Barclay James Harvest - Everyone Is Everybody Else (1974)

Můj první kontakt s kapelou Barclay James Harvest proběhl prostřednictvím právě tohoto alba, Everyone Is Everybody Else. Objevil jsem je naprosto náhodně, v jakémsi článku o The Moody Blues, kde právě k nim byla tato skupina přirovnávaná. A přesto, že Moody nejsou tak stěžejním artiklem jako například Yes, nebo Floyd, zpozornět bylo zapotřebí. Po krátkém seznámení se s jejich malebnou muzikou, bylo jasně rozhodnuto, kdo že to rozroste domácí fonotéku. Prvních sedm až deset studiovek patří do zlatého fondu art rockové armády (napadá mě společný jmenovatel s Gentle Giant, ti to sice po jedenácté řadovce zabalili, ale dvě třetiny jejich produkce, jsou podobně stěžejní jako u BJH) sedmdesátých let, kdy kapela (podobně jako její souputníci) chrlila jednu desku za druhou. Dílem osobních sympatií padla volba na desku, na níž je kapela sama vyobrazena, tedy album Everyone Is Everybody Else. A hned po několika sekundách rotování cd v přehrávači, se mi do těla vlila potřebná spokojenost, spojena s něžným vyobrazením a aristokratickým přednesem jejich hudby.

Urozený klavírní akord, v sousedství sentimentálního úvodu písně Child Of The Universe, je překrásný, podmanivý a omamný zároveň. Negative Earth pomaloučku a přirozeně vykvétá ve smutných vodách šerosvitu a mě je okamžitě jasné, jak velká hvězda sílila podblíž artových gigantů celosvětového významu. Trojka Paper Wings, se s pěkně napěchovaným množstvím emocí, vkrádá směrem k posluchačově choulostivým záhybům ještě blíž. Klasická kytara otevře píseň The Great 1974 Mining Disaster, opět hloubavý klavír, citlivý akustický vstup a hebounké klávesy, které rozhodně nemíní zápolit s přirozeně krásným projevem Johna Leese. Poor Boy Blues má zvláštně naříkavý country náboj a For No One, prezentuje onu slovutně urozenou stránku jejich produkce.

Barclay James Harvest je kapelou, která si do erbu vměstnala alegorický obrazec, plíživě se sunoucí káry venkovským romantickým prostředím, tak, jak jej zachycovali na svých plátnech holandští krajináři 17. století.
reagovat

steve @ 28.04.2017 12:31:15
Pěkná recenze, hlavně poslední odstavec vyzněl překrásně. To přirovnání nešlo vystihnout velkolepěj. Většina fanoušku B.J.H. upřednostňuje první čtyři nahrávky, pro mě jsou těmi nej právě ty následující.

b.wolf @ 28.04.2017 15:49:49
Moje rovněž první album BJH, v zelené pakarne, kam jsem si jej dovezl, jsem jej bohužel neposlechl ani pětkrát, jelikož jsem neprozřetelně nechal kazetu na skříňce, když byl odjezd na cvičení a jeden šmejd mně ji smazal q nahrál tam odpad jakýsi Nuclear Assault:(((, Jsem tehdy fakt myslel, že ho přerazim!!! To jenom na okraj, křehká, zasněná hudba včetně zajímavých obalů mně stále okouzluje... 5/5

jirka 7200 @ 28.04.2017 17:55:02
Produkci BJH neznám, nicméně tvůj osobitě květnatý styl této recenze, např. "píseň, která vykvétá ve smutných vodách šerosvitu" nebo "a potom se vkradla směrem k posluchačovým choulostivým záhybům" mě snad donutí k poslechu :-)

Jarda P @ 28.04.2017 18:02:57
První desku, kterou jsem si z burzy donesl od BJH, byla Gone To Earth, která mě zaujala nádherným obalem a názvem skladby Poor Man´s Moody Blues, připomínající název mé, v té době již oblíbené, kapely. Ihned se zařadili mezi mé favority, od kterých byla povinnost mít všechno, co dosud došlo. A to platí kromě Ring Of Changes a Victim Of Circumstances dodnes. Ještě bych chtěl připomenout skvělé desky Woolyho Wolstenholma, nejprogresivnějšího člena BJH.

Brano @ 28.04.2017 18:07:31
Tento album mám od BJH najradšej.Horyna,dík za pekné čítanie.

Ryback @ 28.04.2017 22:27:23
Zdravím Horyno a také díky za prima počtení. Nejen že sis vybral k recenzi Procol Harum mé od nich nejoblíbenější album, ale navíc u této skupiny jsi zvolil styl/sloh recenze výborně se hodící k jejich hudbě :-).

horyna @ 29.04.2017 11:08:24
Všem zůčastněným díky za milé podněty, bylo mi ctí psát recenzi na hudbu tak krásnou a ušlechtilou, jakou produkovali právě Barclay. Cením si i toho, že kapela mediálně v dnešní době (skoro) neznámá, k sobě pořád dokáže přitáhnout slušné množství fans.

jednotlivé díky šestici:
steve: za poklonu
b.wolf: obdiv za zmar a čas strávený v zelené uniformě
jirka7200: stav se u mě, máš tu napsaný recepis užívání
Jarda P: za inspiraci směrem k novější tvorbě BJH
Brano: za tuto tvou větu, kterou jsem našel pod jinou recenzí tu, jež mi usnadnila volbu jedničky
Ryback: třeba za to, že jsme stejný ročník
pánové, bylo mi ctí :-)

Na poli neuponáhľaného jemného rocku sa urodilo viacero zapamätateľných kapiel, medzi ktorými sa Barclay James Harvest vyníma ako slnečnica popri kukurici. Neveríte?

Hneď prvá skladba z albumu Everyone is everybody else, clivá a miestami nesmierne citlivá Child of the Universe je tak prirodzene chytľavá, že si človek ani neuvedomí, ako smutná vlastne je. Kombinácia klávesových a gitarových plôch urobí aj z jedinca s profilom vodcu tretej ríše maslo. Kto by si niekedy pomyslel, že Barclay James Harvest splodí skladbu v tempe predznamenajúcom speed metal, toho asi takmer popová uspávanka Negative earth vyvedie z omylu. Kdesi na nete sa možno dočítať o podobnosti s Crosby, Stills & Nash, veru by som neprotestoval. Slimačie meditácie sú náplňou skladby Paper wings. Vo všeobecnosti sa mi páči, že kapela sa vzdala orchestru, ktorý na minulých albumoch predsa len jej muziku posúval niekam poza bučky „riadnej“ rockovej muziky. Nie, že by sa automaticky jednalo o dajaký huriavk. Gitarista rád ťahá tóny, nikam sa neponáhľa, skrátka, v klube ležérnych lenivcov by pokojne mohol byť predsedom. Inak, spomínaná skladba končí vcelku rýchlym predelom, v ktorom sa gitara odváži doplniť naturálnu melodiku niekoľkými neposednými vyhrávkami, čo je fajn. Ono, to vznešené zasnenie kapela servíruje ako na bežiacom páse, aj vo fabrike na automobily by s rukou vo vrecku prekračovala všetky výkonnostné normy, veď posúďte sami, čujte The great 1974 mining disaster. Ako si muzikanti predstavovali tvrdú hudbu, naznačuje drsnejší úvod skladby Crazy city. V spievaných pasážach síce znie niečo, čo má narkotický účinok zhodný s programom zameraným na dvadsaťštyri hodinový prenos rastu stromov, ale inak sa kapela tvári priam agresívne. V rámci možností, pravda. See me see you je už zasa „klasika“. Vybočiť z poznaných chodníčkov, to sa k chlapíkom od Barclay James Harvest nehodí. A zostupná tendencia (nemyslím kvalitatívne) na energetickej stupnici pokračuje. Akustický kúsok Poor boy blues nerozčerí ani len kaluž, nieto jazernú hladinu. A to napriek tomu, že časom nahodí relatívne rezké tempo. To Mill boys je podstatne dravšia záležitosť. Tiež síce dominuje akustická gitara, ale tento „folk“ je natoľko pestrý, že ma baví. A je tu zlatý klinec programu! Emóciami pretekajúca kompozícia For no one ma miestami až mrazí. Tak sa robí rocková pompéznosť!

Nedá sa povedať, že by Everyone is everybody else nebol pekný album, kto má rád melodiku podporovanú ďalšou dávkou melodiky a potrpí si na viacvrstvový „soft“ toaletný papier, tomu určite spríjemní vykonávanie životne nevyhnutných potrieb. S troškou váhania dávam prísnejšie hodnotenie na tunajšej žltačkovej stupnici, predsa len mám radšej tuhšiu stravu.

P.S. Moje CD ponúka aj päticu bonusov, jediný nealbumový kúsok je Maestoso (a hymn in the roof of the world), ktorý má prekvapivo hutný nástup, inak však plynie, akoby boli Vianoce a všetci už zadriemali. Na albume by sa nestratil!
reagovat