám. Jinak, je od Tebe pěkné, že dáváš postupně recenze na desky oblíbené kapely. Ke Gongu jsem nekritický asi bych nedokázal rozlišovat a hodnotit.

Judith @ 22.03.2024 09:41:26
zdenku, v čem jsou Gong pro tebe jako posluchače jedineční? Co nikdo jiný neumí tak dobře? V jaké náladě sáhneš po nich a ne po jiné kapele, kterou máš stejně rád? Jsem zvědavá :-) Já mám Gong ráda, ale spíš je beru jako jedny z mnoha, co dělají rozevlátou a trochu praštěnou muziku. Nemám je tolik zažité, abych viděla, v čem jsou zvláštní, třeba u Zappy mi připadá jeho jedinečnost mnohem jasnější.

Album jsem si včera poslechla a když to beru podle doby vzniku, srovnám s debutem, je evidentní a potěšující, že pořádně protřeli oko a našli plynový pedál, doslova ožili a probudili se. Ale něco mě drží zpátky, abych se tím tempem nechala vtáhnout, u vědomí, že šlo o práci na zakázku. V tomhle mi nálada desky připadá navozená uměle. Kytary jsou tu každopádně lahůdkové, je škoda, že na nich celkově nestavěli víc.

zdenek2512 @ 22.03.2024 10:03:20
Judith, od chvíle co jsem je poznal se mi na nich líbí ta kombinace psychedelie jako Jefferson Airplane , kosmické blbnutí jako u Pink Floyd a nadhled jako u Franka Zappy. Když jsem je před více jak čtyřiceti lety pustil nynější manželce, tak mi řekla, že nic horšího ještě neslyšela. Nyní to vidí trochu jinak.Pouštím si je většinou v kanceláři, když vím, že nikdo nepřijde a můžu to pořádně ohulit.

Judith @ 22.03.2024 10:25:17
Zdenku, je prima, že si Gong máš kde pouštět. A konkrétně u přítomného alba je myslím důležitá i hlasitost, pořádně to ohulit. V tomto ohledu jsem mu včera nedala dost, musím sebekriticky uznat.

Apache @ 22.03.2024 10:36:49
Já třeba v práci poslouchám muziku minimálně. Spíš se tam poslechu hudby vyhýbám, protože se prostě musím u toho cítit absolutně free. A když jsem svázán pracovními povinnostmi, byť i těmi nejpříjemnějšími, nebylo by to ono, nedokázal bych si to užít. Takže muziku poslouchám ve skutečnosti jen ve chvílích a při příležitostech, kdy se cítím být stoprocentně sám sebou. Nemíval jsem to tak vždycky (i když nejvíc jsem si muziku stejně vždycky užil s pocitem totální svobody), ale teď už dlouho (cca tak čtvrt století) to takhle mám.
A když tak čtu, že třeba hejkal nebo zdenek (a mnozí další) si oblíbenou muziku pouští běžně v kanclu (nebo třeba někde na montážní lince, to je jedno), tak jsem se nad tím musel zamyslet. A vyšlo mi, že když si chci hudbu opravdu užít, musím k tomu asi být stoprocentní Apache. :-)

Antony @ 22.03.2024 10:38:11
GONG dělali svoji muziku o dost jinak, než ostatní. Kombinace psychedelie, space, experimentu a avantgardy, velmi organicky prolnuté, neznám nikoho podobného.

zdenek2512 @ 22.03.2024 10:54:32
obecně v kanceláři mám největší klid, neposlouchám bigbít z reproduktorků u počítače, mám v kanceláři sestavu koncový  zesilovač audiolab 2x100 W, předzesilovač Lyra s převodníkem od pana Vrány, regálové reproduktory dynaudio a streamer od Pioneer. v kanceláři jsem sám.

Apache @ 22.03.2024 11:14:37
zdenek: Jsem v práci taky sám (ze zaměstnanců), ale je to prostě pořád o tom, že nejsem v prostředí, kde bych se cítil stoprocentně svobodný a úplně sám sebou. Proto se nemůžu dočkat důchodu, tzn. toho, až budu vždy jen tam, kde v tu chvíli budu chtít doopravdy být. :-) Ale to je samozřejmě jen můj pohled na věc. Věřím, že kdybys třeba ty nechtěl být v tom kanclu, tak bys tam nebyl a že se tam cítíš se svou muzikou nejlíp. Já mám svůj "kancl" doma v pracovně. Tam mám klid a tam se muzice věnuju nejvíc. V létě si ji pak vychutnávám taky třeba u bazénu na zahradě. :-) 
Kdysi jsme poslouchali muziku i kolektivně v hospodách a na mejdanech, ale tohle už samozřejmě zdaleka není tak jak to bejvávalo. Kdykoliv je ale možnost si hudbu užít tímto způsobem, s přáteli a u dobrého moku, samozřejmě neváhám. (Toho není nikdy dost.)

Judith @ 22.03.2024 11:16:44
Zdenku, to zní jako práce snů :-) Souhlasím zde s Apachem, práce a hudba se i v mém případě vylučují, i když z jiného důvodu. Pracuju z domu, ale prostě potřebuju ticho. Stoprocentně se ponořit do toho, co dělám. Pak jsem hotová dřív a mám čas na muziku.

Antony @ 22.03.2024 11:36:18
Muziku poslouchám prakticky pořád. To je hlavní činnost. A u ní pracuji, řídím, tvořím, přemýšlím. Je to stimulant.
Výjimku tvoří pobyt venku a spánek, ovšem.. :)

Apache @ 22.03.2024 14:57:21
Muziku poslouchám rád i venku. Záleží kde venku to je a jaká je venkovní teplota. Ideální místa jsou všude, kde je voda na koupání nebo pivo ke konzumaci. :-) A pro delší jízdy autem je muzika vyloženě skvělá věc. Většinou ale pro tyto příležitosti preferuju spíš hudbu, kterou už mám aspoň trochu naposlouchanou. Když jde o něco, co ještě moc neznám nebo to neznám vůbec, preferuju spíš soustředěný poslech v klidu své pracovny.